Search

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

V roce 2013 ji Pensylvánská univerzita vyprovodila bez rozloučení. Žádný večírek, jen strohé oznámení, že nedosahuje „akademických kvalit“. O deset let později sdílela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Bez úpravy, kterou s Drewem Weissmanem v laboratoři objevila, by syntetická mRNA v těle spustila zánět a vakcíny proti covidu-19 by se nepodařilo nasadit včas. Vítejte v dalším díle mého každodenního seriálu #ZenyVeVede. V předchozích dílech jsem se věnoval vědkyním z minulého století a mohlo to tak působit, že už je pryč doba ústrků žen-vědkyň. Proto dnes sáhnu po současnoti. Katalin Karikóová (@kkariko) se narodila 17. ledna 1955 v maďarském městě Kisújszállás na Velké uherské nížině. Otec byl řezník a rodina žila v jedné místnosti vytápěné pilinami, bez tekoucí vody. V dětství se do té doby s žádnou vědkyní nesetkala, přesto se jí chtěla stát. Už ve třinácti letech jela sama přes celou zemi na letní přírodovědný tábor. Na univerzitě v Szegedu (Segedínu) vystudovala biochemii a v roce 1982 obhájila doktorát. Již tam začala pracovat s ribonukleovou kyselinou. Když laboratoři v roce 1985 došly peníze, dostala nabídku stáže na Temple University ve Filadelfii. Z komunistického Maďarska tehdy směla rodina vyvézt jen sto dolarů. S manželem, inženýrem Bélou Franciou, proto prodali auto na černém trhu a výtěžek – zhruba tisíc dolarů – zašili do plyšového medvěda dvouleté dcery Susan. (Ta mimochodem později vyhrála dvě zlaté olympijské medaile ve veslování v barvách Spojených států.) Ve Spojených státech se Karikóová pohybovala spíše na okraji akademického světa. Po působení na Temple University a krátkém pobytu v Bethesdě nastoupila v roce 1989 na lékařskou fakultu Pensylvánské univerzity (@PennMedicine) na pozici výzkumné asistentky. Šlo o nižší pozici bez nároku na definitivu (tenure), která byla závislá na grantech – a ty ona neměla. Pracovala mezi kardiology a jejím cílem bylo, aby buňky podle návodu z laboratorně vyrobené mRNA samy produkovaly léčivé bílkoviny. Messenger RNA (mRNA) je krátký přepis z DNA. Buňka podle něj složí bílkovinu a zprávu zahodí. Umělá mRNA se ale imunitnímu systému jevila jako virová infekce. Buňky umíraly a grantové komise žádosti zamítaly s tím, že nápad nemá budoucnost. V roce 1995 přišlo hned několik ran naráz. Manžel uvízl kvůli vízům v Maďarsku, jí samotné diagnostikovali nádor. Univerzita jí po pěti letech na pozici oznámila, že ji nepovýší. Mohla odejít, nebo přijmout degradaci. Zůstala. Šéf její laboratoře Elliot Barnathan brzy odešel a Karikóová se díky svému bývalému studentovi Davidu Langerovi přesunula na neurochirurgii. Stále neměla vlastní grant ani stálé místo. V roce 1997 potkala u kopírky imunologa Drewa Weissmana, který hledal vakcínu proti HIV. Ona pro změnu uměla vyrábět mRNA. Společně začali zkoumat, proč syntetická zpráva v těle bije na poplach, zatímco vlastní lidská mRNA nikoliv. Klíč ležel v transferové RNA, která obsahuje přirozeně upravené stavební kameny, mimo jiné pseudouridin. Když v laboratorní mRNA nahradili uridin touto upravenou bází, imunitní receptory TLR7 a TLR8 přestaly spouštět zánětlivou reakci. Zpráva prošla a buňka začala tvořit bílkovinu – dokonce ve větším množství než z neupravené RNA. Jejich přelomový článek vyšel v srpnu 2005 v časopise Immunity. První autorkou byla Karikóová, posledním Weissman. Prestižní časopisy totiž jejich práci předtím odmítly a ohlas byl zprvu velmi slabý. V roce 2008 vědci prokázali, že stejná úprava zvyšuje produkci bílkovin (translaci) a v živém organismu nevyvolává takzvanou interferonovou bouři. Přesně na tomto mechanismu stojí vakcíny firem Pfizer/BioNTech (@BioNTech_Group) a Moderna: lipidová nanočástice dopraví do svalu návod na spike protein, tělo si ho samo vyrobí a naučí se ho rozpoznat. Bez oné tiché, neútočné mRNA by vakcína v buňkách vyvolala silný zánět dřív, než by stihla vybudovat imunitu. Univerzita mezitím Karikóovou nadále držela mimo hlavní akademickou dráhu. Když kolem roku 2010 požádala o návrat na původní pozici, dozvěděla se, že kdo byl jednou degradován, nedosahuje „akademických kvalit“. Weissman byl v roce 2012 jmenován řádným profesorem. Ona musela v roce 2013 odejít. „Po čtyřiadvaceti letech mě vyhodili. Žádná rozlučka. Šla jsem na parkoviště a přemýšlela, co dál,“ svěřila se později Nobelově nadaci. Přijala proto nabídku Uğura Şahina z BioNTechu. Deset let pendlovala mezi německou Mohučí a Pensylvánií, zatímco její rodina zůstala v Americe. Když v roce 2020 svět potřeboval vakcínu v řádu měsíců, zachránila ho technologie popsaná v jejích studiích z let 2005 a 2008. Pensylvánská univerzita z licencí k patentům na nukleosidově modifikovanou mRNA později inkasovala přes miliardu dolarů. Karikóová získala v roce 2023 s Weissmanem Nobelovu cenu. Polovina tehdejší odměny jedenácti milionů švédských korun (zhruba 11,5 milionu korun českých) putovala na její konto. Část peněz věnovala Segedínské univerzitě na podporu mladých vědců. Dnes působí jako profesorka v Segedínu – odkud kdysi odcházela s medvědem nacpaným bankovkami – a jako externí profesorka na Pensylvánské univerzitě, která ji předtím vyhodila. V roce 2026 ji zvolili do všech tří amerických národních akademií, což je vzácná „trojkoruna“. Dodnes říká, že lidem, kteří jí ztěžovali život, vděčí za to, že musela pracovat ještě usilovněji. Matildin efekt (opomíjení žen ve vědě) v jejím případě nenabyl podoby krádeže objevu, Weissman její podíl nikdy nezpochybnil. Filtr systému byl jiný: neosobní grantový automat, který ženu bez velkého týmu a atraktivního tématu odsunul do podpůrné laboratoře, odsudek o „nedostatečných kvalitách“ a tichý vyhazov ve chvíli, kdy její kolega získal profesuru. Objev, za který vděčíme za své očkovací certifikáty, přitom vznikl v letech, kdy jí domovská instituce tvrdila, že nemá žádnou budoucnost. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – dejte like, sdílejte a sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl. O kom byste chtěli další článek, nebo alespoň z jakého oboru? Napište mi. #ZenyVeVede #Veda #NobelovaCena

V létě 1968 odjel osmnáctiletý Ondřej Křivánek z Prahy na několik týdnů do Anglie, aby si procvičil angličtinu. Měl se vrátit na matematicko-fyzikální fakultu (@matfyz). Pak přišla noc z 20. na 21. srpna. Tanky Varšavské smlouvy obsadily Československo. Otec mu před odjezdem řekl jedinou větu: „Jestli přijdou Rusové, nevracej se.“ Zůstal. O téměř šedesát let později, v březnu 2026, stál tentýž muž v Brně při slavnostním otevření nové laboratoře UltraSTEM v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR). Přivezl technologii, kterou spoluvytvořil a která teď poprvé stojí v Česku. Křivánek se narodil 1. srpna 1950 v Praze-Bubenči. V osmnácti reprezentoval Československo na Mezinárodní fyzikální olympiádě. Po invazi a nucené emigraci získal stipendium na University of Leeds, vystudoval fyziku s vyznamenáním a pokračoval na Cambridge u Archieho Howieho. Doktorát obhájil v roce 1976. Pak následovala klasická vědecká pouť špičkového vědce: postdoky v Kjótu, Bellových laboratořích a Berkeley. V Berkeley postavil svůj první spektrometr pro elektronovou energetickou ztrátovou spektroskopii. Později v Gatanu vyvinul systémy, které se staly standardem. Klíčový problém elektronové mikroskopie byl starý přes padesát let: sférická aberace. Elektronové čočky nedokázaly zaostřit paprsek dost ostře, aby bylo možné spolehlivě vidět jednotlivé atomy. Mnozí experti tvrdili, že to nejde. Křivánek s Niklasem Dellbym to v Cambridge v roce 1997 dokázali. Vznikl první funkční korektor aberací pro skenovací transmisní elektronový mikroskop. V roce 2000 dodali první komerční verzi do IBM. Rozlišení překročilo hranici jednoho ångströmu. V roce 1997 založili firmu Nion a postupně z ní udělali výrobce celých mikroskopů UltraSTEM. Ty dnes umožňují i vibrační spektroskopii a zobrazování lehkých prvků včetně vodíku bez poškození vzorku. V roce 2020 Křivánek získal Kavliho cenu za nanovědy. Nion později koupil Bruker (@bruker). Křivánek dnes působí jako jeho vědecký poradce a afilovaný profesor na Arizona State University (@ASU). Do Brna přijel v březnu 2026 jako host. Nová laboratoř UltraSTEM je vybavena špičkovým elektronovým mikroskopem Nion, který je prvním přístrojem svého druhu v Česku. Pracuje s nízkými energiemi elektronů a pokročilými metodami, jako je 4D-STEM a ptychografie. Umožňuje zkoumat citlivé materiály i biologické struktury atom po atomu, aniž by je zničil. Mikroskop stál přes 50 milionů korun a laboratoř je otevřená vědcům z celé Evropy. Pro české a evropské výzkumníky to znamená konkrétní posun. Brno už dlouho patří mezi silná centra elektronové mikroskopie. S tímto přístrojem získává nástroj, který dovoluje studovat materiály a biologické vzorky na úrovni, kde dříve hrozilo jejich zničení. To otevírá cestu k přesnějšímu výzkumu nových materiálů, polovodičů, katalyzátorů i biomolekul a posiluje mezinárodní spolupráci. Křivánek na otevření osobně představil historii firmy a technologií, které se staly standardem. Vedle něj seděl nositel Nobelovy ceny Richard Henderson. Příběh se tím uzavřel: chlapec, kterého invaze „uvěznila“ venku, se po téměř šedesáti letech vrátil s know-how, které změnilo obor. Sám zůstal v Americe, ale jeho technologie teď stojí v Brně a slouží dalším generacím. Elektronová mikroskopie není jen o ostrých fotkách. Umožňuje pochopit, proč materiály fungují, jak se chovají defekty v polovodičích, nebo jak vypadají biologické struktury na úrovni, kde rozhoduje jeden atom. Díky korektorům aberací se z „Hubbleova dalekohledu před opravou“ staly nástroje, které vidí ostře – a teď i u nás. P.S.: Každý den sem dávám alespoň jeden zajímavý pozitivní příběh. Pomozte je šířit – like, komentář, sdílení, bookmark a hlavně follow, ať vám neuniknou ty příští. Co vás na tomhle příběhu zaujalo nejvíc? #historie #věda #inovace

Bývalý poradce Anthonyho Fauciho, osmdesátiletý David Morens, se přiznal k obvinění z účasti na plánu na zatajení informací o grantech souvisejících s Covidem-19, konkrétně se pokusil obnovit grant na výzkum koronaviru u netopýrů, aby vyvrátil teorii o úniku viru z čínské laboratoře, přičemž komunikaci vedl přes osobní e-mail, aby se vyhnul Zákonu o svobodném přístupu k informacím. #Covid19 #granty #výzkum

Čtyři minuty. Trocha soli. A z obyčejného diamantového prášku se stane materiál, který svítí a dokáže „cítit“ své okolí. Český tým právě ukázal, že výroba kvantových medicínských senzorů budoucnosti nemusí trvat týdny a stát majlant. Nanodiamanty jsou drobné krystalky diamantu, menší než virus. Když do jejich mřížky vložíte speciální defekt – dusíkovou vakanci (takzvané NV centrum) – začnou se chovat jako miniaturní světelné senzory. Po nasvícení září a jejich světlo se mění podle magnetického pole, teploty nebo elektrického náboje v jejich okolí. Dokážou měřit teplotu uvnitř živé buňky nebo detekovat jednotlivé molekuly. Až donedávna ale platilo, že kvalitní „svítící“ nanodiamanty se vyrábějí pomalu, draze a v množství menším než špetka. Standardní postup vypadal takto: diamantový prášek se dva týdny ozařoval v urychlovači částic a pak se dlouho žíhal při vysoké teplotě. Výsledek? Méně než gram použitelného materiálu. Mezinárodní tým vedený Petrem Cíglerem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (@IOCBPrague) však dosavadní postupy zásadně změnil. Metoda PTQ (Pressure and Temperature Qubits) trvá pouhé čtyři minuty. Diamantový prášek se smíchá s obyčejnou kuchyňskou solí a vloží do průmyslového lisu. Ten vytvoří tlak a teplotu podobné podmínkám hluboko v zemském plášti. Sůl se roztaví, obalí částice jako ochranný plášť a zabrání jejich spékání. Po ochlazení se jednoduše smyje vodou a zůstane čistý, fluoreskující prášek. „Dokázali jsme přípravu kvantových center více než tisíckrát zrychlit. Teď místo gramů vyrábíme kilogramy,“ říká první autor studie Michal Gulka. Jeden lis za týden vyrobí tolik materiálu, kolik by klasickou metodou vznikalo přes čtyřicet let. A co víc – nové nanodiamanty mají lepší vlastnosti: stabilnější světlo, delší „paměť“ a vyšší citlivost. Proč je to důležité? Kvalitní kvantové senzory se totiž teprve teď mohou stát cenově i prakticky dostupnými pro laboratoře i komerční firmy. Americká společnost MegaDiamond, která se na vývoji podílela, už plánuje průmyslovou výrobu. Aplikace zahrnují precizní lékařskou diagnostiku, mapování teploty a magnetických polí uvnitř buněk či detekci jednotlivých molekul. Jednou možná vzniknou i senzory, které pomohou dříve odhalit nemoci nebo sledovat procesy, jež dnes nevidíme. Český tým z ÚOCHB tak učinil významný krok vpřed. Nepředložil jen další vědeckou publikaci, ale vytvořil metodu, která z laboratorní rarity dělá materiál pro velkosériovou výrobu. A to je přesně ten typ úspěchu, na který můžeme být pyšní. P. S.: Každý den sem dávám alespoň jeden pozitivní příběh z české a světové vědy. Pomozte je šířit – dejte lajk, komentář, sdílení, bookmark a hlavně mě sledujte, ať vám další neutečou. Co si myslíte, jak se rozšíří takové dostupné nanosenzory v běžné medicíně? #Nanotechnologie #KvantovéSenzory #Věda

Dovolím si dodat, že Peková byla úplně prvním českým vědcem, který veřejně prohlásil, že covid je umělého původu. Řekla to v březnu 2020 u Výborné na Radiožurnálu. Od té doby ji začali systematicky umlčovat a tehdejší covidisté ji prostě zničili. Až dospěla do stádia, kdy kompletně přestala věřit lidem. Ti samí bývalí covidisté ji dnes zesměšňují. Přitom oni skočili na lež WHO a Fauciho, že možnost umělého původu je vyloučena a smáli se všem, kteří to tvrdili. Až se nakonec ukázalo, že umělý původ a únik z laboratoře byl nejpravděpodobnější příčinou pandemie. Nic víc k tomu psát nebudu. Je to jen taková malá připomínka globálního totalitního režimu, který jsme téměř po celém světě nechali naše vlády zavést mezi lety 2020 a 2022. Ve všem s těmi vládami spolupracovala úplně všechna velká média jako jeden muž. Všichni v tu dobu náhle věřili Čínské komunistické straně úplně vše. Na druhou stranu, toto lidé a média ničili život každého vědce, který jakkoliv oponoval, i přes to, že byl evidentně zkušenější v oblasti. Například profesor Beran by taky mohl vyprávět. Tak co? Už jste zapomněli a zase věříte médiím? Dejte vědět do komentářů! #Covid19 #Věda #Dezinformace

Spojené státy přeměnily Maroko na své hlavní vojenské laboratoře v Africe, kde otevřely stálé centrum pro testování nových vojenských technologií a zbraní, což posiluje jejich strategické partnerství s Rabatem v kontextu rostoucí napětí s vládou ve Španělsku. #Marruecos #EEUU #cooperaciónmilitar

Americké laboratoře umělé inteligence čelí hrozbě levných čínských konkurentů, kteří rychle vyvíjejí a často zdarma nabízejí své modely, což vytváří tlak na americké firmy jako Anthropic a OpenAI, které investují značné prostředky do výzkumu a vývoje. #AI #ArtificialIntelligence #China

Článek diskutuje obavy vědců ohledně potenciálního vytvoření syntetické bakterie zvané zrcadlový život, která by mohla, pokud by unikla z laboratoře, ohrozit veškerý život na Zemi a vyvolat smrtelné epidemie, což vedlo k výzvě lunární skupiny vědců k zastavení jejího vývoje. #syntetickábiologie #bioetika #bezpečnost

Polsko se stalo přední evropskou velmocí ve výrobě syntetických drog, přičemž jeho laboratoře produkují především kokain pro chudé, jako je mefedron, a během prvního pololetí letošního roku policie zabavila 84 tun drog, což je téměř třikrát více než v loňském rekordním roce. #Polsko #drogy #syntetickéDrog

Judith Dada v článku How Europe must respond to America’s AI warning shot varuje Evropu, že by měla vypracovat ambiciózní politickou agendu, která zahrnuje vytvoření vlastních podmínek pro AI laboratoře, posílení koalice středních mocností v oblasti AI a reformu pracovních zákonů, aby mohla efektivně reagovat na technologické a geopolitické výzvy, které představuje americká politika v oblasti umělé inteligence. #AI #Europa #Politiek

Do českých laboratoří, které se zabývají ochranou před jadernými, chemickými a biologickými hrozbami, měli roky přístup armádní experti z čínské vojenské univerzity. Co všechno viděli? Ve Studiu N odpovídají reportéři Lukáš Prchal a Michal Tomeš. 👉🏼 https://t.co/uwHKAjiK1V https://t.co/WrMHluSG34 #ochrana #jadernéhrozby #laboratoře #CZ #CN