Search

Je hodně možností, jak auto zničit. Jedna, a ta hlavní, jsou dlouhé intervaly výměny oleje, přejíždění rozvodů, ignorování pazvuků z podvozku, vypínání částí systému, EGR, DPF, katalyzátor atd… To vše umí autu významně ublížit. Speciálně Češi jsou do jednoho odborníci na opravy… na oleje, na pneu… Dnes jsem se bavil s jedním člověkem, který má na starosti prodej autodílů v jedné velké nejmenované firmě. Řekl mi, že obrovský podíl dílů prodaných koncovým uživatelům tvoří nejlevnější nebo no-name značky… Takže na příkladu Alfy. Přijel k nám člověk a jako první řekl, že tu italskou mrdku nenávidí, že se to pořád sere… olej Velvana desky Starline kotouče mu kamarád stáhnul flexou… Je to Alfa Romeo 2.5 V6 Busso. To auto já zbožňuju, má zvuk, je nádherný, jede a sedí… a zvuk je jak z ráje… Zrovna Busso jsem měl. Červený, nádherný, olej Selenia tak, jak předepisuje výrobce, brzdy Brembo. Měl jsem ji jako daily a staral se o ni tak, jak potřebovala. V životě jsem s ní neměl problém, a to jsem ji kupoval, když měla najeto 130 tkm, a její potenciál využíval s radostí a pravidelně. Zpět k pánovi. Přijel, že mu to blbě brzdí a svítí mu motor. Brzdy odhalit bylo jednoduché. Motor svítí kvůli lambdě a kvůli svíčkám. Svíčky jsou originál, auto má najeto 210 tkm… Každé auto chce servis a péči a jakou dostává, takový výkon podává… Tyhle starý krásný auta trpí na to, že jsou levný a vypadají draze, a tak každej kretén z vesnický garáže si to koupí a pak opravuje doma z levných dílů a o kvalitě jeho práce nelze hovořit. A protože si neuvědomuje, že je kretén, tak když se to auto sere, tak je to automaticky italská mrdka… nebo francouzská či německá… V ČR jediný motor, který je modlou debilů, je rotačka 1.9 TDI… Ten se, vole, nesere a ještě, vole, nemá tolik vymrdaný elektriky a jde pěkně, vole, fouknout… Ach jo… (Fotka ilustračni pochopitelně), #autoserwis #AlfaRomeo #motory

Další svíčka navíc… a pořád mám chuť smát se, snít a věřit, že to nejlepší může být teprve přede mnou. Děkuji životu za všechno, co mi dal, i za to, co mě naučil. Na další krásný rok! A všechno nejlepší mně 🎂😀 a i vám všem. Kdyby to šlo, pošlu vám každému kousek dortu.❤️ https://t.co/d5eEU81FS6 #narozeniny #vděčnost #šťastnýživot

Vyšetřování tragického požáru baru Le Constellation ve švýcarském Crans Montaně odhalilo, že osudné prskavky zapálila spolumajitelka Jessica Morettiová, která během incidentu jako první utekla, což kontrastuje s jejími předchozími lživými výpověďmi o zapálení svíčkami mladými zaměstnanci. #Požár #Vyšetřování #Manipulace

Pamatuju si to jako dnes. Asi tyden novopeceny tata dvojcat. Byl jsem za nimi v porodnici (predcasny porod, obe v inkubatoru). Venku mrtvo, nalada jak z post-apo filmu - zacinala panika okolo covidu. Ja mel prakticky vsechny penize v BTC a karieru do budoucna postavenou jen na nem. Cena se propadla asi o 60% behem 3 dnu. Knotem se svicka dotkla $3800. Dnes v komentarich pod poslednim videem porad najdu lidi, co mi rikaji, ze Bitcoin skoncil - na cene okolo $70 000. Pokud na Bitcoinu chcete vydelat, tak se to lip dela v bear marketu. Been there, done that 🫡 -

Vzhledem k tomu, že @prezidentpavel podporuje vědecký konsensus, že planeta hoří a může za to člověk vypouštěním emisí CO2, probíhá jeho třetí letošní dovolená následovně: - Flotila prezidentských BMW, která jeho, manželku Evu a ochranku, odvezla do Alp, je poháněna elektřinou. - Lyže a hůlky, které přepravila ochranka v rakvi na střeše, jsou dřevěné, lyžáky z kůže - umělá hmota spadá do seznamu vědecky potvrzených emisních škodlivin. - Prezidentský pár nebude používat vleky, do svahů se šlape bezemisně, pěšky. - Oblečení na svah samozřejmě neznačkové a nejlépe z ovčí vlny, tkané na dřevěných ručních stavech. Helmy z bambusu? - Večery při svíčkách, bez televize a počítačů, elektřina v horách zatím není uhlíkově neutrální. Těšíme se na fotografie! -

Poslední dva měsíce byly / jsou nejtěžší v mém životě. Protože když si ke konci roku třeba jen velmi schematicky zkusila shrnout, co jsem za ten rok dokázala, došla mi jedna bolestivá věc, která se točí v mé hlavě pořád. *kdyby nebylo Rusů, můj život by vypadal úplně jinak* Byl by lepší. Lehčí. Plnější. Takový, jaký jsem si ho kdysi představovala. Znáte ty debilní otázky na pracovních pohovorech typu: „Kde se vidíte za pět let?“ Já už na ně nedokážu odpovědět. A dříve jsem uměla. Před únorem 2022. Teď v prosinci jsem žila nadějí, že konečně pustí tátu domů, a on za poslední skoro 4 roky bude mít svoji 2. dovolenou a stráví je v zahraničí, se mnou, mámou a sestrou v Praze. První naděje se ale rychle rozplynula a já se téměř smířila s tím, že se mé plány znovu nenaplní. Na Štědrý večer mi máma se sestrou poslaly video, jak sedí doma při svíčkách. Ne proto, že by měly zvláštní náladu. Ale proto, že nejde elektřina. Táta je v zákopu. Já jsem v Česku. A pak přišel malý povánoční zázrak. Táta dostal opušťák. Moje rodina nakonec mohla přijet za mnou do Prahy. Poprvé po dlouhé době se opravdu vyspali. Bez sirén. Bez strachu, že je v noci probudí výbuch. Ráno se probouzeli v tichu. Procházeli jsme se městem a oni byli okouzlení Prahou. Její krásou a klidem. Ale ještě víc lidmi, se kterými jsem je seznámila. Chtěla jsem, aby věděli, jací jsou Češi. Táta byl hodně dojatý a upřímně šťastný, že poznal lidi, co podporují Ukrajinu a taky jeho. Na pár dní jsme si dovolili žít normálně. Smát se. Jíst spolu. Mlčet spolu. Být rodina. Táta pekl jablečný koláč. Se sestrou jsme se dívaly na nějaké hloupé pořady na YouTube. Máma chystala večeři. Bez poplachů, bez nebezpečí, všichni spolu. Jako kdysi. Odjíždět z domova v březnu 2022 bylo strašně děsivé. Ale tehdy jsem šla do neznáma, a neměla jsem moc času přemýšlet, co bude dál a o co přicházím. Prostě jsem přežívala a nedbala na budoucnost. Dnes je to jiné. Uvědomění je víc. A s ním i pochopení, že návrat k tomu, co bylo, už nikdy nepřijde. A poztrácený čas se nedá kompenzovat. Když se rozjel vlak a oni znovu odjížděli, cítila jsem fyzickou bolest. A čím větší byla vzdálenost, tím silnější byla. Teď cítím obrovskou vinu. Za to, že dělám tak málo pro to, aby se můj život i život mé rodiny mohl vrátit k normálu. Že to nikdy nezvládnu. Protože to prostě nejde. Když celý den koukáte na fotky z Ukrajiny, čtete zprávy, a večer si stoupnete do sprchy s teplou vodou, chce se vám křičet bolestí a studem, že vy to máte… a lidé doma ne. Život v bezpečí se stává nesnesitelným. A i když v mém případě v podstatě nemám i bezpečí. -