Search

Le père spirituel de l'éducation moderne a méthodiquement condamné ses cinq enfants à une mort quasi certaine par pur confort personnel. L'Histoire a fait de Jean-Jacques Rousseau l'idole des humanistes et le grand théoricien de la bienveillance. Son célèbre traité L'Émile est encore aujourd'hui la bible des pédagogues progressistes. La réalité est celle d'un égoïsme effroyable. Entre 1746 et 1752, Rousseau partage la vie d'une lingère, Thérèse Levasseur. Le couple donne naissance à cinq enfants. Le grand philosophe de la compassion n'en gardera pas un seul. Dès leur naissance, il les arrache à leur mère pour les déposer anonymement à l'hospice des Enfants-Trouvés de Paris. À l'époque, cette institution n'est pas un orphelinat classique, c'est un mouroir. Les registres historiques établissent que le taux de mortalité infantile y dépassait allègrement les 70 %. Que sont-ils devenus ? Absolument personne ne le sait. Ils ont purement et simplement disparu de l'Histoire. Des années plus tard, la maréchale de Luxembourg, une riche protectrice du philosophe, tentera de mener l'enquête pour les retrouver et les sauver de la misère. Ses recherches se heurteront à un mur sordide. Rousseau n'avait même pas pris la peine de conserver les dates exactes de leurs naissances ou de glisser un signe distinctif dans leurs langes, comme cela se faisait couramment pour espérer les récupérer un jour. Ses cinq enfants ont été engloutis dans l'anonymat absolu. Statistiquement, ils ont probablement fini dans la fosse commune de l'hospice avant l'âge de savoir marcher. S'ils ont survécu, ils ont grossi les rangs des vagabonds dans les caniveaux de Paris. Le père de l'éducation ne s'en cache même pas. Dans ses propres Confessions, il assume cet abandon avec une froideur terrifiante. Ses justifications officielles ? Les enfants faisaient trop de bruit, son travail de penseur nécessitait le calme, et il refusait d'assumer la charge financière de sa propre descendance. D'un côté, le philosophe écrivait des milliers de pages pour apprendre à l'humanité entière comment élever, écouter et chérir la jeunesse. De l'autre, il effaçait méthodiquement sa propre progéniture pour ne pas être dérangé pendant son processus créatif. Le mythe du grand éducateur humaniste s'effondre. L'idole absolue des Lumières a bâti sa légende de moraliste sur l'abandon méthodique de ses propres enfants. #Éducation #Philosophie #Histoire

Os candidatos de direita deveriam sentar para conversar e unificar a candidatura do Flavio. Deveriam largar seus egos e rixas. Esquecer brigas de militantes e coisas assim e focar no que é o correto neste momento. Porque não sei não se terá espaço para política ano que vem com lula eleito seja de quem for. #Política #Unificação #Eleições

Wierd Duk had en heeft ook zoveel verstand van vaccins 😐 De man is zo overduidelijk een gatekeeper van allerlei narratieven. Onder andere de bewering dat de Coronavaccins veilig en effectief waren. En, nog kwalijker, Wierd Duk was degene die destijds meedeed met het bashen van ongevaccineerden als 'freerider' en egoïstisch. Hugo de Jonge had in zijn eentje nooit zo'n terreur kunnen uitoefenen. Het waren de media en journalisten zoals Duk die succesvol meehielpen de vaccinatiegraad omhoog te krijgen. Door ongevaccineerden als minderwaardig neer te zetten. Er zijn destijds tienduizenden Nederlanders die aangifte tegen Hugo de Jonge hebben gedaan. Dat had geen enkele zin, want Hugo de Jonge is deel van hetzelfde probleem als Wierd Duk. #vaccinatie #media #ongevaccineerden

Sobre o audio do Nikolas pro Vorcaro: Foi quebrar um galho e só soa estranho porque foi político demais. Ele mesmo deixa claro que não são próximos, mas já solta um "como eu gostaria" pra dar aquela afofada no ego do cara pra ele quebrar o galho logo #Política #Relacionamentos #Audiovisual

Isabelle Haak ha trascinato la Svezia fino al sogno di una storica semifinale, con numeri incredibili, quasi sovrumani. In 7 partite e 27 set, l’opposta ha realizzato 247 punti, con una media di 9,15 a set e una straordinaria efficienza offensiva del 45,6% 🎯 “Faccio l’accento svedese?”. Parafrasando l’indimenticabile Paolo Villaggio e il suo Fantozzi, questa è una domanda che ogni telecronista potrebbe porsi quando deve raccontare una delle giocatrici più forti e spettacolari della pallavolo mondiale 🇸🇪 Per 13 giorni Haak ci ha regalato una sorta di onnipotenza pallavolistica, mettendo insieme numeri a cui è difficile dare un senso. I suoi 247 punti sono arrivati con una continuità impressionante: in sei partite su sette ha superato quota 30, con il picco dei 52 contro la Croazia e i 42 contro l’Italia ✨ Ancora più impressionante il volume offensivo: 428 palloni attaccati, oltre 61 a partita. Dei 247 punti, 227 sono arrivati in attacco, con appena 25 errori e 7 murate subite. Il risultato? 195 punti effettivamente conquistati sui 428 palloni attaccati, per un’efficienza offensiva del 45,6 📈 Una percentuale mostruosa per una giocatrice chiamata in causa così tante volte. Può capitare una partita in stato di grazia, ma riuscire a mantenere questo rendimento per sette gare consecutive sembra quasi impossibile. Haak, però, sembra non conoscere questa parola 💎 Con tutta probabilità Bella chiuderà l’Europeo da miglior realizzatrice, pur avendo giocato due partite in meno rispetto a molte rivali. Vargas avrebbe bisogno di 124 punti, Egonu di 128 e Boskovic di 143 per superarla 👀 Dal 2011, soltanto Boskovic e Vargas erano riuscite a superare quota 200 punti in un’edizione degli Europei. Ora c’è anche Haak 🆕 La Svezia non ha completato il sogno, fermandosi davanti all’Italia. Ma per due settimane la Regina del Nord ha tenuto tra le sue mani un intero continente, costringendolo a fermarsi e guardarla 🤩 ✍️ Marco Arcari #Volleyball #Pallavolo #EuroVolleyW #Pallavolo #EuroVolleyW #IsabelleHaak

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

HBO presented the full trailer for the new adaptation of Harry Potter, which intends to bring all seven novels by J.K. Rowling to the screen, starting with the first season focused on Harry Potter and the Philosopher's Stone, which is set to premiere on Christmas 2026. (translated)

Vamos a ver… por partes. Primero de todo dar la enhorabuena a todos los q dijeron q Julián no iría al Barça este verano. Enhorabuena por tener retenido a un jugador que no quiere estar allí y q se le prometió la salida. Así lo demuestra día a día. Prometerle cosas como q Simeone el año q viene no estará no cambiará el sueño del jugador. Tal y como le pidió su club, expresó su deseo públicamente. En el Barça celebramos otras cosas. Nunca celebrariamos retener a un jugador en contra de su voluntad. La grandeza de un club se mide tb por estas cosas. No solo por ganar títulos. Q por cierto con Simeone en 15 años pocos han ganado. Los documentos están. Documentos donde se acordaba las condiciones de la salida de Julián. Documentos confirmados por fuentes del At. Madrid tb. Que le han mentido desde su club es evidente, no hay más q ver como está el chico en su día a día desde hace semanas. El CEO antepone su EGO a decidir lo mejor para la empresa, cosa que le ha conllevado muchos enemigos allí dentro. Lo iréis viendo a lo largo de estas semanas. ¿O es que la venta la quiere hacer a “su manera”?😏🫢 con lo “suyos” vaya ¿Esto es un punto y final? Ni mucho menos. En enero, con otras personas, pero con el mismo protagonista seguiremos hablando de este tema. Tiempo al tiempo. Algún día se podrá contar todo… y se contará… q nadie lo dude.😏 #Fútbol #Barça #AtléticoDeMadrid

Moraes, se tivesse o ego controlado e lido livros sobre guerra, entenderia que chegou a hora de colocar a vaidade de lado e negociar uma saída diplomática e honrosa. Será se vai, ou irá para o tudo ou nada - em um momento onde NADA tem mais probabilidades de ocorrer? #Diplomacia #Guerra #Negociação

I have also warned you time and time again that the combination of the extremely fragile ego and the likely cognitive decline of @POTUS can lead to a first (confirmed) US nuclear weapon battle usage since Nagasaki. But, make no mistake. The IRGC, most definitely, has a plan #NuclearThreat #USPolitics #IRGC #US #IR #JP

Lo bueno es que Mustiana se mostro como la mujer egoísta que solo le importa ella misma ante el público y ante sus compañeros y Gema quedo como toda una dama y buena compañera que penso en la comida de toda la casa❤️ se caen las mascaras de la falsa #LaCasaDeLosFamososMx https://t.co/gyNqCdoIOm #LaCasaDeLosFamosos #RealityShow #Drama

A MIS COMPAÑERAS Y COMPAÑEROS DEL PACTO HISTÓRICO Me llama la atención, el esfuerzo concertado de los centros de opinión y propaganda mediática por convencer al espectro progresista, de que está dividido, debilitado y prácticamente liquidado. Que lo ocurrido en los últimos cuatro años fue una cadena de desgracias y desaciertos Y, al mismo tiempo, el intento por convencer a la opinión de que, en menos de un mes, estamos ante un conjunto de “milagros”: se ha superado el déficit fiscal, se acabó la crisis del sistema de salud, y ha sido atendido eficazmente el desastre del terremoto del 10 de agosto. Ni lo uno ni lo otro es cierto. El gobierno de De La Espriella ha puesto en marcha políticas irresponsables, que tendrán un efecto muy negativo para la sociedad colombiana. Su único objetivo es lograr el beneficio y enriquecimiento de un estrecho círculo de clanes políticos y socios. Endeudar el país a niveles no vistos, anular nuestra soberanía y postrarnos ante EEUU e Israel; extraer petróleo sin importar la destrucción natural, y acabar con los derechos sociales de la población. La “patria milagro” es en realidad la “patria calamidad”. A pesar de las persecuciones, de toda la propaganda sucia practicada con granjas de bots en redes sociales, de nuestros propios errores y contradicciones, somos la única fuerza que tiene la capacidad de derrotar este proyecto fascista, autoritario y mezquino, Nuestra mayor preocupación debe ser la gente, las comunidades, el pueblo colombiano, sus dificultades, sus luchas, sus sueños. Invito cordialmente a todas las personas que ejercen liderazgo en nuestra colectividad a asumir con responsabilidad, grandeza política y ética, y total entrega esa labor que es hoy indispensable para el bienestar de la nación. No permitamos que las ambiciones personales, los intereses particulares y egoístas, nos desvíen de la ruta esencial de la transformación social, que con éxito adelantamos en los últimos cuatro años. Somos un movimiento político y social que tiene profundas raíces en la historia de nuestro país. Somos la principal corriente política; una corriente multitudinaria, que tiene la fuerza, la autoridad moral y el liderazgo intelectual, necesarios para conducir al pueblo colombiano por el camino de la transformación social. La mejor demostración de ello es, precisamente, esa campaña frenética que adelantan nuestros adversarios. Cuando en política algo es irrelevante y caduco, no se dedican esfuerzos ingentes para controvertirlo. Y nuestros contradictores y sus aparatos de desinformación no pueden ocultar que detrás de sus mensajes obsesivos está la enorme intranquilidad por nuestra fuerza. No lo duden. #PactoHistórico #Colombia #TransformaciónSocial