Search

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Nobel Prize-winning author Elfriede Jelinek calls on Austria to take advantage of the opportunities to support the Palestinians and criticizes the current situation in the conflict between Israel and Palestine, in which she sees a looming ethnic cleansing and land grabbing. (translated)

It seems that literary magazine @themothmagazine has awarded its 1st prize to a short story that is 100% AI-generated, according to @Pangram: https://t.co/5kJJrTMIAw I read the story. I ain't no literary critic, but it's kinda lame. It's superficially poetic and atmospheric, but https://t.co/vr4vTCT14N #AIGenerated #Literature #ShortStory #Thetweetdoesnotmentionanyspecificcountries.Therefore #therearenocountrycodestoreturn.

„Ten genialny dramat naszego wieszcza to opowieść o dawnych zwyczajach i tradycji Rzeczypospolitej, która do dziś nie przestaje inspirować.” Pierwsza Dama Marta Nawrocka zaprasza do wspólnej lektury „Dziadów” już 5 września. #NarodoweCzytanie📚 https://t.co/LAusY9OXJL #Dziady #NarodoweCzytanie #literatura

Festivalul Internațional de Literatură și Traducere Iași – FILIT revine în perioada 21-25 octombrie 2026, iar organizatorii dezvăluie o primă listă de invitați ai ediției din acest an. Publicul va avea ocazia să se întâlnească, timp de cinci zile, cu nume importante ale scenei culturale românești și internaționale.https://www.litera13.ro/2026/09/filit-iasi-anunta-primii-invitati-ai.html

Fernando Aramburu and his editor, Juan Cerezo, celebrate the tenth anniversary of 'Patria', a novel that has sold nearly 2.5 million copies and has become a symbol of memory and the voice of ETA's victims, highlighting its impact on Spanish literature and its adaptation into an HBO series. (translated)

Prezydent RP Karol Nawrocki przypomniał niewygodną, ale fundamentalną prawdę historyczną: niemiecki antypolonizm nie narodził się wraz z dojściem Adolfa Hitlera do władzy. Jego korzenie sięgają znacznie głębiej, a historia relacji niemiecko-rosyjskich pokazuje, jak niebezpieczne dla Polski i Europy bywało lekceważenie tej prawdy. „Niemcy nie potrzebowały Adolfa Hitlera, żeby gardzić Polską, Polkami, Polakami i polskością! Prawda, której Europa nie zna albo nie chce poznać. Prawda, która nie dociera za Atlantyk. Prawda, z którą wielki problem, niestety, mają także dzisiaj rządzący. A musimy wszyscy powtarzać i uzmysłowić sobie, choć to boli, ale jest potrzebne, że Niemcy nie potrzebowały Adolfa Hitlera, żeby gardzić Polską, Polkami, Polakami i polskością. Przykładów na to jest zbyt wiele. Już w XIX wieku liberalni literaci i politycy, wielkie marki liberalnej pruskiej literatury, z pogardą pisali o Polsce, Polakach, Polkach, o polskości, mówiąc o nas nic więcej tylko tyle, że jesteśmy „Irokezami ze Wschodu”. Kontynuatorką tej antypolskiej histerii i antypolonizmu była demokratyczna Republika Weimarska, w której antypolonizm był centrum kultury politycznej. Antypolonizm był tym, co łączyło lewicę z prawicą poprzez niemieckich liberałów w demokratycznej Republice Weimarskiej. Przykładów tego jest wiele. W 1920 roku, gdy Polacy bronili się przed bolszewikami, bronili Europy przed bolszewikami i bronili także weimarskich Niemiec przed bolszewikami, szef Reichswehry Hans von Seeckt pisał wprost: „Jeśli diabeł chce zabrać Polskę, to powinniśmy mu w tym pomóc”. Takie same słowa wypowiadali niemieccy dyplomaci w okresie międzywojennym, laureaci Nagrody Nobla, kanclerz Niemiec Joseph Wirth, który pisał i mówił wprost, z nieskrywaną wobec Polaków agresją, że Niemcy znów muszą stać się sąsiadem Rosji, a Polska musi zostać zdruzgotana. Rosja zresztą w okresie międzywojennym, ta bolszewicka, dojrzewająca do ogromnego, przerażającego sowieckiego totalitaryzmu, była głównym partnerem Republiki Weimarskiej. To zbliżenie trwało długo przedtem, zanim przyszedł Adolf Hitler i zanim podpisano pakt Ribbentrop–Mołotow. W 1931 roku Republika Weimarska była największym handlowym partnerem Związku Sowieckiego. Ta współpraca trwała na dobre. Przypominają się, drodzy państwo, te relacje już z XXI wieku, gdzie tuż przed katastrofą, której świadkiem i współuczestnikiem jesteśmy dzisiaj, historia się powtórzyła. Gdy polski prezydent, świętej pamięci Lech Kaczyński, gdy Polska, gdy polscy politycy przestrzegali przed tym, czym są handlowe i finansowe relacje z Federacją Rosyjską, Niemcy i Europa nie słuchali. Inwestowali kolejne miliony euro w Federację Rosyjską, która wywołała kolejną wojnę.” #Polska #Historia #Antypolonizm

Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “CGAS (Clinical Gender Affirmation Scale) and related gender ideological-belief measures were strongly associated with left-wing authoritarianism” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “CGAS (Clinical Gender Affirmation Scale) was not simply standing in for being politically left-wing” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Support for coercion, punishment, and violence appears to be tied less to liberalism generally than to an authoritarian disposition organized around left-wing ideological content” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Gender ideology may function as an ideological accelerant” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Gender ideology may supply authoritarian psychology with a structured map of perceived outgroups, threat sources, and oppressor classes” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Dissent becomes not a legitimate position but a failure of professional duty or an act of harm” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “The same psychological machinery operates on the extreme left”- Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Violence can come to seem permissible or necessary” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Three findings pull in the same direction. People who strongly endorse gender ideology positions score dramatically higher on left-wing authoritarianism than their political identity alone would predict. Furthermore, both LWA (Left-Wing Authoritarianism) and CGAS (Clinical Gender Affirmation Scale) predicted support for political violence” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Together, these findings support the paper's core claim: gender ideology may function as an ideological accelerant, telling left-wing authoritarian psychology who the enemy is, why the situation is urgent, and—in those already disposed toward force—that violence is legitimate” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “One mechanism by which clinical content may translate into violence permission deserves note. Trans-Genocide Belief—the perceived likelihood that a genocide of individuals that identify as transgender is currently underway in the United States—is predicted to more strongly relate to CGAS (Clinical Gender Affirmation Scale) and LWA (Left-Wing Authoritarianism) than to political identity and to be associated with elevated justification for political violence” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “This prediction is consistent with broader research showing that perceived threat, existential threat, and collective victimhood can increase support for hardline, punitive, or exclusionary action against outgroups, particularly when paired with authoritarian dispositions or strong moral conviction (Armaly & Enders, 2022; Carriere et al., 2022; Hirschberger et al., 2016; Kljajić et al., 2025; Schori-Eyal et al., 2014; Skitka, 2010)” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Related work on moralization and violent intergroup conflict further suggests that when a political conflict is framed as a moral emergency involving dangerous or demonized outgroups, violence can come to seem permissible or necessary (Mooijman et al., 2018; Saguy & Reifen-Tagar, 2022)” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “The practical stakes are straightforward. Research frameworks for understanding authoritarianism have historically focused overwhelmingly on the political right, while analogous left-wing pathways have received far less attention. Yet federal agencies and public safety officials are concerned not only with ideology in the abstract, but with radicalization pathways: the content that tells people who to fear, why the situation is urgent, and when force becomes acceptable” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology “This study suggests that the same psychological machinery operates on the extreme left, and that it may be running through institutional channels—clinical guidelines, professional standards, credentialed expertise—that current threat-detection frameworks are not well designed to recognize” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Violence connected to gender ideology remains largely undocumented in the academic literature. This study provides a first systematic empirical look at the psychological infrastructure that makes such violence conceivable” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Both LWA (Left-Wing Authoritarianism) and CGAS (Clinical Gender Affirmation Scale) were significantly positively correlated with justification for political violence across all six targets” - Where the Clinic Meets the Movement: Does Gender Ideology Arm Left-Wing Authoritarian Psychology? “Our main findings for youth starting treatment with blockers include: At baseline, about one-quarter of these youth had clinically concerning scores for depression and anxiety. About one-quarter reported having thought about suicide, and 8% reported having attempted suicide in the past. These numbers are on par with the population of middle school youth at large” - The Trans Youth Care - United States “Our main findings for youth starting treatment with GAH include: At baseline, about half of these youth had clinically concerning scores for depression and anxiety. About two-thirds reported having thought about suicide, and one-quarter reported having attempted. By two years after starting GAH, these youth showed increased scores for life satisfaction, appearance congruence (having the physical appearance of one's body match one's gender identity), positive emotions, and psychological well-being and decreased scores for depression and anxiety” - The Trans Youth Care - United States

Valeria Gordeev's debut novel "The Cicada Escapes from Its Golden Shell" captivates readers with its blend of absurd plot, political themes, and a deep insight into the psyche of the siblings Lada and Konstantin, who navigate a Russia shaped by war and power struggles between Berlin and Kyiv. (translated)