Search

V Madridě roste popularita 'colivingu' a 'flex livingu', přičemž investiční fondy využívají anglicismy k obchvatu zákonů o bydlení, což vede k výraznému zvýšení cen pronájmů pokojů na 900 eur, zatímco regulace zůstává nečinná a mnozí obyvatelé čelí hrozbám vystěhování. #Coliving #FlexLiving #Vivienda

Vítězné náměstí a jeho okolí čeká velká proměna. Bude tu méně aut, více stromů a přívětivější veřejný prostor. Do rekonstrukce se můžeme pustit souběžně s výstavbou obchvatu, který spojí Evropskou a Svatovítskou ulici. A loni jsme jeho vznik přiblížili odkoupením pozemků od https://t.co/IE23501rbq #VeřejnýProstor #Rekonstrukce #Udržitelnost

MÁ TO SMYSL – CHOĎTE K VOLBÁM A to nejenom k těm prezidentským a do poslanecké sněmovny. Skutečný dopad na váš život mají i ty volby, které většina lidí přehlíží: Krajské volby: Rozhodují o vašich nemocnicích a středních školách, zda vám ráno jede autobus a kdy bude obchvat. Účast se obvykle pohybuje pouze kolem 33–38 %. Komunální volby: Tady se řeší opravy vašich ulic a chodníků, podobné věci jako u Kraje ale ve vašem bezprostředním okolí. K urnám chodí stabilně zhruba 45–47 % voličů. Evropský parlament: Místo, kde vznikají pravidla pro celý trh. Účast byla dlouho tragická (kolem 18 %), v posledních letech stoupla na cca 28–36 %, ale pořád je to málo. Jen díky této mizerné účasti tam mohou sedět existence jako Konečná, nebo Turek a oslabovat celou Evropu. Senát: Naše nejdůležitější ústavní pojistka a zároveň nejslabší článek v zájmu voličů. Zatímco v prvním kole (často v kombinaci s kraji) přijde cca 35 %, ve druhém kole účast padá na rekordní minima kolem 15–19 %. Nečekejte až bude nejhůř, aby pak mohlo být zase o trochu lépe. Maďarsko doslova prohnilo zpátky k demokracii. Z vlády Orbána se ale bude vzpamatovávat pravděpodobně dekády. Slovensko a současná trajektorie Česka by nás proto měla děsit. Nelze čekat, až problémy vyřeší někdo za vás. Nevyřeší. #Volby #Demokracie #Účast

Analýza upozorňuje, že saúdskoarabský ropovod Petroline, ačkoliv nyní běží na plný výkon a nabízí obchvat kolem Hormuzského průlivu, nezpronevěří ropnou krizi v EU, zatímco situace na Blízkém východě se nebezpečně eskaluje a hrozí další konflikt. #BlízkýVýchod #energie #geopolitika

Karel Havlíček ve čtvrtek přišel na VŠE, posadil se před sál plný studentů a předvedl disciplínu, kterou vás nenaučí ani na Harvardu. Obor: Jak vám někdo v reálném čase dokáže, že lžete, a vy si u toho ani nepovolíte kravatu. Marie Bastlová se ho zeptá na zákon o neziskovkách. A Havlíček - klidně, s tím svým výrazem chlápka, co vám právě střelil octávku s přetočeným tachometrem a čeká, až odjedete - řekne: "Pan ministr Tejc ho dělá a připravuje. Jak tady sedím, tak vám to můžu potvrdit." Jasné tvrzení. Konkrétní člověk, konkrétní úkol. Jak tady sedím. A moderátorka udělá něco neslýchaného. Vytáhne telefon. A v přímém přenosu mu přečte citát ministra Tejce. Toho samého Tejce. A ten říká doslova: "Nevím, kde jste tuto informaci vzali. Žádný takový úkol není." Bum. Čelní srážka s realitou v přímém přenosu. Normální člověk, když mu v přímém přenosu dokážou, že si vymýšlí, tak aspoň zrudne. Zakašle. Začne listovat papíry, nebo předstírá infarkt. Cokoliv. Jakýkoliv lidský signál, že mozek zaznamenal chybu v Matrixu. Havlíček neudělá nic. Ani nemrkne. Podívá se do kamery a řekne větu, kterou by měli rovnou vytesat do kamene nad vchodem do Strakovky: "Ale vždyť jsem vám říkal... My tvrdíme, že ten zákon bude." My. Tvrdíme. Rozumíte té kráse? Je úplně fuk, že realita nebo váš vlastní ministr křičí něco jiného. Prostě: MY TVRDÍME. Jako by stačilo něco říct dostatečně pomalu, a ono se to zhmotnilo. Kdo jsou ti "my"? Havlíček a jeho odraz v zrcadle na záchodě? A víte, co je ten absolutní majstrštyk? Svět se nezastavil. Nikdo nevyběhl ze sálu. Studenti si dál dělali poznámky, jelo se dál. Jakmile pochopíte tenhle "My tvrdíme" software, všechno najednou dává smysl. Obranné výdaje. NATO chce dvě procenta HDP. My nemáme. A Havlíček na to? "Odmítám hon za procenty." Pak vezme devatenáct miliard na opravu kolejí a obchvat nějaké Horní Dolní a přemaluje to na obranu. Obchvat je teď vojenská infrastruktura! Tohle je genialita. Národní rozpočtová rada říká, že je to vyloučené. A Havlíček? "Byl jsem ve Spojených státech a nikdo se mě na ta procenta nezeptal. Až na posledního z nich." Až na posledního. To je nádherné. To je jako říct: "Z deseti lidí se mě devět nezeptalo, jestli jsem vrátil ty prachy. Ten desátej jo, ale toho ignorujme." A do třetice. Na Letné mrzne čtvrt milionu lidí. A Havlíček na to s úsměvem vytáhne historku z roku 89. Jak on chodil na demonstrace a riskoval vyhazov ze školy. Sledujte tu hodinářskou práci. Překlad: "Vy dneska riskujete tak maximálně rýmu a promočený boty. Já tehdy riskoval pendreky. Takže si tu chvíli pokřičte, ale my máme program." Vůbec nezmíní, proč tam ti lidi stojí. Rozpočet naruby, čistky na ministerstvech, zákon o neziskovkách podle gruzínského střihu. Ne. Nenašel důvod k demonstraci. Ten chlap by nenašel problém na potápějícím se Titaniku, ani kdyby mu Leonardo DiCaprio plaval kolem kotníků. Prostě by řekl: "MY TVRDÍME, že plujeme." A pokud se někdo bojí, že se utopí, tak ať se nezlobí, ale není úplně normální. Lidi, mě to neděsí. Já jsem upřímně fascinovanej. Tohle je čtyřtaktní metoda gaslightingu, se kterou zítra půjdu do banky přesvědčit je, že moje hypotéka už je splacená. Krok 1: Řekni to s absolutní jistotou. Krok 2: Když tě vyvrátí faktem, zopakuj to samé pomaleji. Krok 3: Tvař se, že ten druhý má problém s chápáním. Krok 4: Přesuň vinu na toho, kdo se ptá. Proč byl tak klidný? Proto, že ví, s kým má tu čest. On nepotřebuje, abyste mu věřili. Jemu úplně stačí, když do zítřka zapomenete. Bastlová udělala přesně to, co měla. Ale za čtyřiadvacet hodin si na to nikdo nevzpomene, protože informační stoka teče dál a my v ní plaveme s otevřenou pusou. A ruku na srdce, přátelé... my všichni mu tu službu s radostí prokážeme. Zítra ráno si otevřete zprávy, přečtete si, že se někdo s někým pohádal o záchodcích pro tři pohlaví, a na nějakýho Havlíčka si ani nevzpomenete. Tak na tu naši paměť, přátelé. Má trvanlivost otevřeného jogurtu v srpnu. A MY TVRDÍME, že je to takhle v pořádku. -

Otevřený dopis Andreji Babišovi Pane Andrej Babiš, rozhodnutí Vaší vlády zřídit funkci „vládního zmocněnce pro Green Deal a klimatickou změnu“ není technickým opatřením ani organizační drobností. Je to vědomé, účelové a politicky motivované obcházení ústavního pořádku České republiky. Neuspěl jste s pokusem prosadit Filipa Turka do role ministra. Prezident odmítl. Ústava zafungovala. Místo respektu k pravidlům jste zvolil obchvat. Když Ústava překáží, vytvoří se funkce Vytvořil jste umělou pozici, která: •není zakotvena v Ústavě, •nenese odpovědnost Poslanecké sněmovně, •neprošla jmenováním prezidentem, •a přesto má zasahovat do výkonu exekutivní moci. To není reforma státní správy. To je institucionální trik, jehož cílem je udržet politický vliv bez odpovědnosti. Moc bez mandátu Vládní zmocněnec není členem vlády, nenese politickou odpovědnost a nepodléhá standardní parlamentní kontrole. Přesto má spolurozhodovat o jedné z nejzásadnějších veřejných politik současnosti. Takový model nevzniká omylem. Vzniká tam, kde je snaha oddělit moc od odpovědnosti. Konflikt zájmů, který nelze přehlížet Nelze pominout ani Váš dlouhodobý a opakovaně zpochybňovaný konflikt zájmů, který systematicky podkopává důvěru v legitimitu Vašeho výkonu moci. Politik, jenž čelí vážným pochybnostem o střetu mezi veřejnou funkcí a soukromými ekonomickými zájmy, nemůže být považován za seriózního garanta ústavnosti. Právě proto je každé další obcházení Ústavy, vytváření účelových funkcí a přesouvání rozhodovací moci mimo standardní rámce vnímáno nikoli jako výjimka, ale jako součást širšího vzorce chování, jehož cílem je minimalizovat kontrolu a maximalizovat osobní politický komfort. Ústava má v takových případech chránit stát před zneužitím moci — nikoli být touto mocí obcházena. Filip Turek jako nástroj, nikoli řešení Filip Turek není podstatou tohoto problému. Je pouze prostředkem. Skutečným problémem je Váš přístup k moci: pokud nelze postupovat ústavní cestou, změní se pravidla hry. Takový přístup je s demokratickým právním státem neslučitelný. Ústava není překážka. Je závazek. Ústava České republiky není doporučení ani politický názor. Je to závazný rámec, který jasně stanoví, že výkonnou moc vykonávají ministři odpovědní Poslanecké sněmovně. Vy jste se rozhodl tento princip obejít. Nebezpečný precedens Dnes vytváříte zmocněnce pro klimatickou politiku. Zítra to může být zmocněnec pro média, spravedlnost nebo „národní zájem“. Každý takový krok dál oslabuje institucionální rovnováhu a posouvá stát směrem k personální moci bez kontroly. Takto se demokracie neřídí. Takto se erozuje. Výzva k nápravě – nebo k odchodu Pane Babiši, pokud ještě považujete Ústavu České republiky za závazný rámec, existují pouze dvě přijatelné cesty: Buď okamžitě zrušíte funkci vládního zmocněnce pro Green Deal a klimatickou změnu, vrátíte tuto agendu výhradně do rukou ústavně odpovědných ministrů a veřejně přiznáte, že tento krok byl chybou. Anebo přijmete plnou politickou odpovědnost za vědomé obcházení ústavních pravidel. Pokud nejste ochoten ani jedno, pak zbývá už jen jediné čestné řešení: odstoupit z funkce předsedy vlády. Člověk, který systematicky oslabuje ústavní brzdy moci a zároveň čelí dlouhodobému konfliktu zájmů, nemůže důvěryhodně stát v čele demokratického státu. Toto není osobní spor. Je to otázka respektu k ústavnímu pořádku. A ten buď ctíte — nebo se mu musíte postavit čelem a odejít. s pozdravem , Jiří Lobkowicz -