Search

"In these neighborhoods, a sort of counter-society has emerged — a population that draws the meaning of its life from the hatred it harbors for the other, the official French society. This alienation is inscribed in the faces of young men, most of whom are permanently unemployed and loiter in the broken and pothole-ridden spaces among their apartment blocks," British psychiatrist Theodore Dalrymple, who has long lived in France, described this type of people in his famous essay "Barbarians at the Gates of Paris" in 2002, where he reflects on his experiences visiting the suburbs of French cities, the so-called sensitive zones. #Francie #mládež #nepokoje (translated)

Francijas prezidents Emanuels Makrons 18. septembra ārkārtas sanāksmē Parīzē ar politisko partiju līderiem, kuri kandidē 2027. gada prezidenta vēlēšanās, paziņoja, ka Tuska brīdinājumi ir “pamatoti un labi dokumentēti”, sanāksmes gaitā citu tēmu vidū tika apspriesta izlūkdienestu sniegtā informācija par Krievijas apdraudējumu. #Krievija #Eiropa #BaltijasValstis

Ļoti smagnējs fons saistībā ar signāliem no Parīzes, Varšavas, Londonas un Helsinkiem. Pat Berlīne atsūtija 4 inzīcinātājus uz LV. Personiski man tas nav pārsteidzoši, bet situāciju dramatizē 4 notrallināti gadi. Rinkēviča pilnīga impotence, progresīvo Sprūda sabotāžas pret NBS/ZS. JV puve ir LV nostādījusi ļoti sliktā takstiskā pozīcijā - robeža pat nav sākta šajos 4 gados stiprināta, gaisa aizsardzība turās uz NATO iznīcinātājiem. Rinkēviča ["armijas virspavēlnieks" 🤡] interes tikai ap TUA likuma izdzīšana, sakasot AS+LPV balsis savas impotences turpināšanai vēl 4 gadus, tranzīts turpinās, pasažieru pārvadājumi nav pārtraukti. Un tas BY īpašums Jūrmalā tā arī nav konfiscēts, lai gan by veic atklātu hibrīdkaru pret LV. #Latvija #NATO #politika

Dnes slaví Edvard Beneš velké výročí! Vlastizrada s pořadovým číslem 1: Mise Jaromíra Nečase do Paříže z 15. a 16. září 1938 Gratulujeme a další významné vlastizrady si připomeneme u příležitosti ostatních výročí. #historie #Československo #EdvardBeneš

Ce soir, on est plus de 2 000 personnes qui viennent de partout au Québec, on a des gens aussi bien à l’intérieur qu'à l’extérieur du Centre Vidéotron. Je suis très fier de vous dire qu’on a vécu le plus gros rassemblement du Parti Québécois en plus de 20 ans! Et ça me permet de vous parler de la force de notre équipe. On a réuni l’équipe de gouvernement en attente la plus compétente. Les Québécois pourront de nouveau pouvoir avoir confiance en leur gouvernement. Nos citoyens doivent de nouveau être fiers de leurs écoles, de leurs institutions, fiers du Québec et de qui nous sommes. La seule façon d’y arriver, c’est d’élire un gouvernement qui sera formé de gens compétents et fiables. Un gouvernement qui dit ce qu’il fait, et qui fait ce qu’il dit. Dans notre histoire, le Parti Québécois a formé d’excellents gouvernements. Ceux de René Lévesque, Jacques Parizeau, Lucien Bouchard, Bernard Landry et Pauline Marois qui ont tous défendu et fait avancer le Québec. Si les Québécois nous font confiance le 5 octobre, il faudra être à la hauteur de nos prédécesseurs et redonner aux Québécois confiance en l’avenir. Le prochain gouvernement du Québec devra également composer avec les soubresauts de la politique américaine. Les gens devront alors se demander: qui est la meilleure équipe pour affronter ces vents de face? Le rôle d’un premier ministre est de demeurer calme et inébranlable dans les circonstances. Le plan de Christine Fréchette est d’augmenter l’anxiété de la population en brandissant l’épouvantail de Trump chaque jour, de manière à éviter toute discussion sur le bilan de huit ans de la CAQ et sur les idées de chaque parti. Le Québec n’a pas besoin de la CAQ pour faire face aux tarifs de Donald Trump. Madame Fréchette a choisi le camp de la peur pour tenter de gagner des votes. Aujourd’hui, elle a même poussé le bouchon une coche plus loin en me comparant à Donald Trump et en laissant croire qu’il est mon ami, mon allié idéologique. Ce que je vous demande ce soir, ce que nous demandons à tous les Québécois, c’est de rejeter cette utilisation douteuse de la peur et de l’anxiété et de choisir un tout autre camp : celui de l'espoir. Si les Québécois me choisissent comme premier ministre, c’est ce à quoi je m’engage : à être un premier ministre responsable, qui place les intérêts de son peuple avant ceux de son parti. Le Québec ne peut pas se permettre de continuer sur la route de la CAQ encore 4 ans. Le Québec ne peut pas se permettre 12 ans de caquisme. Parce qu’on sait où elle mène, cette route : tout droit dans un précipice. Et maintenant Christine Fréchette nous dit: avançons. Christine Fréchette nous dit ça sur des pancartes qui cachent le nom de la CAQ. Ce soir, on a choisi d’être ici à Québec, parce qu’il n’y a pas de meilleur endroit pour se rassembler que notre belle capitale nationale. Notre capitale, la CAQ l’a négligée pendant 8 ans. Avec le Parti Québécois, vous allez revenir au centre des priorités du gouvernement. Je m’engage auprès des Québécois à vous livrer un gouvernement qui va être à la hauteur de vos attentes. À la hauteur de notre potentiel. De Gatineau à Gaspé, de Montréal à Sept-Îles, de Val-d’Or à Sherbrooke, de Trois-Rivières à Saguenay, de Drummondville à Québec, partout au Québec, le message est le même : il est temps que ça change. Je compte sur vous. Et vous pouvez compter sur moi. Le 5 octobre, les Québécois feront le seul choix qui s’impose : celui de la confiance #Québec #PartiQuébécois #Confiance

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

3/3. FRANCIE A ČESKO: STARÉ PŘÁTELSTVÍ PRO NOVÝ SVĚT Nechci Evropu proti Americe. Chci Evropu, která je pro Ameriku silným spojencem, nikoli bezmocným klientem. Nechci Evropu řízenou z Paříže nebo Berlína. Chci Evropu států, které dokážou spojit své síly tam, kde samy nestačí. https://t.co/Sf0A6xlw4L #Francie #Česko #Evropa #FR #CZ

1944. gada 25. augustā Parīze tika atbrīvota no nacistu okupācijas, kad franču patrioti, atbalstīti ar 2. Franču bruņutanku divīziju, spēja īstenot pilsētas atbrīvošanu pati, lai gan Rietumu sabiedroto spēki iepriekš bija plānojuši citādi, un šis notikums iezīmēja svarīgu pagrieziena punktu Otrajā pasaules karā. #ParīzesAtbrīvošana #OtrāPasaulesKaraVēsture #FrančuPretotiesKustība

Franský prezident Macron podepsal s saudským korunním princem Mohammedem bin Salmanem dohodu o investici 6 miliard eur na výstavbu tří nových zábavních parků poblíž Paříže, přičemž jeden z parků bude inspirován populární anime Dragon Ball Z, a projekt má potenciál vytvořit 22 000 pracovních míst, i když se objevují obavy, že by mohl konkurovat Disneylandu. #pretparken #DragonBallZ #SaudiArabie

Jsem bytostně přesvědčen o tom, že kdyby Česku hrozilo nějaké akutní válečné nebezpečí, tak Andrej Babiš by ani chvíli nezaváhal a konal by se vší rozhodností. Jako první by zdrhnul do Londýna nebo do Paříže a tam by si přes Fejsbůček začal hrát na Beneše. #politika #Babiš #ČeskáRepublika

Le Parti Québécois s’engage à ne pas tenir de référendum tant que Donald Trump sera président. Je m’adresse à vous ce matin à titre de chef de parti qui travaille ardemment à trouver la voie qui permettra de remettre le Québec sur les rails au cours des prochaines années. Comme vous le savez, le Québec a connu des reculs et un déclin inquiétant au cours des dernières années: pensons à l’augmentation de l’itinérance, au recul du français et de notre culture québécoise, au recul du pouvoir d’achat d’une majorité d’entre nous, et en général à un recul de la confiance envers nos institutions après plusieurs scandales de dilapidation des fonds publics. Comme vous le savez également, bon nombre de ces reculs sont liés à des décisions d’un gouvernement fédéral qui n’est pas le nôtre et qui s’est moqué des protestations du gouvernement caquiste, notamment sur les questions de fiscalité, de français, de culture et de politiques migratoires. Bref, nous sommes une vaste majorité à trouver que notre société ne va pas dans la bonne direction et il y a un large consensus au Québec voulant qu’après huit ans de gouvernement caquiste, le Québec a besoin d’un vrai changement. Les Québécoises et les Québécois ont besoin de retrouver confiance et de retrouver le goût du Québec, le goût de notre avenir. Le 5 octobre, le vote doit donc d’abord porter sur cette question fondamentale : à qui pouvons-nous faire confiance pour remettre le Québec sur la bonne voie ? C’est dans cet esprit que je veux clarifier aujourd’hui deux choses. Oui, un gouvernement du Parti Québécois consultera les Québécois sur l’indépendance du Québec lors de son premier mandat s’il est élu. Cet engagement de ma part est le même depuis maintenant six ans. Tout le monde est au courant. J’ai toujours été clair et constant sur le fait qu’un jour, les Québécois vont décider par eux-mêmes, et que ce jour approche. Je crois que l’indépendance est la seule solution pour que le Québec réalise son plein potentiel et échappe à un déclin culturel, linguistique et financier qui, si nous demeurons dans le Canada, est déjà en cours. La deuxième chose que je veux clarifier concerne le moment précis de cette consultation. Au cours des derniers mois, je me suis déjà exprimé sur le fait que le Parti Québécois exercerait son jugement pour choisir le moment de la consultation – ce qui, pour moi, allait de soi – je ne m’étais toutefois pas encore exprimé formellement sur le point suivant. Un gouvernement du Parti Québécois ne tiendra pas de référendum tant que Donald Trump sera président des États-Unis. Pourquoi? Parce qu’un enjeu aussi crucial que celui de l’avenir politique du Québec exige des conditions qui permettent un débat éclairé et serein. Il ne doit pas être confisqué par les soubresauts de la politique américaine, ni par les coups d’éclat d’un président imprévisible, ni par des campagnes de peur. Cette imprévisibilité de l’administration américaine nuira à notre processus ainsi qu’à la qualité du débat sur notre avenir comme nation. De plus, dans tous les cas, il demeure que, dans l’état actuel du Québec, un gouvernement appelé à ramasser les pots cassés de la CAQ aura amplement de défis et de tâches à accomplir dès le début de son mandat. Les défis sont nombreux et colossaux, il y a du pain sur la planche. J’ai donc choisi de désamorcer complètement l’argument selon lequel ce serait le pire moment pour réfléchir à notre avenir en raison de Trump, en écartant la possibilité de la tenue d’un référendum d’ici la fin de son deuxième mandat. Nous pourrons donc ainsi mener une campagne sur nos propositions pour aider les Québécois et relancer notre avenir, plutôt que sur des arguments de peur redondants et stériles. Formellement, cela signifie donc qu’un gouvernement du Parti Québécois ne tiendra pas de référendum avant le 20 janvier 2029, date de la fin du mandat de Trump à la Maison-Blanche. D’ici là, notre priorité demeure claire: gouverner le Québec avec constance et redonner confiance aux Québécoises et aux Québécois. Nous allons remettre de l’ordre dans nos services publics en réduisant la bureaucratie, nous attaquer avec efficacité à la crise du coût de la vie, répondre à la crise du logement, lutter contre l’itinérance, mettre fin au gaspillage éhonté de fonds publics, nous occuper de la santé physique et mentale de nos gens et redonner aux Québécois le goût du Québec. Le Parti Québécois vous présentera une équipe d’une qualité inégalée pour relever ce défi. Comme les gouvernements de René Lévesque et de Jacques Parizeau l’ont fait avant nous, nous voulons redonner aux Québécois confiance en eux-mêmes, comme nation. La CAQ de Christine Fréchette devra rendre des comptes sur huit ans d’inaction et de mauvaise gestion. Nous ne les laisserons pas nous distraire pour tenter de tromper la volonté de changement réelle des Québécois. J’ai confiance en notre capacité comme peuple de se relever et de décider par nous-mêmes de notre avenir. Je ferai avec plaisir une tournée d’entrevues aujourd’hui pour répondre aux questions, et avec encore plus de plaisir que j’irai à votre rencontre au cours de cette campagne. #Québec #PartiQuébécois #Indépendance

Francouzské úřady uzavřely mešitu Attaqwa na předměstí Paříže na šest měsíců kvůli výzvám k násilí na dětech a terorismu, což je součástí širšího úsilí státu o kontrolu nad islámskými institucemi a prevenci radikalizace po teroristických útocích v roce 2015. #terorismus #islám #Paříž

Vláda @AndrejBabis se podobá britskému řidiči jedoucího na dálnici do Paříže. Slyší v rádiu mimořádnou zprávu. "Nějaký šílenec jede po dálnici do Paříže v protisměru." Brit se udiveně usměje. "Co jeden? Všichni jedou v protisměru". ANO. Šílený Babiš jede v protisměru a my s nim. #politika #AndrejBabis #humor

Diena Nr. 43 - ASV kongresmeņi Rīgā Tikšanās ar 🇺🇸 Kongresa delegāciju Svētdien Ministru kabinetā tikos ar septiņiem 🇺🇸 Kongresa pārstāvjiem, kuri darbojas ASV apropriāciju komisijā. Tieši šie politiķi lemj par finansējumu Baltijas valstu drošības stiprināšanai un 🇺🇸 militārās klātbūtnes nodrošināšanai mūsu reģionā. Delegācija vēlējās personīgi iepazīties ar: ➖️ drošības situāciju Latvijā; ➖️ 🇪🇺 ārējās robežas apdraudējumu; ➖️ mūsu redzējumu par NATO gatavību; ➖️ reālo situāciju, dzīvojot kaimiņos ar 🇷🇺; ➖️ aktuālo ģeopolitisko novērtējumu. 🇺🇸 delegācija ar lielu interesi klausījās manos svaigākajos iespaidos no Latvijas austrumu robežas, NATO sarunām, Eiropadomes, Gdaņskas un Parīzes līderu tikšanām. Kongresa pārstāvji ļoti skaidri pauda, ka Latvija var rēķināties ar 🇺🇸 atbalstu — gan militārās klātbūtnes, gan finansējuma ziņā. Lielu interesi izraisīja Sēlijas poligona potenciāls NATO apmācībām un militāro tehnoloģiju izmēģinājumiem. Sarunā īpaši uzsvēru, un abas puses tam piekrita, ka 🇱🇻 un 🇺🇸 sadarbībai jākļūst daudz plašākai par militāro jomu vien. Mums jāstiprina sadarbība arī ekonomikā, investīcijās, enerģētikā, tehnoloģijās un citās stratēģiski nozīmīgās nozarēs. Divas dienas, simtiem kilometru, ļoti daudz redzētā un vēl vairāk darāmā. Taču pats svarīgākais — Latvija savu robežu stiprina, mūsu cilvēki pierobežā ir drosmīgi, bet valsts aizsardzības spējas aug. Darbs turpinās. 🇱🇻 #Latvia #USCongress #NATO