Search

I agree. @Nature tolerates plagiarism. Aside from the Jason Arday case: Geoffrey Hinton never retracted or corrected his Nature papers that republished/misattributed fundamental techniques invented by others whom he failed to cite. Well-known report on this: #Plagiarism #AcademicIntegrity #ScienceEthics #Nospecificcountriesarementionedinthetweet.

"El Niño prend sous nos yeux une ampleur exceptionnelle. La science est sans équivoque: la planète s’engage en eaux inconnues, et ces eaux se réchauffent. La température de la mer en surface atteint des niveaux records, le mercure continue de grimper et nous nous trouvons dans une zone à hauts risques où les phénomènes météorologiques extrêmes deviennent la nouvelle norme"

« El Niño prend sous nos yeux une ampleur exceptionnelle. La science est sans équivoque : la planète s’engage en eaux inconnues, et ces eaux se réchauffent. La température de la mer en surface atteint des niveaux records, le mercure continue de grimper et nous nous trouvons dans une zone à hauts risques où les phénomènes météorologiques extrêmes deviennent la nouvelle norme »

😂🥳😂🥳😂🥳😂🥳😂🥳 Meet @mkeulemans, schetenwapsjournalist… “Deze arts…” Beste dr. Kullemans, WF*, Ik wil je niet beledigen dus ik gebruik graag de juiste titulatuur. Ik leg het je even uit: in de Verenigde Staten wordt een arts aangeduid met de afkorting MD. Van Medical Doctor. Dat staat dan achter de naam. Als zo’n dokter gepromoveerd is, komt daar nog PhD achter. Zoals bij @JonaWalk: Jona Walk, MD, PhD. @angie_rasmussen is geen arts. Nooit geweest ook. Dit leven niet en in haar vorige leven als de heks in Hans en Grietje ook niet. Gewoon niet. Rasmussen studeerde Biological Sciences. Da’s net even wat anders dan geneeskunde. Je moet dan af en toe aardig doen tegen mensen. Soms. Alleen daarom kan Rasmussen geen arts zijn. Want aardig doen zit niet in haar repertoire. Nou ben ik ook wel eens niet aardig. Maar wel tegen patiënten. Dat wel. Ik ben alleen niet aardig als ik pantoffeldiertjes bestudeer. Dat geeft niks, want de meeste pantoffeldiertjes vinden dat helemaal niet erg. Op een enkel pantoffeldiertje na dan… Dag Maarten. Dag hoor. Gewoon dag. *Wetenschapsfantast #geneeskunde #wetenschap #humor

Exciting update: "Breaking the Wall of Hidden Whale Vowels" has been selected as one of ten finalists for the 2026 Falling Walls Science Breakthrough of the Year in Social Sciences & Humanities. The recognition is for our work uncovering vowel-like structure in sperm-whale https://t.co/LzUTKvQ2XN #FallingWalls2026 #ScienceBreakthrough #WhaleResearch #Therearenospecificcountriesmentionedinthetweet.Therefore #theresponseis:

LA NOTA SEGRETA DI GOLDMAN SACHS: “CURARE I PAZIENTI CONVIENE?” - Prof. @RoyDeVita Nel 2018, #GoldmanSachs ha inviato una nota agli investitori biotech chiedendo: “Curare i pazienti è un modello di business sostenibile?”. La risposta, basata sui dati finanziari della cura per l’Epatite C di Gilead, è stata un NO secco. Dalle statine ai moderni GLP-1 per uso cronicizzato: perché la finanza farmaceutica preferisce la gestione della malattia a vita rispetto alla guarigione definitiva? Ve lo spiego nel nuovo episodio di Marketing Vs Science. Voi cosa ne pensate? Meglio un farmaco a vita o una cura definitiva? ⁠ #GoldmanSachs #Sanità #Farmaci

Včera jsem se vás ptal, jestli byste měli zájem o seriál - příběhy význačných žen - zejména vědkyň, které ale téměř nikdo nezná (nebo alespoň u nás). Doufal jsem ve větší zájem, ale přesto se pár desítek z vás našlo, a tak začnu právě ženou, která jako první popsala, jak se vědkyním krade sláva a sama přitom z dějin téměř zmizela. Uvidíme, jestli se to chytne, další osud seriálu je ve vašich rukou. Je v tom trpká ironie: Matilda Joslyn Gageová se stala obětí jevu, který sama odhalila. Teprve v roce 1993 tento mechanismus pojmenovala jiná historička právě po ní: Matildin efekt. V roce 1870 vydala Gageová třicetistránkový spisek Woman as Inventor (Žena jako vynálezkyně) a o třináct let později ho rozšířila ve formě článku pro prestižní časopis North American Review. Píše v něm, že ženy odpradávna vynalézaly – od postupů zpracování hedvábí a krajek až po hlubinný dalekohled –, ale veškeré zásluhy si nakonec vždy připsal nejbližší muž. Často to byl přímo manžel – vdaná žena totiž v tehdejších Spojených státech neměla právo na výdělek z vlastního patentu. Gageová to nepsala jen jako teoretické zamyšlení; její práce byla uceleným katalogem konkrétních případů. Nejznámější z nich je spor o odzrňovač bavlny. Gageová tvrdila, že tento přelomový nápad ve skutečnosti patří Catherine Littlefieldové Greeneové, vdově po generálovi, která na své plantáži hostila mladého Eliho Whitneyho. Právě Whitney stroj podle jejího návrhu sestrojil a následně na něj získal patent. Historici se dodnes přou o to, jak velký podíl Greeneová vlastně měla. Pro Gageovou však nešlo jen o jeden konkrétní vynález. Šlo o systematický vzorec: žena něco vymyslí, muž to zpeněží a učebnice si zapamatují pouze jeho jméno. Matilda Joslyn Gageová se narodila 24. března 1826 v newyorském městě Cicero do rodiny bojující za zrušení otroctví. Dům jejích rodičů, a později i její vlastní dům ve Fayetteville, sloužil jako stanice tzv. podzemní železnice, jež pomáhala uprchlým otrokům. V roce 1852 poprvé promluvila na národním sjezdu za práva žen, přestože jí tehdy bylo pouhých čtyřiadvacet let. Společně s Elizabeth Cady Stantonovou a Susan B. Anthonyovou založila Národní asociaci pro volební právo žen a podílela se na sepsání prvních tří svazků díla History of Woman Suffrage. Byla však mnohem radikálnější než její dvě kolegyně. Odsuzovala církev jako hlavní oporu podřízenosti žen, tvrdě hájila práva původních obyvatel a dokonce se nechala čestně adoptovat do vlčího klanu Mohawků. Když se v roce 1890 hnutí za práva žen sloučilo s konzervativnějším proudem, Gageová na protest vystoupila a založila si vlastní organizaci. Za trest ji hlavní proud sufražistek ze svých dějin vymazal. Feministka Gloria Steinemová ji později výstižně označila za „ženu, která předběhla i ty, jež samy předběhly svou dobu“. Zemřela v roce 1898 v Chicagu u své dcery Maud, manželky L. Franka Bauma, autora slavného Čaroděje ze země Oz. Baum pojmenoval hlavní hrdinku Dorotku po vnučce Gageové, která zemřela v kojeneckém věku. I v tomto slavném příběhu se tak tiše ozývá stejný motiv: silná žena v pozadí fenoménu, jejž celý svět zná pod cizím jménem. Sto třiadvacet let po vydání spisku Gageové dala tomuto jevu konečně jméno historička Margaret W. Rossiterová. V roce 1993 publikovala v časopise Social Studies of Science (@Soc_Stud_Sci) článek s názvem The Matthew/Matilda Effect in Science. Takzvaný Matoušův efekt (dříve popsaný sociologem Robertem Mertonem) definuje pravidlo, podle kterého slavný vědec získá nepoměrně více uznání i za práci, na níž se podílel jeho méně známý kolega. Rossiterová k tomuto principu přidala genderovou variantu a pojmenovala ji po Gageové – protože ta tento fenomén nejen jako první popsala, ale sama se stala jeho obětí. Rossiterová o ní napsala, že „zahlédla, co se děje, pochopila vzorec, odsoudila ho, a přitom si jím sama prošla“. Sama Rossiterová, jež zemřela v srpnu 2025 ve věku 81 let, strávila desítky let v archivech a napsala tři monumentální svazky díla Women Scientists in America. Když jako doktorandka poprvé oznámila, že chce zkoumat historii vědkyň, kolegové se jí smáli, že to bude velmi tenká knížka. Nakonec jich objevila stovky. Příklady, které Rossiterová uvádí, dobře rezonují i dnes. Snímky DNA Rosalind Franklinové. Teoretický výklad jaderného štěpení Lisy Meitnerové, za který dostal Nobelovu cenu výhradně Otto Hahn. Středověká lékařka Trota ze Salerna, jejíž spisy se po její smrti začaly účelově připisovat mužům. Nettie Stevensová, jež objevila chromozomy X a Y. Nebo Jocelyn Bellová Burnellová, která ještě jako doktorandka objevila pulsary, avšak ocenění za objev převzal její školitel. Tento jev bohužel neskončil s 19. stoletím. Studie stále dokazují, že naprosto identický odborný článek získá vyšší hodnocení a respekt, pokud je pod ním podepsán muž. V Česku na tuto problematiku dlouhodobě upozorňuje Národní kontaktní centrum – gender a věda (@NKC_CZ) při Sociologickém ústavu (@Sociologicky) AV ČR (@Akademie_ved_CR). Česká republika navíc vykazuje jedny z nejhorších statistik v Evropě, pokud jde o podíl žen ve vedení výzkumných institucí. Zarážející je i fakt, že celá polovina Češek s čerstvým doktorátem do výzkumné sféry nakonec vůbec nenastoupí. Matilda Joslyn Gageová v roce 1883 napsala, že pokrok vzniká z řady drobných kroků a že nelze předvídat, co se stane, když z historie vynecháme i tu nejnepatrnější osobu. Právě proto má smysl vracet těmto ženám jejich jména. Nejde o pouhé morální gesto, ale o nezbytné narovnání historických faktů. Bez nich je totiž historie vědy neúplná a zkreslená. Osobně vidím ale ještě snad důležitější důvod pro jejich zviditelnění - chceme-li, aby se naše dcery samy věnovaly vědě, potřebují takové silné pozitivní vzory. Musí vidět, že ženy jsou neméně schopné a jen potřebují příležitost a musíme jim vštípit, ať bojují za přiznání svých úspěchů nejen pro ně samé, ale i pro generace dalších žen. Tento text je úvodem k novému seriálu o vědkyních, které Matildin efekt téměř vymazal z naší paměti. V následujících týdnech bych vám rád mnohé jejich práce a osudy postupně představil, záleží jak se vám bude téma líbit a budete-li mé články sdílet. Taky mi pište své náměty - která zapomenutá vědkyně (světová i česká) by podle vás měla dostat také prostor? Napište mi do komentářů. A nezapomeňte sledovat @tkapler, ať vám další díly neuniknou. Hash: #zeny_ve_vede #Matilda_effect #zeny_ve_vede #Matilda_effect #feminismus

Ah, we are asking again about the origin of the Moon... “Scientists may soon settle the old question of the origin of the Moon” A researcher (Dirk Schulze-Makuch) has suggested that the crust torn from Mercury may have contributed to the Moon. The ESA mentions (translated)

Jeg har kørt med selvkørende FSD i nogle måneder nu. Eller min bil har retteligt kørt mig, i nogle måneder nu. Fra min første tur ved Folkemødet, til at det kort efter blev sluppet løs til private biler, så har jeg kørt flere tusind kilometer. Jeg tror ikke helt folk forstår det som sker. Transport er ved at forandre sig meget. Det er ekstremt tæt på fuldautomatisk. Med undtagelse af at køre ind i min indkørsel (hvor den vil parkere på villavejen), så kommer den uden jeg rører den fra A til B idag. Det er ikke en fartpilot. Eller en lane-assist. Den kører bilen. Selv. Der er lige om lidt ingen grund til at jeg overhovedet befinder mig i bilen. Hvis jeg måtte, så kunne jeg taste en adresse ind og sende bilen afsted selv. 9 ud af 10 ture allerede idag bruger bilen mig slet ikke. Et menneskes intervention i kørslen er formentlig allerede nu mindre sikkert, end FSDs reaktion, på en given hændelse. Har én selvkørende bil lært at komme ind i min indkørsel, så er den viden hos alle selvkørende biler. Måske køre uden chauffør, hjem fra at sætte mig af i lufthavnen for at spare parkering, eller for at køre børnene i skole, eller hente noget. Skal oldemor til øjenlægen i arbejdstiden? Send bilen efter hende. Den er god nok til at køre helt selv. Det er ikke science fiction. Det er ikke teknik og software som stopper os i at kunne, det er pt. kun regler og regulativer. Det er klart at vi skal være sikre på at den er mere sikker henover alle situationer end et menneske, før det slippes fri, men det er tæt på. Den kører langt mere smooth, opmærksomt og forudseende end et menneske kan. Det er mere at klare myndighedernes bevisbyrde end et software leap, som skal til nu. Når bilerne endda kan kommunikere sammen inden længe, og andelen af menneskelige chaufføre på vejene falder, så øges sikkerheden yderligere. Hvis de taler sammen, så kan de i teorien køre med højere tæthed i højere fart. Reaktionstiden for at bremse er ikke biologiske nervebaner uden advarsel, men lysets hastighed og lidt compute, som får en advarsel fra den forankørende først. Game changer for spørgsmålet om trængsel. 3x så mange biler dobbelt så hurtigt fremme? Mindre luftmodstand og derved mindre elforbrug? Det betyder farvel til diskussioner om p-pladser. Bilen sætter dig af og kører hvorhen den behøver. Måske delebiler overtager det hele. Så flåden af biler konstant kører. Måske samkørsel al'a mindre busser som dynamisk ruteoptimerer. Flere grønne arealer og det hele er støjsvage elbiler. Vejene skal også opdateres med tiden, så skilte, bump, og sving osv. er optimeret efter en anden slags chaufførs opmærksomhed. Det vil yderligere forbedre transport. Det betyder også at togtrafik er en deadend. En tons tung ting, som kun kan køre lige ud, og som ikke starter hvor du er, og ikke stopper hvor du skal hen. Glem det. Bør man lave analyser af at omdanne banenettet til turboveje til selvkørende biler? Det ændrer også totalt hvad en bil skal gøre for dig. Den bliver en slags "tredje sted", mere lounget, måske med sengeplads, mere komfortabel, designet efter socialt samvær, arbejde og opbevaring. Jeg tror også det gør noget ved roadrage og trafikstress. Hvis nogen dytter, så er det af en computer. Du kan heller ikke rigtig være sur på en forankørende, hvis du ved det er en computer og ikke en "idiot" bag rettet. Jeg er sikker på at fejl og ulykker vil ske. Men jeg er også sikker på at de vil være færre og mindre, end vi ser idag med mennesker bag rattet. Endda med en potentielt stejl læringskurve. Jeg tror vi kommer til at kigge tilbage på mennesker bag rattet som noget farligt. De mange som stadig kører selv og ikke har prøvet det endnu, tænker sikkert jeg er virkelighedsfjern efter at have læst det her. Men nej. Vi står midt i det. "The future is already here, it's just not evenly distributed" Tingene bliver anderledes og de bliver bedre, meget hurtigt. Det skal man politisk selvfølgelig indstille beslutninger efter nu. #SelvkørendeBiler #FremtidensTransport #Teknologi

The Age of Experts Is Over If the past two decades—COVID-19, the 2008 financial crisis, and the net-zero charade—have taught us anything, it is this: the age of unquestioned experts is over. Authority issued by corrupt, bloated institutions no longer commands automatic respect. We are entering an era in which trust must be earned, not assumed. Credentials matter less than results. Expertise can become conformity wrapped in a credential; status is no substitute for trustworthiness. The future belongs to those with proven track records, not merely letters after their names. Friedrich Nietzsche warned of this more than a century ago. He distrusted experts who served the spirit of their age—those who mistook consensus for courage and conformity for principle. To Nietzsche, many authorities were functionaries of the status quo: too timid to challenge the sacred assumptions of their time. University professors, state philosophers, and moral enforcers wore obedience as a badge of honor. They did not think; they repeated. They did not challenge; they conformed. They made the ordinary seem profound through jargon, complexity, and ambiguity. Nietzsche saw these not as signs of insight, but as camouflage—cowardice in disguise. He also distinguished knowledge from wisdom. Knowledge can be taught, measured, and tested. Wisdom must be earned through suffering, struggle, and brutal self-examination. Nietzsche admired those who forged their own paths rather than simply climbing institutional ladders. Even in science, he saw a danger. He respected its methods but feared their sanctification. Science, he argued, still required justification; materialists confused method with meaning and data with truth. Experts who presented science as the only path to knowledge were, in Nietzsche’s eyes, dogmatists in lab coats. So the question is no longer, “What are your qualifications?” It is: What have you done? What have you risked? What have you proved? We must recover the courage to think for ourselves—and place our confidence only in those who have earned it through action, not appointment.

The Left Didn’t Replace Religion… It Became One Many leaders in the West may reject God, but they often believe with near-religious fervor in something else. The progressive worldview mirrors religion: people still crave meaning, so it gets redirected. Science is treated like scripture interpreted by an expert priesthood; capitalism becomes the fallen world; revolution is purification; climate change is apocalypse with repentance; gender identity is the soul, the “true self” trapped in a betraying body. Without metaphysics, evil must be placed in the material world. For many on the left, Hitler functions as a secular Satan, so anything tied to him can be treated as morally contaminated—nationalism, borders, ethnic identity, masculinity, Europeans, industry, and Western traditions. Jung’s “shadow” is projected onto an enemy, letting adherents feel morally pure while avoiding the harder work of facing their own capacity for evil. Where Christianity locates sin inside every heart (“original sin”), the secular version relocates the flaw into the world—into whiteness, the West, nationalism, borders, or any chosen symbol. This framework makes moral judgment easy and singular: if Hitler is evil, then opponents become “fascists,” “Nazis,” or “Hitler.” Disagreement turns from political to moral and existential. This isn’t a claim that progressives can’t see evil elsewhere—it’s that this framework has become an instinctive moral compass. The ruling class isn’t truly secular: it has its own faith, and increasingly expects you to live by it.

Contraception and Western Culture In the 1960s, the birth-control pill became widely available. Sexual liberation is usually presented as a story of freedom and progress, but its biological consequence is rarely discussed: sex could now be separated from reproduction. Every Western nation has experienced below-replacement fertility for decades. Oxford anthropologist J. D. Unwin anticipated this pattern in *Sex and Culture*, a study of 86 societies. He expected to disprove any link between sexual restraint and civilizational achievement. Instead, he concluded that cultures practicing strict monogamy generated energy expressed through art, science, conquest, and commerce. Relaxing sexual restraint, he argued, consistently weakened that energy within three generations. Unwin also predicted that such societies would abandon rationalism, deism, and monogamy. Three generations after 1960 brings us near the present, and some of his predictions appear increasingly visible. Religious affiliation has collapsed, marriage is declining, the median age at first marriage is at a record high, and a record share of people will never marry. Rationalism also appears to be giving way to egoism, identity, and emotion. Contraception helps explain this transformation. Evolutionary theory distinguishes between a behavior’s immediate purpose—such as pleasure—and its ultimate function, such as reproduction. Sex traditionally served both purposes. Contraception severed that connection, preserving the behavior while disconnecting it from reproduction. Female education, urbanization, workforce participation, economic growth, and the rising cost of living also correlate with declining fertility. Yet many of these changes depend on technological control over reproduction. Career-first lifestyles, extended education, and mass female workforce participation would be far more difficult without it. Women may have gained freedom from child-rearing, but they may have fewer daughters to inherit that freedom. Institutions that promoted this transformation now import replacement populations that may not share its values and could eventually reverse them.