Search

German Chancellor Friedrich Merz expressed shock and concern after the worst election result for the Christian Democratic Union (CDU) in decades, as the Alternative for Germany (AfD) won 43.8 percent of the votes in Saxony-Anhalt, which he described as a change that necessitates a reassessment of the current political course. (translated)

Germany is facing a political shock after the victory of the Alternative for Germany (AfD) party in the regional elections in Saxony-Anhalt, which led to the debacle of the ruling Christian Democratic Union and raised concerns about the stability of the federal government. (translated)

The article deals with the complex history of Lebanon, which emerged as a compromise between religious groups, its conflictual development under Ottoman and French rule, and the creation of a unique political system that is reflected in the current composition of the country, while highlighting its historical Christian dominance and economic prosperity in the mid-20th century as well as the ongoing tension with Israel. (translated)

In the elections in Saxony-Anhalt, the Alternative for Germany (AfD) achieved a record result with 44 percent of the votes, while the Christian Democrats (CDU) experienced a dramatic decline to 18.5 percent, which sparked controversies and concerns in the Berlin coalition and indicated possible political changes in the region. (translated)

The exhibition Sacred Splendor: Jewish Ritual Art and Christian Treasures from St. Vitus Cathedral in Prague, which takes place at the Jewish Museum in New York, presents the St. Vitus treasure along with significant Jewish ceremonial objects and explores the mutual cultural influences between Christian and Jewish traditions over six centuries. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Tahle vláda není proruská. Jsou to dělní odborníci, kteří ctí základní morální i křesťanské hodnoty. Třeba, že silnější pomáhají slabším. Navíc si dokáží spočítat, že podpora Ukrajiny se nám v budoucnu mnohonásobně vrátí. A to jak politicky, tak ekonomicky. AKORÁT, ŽE VÚBEC. https://t.co/jY2vMyRKR5 #vláda #Ukrajina #morální hodnoty

August 21, 1968..one of the saddest days in our history and also for me personally as I experienced it. I don't want to experience it again. Unfortunately, there are still quite a few people here who would like to see this reign of Russian scum return..it's disgusting and it makes me feel sick. Let's not allow it..Never again..✌️ (translated)

Cestovatelská zpráva měsíce – Wizz Air spouští od prosince přímou linku Praha–Sarajevo, navíc za velmi dobrý peníz (od 1443,- zpátečka). Sarajevo jsem „objevil" teprve před dvěma roky, považuju to za jedno z nejzajímavějších měst v Evropě, velmi zvláštní atmosféra, křižovatka křesťanství a islámu, fantastický jídlo (burky plněné vším možný, čevapy, jehněčí, dezerty, bosenská káva, čajovny,...), parádní výlety do okolních kopců (na obě strany z údolí), všudypřítomná stopa českého architekta Karla Paříka (tam mu říkali Karlo Paržik), stejně tak symbol zimních olympijských her z roku 1984 – Vučko, pro většinu obyvatel města doposud ohromná věc. Mimochodem, když je sníh, dá se v Sarajevu i lyžovat, není to nejlepší lyžování na světě, ale jako zajímavost dobrý. Jel jsem tam původně na 3 noci, nakonec jsem dvakrát prodlužoval pobyt dohromady na celý týden. V momentě odjezdu, když jsem z apartmánu odnášel zavazadla do auta, mě zastavil starší pán a ptal se slušnou češtinou, jestli jsem z Prahy (viděl zaparkovanou karizónu s pražskou RZ), říkal jsem, že ne, ale Čech jsem. Pozval mě k nim domů na kafe, skvělý pokec, mimo jiné pán říkal, že je křesťan, manželka muslimka, žádné šátky, zahalování, nic. Ten původní bosenský islám je úplně jiná story než fanatici z Blízkého východu, říkalo mi to tam více bosenských muslimů, bohužel různé saúdské nadace otevírály a financovaly v Bosně mešity, nadace a různé neformální náboženské komunity, kde tlačí ten radikálnější islám (salafismus/wahhábismus), přitahuje to chudé místní kluky, pro které to může být slušná možnost „kariéry". I lokální muslimové cítí, že to není dobrý. Pán říkal, že v ČR 30 let žili, odvezli tam tehdy malého syna zraněného od granátu, v ČR ho zachránili, dnes je to zdravý dospělý chlap, pracuje prý na vyšší pozici ve Škoda Auto, třeba ho někdo znáte, k ČR měli hrozně pozitivní sentiment, fakt milé a zajímavé setkání. Rozhodně doporučuju, zvlášť kvůli té jinak komplikované dopravě – buď peklo po vlastní ose, nebo letecky s přestupem, ale za draho + časově delší :) Více info zde: https://t.co/v3ZO9sFRCz #Cestování #Sarajevo #WizzAir

TV Nova oslovila českou římskokatolickou církev s dotazem, jak se k využití Pražského Jezulátka Babišem k přivolání deště staví. Odpověď poskytla mluvčí České biskupské konference Monika Klimentová: "Modlitba za déšť nebo příznivé počasí má v křesťanské tradici své místo. Věřící mohou Bohu svěřovat všechny své starosti a prosby, zároveň však modlitbu nechápeme jako magický prostředek, který automaticky vyvolá určitý přírodní jev." #Církev #Modlitba #Praha

Patriarch Kirill referred to the Soviet atomic bomb as "God's grace." The Russian Orthodox Church sanctifies killing, war against neighbors, and nuclear weapons. Kirill isolates 🇷🇺Orthodoxy from Christianity, Putin isolates Russia from the rest of the civilized world. (translated)

Pane premiére, chovejte se prosím slušně. Úctu byste měl projevovat jak lidem, tak přírodě. V posledních dnech jste se v obou ohledech zachoval jako buran. K vašemu neuctivému chování k pirátským poslankyním jsem se už vyjadřoval. Nyní znovu ukazujete, že se neumíte chovat. Dospělým ženám se říká „paní“, a ne křestním jménem. Je to novinářka a máte se k ní chovat s úctou. To není žádná vaše kamarádka. Místo vyřvávání v CHKO si příště raději zopakujte pravidla etikety. #Úcta #Etiketa #Příroda

American pastor Doug Wilson proposes the abolition of the Nineteenth Amendment, which grants women the right to vote, and advocates for a theocracy based on white Christian nationalism, with the idea of "one family, one vote," where the vote would belong to the husband and, in the case of unmarried women, to the father or another man in the family. (translated)

The pension reform of German Chancellor Friedrich Merz is under threat, as the premiers of three East German federal states from his own Christian Democratic Union have opposed the abolition of the option for early retirement after 45 years of contributions, which could jeopardize the approval of the entire reform package in parliament. (translated)

The article deals with the ideological perception of violent acts, specifically the attack in Berlin, and criticizes how the identity of the perpetrator, if they are a white Christian, influences public empathy and moral judgment, thereby revealing dangerous stereotypes and divisions between good and evil in society. (translated)

Robert Křesťan a Druhá tráva jsou mega frajeři. Vyběhnout s Xaverem, to se cení. 👍🏻 Via fb Max Braun: Odpudivá osoba říkající si Xaver brečí ve videu, který nesdílím, abych si nezasíral profil, že od něj Druhá tráva nepřijala v rámci crowdfundingu tři litry příspěvku, po kterejch by musela jeho jméno vytisknout na obalu svýho nadcházejícího memphiskýho alba. Ten dobytek to neváhá přirovnat ke žlutý hvězdě na některejch druhoválečnejch kabátech, což je absolutní dno. Druhé trávě a jejímu manažerovi Davidu Němečkovi, kterej tuhle prekérku musel řešit a s tou vypasenou příšerou si telefonovat, děkuju za občanský postoj a slibuju, že dneska večer při jejich koncertě na Folkovkách v Náměšti budu aplaudovat ještě víc, než normálně. Uvidím, jestli to vůbec půjde... Díky, pánové. EDIT: Vím, že je to asi nesrovnatelný, ale připadá mi to od vesmíru (nebo čeho) jako aspoň částečný vyvážení špatný zprávy. Samozřejmě myslím Glena H. Je to vlastně podobný, jako když v roce 2013 umřel Lou Reed. Sotva jsem se to tehdy dozvěděl a dal si na něj prvního panáka, cinkla mi sms, že Vláďa Mišík hodil na hlavu metál Zemanovi. Najednou ten smutek bolel aspoň trochu míň... #DruháTráva #Koncert #Hudba

German Chancellor Friedrich Merz is facing a serious political crisis following the resignation of his ally Jens Spahn, which has worsened the situation in the Christian Democratic Union ahead of the upcoming elections and revealed growing discontent within its ranks and criticism of his authority. (translated)