Search

František Kotleta stated that the magazine Alarm described him as a kind yet hard realist in relation to the book Successors. He jokingly wrote that he had been discovered as a guru capable of bridging the gaps between the two camps in the country. He added that he accepts this with humility typical, according to him, for people from Bruntál, and announced that he plans to write again about sex with demons. #Nástupci #kniha #Bruntál (translated)

This book has tremendous value for historians, but it is also interesting for me and other readers. It shows that if he had the time, Havel could have written great prose. It is in the tradition of Czech literature, if some of you are familiar with Jaroslav Hašek or Bohumil Hrabal, Topol mentions names that are repeatedly heard this Friday in Frankfurt. #Česko #ČeskáLiteratura #VáclavHavel (translated)

The article describes how the book Angels on Subutex by Lukáš Zárybnický reflects the reality of Prague's Anděl as a center of the drug scene and shows the systemic problems of the city's drug policy through its narrative structure and perspective on people living with addiction. #protidrogovápolitika #Praha #závislost (translated)

Bazény, mramor a honosné vily: Regavim vydal fotoknihu se stovkou palestinských rezidencí v Judeji a Samaří Izraelská organizace Regavim vydala fotoknihu Real Estate Under Occupation, která představuje stovku soukromých palestinských vil a rozsáhlých rezidencí v Judeji a Samaří. Její terénní koordinátoři je podle organizace zdokumentovali během jediného dne. Kniha zachycuje domy s bazény, fontánami, mramorovými schodišti, upravenými zahradami, saunami, kamerovými systémy i samostatnými ubytovacími prostory pro hosty. Mezi nimi je například sídlo v Šukbě o rozloze 4 800 metrů čtverečních s bazénem a zahradami nebo neoklasicistní vila v Nachalínu se sedmi balkony, věží, fontánou a okrasným jezírkem. Regavim chce knihou zpochybnit jednostranný obraz palestinského života na tzv. Západním břehu, který je v zahraničí často spojován výhradně s chudobou a strádáním. Článek Jerusalem Post zároveň připomíná, že jde o ukázky soukromého bohatství, nikoli o průřez životní úrovní celé palestinské společnosti. Ta je však dle statistik vyšší, než v okolních arabských zemích. https://t.co/ItLUo6hCuX #Izrael #Palestina #Nemovitosti

Bývalý agent CIA, známý pod pseudonymem Sam R. Oyken, po dvanácti letech soudních sporů a cenzurních překážkách vydal svou kritickou satirickou knihu The Pickle Factory, která zpochybňuje fungování tajné služby a upozorňuje na nedostatky v programu NOC, čímž vyvolala pozornost ohledně jejího vnitřního řízení a odpovědnosti agentů. #CIA #kniha #špionáž

Na Dnech Nato v Ostravě představil Tomáš Kopečný, bývalý vládní zmocněnec pro Ukrajinu, svoji knihu V bojovém režimu. Jeho vzpomínky na začátek války a zákulisí vojenské pomoci se místy čtou jako detektivka. Knihu si můžete už teď předobjednat na našich webových stránkách. https://t.co/VHGNRrbizx #kniha #Ukrajina #vojenskápomoc

Článek se zaměřuje na knihu Jana Gradvalla ABBA. Skrytá melancholie, která detailně zkoumá historii skupiny ABBA, její vliv a osobní příběhy členů, přičemž se jí dostává vysokého hodnocení, ale zároveň jsou zmíněny její nedostatky, jako je nedostatek fotografií a inconsistentní překlady názvů. #ABBA #hudba #kniha

Napsal jsem knihu o Maďarsku: Világoš, vzestup a pád Viktora Orbána. Psal jsem ji od voleb a teď míří do tiskárny! Předprodej právě začal na https://t.co/FGdmo2GUce Világoš je portrét Orbánismu a reportáž z Magyarovy volební revoluce. Psal jsem třeba o tom, jak si Orbán vybudoval vazby v Německu a v čem mu pomáhala Merkelová. Proč ovlivnil konzervativce po celém světě a stal se Fidelem Castrem pravice - lídr malé země, co ovlivnil globální proud. Jak ovládl média a proč mu ani to nakonec nestačilo. Druhá polovina knihy je o nástupu Magyara, jeho strhující kampani, volbách a jak zatím probíhá změna režimu. Myslím, že z Magyarovy kampaně by si mohl něco vzít každý politik u nás. Už dávno jsem chtěl o Maďarsku napsat knihu, děkuju @bartkovskym za prostor se jí věnovat. Orbánismus byl unikátní systém a chtěl jsem o něm povyprávět do detailu. Stejně tak o Magyarovi a Tisze, jak se dá za dva roky z nuly získat rekordní důvěra voličů. Všechny knihy v předprodeji budou s mým podpisem, do prvních 133 objednaných knih napíšu věnování. Těším se, co na ni řeknete! ❤️‍🔥🇭🇺 #Maďarsko #Orbánismus #kniha

Kniha Služky pro všechno od Joanny Kuciel-Frydryszak odhaluje dlouhá léta utrpení tisíců polských služek, které pracovaly za nehumánních podmínek, často od dětství, a přináší tak hlas bezejmenným ženám, jež žily na okraji společnosti, včetně zkušeností jako je hlad, násilí a absence důstojnosti. #Polsko #historie #literatura

Kniha Stručné dějiny konce světa od Toma Phillipse zkoumá historické a moderní apokalyptické vize, ukazuje, jak se transformují od náboženských kořenů ke světským obavám o superinteligentní AI, a zábavně analyzuje vliv těchto idejí na chování jednotlivců i politiky. #apokalypsa #literatura #konecsvěta

Nešlo si nevšimnout, že jste @petr_macinka dnes držel v rukou zelenou knihu, šlo zřejmě o Bohatství národů od Adama Smithe. Tahle kniha je prý intelektuálním zdrojem a často z ní čerpají ekonomové, historikové, filosofové, etikové, sociologové atd... Tak proč jste ji držel vy?👀 Nechcete snad nikomu namluvit, že si v té knize po večerech s Turkem listujete, že ne?🥹 #BohatstvíNárodů #AdamSmith #ekonomie

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie