Search

Pro srovnání osobní zážitek - V roce 2024, kdy byl tehdejší ministr zahraničí @JanLipavsky ještě členem @PiratskaStrana, než nás po Fialově podrazu zradil, a já byl předsedou místní buňky na Praze 11, jsme jej pozvali na naší veřejnou schůzi, kterou děláme každý měsíc (a jste všichni srdečně zváni), jako obvykle v restauraci u Pommerů. Samozřejmě po domluvě, chvíli před jeho příchodem přišla do restaurace ochranka, decentně, profesionálně, slušně a rychle prověřila, že nikde nejsou žádné výbušniny a nikdo ze štamgastů se nezdá ozbrojen, načež přijel Honza a sedl si k nám. Ochranka seděla celou dobu nedaleko tak, aby měla přehled a cucala minerálku. Dnešní ministr, místopředseda a největší vocas a ostuda Babišovy vlády, bezprecedentním způsobem poruší všechny bezpečnostní protokoly, sdílí chráněné informace, vystavuje obřímu riziku nejen svou osobu, ale především instituci a stát, který zastupuje. Jen proto, že chce získat nějaké píár bodíky. Tohle už dávno není jen o jeho osobnosti, stejně jako ten druhý jejich kokot už dávno nepáchá jen klukoviny. Tohle je zodpovědnost premiéra, on jej jmenoval a on jediný jej může odvolat, padá to zcela na jeho hlavu. Vyzývám @ZdenekHrib / @PiratIvanBartos / @PiratskaStrana aby oficiálně žádali odvolání obou motokokotů ze všech oficiálních i neoficiálních funkcích (pakliže by to znamenalo odchod motokokotů an-bloc z vlády, pak zvážit opoziční dohodu s koalicí o neodvolání) Zároveň tímto podávám TO pro 1. Porušení povinností chráněné osoby 2. Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (§ 330 TZ) 3. Ohrožení utajovaných informací resp. Ohrožení utajované informace z nedbalosti (§ 180 TZ) 4. Obecné ohrožení z nedbalosti (§ 273 TZ) 5. Zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 TZ) – spíše okrajově #politika #bezpečnost #vláda

Hungary plans to publish tens of thousands of names of informers from the communist regime, with Deputy Prime Minister Bálint Ruff admitting that among them there could be significant current political and economic figures, as part of the election promise of new Prime Minister Péter Magyar. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Postarší kolega z práce si nechal v Turecku implantovat vlasy, aby konečně ulovil svou vytouženou ženu. Ta to komentovala docela nezaujatě: "Ten má smůlu, že se zatím nedá implantovat osobnost." #vlasy #humor #láska

První školní den a prezident u prvňáčků. Spontánní děti. Prezident má dar bezprostřednosti a děcka mají na to mimořádný instinkt. A hned se rozezněl ďábelský chorál. Kult osobnosti. Prý jako Kim. Gauneři to nikdy nepochopí. Prezident vzbuzuje sympatie a lidé ho mají rádi. #prezident #školníden #děti

The article by Saša Mitrofanov deals with the myth of the personality cult of President Petr Pavel in the Czech Republic and claims that such a cult does not exist, as its basic prerequisites are lacking, while critical voices against Pavel are more expressions of frustration and hatred than real adoration. (translated)

Prezident nemůže jít ani na jídlo, aniž by mu hosté začali spontánně tleskat, když prochází kolem. O dlouhých ovacích vestoje na různých festivalech ani nemluvě. Stává se z něj snad vůdce obklopený kultem osobnosti? ptá se @mschmarcz. A rovnou si odpovídá: Nikoli. To jen občané otrávení politikou, která zešílela, oceňují jeho normálnost. https://t.co/bTTYeBNbe2 #politika #prezident #společnost

31. srpna 1943 byl ve Stuttgartu zavražděn gilotinou ⚔️ Josef Jan Kratochvíl, výrazná osobnost první republiky 🇨🇿 a jeden z hrdinů českého odboje. 🕯️ Kratochvíl, rodák z Křenic u Říčan, se proslavil jako autor populárních rozhlasových rozcviček 📻🤸, které mu zajistily velkou popularitu po celé zemi. Jako ikona Českého rozhlasu se stal známou a oblíbenou osobností. ⭐ Navzdory své slávě se po nacistické okupaci neváhal postavit na stranu odboje ✊🇨🇿. Jeho angažmá v boji proti okupantům však mělo tragické následky. ⚫ Stejně jako mnoho dalších vlastenců, i on zaplatil za své přesvědčení a odvahu životem. 🕯️ Josef Jan Kratochvíl je dnes zapomenutou legendou, jejíž osud symbolizuje hrdinství a oběť českého národa v období nacistické nadvlády. 🇨🇿🕯️ #ČeskýOdboj #Historie #Hrdinové

Ten rozdíl osobnosti a profesionality prezident vs premiér je víc než propastný a každé jedno vystoupení toho nebo onoho to jen dokazuje. Je naprosto evidentní, kdo je nad věcí a má zájem o dialog a řešení a kdo chce jen držkovat, brečet a přilívat olej do ohně na každým kroku. https://t.co/vcTdzlFleJ #politika #vystoupení #dialog

Legendary American country singer Dolly Parton passed away at the age of 80 after a short battle with cancer at an oncology center in Nashville, and many famous personalities, including Paul McCartney, Taylor Swift, and Beyoncé, paid tribute to her memory, while American President Donald Trump ordered flags to be flown at half-staff in her honor. (translated)

America mourns the death of legendary singer and philanthropist Dolly Parton, who succumbed to cancer at the age of 80, prompting widespread expressions of sympathy and admiration from Czech celebrities like Taylor Swift, Beyoncé, Barack Obama, and other public figures. (translated)

American singer and philanthropist Dolly Parton has died at the age of 80 after a short battle with cancer, with her death eliciting widespread expressions of admiration and recognition from many celebrities, including former President Donald Trump and music stars such as Taylor Swift and Beyoncé. (translated)

Kako se slika mijenja kada je promatramo očima književnog lika? Mona Lisa — Leonardo da Vinci (1452–1519) Elizabeth Bennet možda bi se nasmiješila svim teorijama koje okružuju taj slavni osmijeh. Emma Woodhouse vjerojatno bi odmah pokušala odgonetnuti osobnost žene na portretu. Lopoči — Claude Monet (1840–1926) Anne Elliot možda bi u njima vidjela vrijeme, sjećanje i promjenu. Gospodin Darcy možda bi posebno cijenio mir i suzdržanost slike. Zvjezdana noć — Vincent van Gogh (1853–1890) Catherine Morland možda bi nemirno nebo pretvorila u početak neke zagonetke. Marianne Dashwood možda bi prvo primijetila emociju, a tek onda krajolik. Ti likovi pripadaju svijetu Jane Austen (1775–1817), dok slike potječu iz vrlo različitih razdoblja. Možda je jedan zanimljiv način promatranja umjetnosti da se ne pitamo samo: „Što vidim?” nego i: „Što bi netko drugi vidio na ovoj slici?” #PovijestUmjetnosti #PoznateSlike #LeonardoDaVinci #ClaudeMonet #VincentVanGogh #UmjetnostIKnjiževnost #Muzeji #20260826 #0030 #MrCulturewise #CaptainWeb #Hrvatski

Ako sa zmení obraz, keď sa naň pozeráme očami literárnej postavy? Mona Lisa — Leonardo da Vinci (1452–1519) Elizabeth Bennetová by sa možno pousmiala nad všetkými teóriami, ktoré obklopujú ten slávny úsmev. Emma Woodhouseová by sa pravdepodobne okamžite pokúsila rozlúštiť osobnosť ženy na portréte. Lekná — Claude Monet (1840–1926) Anne Elliotová by v nich možno videla čas, pamäť a zmenu. Pán Darcy by mohol oceniť práve pokoj a zdržanlivosť obrazu. Hviezdna noc — Vincent van Gogh (1853–1890) Catherine Morlandová by možno premenila nepokojné nebo na začiatok záhady. Marianne Dashwoodová by si možno najprv všimla emóciu a až potom krajinu. Tieto postavy patria do sveta Jane Austenovej (1775–1817), zatiaľ čo obrazy pochádzajú z veľmi odlišných období. Možno je zaujímavým spôsobom, ako sa pozerať na umenie, nepýtať sa iba: „Čo vidím?“ ale aj: „Čo by na tomto obraze videl niekto iný?“ #DejinyUmenia #SlávneObrazy #LeonardoDaVinci #ClaudeMonet #VincentVanGogh #UmenieALiteratúra #Múzeá #20260826 #0029 #MrCulturewise #CaptainWeb #Slovenčina

Jak se obraz změní, když se na něj díváme očima literární postavy? Mona Lisa — Leonardo da Vinci (1452–1519) Elizabeth Bennetová by se možná usmála nad všemi teoriemi, které obklopují ten slavný úsměv. Emma Woodhouseová by se pravděpodobně hned pokusila rozluštit osobnost ženy na portrétu. Lekníny — Claude Monet (1840–1926) Anne Elliotová by v nich mohla vidět čas, paměť a proměnu. Pan Darcy by mohl ocenit právě klid a zdrženlivost obrazu. Hvězdná noc — Vincent van Gogh (1853–1890) Catherine Morlandová by mohla proměnit neklidné nebe v začátek nějakého tajemství. Marianne Dashwoodová by si možná nejprve všimla emocí a teprve potom krajiny. Tyto postavy patří do světa Jane Austenové (1775–1817), zatímco obrazy pocházejí z velmi odlišných období. Možná je zajímavý způsob, jak se dívat na umění, neptat se jen: „Co vidím?“ ale také: „Co by v tomto obraze viděl někdo jiný?“ #DějinyUmění #SlavnéObrazy #LeonardoDaVinci #ClaudeMonet #VincentVanGogh #UměníALiteratura #Muzea #20260826 #0018 #MrCulturewise #CaptainWeb #Čeština

The police initiated prosecution against two individuals and two companies for embezzlement and tax evasion in connection with the financing of tennis clubs, as part of an ongoing investigation related to the Czech Tennis Federation, where other prominent figures also face charges, and five people have already been prosecuted for millions in fraud involving sports subsidies. (translated)