Search

Dneska by můj táta slavil 60 let. Tolik bych si přál chytnout ho za ruku, pohladit ho a říct mu, jak ho mám rád a jak jsem na něj hrdej. Táta zemřel náhle v covidu na selhání plic. Jel jsem za ním domů podívat se, jak to zvládá, ale už bylo pozdě, nestihl jsem se ani rozloučit. Hrozně mi chybí. Jako táta, kamarád, dědeček našich synů, kterým se nestihl stát, i když se na to tolik těšil. Táta, Radek Vovsík, byl pro mě vzorem toho, jak milovat život a jak se poprat o své místo na světě. Neměli jsme moc peněz, vychovával mě sám, a přesto k tomu ještě dokázal vystudovat vysokou školu. Vypracoval se ze zootechnika a řidiče autobusu až na uznávaného ředitele dětského domova a náměstka Jihlavy. Dodnes mi lidé říkají, jak na něj vzpomínají. Jako na čestného pracovitého člověka, kolem kterého bylo vždycky živo a s kterým byla zábava. Jsem pak na něj hrozně pyšnej. Táta byl pořád v pohybu, odmalička jsme spolu výletovali, čundrovali, jezdili na vodu, projeli jsme na kole “rakousko-uherskou monarchii”… Nádherné zážitky. Rodina pro něj byla tím nejvíc na světě. Byl jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Jihlavy, protože by byl nejlepší děda pro naše děti. Že se jím stane, se dozvěděl na Vánoce, pár dní předtím, než zemřel. Byl z toho moc šťastnej. A já, i když se hrozně zlobím, že jsem o něj přišel tak brzy, jsem vděčný, že jsem mohl mít tak skvělého tátu. 💚 #táta #rodina #vzpomínky

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Basketbalový robot Lumistar Carry, který si na Kickstarteru vybral téměř 27 milionů korun, umožňuje hráčům trénovat individuálně nebo soutěžit díky automatizovaným přihrávkám a analýze pohybu, a očekává se, že se na prvních hřištích objeví ještě před Vánocemi. #robotika #trénink #kickstarter #dobrezpravy

Česká vláda plánuje nabídnout občanům další dluhopisy v hodnotě desítek miliard korun před Vánocemi, s cílem diverzifikovat rizika a snížit závislost na bankách, přičemž první emise letos přilákala značný zájem s nákupem v hodnotě 74 miliard korun. #DluhopisyRepubliky #Spoření #Investice

Třetí a poslední díl nedělního rozhovoru: 1) Babiš si nemůže dělat co chce (což ho strašně mrzí) 2) Budou volby a pak vánoce 3) Nemáme většinový systém, "jináč" by bylo všechno v pohodě 4) Babiš je zmatený senil https://t.co/jDen0hGaLA #Babiš #volby #politika

Dneska mi odletěla moje nejlepší kamarádka na čtyři roky na sever Evropy. Jediná žena, se kterou jsem se za pětatřicet let nepohádal ani ve chvíli, kdy mi po hodině skládání komody z IKEA suše oznámila, že ty šuplíky mám obráceně. Máme spolu jeden z těch vztahů, které se blbě pojmenovávají, protože na ně běžné škatulky nestačí. Nejsme pár, nikdy jsme nebyli, a přesto jsme si dávno přestali být jen kamarádi. Jsme si rodina, první telefon, když se něco posere, Vánoce, společné historky, děti, rodiče, nemoci, radosti, průsery a třicet pět let života, který se nám různě motal dohromady. Poslední týdny před jejím odjezdem jsme si byli možná blíž než kdy dřív. Pomáhal jsem jí, s čím bylo potřeba, a dnes jsem ji odvezl na letiště. Pak si vzala kufr, šla k check-inu a mně najednou došlo, že je to opravdu tady. Měl jsem slzy v očích. Hrozně moc jí to přeju. Je to správně, je to pro ni skvělá věc a od první chvíle jsem chtěl, aby jela. Jen mě nikdo nevaroval, že člověk může mít současně takovou radost za někoho druhého a tak strašně smutno za sebe. #přátelství #emoce #život

Podobný přednes jako když Melanie vypráví vánoční příběhy "Mééry krísmás". Zajímavé, že paní Monika není nikomu trnem v oku jako ta "vyžírka z Hradu, co nemá na hadry, tak musí dostávat plat", která se narozdíl od této paní skromně a v pozadí opravdu v charitě intenzivně věnuje. #vánoce #příběhy #charita

PŘITUHUJE Já vím, jsou Velikonoce, jenže lunárníci mají teď druhé Vánoce. Měsíc se posádce Artemis II nejen zvětšuje, ale navíc se k nám (či spíš k lodi Orion) už pomalu natáčí pánev Orientale na odvrácené straně (viz šipky). Snímky byly pořízeny Nikonem D5 s ohniskem 400 mm. https://t.co/tRBhmlSObd #ArtemisII #Měsíc #Věda

Zpráva reflektuje vánoční atmosféru roku 1968, kdy přenos z Apolla 8 přinesl do Československa naději a úlevu v těžkých časech normalizace, zatímco okupační vojska se stahovala, avšak s vědomím, že domácí režim zůstává pod kontrolou vstřícných kolaborantů, čímž se paradoxně prohlubovala dojem normality v totalitním systému. #Vánoce #Apollo8 #normalizace

Ten dvojí pohled na situaci. Já vidím dříve nemyslitelnou sci-fi scénu, kdy sedíte na pumpě, jíte bagetu a najednou se zjeví prezident s manželkou a jdou si koupit pití. ♥️ V tak krásný zemi žijem. Dezoláti ale v tom jejich zoufalství a nenávisti vidí, že si prý prezidenta nikdo nevšímá a mají z toho druhý Vánoce. Vidět takhle svět musí být strašný peklo. Dobře jim ale tak. #sociálnímedia #politika #czstories

Druhý Vánoce hned v březnu? Skoro to vypadá, že je aktuálně prožívá česká antivax/dezinfo scéna, která poslední dny nadšeně sdílí apokalyptické zkazky o NAPROSTO ŠOKUJÍCÍM ODHALENÍ, kde SAMOTNÝ EXPERT PFIZERU během VYŠETŘOVÁNÍ COVIDOVÉHO PODVODU V BUNDESTAGU předestřel TISÍCE MRTVÝCH PO mRNA VAKCÍNÁCH ZPŮSOBUJÍCÍCH RAKOVINU. Bohužel, pravda na tom je v zásadě jen to, že něco se odehrálo v Bundestagu. Jen to teda nebylo žádné vyšetřování covidového podvodu, ale cosi na úrovni relevance toho, když si u nás Rajchl a spol. udělali "odborný seminář" s výkvětem československé dezoscény. Onen expert Pfizeru má tu drobnou vadu, že v Pfizeru přestal expertovat 12 let před covidem v době, kdy se žádné mRNA vakcíny vůbec nevyvíjely. K žádnému odhalení tisíců mrtvých taky nedošlo, došlo k odcitování statistického údaje, který ani není nijak utajován a říká teda taky něco úplně jiného. A to, že ony mRNA vakcíny způsobují rakovinu tam taky nikdo nedokázal, protože to prostě nedokázal nikdo nikde. Naopak nás tato technologie posouvá k výrazně účinnější léčbě některých typů nádorů. Ale proč si nechat příběh kazit pravdou... #Dezinformace #Antivax #COVID19