Search

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

Ministr školství Robert Plaga oznámil zrušení povinné výuky angličtiny od prvního ročníku základní školy a povinného druhého jazyka od sedmého ročníku, což vyvolalo debatu o dopadech těchto změn na kvalitu jazykového vzdělávání v Česku, přičemž někteří experti tvrdí, že to nemusí nutně vést ke zhoršení jazykových znalostí dětí. #vzdělávání #angličtina #českéškolství

Článek se zabývá debatou o zavedení povinné výuky angličtiny na základních školách v Česku, jejím posunutím a názorovými rozdíly mezi představiteli ODS, a také se věnuje neobvyklému oslavení osmdesátin Donalda Trumpa, které zahrnovalo MMA zápasy před Bílým domem. #Angličtina #Vzdělávání #MMA

Článek se zabývá kontroverzí kolem rozhodnutí ministra školství Roberta Plagy zrušit povinnou výuku angličtiny od první třídy, přičemž názory na tuto změnu se rozcházejí mezi kritiky varujícími před zhoršením dostupnosti jazykového vzdělání a zastánci vidícími v úpravě školních rámců rozumný krok vzhledem k nedostatku kapacit ve školách. #angličtina #školství #vzdělávání

The Minister of Education has just taken Czech children a step back. English should be mandatory in schools naturally from the 1st grade. At a time when the world is connecting faster than ever, when children grow up in an environment of the internet, artificial intelligence, and global competition, this is a decision (translated)

Ředitel základní školy Jan Kuzebauch kritizuje zrušení povinné angličtiny od první třídy a druhého cizího jazyka, ačkoli chápe pragmatické důvody, a varuje, že tento krok nepomůže školství, pokud se zároveň nezajistí dostatek kvalifikovaných učitelů pro výuku jazyků. #vzdělávání #angličtina #reforma

We still hear that we want to have a successful and modern education system like in Scandinavia. So why back away from the ambition to teach English from the first grade?! Europeans have it as their second native language. If we want to be successful in the modern world, we need to have greater ambitions. (translated)

When you ask why our nation cannot speak English properly, why MEPs don't speak English, and why the Czech Republic is unable to promote its interests because of this, you will find the answer here. Because Babiš's government, instead of strengthening language education, weakens it. Babiš's policy in (translated)

2.6. 31,5 km, 540 m nahoru Vstávání v kempu, balíme se a už se to lepší. Máme pocit že jsme jsme úplné katastrofy co se týče rychlosti balení, ale dostáváme pochvalu od německé paní, že jsme velice organizovaní. Tak asi dobrý, na poměry co máme. Klíčové je utahat Zoju když stojíme, aby spala ve vozíčku když jedeme, jinak se jí tam tolik nelíbí. Zoja tedy většinou zablokuje minimálně jednoho z nás. Nás je ale dost. ale je super že ji může střídavě držet, ukazovat svět, pak je klidná. Ráno se nad jezerem objevilo sluníčko. A zazářil Neuschwanstein. Fussen příjemné městecko, poctivý hlídač nás přiměl k sesednutí z kola, pěší zóna je pěší zóna. Kafíčko se Zojou na kašně, kluci zkoumali mapku města a došlo jim že každý dům má dvůr, pak zmizeli jeden prozkoumat. Vesnice hradů a rodiště Bavorských králů následovalo poté. Yankee angličtina a Japonsko-Korejsko-Cinske fotící skupiny prozradily, že jsme u památky která se vlezla na krátký seznam toho, co je třeba si odškrtnout při výletu do Evropy vidět. Dovnitř jen guided tour, ta byla až za dlouho, tak jsme po obědě a za bouřky zapadli do muzea Bavorských králů. Ptám se dětí co si z něj pamatují. Ok, tak něco jo. Riska tvrdí že chtěli udělat z Mnichova technické centrum Evropy a k tomu si ještě stavěli romanticko historické hrady, kde LARPili středověk. Do kopce! Přes státní hranici do Rakouska trochu nás tlačí čas, chtěli jsme stihnout dojet do kempu Ehrwaldu, což je ještě hromada metrů do kopce. Něžná Alpská stoupání i drsnější. Hrad na kopci, aha to je hrad přes který pojedeme, safra. V 18:30, přišla velká bouřka schovali jsme se do restaurace a i přes Alpské ceny jsme je uprosili o jeden pokoj, kde jsme se nasáčkovali a noc jsme zvládli pod střechou. #Cestování #RodinnýŽivot #Alpy

🤦 “Maturita z angličtiny je příliš jednoduchá.” píší na Novinkách. A prý středoškoláci radši maturují z angličtiny než matematiky. A jasně, tenhle blábol zní od Krejčího, co ničil dětem život v Cermatu než (nepřekvapí) se stal poslancem za Motoristy. #Maturita #Angličtina #Vzdělání

Jak nadějeplné! Atmosféra dialogu a vzájemnosti naplňovala konferenci na téma přeshraniční spolupráce, kterou dnes hostil mikulovský zámek. Účastnili se především studenti z ČR, Rakouska a Slovenska. Nejen plynná angličtina, ale i zájmy, starosti a radosti mladé lidi spojují. https://t.co/ToLaXW6zFu #spolupráce #mládež #dialog

Minulý víkend se konala v Ústí pozoruhodná akce. Byla zpřístupněna Schichtova vila ve Vaňově a to jsem si nemohl nechat ujít, protože miluju akce, které jsou spjaty s echt sudetskými fabrikanty jako byli Schichtovi na Ústecku nebo Liebigovi na Liberecku. Johann Schicht založil fabriky na slavné mýdlo s Jelenem. On a později jeho potomci vytvořili obří průmyslový komplex, Ústí nad Labem bylo jedno z nejbohatších měst celé habsburské monarchie (jaký paradox z dnešního pohledu). Schichtovi v early 1900s dokonce spoluzaložili předchůdce Unileveru, což je po roce 1945 zachránilo, že neskočili s úplně holým kaďákem ... No a v sobotu byla zpřístupněna jejich rodinná vila, kterou potkal osud jako skoro všechny slavné a mimořádné meziválečné vily na území Československa - majitelé si tam užili sotva 10 let života, pak byla vila zkonfiskována a majitelé bez náhrady odsunuti. Prohlídka se setkala s mimořádným zájmem místních kmenů (možná i kvůli bezplatnému vstupu), pořadatelé očekávali tak 100 lidí a přišlo jich nakonec přes 800. Já dorazil asi 2 hodiny po otevření a narazil jsem na docela dlouhou frontu, prý tak na 40 minut. Byl jsem v dobré náladě, s plným bříškem z ústeckého Inventáře, pozoroval jsem cvrkot, mnozí nevděčníci okolo mně byli z čekání viditelně nervózní. Náhle se objevila velmi distingovaná teta a lákala anglicky mluvící návštěvníky na prohlídku v angličtině. Zaujalo mě, že ač viditelně 60+, tak perfektní angličtina, rozhodně ne czenglish a ani takovej ten neměckej přízvuk, říkal jsem si, odkud sem tak asi zabloudila. Samozřejmě jsem se přihlásil, že mám zájem, pokud se jde hned a předběhne se fronta. Teta velmi rychle nabrala cca 20 ústeckých intelektuálů, ostatní ve frontě si snad uvědomili, že se měli lépe učit místo pikování :D Uvnitř vily se k tetě připojil ještě takovej nóbl strejda. Na první pohled mě zaujalo, jak vystupoval, skvělá angličtina, jak byl oblečený, kvalitní materiály, střihy, barvy, žádná křiklavá loga, kvalitní boty, prostě vyšší kultura, ale zároveň nelze říct, že by byl overdressed, prostě velmi důstojně oblečenej a upravenej chlap vzhledem k dané společenské události. Možná to na mně zapůsobilo v rámci toho kontrastu, kdy fronta před vilou vypada jako showroom Sportisima. Teta se strejcem se nám představili. Leonore Novotny-Schicht a Carl von Siemens (sestřenice a bratranec), noví spolumajitelé vily, potomci rodiny Schichtů. Byli velmi příjemní, civilní, pro mně velmi zajímavé setkání s echt západoevropskou upper class. Jejich otec/matka ve vile žili v ranném dětsví, takže tam jsou poměrně intimní osobní vzpomínky, bylo velmi zajímavé, jak o tom vyprávěli. Vilu koupili před pár lety v dražbě, dohromady pět příbuzných, kteří žijí různě po světě (Berlín, Vídeň, Švýcarsko, jeden potomek dokonce farmaří v Brazílii) a chtějí vilu kompletně zrekonstruovat pro "veřejné účely" ve smyslu muzeum/kultura/vzdělávací instituce ... Říkali, že získali v rámci dědictví/mezigeneračním transferů nějaké rodinné prostředky (o to napíšu jindy, mimořádně zajímavé, jak je okradli nejen Češi v rámci Benešových dekretů, ale i lakomí Holanďané a Švýcaři) a že si myslí, že by ty "rodinné peníze" měli použít na zvelebení vily v rámci zachování legacy rodiny Schichtů na Ústecku a jakési ukončení celé té komplikované anabáze. To mi přijde jako mimořádně silné a velkorysé gesto, neumím si osobně představit, kdyby mým předkům ukradl stát obrovské majetky, vyhnal je ze země a já bych přišel, část uloupeného si za tržní cenu koupil zpět, za další stamiliony korun to dal do richtigu a v podstatě "předal" oné zemi resp. jejím občanům k užívání. Samozřejmě to svědčí o mé malosti a mám velký obdiv a úctu k potomkům Schichtů za tento mimořádný přístup. O Schichtech vzniknul zajímavý dokumentární film Království mýdlových bublin, běží to teď v některých kinech (byl jsem v pondělí na projekci v Děčíně, dokonce byli přítomni i autoři dokumentu a byla následně zajímavá debata), brzy by to mohlo být aj na ČT, doporučuju, mimořádně zajímavé. https://t.co/x8PXVsmAgo #ÚstíNadLabem #historie #kultura

Vysílačka, moje angličtina, zapeklitá situace. Dispečerka nerozuměla co říkám, já ji přes hlučné děti neslyšela. Blokovala jsem silnici, čekala na rozuzlení situace. Jiné dítě v autobuse huláká že musí čůrat. Jo chlapče, já taky. Asi možná i dýl než ty. Ale ty, narozdíl ode mě, můžeš (s největší pravděpodobností) bezpečně kýchnout. Jednou se story o tom, jak se v depu vystřídali u vysílačky všichni přítomní- včetně mechanika-a nerozuměl mi vůbec nikdo, bude dávat v depu k dobru. Nejpozději v pondělí ráno se to stane. Po dnešní šichtě jsem v obchodě narazila na kolegyni a ta se začala smát jen mě uviděla. Kolega bude rád, přestaneme si z něj dělat srandu, jak do vysílačky hlásil, že má displeje na palubovce úplně mrtvý. Polarizační sluneční brýle jsou svině :-D (tím zachránil mě, protože jsem řešila to stejné o den později, ale vzpomněla jsem si na něj) Dnes jsem nebyla bilingual, ale byelingual. Miluju tu práci. Každý každičký den. S každou překážkou která přijde, s každým cyklistou kterého nemůžu předjet. Není to vždycky jednoduchý. Někdy mě to rozloží na prvočinitele. Ale neměnila bych. Každý jeden úsměv od dítěte. Když mi chlapec ze základky poprvé zamává když přijíždím ke škole a on na mě čeká. Když mi ten chlapec popřeje hezký víkend. Chlapec, který se na mě nikdy neusmál, který mi nikdy neřekl ani slovo. Když je pátek odpoledne a já odjíždím zpět do depa s prázdným autobusem. Všechny děti jsou bezpečně doma. Přijedu domů totálně vyšťavená a řeknu si, že to byl dobrý týden. #práce #dětství #vysílačka

Angličtina je jedna věc, ale zásadnější je, že ministr životního prostředí si neplní své úkoly a posílá do Bruselu, kde má jednat s partnery, pana Turka špatně předčítat text z papíru. Pane Babiši, udělejte si v té vládě pořádek a pojďte konečně navázat na práci, kterou jsem kolem emisních povolenek v EP udělala. Teď je čas, abyste to udělal vy a vaši ministři. -

Sleduji ten neuveritelny ohlas, ktery vyvolal ministr @petr_macinka na konferenci v Mnichove, a musim rict, ze jako clovek, ktery zije pres dvacet let v Britanii🇬🇧 a anglictinu pouziva denne jako svuj hlavni jazyk, me vylozene zveda ze zidle ta malicherna kritika jeho jazykoveho projevu. Jeho anglictina je naprosto v poradku a podstatne je uplne neco jineho. Casto jsem kritizoval jeho vulgaritu na socialnich sitich, ktera mi k srdci rozhodne neprirostla, ale to, co predvedl na panelu v diskusi s Hillary Clintonovou, je diplomaticky zarez, jakeho cesky politik nedosahnul snad od dob Vaclava Havla. Zatimco u Sikorskeho mu bohuzel chybela padna oponentura a polsky ministr ho v diskuzi o EU zaskocil, coz je skoda, protoze na Sikorskeho nepresne argumenty by se dalo ledacos namitnout, Hillary Clintonovou si Macinka, lidove receno, namazal na chleba. Naprosto ji zaskocil tim, jak primocare a jasne mluvil o genderu a woke kulture. Bylo videt, jak je z toho Hillary nervozni – nezmohla se na nic jineho nez na negativni emoce a potvrzeni sve bezedne nenavisti smerem k soucasnemu prezidentovi USA. Je fascinujici videt, jak obrovsky dopad to ma v americkem konzervativnim prostredi, kdy o tom dnes mluvi na Fox News, postuje o tom tiskova mluvci Bileho domu a video s nadsenim sdili i syn prezidenta Barron Trump. Krome nich to vsak sdilelo i mnoho velmi vyznamnych konzervativnich novinaru, podcasteru a lidi s milionovymi dosahy, cimz tento moment zasahl nekonecne zastupy lidi po celem svete. My jako Cesi nesmime zapominat, ze za svou existenci vdecime prave Americe. A mluvit obecne o tom, co by bez USA byla Evropa jako takova, je snad take naprosto zbytecne. Proto je tragedii, ze lidri v Bruselu dal sedi v bahne spatnych rozhodnuti a nechteji slyset hlas zdraveho rozumu. Na teze konferenci v Mnichove mluvil velmi pratelsky o Evrope i Marco Rubio, ktery nas oznacil za "nejstarsi pratele" a vyzval k obnove nasi spolecne civilizace. Ostatne Rubia jsem poslouchal tuhle nedeli take na Slovensku a je videt, ze k USA se stredni a vychodni Evrope zase dari uspesne priblizovat - na rozdil od te zapadni. Je tedy na case, aby se cela Evropa, nejen Cesko, nechala od Ameriky v mnoha ohledech poucit a prestala setrvavat v destruktivnich omylech. Vsimnul jsem si ale jedne smutne veci – my Cesi casto bereme politiku jako fotbal. Kazdy fandi jen svemu tymu a vubec nas nezajima, jaky uspech udelal cesky politik na globalni scene, pokud neni „nas“. Je to stejne absurdni, jako kdyby skalni fanousek Sparty byl nastvany, ze na mistrovstvi sveta vstrelil rozhodujici gol hrac Slavie. Takhle se to proste brat neda. Narodni zajem musi byt vic nez klubova prislusnost. Mozna kvuli tomuto postu ztratim nejake followers, ale lhat si do kapsy proste neni cesta. Tento Macinkuv uspech na americke pude je pro me jako pro cloveka s ceskym srdcem mnohem dulezitejsi nez vnitropoliticke antipatie k Motoristum. Takovy globalni zasah bych ocenil u kohokoliv – klidne i u pana Hriba, nebo (at jdu do extremu) i u pani Nerudove, kdyby se ji neco podobneho povedlo. Protoze proste potrebujeme byt USA zase blizko. Realita je ale takova, ze to byl Macinka, kdo udelal Cesku v ocich americke konzervativni verejnosti skvele jmeno a ukazal, ze se nebojime postavit za pravdu a celit nesmyslnym neokomunistickym vydobytkum, ktere nam druha strana, sedici ve sklenenych palacich evropskeho parlamentu v Bruselu, nabizi. Preji Vam vsem krasny den (dnes z Weymouthu). 🧔‍♂️✌️🚚🇬🇧🇨🇿🇺🇸 -

Ještě něco k té strašlivé mezinárodní ostudě a k Macinkově angličtině, která prý byla podle progresivních liberálních majáků příšerná. Vážení, strašlivá mezinárodní ostuda a příšerná angličtina vypadá takto. Smiřte se už konečně s tím, že na Ministerstvu zahraničí máme člověka, který jen servilně nekýve, neodsouhlasí všechno, co mu EU přikáže a jeho jediným počinem jsou výkřiky na sociálních sítích ve stylu "RUSKO MUSÍME PORAZIT!!" Časy se změnily, drazí progresivní liberálové. Game over. -