Search

Článek popisuje příběhy španělských fotbalistů, kteří se na mistrovství světa v roce 2026 rozhodli reprezentovat jiné země, přičemž v popředí stojí například Achraf Hakimi a Brahim Díaz, což ilustruje sociální realitu emigrace a imigrace ve Španělsku, kde se i rodilí Španělé ocitají v jiných národních týmech. #MundialDeEmigración #Fútbol #Inmigración

In recent years, more citizens have left Israel than have returned. According to a study commissioned by the Knesset and published by the Ynet website, over 210,000 Israelis emigrated between 2022 and 2024. The difference between departures and returns reached approximately 140,000 people. The composition is also sensitive. (translated)

Článek Davida Pimenty se zaměřuje na problém portugalské imigrace a emigrace, poukazuje na fakt, že země nedokáže využít své výhody k zvýšení produktivity a přitahování kvalifikovaných mladých lidí, což vede k odlivu talentů, a navrhuje, že pro zvrácení této situace je nutné změnit přístup k výběru imigrantů, posílit ekonomiku a zlepšit konkurenceschopnost země. #Migração #Produtividade #Economia

Článek z The Economist zkoumá, zda země mohou zbohatnout exportem lidí místo zboží, přičemž se zaměřuje na Keralu, jejíž prosperitu významně ovlivňuje odliv pracovních sil do Perského zálivu, zatímco efekt remittancí na ekonomický růst je nejednoznačný a závisí na povaze emigrace a jejích spillover efektů. #internationalepolitiek #emigratie #economie

Nárůst zájmu o emigraci z Ruska, způsobený rostoucími omezeními a výpadky internetu, naznačuje únavu společnosti z neustálých represí a nedostatku naděje na zlepšení, čemuž čelí ruská vláda pod vedením Vladimira Putina, jenž obhajuje bezpečnostní opatření jako nutná k prevenci terorismu. #Emigrace #Rusko #Bezpečnost

4/4 České publikum po návratu z emigrace r. 2010 překvapil pohybovým nadáním, když s tanečnicí Alicí Stodůlkovou vyhrál 4. řadu TV show StarDance. Je milovníkem knih a čtení označuje za životní vášeň. V dětství propadl příběhům Jaroslava Foglara a jeho stará vydání sbírá. https://t.co/yEXFpkA0r7 #StarDance #knihy #tanec

Dlouhotrvající americká blokáda Kuby, vyhlášená během Trumpovy administrativy, zhoršila humanitární krizi na ostrově, což vede k hrozbě masové emigrace a plánům USA zřídit záchytný tábor pro migranty v Guantánamu, jenž symbolizuje historické porušování lidských práv a nedostatek právní odpovědnosti. #Kuba #humanitárníkrize #Guantánamo

Sourozenci Maria a Otto Jelinkovi, kteří emigrovali z Československa do Kanady v roce 1948, se stali mistry světa v krasobruslení v roce 1962 v Praze a byli prvními emigranty, kteří se mohli po letech vrátit do vlasti, aby zde předvedli své umění a vyjádřili silné emoce spojené s vítězstvím doma. #Krasobruslení #Emigrace #HistorieSportu

Sourozenci Maria a Otto Jelinkovi, kteří emigrovali z Československa do Kanady v roce 1948, se stali mistry světa v krasobruslení v roce 1962 v Praze a byli prvními emigranty, kteří se mohli po letech vrátit do vlasti, aby zde předvedli své umění a vyjádřili silné emoce spojené s vítězstvím doma. #Krasobruslení #Emigrace #HistorieSportu

Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu nahrál čtyři emotivní písně pro oscarový dokumentární film Pan Nikdo proti Putinovi, který sleduje příběh ruského učitele Paši, jenž po útěše války na Ukrajině uprchl do emigrace a jehož příběh kontrastuje s tvrdou realitou válečné propagandy. #panNikdo #film #Putin #dobrezpravy

Bývalý izraelský zpravodajský důstojník: Íránské poznámky: Krátký příběh o centrifugách a strachu Dnešní hlubší ponor bude trochu jiný. Bude to krátký příběh. Před mnoha lety se v jednom podzemním íránském jaderném zařízení začaly bez zjevné příčiny rozpadat centrifugy. Počítače přestávaly fungovat. Řídicí systémy se vymykaly kontrole. Měřicí přístroje přitom vytrvale ukazovaly, že je všechno v naprostém pořádku. A Íránci si s tím nevěděli rady. Byli jsme přesvědčeni, že příčinu odhalí téměř okamžitě. Nešlo přece o žádné amatéry. Byli to seriózní inženýři, absolventi nejlepších univerzit v zemi, elita perského technického vzdělání. Člověk by čekal, že spustí důkladné vyšetřování, povedou přesné záznamy a s pomocí vědecké metody problém izolují a odstraní. Tím spíš, že už o několik let dříve dokázali rozpoznat podobné poruchy, které do jejich obohacovacího zařízení zanesla cizí, neviditelná ruka. Schopnosti na to měli. O to větší bylo naše překvapení, když celé měsíce nedokázali určit, co sérii havárií způsobuje. Sami tomu říkali „velká selhání“. Centrifugy se čas od času roztočily, zpomalily — a pak se jednoduše rozpadly. Někdy běžely v režimech, které by si žádný inženýr v podobném systému nikdy netroufl nastavit. Jediné, co Íránci dělali, bylo, že zničené centrifugy co nejrychleji nahrazovali novými v naději, že si nikdo nevšimne, co se vlastně děje. Co se to tam odehrává? ptali jsme se sami sebe. Proč se nezastaví, neprošetří to jako normální lidé, nenajdou závadu a nepokračují v rozšiřování zařízení podle původních plánů? Bylo to za prezidentství Ahmadínežáda. Brzy se ukázalo, že vědecké i technologické vedení se jednoduše bálo oznámit prezidentovi i nejvyššímu vůdci, že věci nejdou podle plánu. Ahmadínežád v roce 2007 vyhlásil 9. duben státním svátkem — „Dnem jaderné energie“ — a oblíbil si návštěvy zařízení, kde pózoval fotografům v bílém laboratorním plášti. Strach postupně prosakoval celým systémem. Došlo to tak daleko, že i směnová hlášení v zařízení přestala popisovat skutečný stav. Kdokoli nahlásil poruchu, byl za ni okamžitě označen za odpovědného. Jednou jsme to slyšeli přímo od inženýra, který tam pracoval — neptej se jak, protože to neřeknu. Lidé byli podle něj tak vyděšení, že se raději vůbec nepřibližovali k počítačům. Když centrifuga havarovala a kamery ukázaly, že ses pohyboval poblíž, okamžitě ses stával hlavním podezřelým. Systém, který kdysi dokázal vést skutečné vědecké vyšetřování, se proměnil v mechanismus, jenž hlásil výhradně to, co chtělo vedení slyšet. Každý, kdo byl podezřelý z odporu vůči režimu — a takových nebylo málo — nebo dokonce, nedej bože, jen sympatizoval s reformisty, byl okamžitě považován za potenciálního zrádce. Zato loajalistům režimu se ledacos odpouštělo. Jak nám jednou řekl jiný inženýr o jednom z pracovníků zařízení: „Ten chlap je hodně zbožný, má vousy. Toho nikdo podezírat nebude. Nikdo se ho nedotkne.“ Vyšetřování a nezávislé kontrolní komise: pryč. Korupce a protekce: dovnitř. Írán se během let proměnil ze země, která si cenila technologické excelence a vědecké pravdy, v kakistokracii — systém, v němž se odborné výsledky posuzují podle toho, jak blízko stojíš režimu. A nezůstalo jen u jaderného programu nebo raketových projektů. Během posledních dvou desetiletí se Revoluční gardy, kdysi poměrně profesionální síla z dob íránsko-irácké války, proměnily v nabobtnalou a zkorumpovanou instituci, která hospodaří s obřími rozpočty a slouží především insiderům a jejich rodinám. Střední třída byla vydlabána zevnitř. Po celé zemi se rozšířily drogy a prostituce. Veřejné služby i školství viditelně upadaly. A kolabující ekonomika spolu s vědomím, že kariérní postup je možný jen skrze korupci, zároveň výrazně usnadnila nábor agentů ochotných režim zradit. Nejde přitom o to, že by stát nedokázal rozvíjet své vojenské technologie. Díky odhodlání a masivnímu odčerpávání zdrojů dosáhl Írán skutečného pokroku. Nahromadil dost štěpného materiálu pro 11 jaderných zbraní a vybudoval rozsáhlý vojensko-průmyslový komplex zaměřený na rakety a drony. To všechno ale mělo svou cenu. Na konci nultých let začala mohutná vlna emigrace střední třídy. Velké íránské komunity vyrostly v Torontu a Los Angeles, kterému Íránci s oblibou říkají „Tehrangeles“. Sen nejedné perské matky byl prostý: aby její syn odjel studovat techniku do zahraničí — a už se nevrátil. Pokles životní úrovně nepřišel ze dne na den. Byly to roky a desetiletí pomalého rozkladu. V uplynulém roce byl v Teheránu sotva jediný den s nepřerušenou dodávkou elektřiny. Země čelí těžké vodní krizi. Doslova: na některých místech z kohoutků neteče voda. Chybí plyn na vytápění domácností během mrazivé zimy a v létě, kdy teploty stoupají k 50 stupňům, přestává fungovat klimatizace. Íránský rijál se zcela propadl a každý, kdo není napojený na režim, se posouvá blíž a blíž k chudobě. Včera jsem viděl otázku, jak se mohlo stát, že země s takovým potenciálem skončila jako zaostalý a izolovaný stát. Odpověď? Právě takhle. Byly to roky postupného úpadku, během nichž lidé krok za krokem přestávali říkat pravdu a začali říkat jen to, co chtěl režim slyšet. Jakákoli podobnost s jinými zeměmi je odpovědností čtenáře. -

Kdybych před vás postavil dvě krabičky od sirek, ale dvě naprosto stejný krabičky, a řekl vám, že jedna je americká…? Ano. Velmi dlouho jsme vzhlíželi k USA. Nejdřív to byla země neomezených možností, kam z Evropy směřovaly velké migrační vlny lidí, kteří tady pro sebe a svoje děti neviděli perspektivu. Později to byl vzor pro podnikavé lidi, ještě později osvoboditelka značné části Evropy od nacistů, znovu cíl emigrace pro ty, kdo se tu znelíbili nebo komu se nelíbil útisk komunistů, finanční, technologická, vojenská, diplomatická a popkulturní velmoc… Ale především symbol svobodného a demokratického světa, kolébka moderní liberální demokracie. To, co se teď v USA děje, tenhle obrázek narušuje. Trumpovo děsivě dětinské chování v kombinaci s děsivě imperiální (nevěřil bych, že to slovo použiju) politikou. Jeho vstřícnost vůči Putinovi. Tlak na veřejné instituce a akademickou sféru. Tlak na justici a bezpečnostní složky. Vyhošťování legálních migrantů. Otřesné vraždy občanů v Minnesotě, kde včera přibyla další oběť ICE, Alex Pretti. Je tohle pořád ta Amerika, kterou jsme roky považovali za partnera a vzor, v mnoha ohledech oprávněně? Já věřím, že ano. Že tu skutečnou Ameriku utvářejí její občané, lidé, kteří tam žijí a kteří tváří v tvář věcem, jež jsem výše popsal, nezůstávají lhostejní, nečinní a bezmocní. A její instituce a procesy. Že díky nim a také díky nesmírně dlouhé tradici demokracie a právního státu, se USA dokážou ubránit destruktivnímu trumpismu a snad z téhle zatěžkávací zkoušky vyjdou poučené a posílené. Že země, která světu dala první psanou ústavu, první listinu práv a svobod a model rozdělení a vzájemného vyvažování moci zákonodárné, výkonné a soudní, přežije Donalda Trumpa, protože v minulosti překonala i horší věci. A to je, v mnoha ohledech, inspirativní a nadějeplné i pro nás. Inspirativní v tom, abychom i my hájili a posilovali instituce a principy. A naději spatřuji v tom, že charakter země neurčují její dočasně zvolené “hlavy”, ale její lidé. Tak kupříkladu náš postoj k napadené Ukrajině nereprezentuje sobectví naší aktuální vlády, ale rekordní sbírka na generátory pro mrznoucí Ukrajince. 🙏 Hezký zbytek víkendu. -