Search

Field chaplain Katz marked the coverage of the Events as a case of organized self-censorship. He claimed that the program omitted Hušbauer and the report on the scandal in the army, which he said involved collaboration and Markvart's protection; he used a derogatory label for Markvart. On the contrary, he stated that a detailed report on the trial in the Dozimetr case was broadcast, which according to the author lasted a year and contained an emotional testimony from Hana Marvanová, who was running in the elections. He added that in his opinion, it was no longer just self-censorship. #autocenzura #skandál #žurnalistika (translated)

Zelená neziskovka psala zákony? Nikdo nehnul ani brvou Máme tu nový skandál. Spolek "Společnost pro ochranu svobody projevu" (SOSP) měl ovlivňovat znění evropského nařízení DSA a podávat připomínky k jeho zapracování do české legislativy. Reakce? Všichni šílí, Seznam pro jistotu vypublikoval hned tři články střídající se na titulní straně, redaktoři pohoršeně zaplavují sítě příspěvky a vyzývají k odsouzení naprosto bezprecedentního vměšování se do státních záležitostí. https://t.co/KeX1IFoD6k Má to být nezákonný lobbing. Je třeba to vyšetřit, prověřit a případně i spolek sankcionovat, co si to vůbec dovoluje... Pak tu máme jiné "vykuky". Například neziskovku "Fakta o klimatu", oficiálně zapsanou jako Otevřená data o klimatu z,ú. Tahle neziskovka jeden zákon, respektive strategický vládní dokument přímo napsala (!!!). Jde o Politiku ochrany klimatu (POK) - z dokumentu vychází nastavení výzev Modernizačního fondu, vychází z ní vyhlášky a další poměrně podstatné věci, například ESG reporting firem. To je, když vám firma sebere služební auto a nařídí jezdit na kole, aby měla nižší emisní stopu, jinak nedostane úvěr. Smlouva 1 - https://t.co/Cjq7p5SOxW Smlouva 2 - https://t.co/f0Bn3nBLh7 Fakta o klimatu vede Ondráš Přibyla, bývalý předseda Strany Zelených. V listopadu roku 2023 si od neziskové organizace objednalo sepsání vládního strategického dokumentu přímo Ministerstvo životního prostředí, respektive jeho nejmocnější úředník, bývalý zaměstnanec Hnutí DUHA, Petr Holub. Stálo to přes 600 tisíc korun. Neziskovka dokument nejen, že sepsala, ale dokonce jej za resort obhajovala v takzvaném připomínkovém řízení s dalšími resorty. Bylo to součástí smlouvy a klimatičtí aktivisté měli v práci naprosto volnou ruku. To není vše. Fakta o klimatu opravdu nesnáší uhlí a fosilní energetiku. Když se projednával zákon LEX OZE III, vytvořila neziskovka studii "Konec uhlí v České republice". Výroční zpráva 2024 - https://t.co/VyeXl9sRgP Petr Hladík studii vzal a dokument s daty, kde se do ceny OZE nepromítají náklady na přenosovou soustavu, využil jako legislativní podklad k tomu, aby byly pozměňovací návrhy vyzývající k použití zdravého rozumu zamítnuty. Šlo o společný návrh ANO a ODS. Studie - https://t.co/jT4Uk2biOw Co k tomu říká Ondřáš Přibyla, když ve výroční zprávě neziskovky sám sobě klade dotaz, na co je nejvíc hrdý? "Na to, že naše práce měla přímý dopad na legislativu – konkrétně na zákon Lex OZE3. V tomhle případě naše analýza posloužila jako podklad pro argumentaci proti návrhům, které by v původní podobě mohly vést k dotování provozu uhelných elektráren. To nám vlastně trochu ukázalo, že jsme dozráli jako organizace." Co naplat, že jsou data ve studii zcela vyfabulovaná. Není v nich cena zdrojů vyvažujících výkon OZE a chybí investice do infrastruktury. To už je u OZE takový folklór. Neziskovou organizaci Fakta o klimatu platí (...dramatická pauza) Solární Asociace, Krsek Family Foundation. Wienerberger, European Climate Foundation, PPG Group, HW Group, ČSOB a také Státní fond životního prostředí. Kromě ČSOB a státního SFŽP jde ve všech (!!!!!) případech o firmy podnikající v sektoru OZE a čerpající miliardové dotace závislé na provozní podpoře zdrojů. Evropská unie pak Fakta o klimatu podporuje přesně proto, aby neziskovka prosazovala a podporovala její politiku. Zdroj financování, výroční zpráva, str. 24 - https://t.co/VyeXl9sRgP To už stojí za několik těch milionů, aby ty zákony Ondráš Přibyla sám napsal a zlé uhelné elektrárny odstavil vyfabulovanými daty. Vážený Sezname a další "nezávislí" redaktoři. Mám takový pocit, že spolek SOSP legislativu přímo nepíše, natož, aby mu stát za psaní strategických dokumentů platil. Natálie Vachatová je oficiální poradkyní stejně, jako byl poradcem na MPO lobbista Štěpán Chalupa z Komory OZE a na MŽP Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Poslední jmenovaný jaksi zvlčel a ministerstvo fakticky řídil. Pravděpodobně při tom porušil i množství zákonů, nejen těch o skrytém a neohlášeném lobbingu, jak uvádím v poslední reportáži. https://t.co/6UI3pUMrsH Až se budou v Seznamu divit, že je nepouští do Poslanecké sněmovny, až se budou redaktoři hájit "nezávislou a objektivní" žurnalistikou, stačí se podívat na tento příklad maximální nevyváženosti, politické angažovanosti a zcela nepokrytého přehlížení průšvihů těch, kterým redakce fandí na úkor těch, kteří jsou jejími ideologickými nepřáteli. Dnešní média totiž stále častěji přebírají role politruků, tedy ideových kontrolorů prosazování stranické linie v rámci veřejné debaty. Nezisková organizace ovlivňuje zákony? Brojí proti DSA, Chat Control, Agora EU, RRS a dalším nařízením Evropské komise? Ne, to je ideologicky špatně. Jiná nezisková organizace ovlivňuje zákony? Píše národní strategické dokumenty, fabrikuje studie ovlivňující energetickou bezpečnost? Aha, ona prosazuje bezemisní ekonomiku a je financovaná těmi správnými "klimaticky" přívětivými investory, navíc jí vedou naši oblíbení Zelení... To je, samozřejmě, ideologicky naprosto čisté. Jako lobbisté přitom nejsou zapsáni ani členové SOSP, ale ani členové neziskovky Fakta o klimatu. A takhle se, vážení, rodí autocenzura. Pak se všichni divíte, proč vám klesají prodeje či příjmy z inzerce a proč se propadá také index důvěry čtenářů. Ne, není to politickými útoky, můžete si za to sami. Šalom. Foto Přibyla: Fakta o klimatu Foto Vachatová: Facebook #neziskovky #legislativa #klima

Mieszkańcy Jekaterynburga, pytani o hipotetyczną rozmowę z Władimirem Putinem, wyrazili obawy związane z autocenzurą i lękiem przed konsekwencjami, co wskazuje na ich zmęczenie sytuacją polityczną, podczas gdy niektórzy wyrażali bezkrytyczne poparcie dla rosyjskiego przywódcy. #WładimirPutin #Jekaterynburg #autocenzura

Badanie przeprowadzone przez rząd ujawnia, że blisko połowa brytyjskich dziennikarzy obawia się o swoje bezpieczeństwo, co prowadzi do autocenzury w relacjonowaniu kontrowersyjnych tematów, takich jak prawa osób transpłciowych czy protesty prawicowe, a wzrost nadużyć, zwłaszcza wobec kobiet, oraz malejące zaufanie do mediów pogłębiają te problemy. #Autocenzura #BezpieczeństwoDziennikarzy #PolaryzacjaPolityczna

LEGEA VEXLER ÎN ACȚIUNE Avocatul Mihai Rapcea, o voce incomodă și unul dintre puținii avocați care și-au asumat constant apărarea unor cauze controversate și a libertății de exprimare, a fost reținut ieri pentru 24 de ore într-un dosar privind mesaje publicate pe rețelele sociale. Înainte de a fi reținut, s-a trezit la ora 6 dimineața cu 20 de persoane (mascați, polițiști și procurori) care i-au făcut percheziții, pe rând, acasă, la birou și la locuința mamei sale, totul pornind, așa cum spun anchetatorii, de la trei postări distribuite pe rețelele sociale, considerate ca având conținut fascist, legionar și rasist. Soția lui Mihai, Sabina Hănceanu, a declarat aseară, într-o intervenție la Gabriela Calițescu, că anchetatorii aveau o listă și căutau cărți aparținând unor autori precum Mihai Eminescu, Octavian Goga și Valeriu Gafencu, precum și obiecte religioase, inclusiv iconițe cu figuri religioase, cum ar fi Sfântul Ilie Lăcătușu. Și tricouri verzi. 🙂 „Am ajuns să îmi fie frică că am în casă operele lui Eminescu sau o iconiță cu Arsenie Boca, Ilie Lăcătușu.” În vara trecută, când a trecut prima dată Legea Vexler, vă spuneam că cel mai grav lucru este impactul acestei legi asupra memoriei culturale și istorice a României, faptul că se creează cadrul legal pentru descurajarea sau chiar blocarea circulației unor autori fundamentali ai culturii românești (Mihai Eminescu, Octavian Goga, Radu Gyr, Mircea Eliade, Emil Cioran sau Mircea Vulcănescu). Și o face nu printr-o interdicție explicită, CI PRIN INSTAURAREA FRICII. Exact cum spune și soția lui Mihai Rapcea în interviu: „SĂ FACĂ O LISTĂ CU CĂRȚILE INTERZISE, SĂ ȘTIM SĂ NU LE MAI ȚINEM ACASĂ.” Legea introduce definiții vagi și are mai multe probleme de claritate (așa cum semnala și cererea de reexaminare formulată de președintele Nicușor Dan), tocmai pentru a ne determina să tăcem de teamă, să ne autocenzurăm. Am biblioteca plină de cărți din sau despre perioada interbelică. Cum facem? Le dau foc? O lege cu un asemenea impact asupra discursului public, care promovează o memorie istorică selectivă, era obligatoriu să fie precedată de o dezbatere publică largă și de avize academice solide. Dar, într-o Românie complet subjugată intereselor străine, antiromânismul este la putere. Totuși, cum rămâne cu respectarea libertății de gândire, de exprimare și a dreptului la memorie culturală, garantate de Constituția României? Până ne vom elibera de sub ocupație, în toate formele ei, nu uitați: ART. 30 – LIBERTATEA DE EXPRIMARE (1) LIBERTATEA DE EXPRIMARE A GÂNDURILOR, A OPINIILOR SAU A CREDINȚELOR ȘI LIBERTATEA CREAȚIILOR DE ORICE FEL, PRIN VIU GRAI, PRIN SCRIS, PRIN IMAGINI, PRIN SUNETE SAU PRIN ALTE MIJLOACE DE COMUNICARE ÎN PUBLIC SUNT INVIOLABILE. #LibertateDeExprimare #CulturaRomână #LegeaVexler

Demokracie bez obrany: Když se z novináře stane nepřítel státu Když politik označí novináře za „škůdce národa“, není to výrok do diskuse. Je to výstřel. Ne proti jednomu člověku, ale proti principu, na kterém stojí moderní demokracie. Případ Václava Moravce není epizodou mediálního světa. Je to symptom. Ukazuje, kam až se český veřejný prostor posunul – a jak rychle si zvykáme na věci, které by ještě před pár lety byly nepřijatelné. Politici dnes nevedou spor s novináři o fakta. Nevyvracejí argumenty. Neopravují chyby. Místo toho delegitimizují samotnou existenci novinářů jako kontrolního mechanismu. Označují je za nepřátele, manipulátory, aktivisty. A tím posouvají hranici: z kritiky práce k útoku na roli. To není náhoda. Je to strategie. Zvlášť viditelně se to projevuje u Andreje Babiše. Jeho komunikace dlouhodobě stojí na permanentním konfliktu s médii. Prakticky denně útočí na konkrétní novináře, zpochybňuje jejich práci a zároveň vytváří paralelní realitu, ve které jsou „pravdivé informace“ pouze ty, které přicházejí od něj. Nejde o jednorázové výroky. Jde o systematický styl komunikace:
opakované útoky, zjednodušování, vytváření obrazu nepřítele a mobilizace vlastních voličů proti „zlým médiím“. Výsledkem není jen politický marketing. Výsledkem je eroze důvěry. Když dostatečně dlouho opakujete, že média lžou, část společnosti vám uvěří. A ve chvíli, kdy lidé přestanou věřit nezávislým zdrojům informací, ztrácí schopnost orientovat se v realitě. Zůstává jen hlas, který k nim mluví nejhlasitěji. V takovém prostředí se rodí autocenzura. Ne proto, že by někdo novinářům přímo zakazoval psát. Ale proto, že tlak – politický, veřejný, osobní – začíná být příliš vysoký. Každý další útok, každá výhrůžka, každá mediální kampaň posouvá hranici toho, co je „ještě únosné“. A pak přijde moment, kdy i silná osobnost řekne dost. Rezignace Václava Moravce není selháním jednotlivce. Je to selhání prostředí. Prostředí, ve kterém se z kritických otázek stává provokace. Ve kterém se z moderátora stává terč. Ve kterém se z veřejnoprávního média stává nepřítel. A přitom právě veřejnoprávní média mají být jedním z pilířů stability. Mají být místem, kde se střetávají názory, kde jsou politici konfrontováni s realitou, kde se moc ptá a odpovídá. Ne místem, které musí neustále obhajovat svou existenci. Demokracie totiž nestojí jen na volbách. Stojí na informované veřejnosti. A informovaná veřejnost nevzniká sama od sebe. Vzniká díky novinářům, kteří kladou nepříjemné otázky, kteří jdou proti proudu, kteří nenechají věci bez odpovědi. Jakmile se z těchto lidí stanou „nepřátelé“, něco se láme. A to nejnebezpečnější? Že si na to začínáme zvykat. Že výroky, které by dříve vyvolaly skandál, dnes jen zapadnou do proudu. Že útoky na novináře už nepůsobí jako varování, ale jako běžná součást politického marketingu. Že rezignace zkušeného moderátora není šok, ale „další zpráva“. Demokracie neumírá jedním rozhodnutím. Umírá postupně. Erozí. Tlakem. Normalizací nenormálního. A právě to dnes sledujeme. Otázka už nestojí, jestli byl Václav Moravec dobrý nebo špatný moderátor. To je legitimní debata. Otázka zní jinak: Chceme společnost, ve které novinář může bez strachu klást otázky?
Nebo společnost, ve které se za to platí veřejným lynčem? Odpověď na tuto otázku rozhodne víc než jakékoli příští volby. -