Search

To je na komoru. Napsané par excellence. Via fb Kryštof Pavelka: Měl bych tajdlenc pro Pitrýska takovej návrh, něco jako bojovku. Zejtra odpoledne nasedni Péťo před zamini do Superbu s řidičem a vydej se směr Karlovy Vary. Cesta je trochu dlouhá, dálnice není furt dostavěná, ale můžeš po dobu jízdy dělat něco užitečného pro stát: hrát na mobilu Candy Crush, předstírat, že nejsi posranej strachy ze Zdislavy Pokorné, nebo si představovat, jak s Fildou dovádíte na pláži a žertovně se škádlíte. Cesta ti v těchto příjemných radovánkách uběhne jak nic, Petí. Kousek před Varama řekni řidiči, ať zabočí vlevo, na CHKO Slavkovský les. V posledních volbách tu strany vládní koalice měly dohromady přes 60 procent, čili jedeš takzvaně ke svejm. Já tenhle kraj už nějakej ten pátek znám, takže dovol Pitrýsi, abych tě dále navigoval: Vyber si libovolnou obec v okolí: dojeď do Rybničný nebo do Javorný, sjeď dolů do údolí do Vodný, nebo to táhni až do Stanovic nebo na Pilu. Výsledek bude vždycky stejnej. Až dojedeš do cíle, je důležitý Péťo, aby tvůj řidič na návsi pořádně túroval motor, aby všichni hned věděli, že přijel velkej šéf od Volantů až z Prahe, to místní velmi oceněj. Do lokální hospody tě posílat nebudu Peťánku, tohle je nejchudší a nejrychleji se vylidňující region v republice a vesnický hospody tu nejsou. Tady se to dělá jinak: chlapi si koupí sud, něco k tomu a lejou v garážích, maringotkách a dílnách. A přesně do jedné takové garáže tě teď nasměruju. Jen pozor na botičky, Peťko, aby sis je nazamazal, nebo nešlápl do něčeho ošklivého, cesty mezi chalupami jsou maximálně ze šotoliny a někdy ani to ne. Až dojdeš ke garáži, s klepáním se nezdržuj, seš velkej boss z Prahe, ve volbách jsi dostal celých 6 tisíc preferenčních hlasů a nezapomínej: tady jsi mezi svýma, rádi tě uvidí. Vpadni dovnitř jak Filda do křižovatky. Uvidíš typickou sestavu. Nejspíš tu bude místní lesák, od kterého všichni chlapi ve vsi berou zalevno dřevo do kamen. Tohle léto se musel dívat, jak mu lesy vyschly na troud, jak zmizely potoky a napajedla pro zvěř, jak se krajina změnila v prachárnu, kde stačí jeden blbě zahozenej nedopalek a shoří půlka okresu. Pak tu asi potkáš farmáře, kterýmu se krávy pasou na loukách nad obcí a v okolí má pár hektarů polností. Tohle léto mu dojivost spadla o polovinu, pár kusů mu pomřelo, teď nemůže sehnat senáž, protože tráva na loukách nenarostla a na polích má nejhorší výnosy za dvacet let. A určitě tu bude i místní automechanik nebo topenář, který dělá melouchy pro celou ves. Tohle léto mu vyschnul vrt a vodu pro sebe, manželku i děcka musí vozit v barelech. Pokud to dobře načasuješ, Petíku, budou chlapi asi tak u čtvrtýho piva, když rozrazíš svou drobnou ručkou dveře. Dohromady vážej přes tři metráky a mají takový ty ruce a ramena, co nezískáš tak, že pucuješ kliky u Klausů v kuchyni. Ale pohoda Peťánku, jsou to tvoji lidi, tvoji voliči. Proto neváhej: začni se těm týpkům smát, nech hodně zvesela kuňkat tvůj mužný hlásek jako konipásek: “Hihi, prý tu máte nějaké galaktické intersucho, prý se tady v minulých dnech řešila takzvaná klimatická krize, strašné, Sodoma Gomora, hihi haha, hrůza a běs, no to tedy nevím, hihi, já byl teď na zahraniční dovolené a tam pršelo, hihi haha, my se tomu s Fildou u vychlazeného sektíku smějeme, hihi haha.” Bude to velká legrace, Peťulíne. K nám do Sudet jezdím 40 let a věř mi: zažiješ extrémní kohabitaci. Lékařské doporučení na závěr: “Monokl a poraněná ústa chlaďte přes čistou látku nebo kapesník po dobu 10 až 15 minut každou hodinu, abyste zmenšili otok.” #komora #politika #humor

Z editoriálu Reflexu: Dovolte mi, abych se v úvodu tohoto čísla Reflexu omluvil. Omlouvám se, že letní pohodu na chatách, chalupách a dovolených budu „narušovat“ řečmi o válce. Ona tu totiž s námi pořád je. I když srpnové bezčasí svádí k tomu, nepříjemná témata vytěsňovat. Vědí to i politici, kteří vyklidí pole a nechají aspoň na pár dní voliče vydechnout. Bohužel ruská armáda se neptá, jaký je zrovna den, a dál provozuje svou krvelačnou válku na Ukrajině. A pro mě je to hodně osobní téma. Několik lidí, kterým jsme pomoc dovezli, už jsme oplakali. U některých nevíme, zda žijí, nebo ne. A někteří se do smrtícího nebezpečí vrhají každý den. Ať už za neustálého bzukotu dronů v zákopech, či za ne­ustálého bombardování ve frontových nemocnicích. Smrt si pro vás ale může přijít kamkoli. V kteroukoli hodinu, do jakéhokoli města. Řada lidí pak díky humanitárnímu vybavení přežila. Jako „můj“ kněz. S Vasylem Vyrozubem jsme se potkali loni v létě v Oděse. Neustále veselý pravoslavný kněz nás hostil ve svém kostele a vyprávěl drsné příběhy z ruského zajetí, kdy jel vyzvednout těla bojovníků z legendárního Hadího ostrova. Ten rozhovor najdete doteď na našem webu. Musím se přiznat, že se mi na chvíli zastavilo ­srdce, když nám šéf humanitárních misí Paměti národa Martin Ocknecht letos na konci června psal, že na Vasyla Vyrozuba zaútočil ruský dron. A doprovodil to dvojicí nehezkých fotek zraněného kněze. Pak jsem doscrolloval dolů. Přežil. I díky turniketům, vojenským škrtidlům, jež na Ukrajinu už roky Paměť národa vozí. Útok nepřišel na frontě, ale v ukrajinské Oděse, kde ho trefil v jedoucím autě. Snímky, které nám poslal, přikládám k tomuto editorialu. Nejsou vůbec hezké, ale právě uprostřed letargického srpna je všichni v Česku potřebujeme vidět. Aktuální Reflex je proto věnován skutečným českým hrdinům. A nejde jen o dvojici zvěčněnou na obálce, kterou tvoří padlí dobrovolníci Karel „Charlie Czech“ Kučera (loni vyznamenaný prezidentem Petrem Pavlem) či Martin „Taylor“ Krejčí. Jde o stovky dobrovolníků, kteří už pátým rokem vozí humanitární pomoc do míst, kam se jiné státy bojí. Desetitisícům Čechů, kteří posílají peníze. Těm, kteří vybírají na zbraně. I těm, kteří tam aktuálně bojují. Jen na jejich bedrech leží bezpečnost Evropy, a hlavně mezinárodní reputace Česka. Státu, jenž se jako jeden z mála 24. února 2022 neposral. Ale také státu, který toho po roce 2025 nedělá dost a přebírá v Evropě roli neochotných Maďarů. #Ukraina #HumanitárníPomoc #Válka

Každoroční brigáda na našem hřbitově. Hřbitov na severu je z drtivé většiny hřbitov německý. Jenže všechny ty, kdo by se o hroby svých předků mohli starat, jsme odsunuli. Proto u nás v obci vznikl projekt "adopce hrobů", kdy jeden z našich sousedů dle historických dat napároval hroby ke konkrétním domům, kde kdysi majitel žil. Chalupáři i místní si hroby rozdělili a dlouhodobě se o ně starají. I takhle mohou vypadat sudety. Doubice je prostě 💚 My se staráme o hrob Augusta Gampeho. Byl to lesní hajný, kterému nikdo neřekl jinak než "Gampeheger", a zároveň jeden z posledních doubických domácích tkalců. Jeho otec, starý "Gampeschneider", byl vesnický podivín a ptáčník, o kterém se tradovalo, že si jednou místo vánočního stromku ozdobil malou olši. Takové příběhy by jinak zmizely. Takhle žijí dál. 🦆 #AdopceHrobů #Sudety #Historie

💀"o negacionismo de direita mata. O negacionismo de direita é o principal combustível destes fogos"💀 By "jornalista", chalupa das alterações climáticas. RTP. Estamos a viver num sketch dos Monty Python.🥸 https://t.co/Zxh8w3IBQT #negacionismo #alteracoesclimaticas #jornalismo

Poptávka po tuzemských chatách a chalupách v Česku raketově roste, s plánem strávit letní dovolenou v tuzemsku již 77 % lidí, což je o 12 % více než loni, přičemž majitelé rekreačních objektů těží z klesajícího zájmu o zahraniční dovolené a zvyšujících se rezervací, zejména v horských a klidnějších regionech. #letnídovolená #chatyachalupy #turismusvČesku

Čtyři dny volna, naraženej soudek, nadšené děti, vychillovaná žena, spokojený nejlepší kámoš a naše chalupa ... Jo, svět je skvělý místo k žití .. Ať se v příštím roce máte všichni tak dobře, jak my, právě teď 😚 https://t.co/9KrnYHqWwJ -