Taťána Malá je vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Když se jí novináři zeptají, kdo vybral nové členy Rady vlády pro lidská práva, odpověď zní: „Nevím.“ Skvělý začátek. Transparentnost ve stylu: já tu sice jsem, ale prosím nerušte mě podrobnostmi. Do rady tak míří člověk prosazující úplný zákaz medicínské i právní tranzice, včetně dospělých, a právník dlouhodobě spojený s organizacemi odmítajícími právo žen rozhodovat o vlastním těle. Rada pro lidská práva, ale hlavně pro ta lidská práva, která se zrovna vládě hodí. Paní Malá prý jejich názory „rozhodně nesdílí“. To je jistě uklidňující. Můžeme tomu věřit a taky nemusíme. Člověk nemusí vědět, kdo nominace vybral, nemusí s nimi souhlasit - stačí jen dělat zmocněnkyni pro lidská práva ve vládě, která je schválila. Odbornost se zjevně stala nepovinným příslušenstvím. Mezi možnými kandidáty byli výzkumníci, právníci a lidé se zkušeností s ochranou zranitelných skupin; vláda ovšem sáhla jinam. Protože proč dát prostor expertům, když lze obsadit kulturní válku. Zvláštní je i to, že po reorganizaci lidskoprávní agendy rezignovaly desítky odborníků - a uvolněná místa nyní zaplňují lidé, jejichž veřejné postoje jdou proti právům části občanů. To není „pluralita názorů“. To je institucionální demontáž maskovaná jako personální obměna. Liberální demokracie nestojí na tom, že stát milostivě toleruje většinu. Stojí na tom, že chrání jednotlivce i tehdy, když jsou nepopulární, menšinoví nebo vládě ideologicky nepohodlní. Rada pro lidská práva by to měla hájit - ne zpochybňovat. #LidskáPráva #Transparentnost #Demokracie
