Search

‼️ Extrémy z mých prohlídek ‼️ Jeden z největších extrémů, který jsem kdy na kontrole zažil, bylo paradoxně i jedno z nejdražších aut, které jsem kdy posuzoval. Jednalo se tenkrát o Lamborghini Aventador. Na pohled krásné auto. Černá barva s perletí a vysokým leskem, zlaté doplňky a kola v sekaném karbonu, matně a tmavě zlaté barvy. Vnitřek jako nový. Auto mělo tenkrát naprostý wow efekt… Jinak bylo stock, bez úprav. Jako první jsem tenkrát vždy dělal zkušební jízdy a až poté jsem posuzoval stav a vlastnosti. Troufám si říct, že Aventador znám jako své boty. Řídil jsem jich docela dost, i v různých vrcholných verzích a verzích 1 of 1. Tohle auto bylo jiné. Nestálé, víc než Aventador normálně je. Převodovka neřadila, ale kopala. A na rovině táhlo doprava… Mělo mít najeto cca 21 000 km a bylo dovezené z Polska po prvním majiteli. Čemuž odpovídal i interiér, který byl jako nový… On tedy vlastně byl nový. Jak jsem později při prohlídce zjistil. VIN byl z auta, které opravdu bylo prodané nové v Polsku. Jenže to auto tam bouralo a shořelo úplně na prach. Tak, jak to umí jen Lamborghini. Samotný vůz jako celek byl sloučenina tří různých aut. Přičemž kastli jako takovou a rám prodávající svařil, světe, div se, z jeklů… Motor byl originální, bez úprav. Kde ho kdo koupil, nevím. Chod měl OK. Převodovka byla repasovaná, a to slyšíte dobře, z toho vyhořelého vraku… Auto táhlo doprava, protože při narovnání a dovaření přední části to ti šikulové zkrátili. A to doslova o centimetr. Což se na nápravě dohnalo ocelovou vložkou navařenou na TLUMIČ. Prostě mrdka všech mrdek. Podvod. Šílenost… Auto mělo čerstvou STK. Odkud, to si nechám pro sebe. Ale vím, že z toho ta stanice na Poděbradsku měla velké starosti, protože kupující to tenkrát docela vyhrotil. Dodnes nevím, kde vzali ten nádherný a v podstatě nový vnitřek. Dodnes nevím, jak je možné, že na tom autě nesvítila ani jedna kontrolka… Co vím, je, kdo ho prodával… Bývala to přední postava českého motorsportu. Fotka pochopitelně z AI - originál fotky už bohužel vzal čas. #Lamborghini #Aventador #extrémy

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Čtyři minuty. Trocha soli. A z obyčejného diamantového prášku se stane materiál, který svítí a dokáže „cítit“ své okolí. Český tým právě ukázal, že výroba kvantových medicínských senzorů budoucnosti nemusí trvat týdny a stát majlant. Nanodiamanty jsou drobné krystalky diamantu, menší než virus. Když do jejich mřížky vložíte speciální defekt – dusíkovou vakanci (takzvané NV centrum) – začnou se chovat jako miniaturní světelné senzory. Po nasvícení září a jejich světlo se mění podle magnetického pole, teploty nebo elektrického náboje v jejich okolí. Dokážou měřit teplotu uvnitř živé buňky nebo detekovat jednotlivé molekuly. Až donedávna ale platilo, že kvalitní „svítící“ nanodiamanty se vyrábějí pomalu, draze a v množství menším než špetka. Standardní postup vypadal takto: diamantový prášek se dva týdny ozařoval v urychlovači částic a pak se dlouho žíhal při vysoké teplotě. Výsledek? Méně než gram použitelného materiálu. Mezinárodní tým vedený Petrem Cíglerem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (@IOCBPrague) však dosavadní postupy zásadně změnil. Metoda PTQ (Pressure and Temperature Qubits) trvá pouhé čtyři minuty. Diamantový prášek se smíchá s obyčejnou kuchyňskou solí a vloží do průmyslového lisu. Ten vytvoří tlak a teplotu podobné podmínkám hluboko v zemském plášti. Sůl se roztaví, obalí částice jako ochranný plášť a zabrání jejich spékání. Po ochlazení se jednoduše smyje vodou a zůstane čistý, fluoreskující prášek. „Dokázali jsme přípravu kvantových center více než tisíckrát zrychlit. Teď místo gramů vyrábíme kilogramy,“ říká první autor studie Michal Gulka. Jeden lis za týden vyrobí tolik materiálu, kolik by klasickou metodou vznikalo přes čtyřicet let. A co víc – nové nanodiamanty mají lepší vlastnosti: stabilnější světlo, delší „paměť“ a vyšší citlivost. Proč je to důležité? Kvalitní kvantové senzory se totiž teprve teď mohou stát cenově i prakticky dostupnými pro laboratoře i komerční firmy. Americká společnost MegaDiamond, která se na vývoji podílela, už plánuje průmyslovou výrobu. Aplikace zahrnují precizní lékařskou diagnostiku, mapování teploty a magnetických polí uvnitř buněk či detekci jednotlivých molekul. Jednou možná vzniknou i senzory, které pomohou dříve odhalit nemoci nebo sledovat procesy, jež dnes nevidíme. Český tým z ÚOCHB tak učinil významný krok vpřed. Nepředložil jen další vědeckou publikaci, ale vytvořil metodu, která z laboratorní rarity dělá materiál pro velkosériovou výrobu. A to je přesně ten typ úspěchu, na který můžeme být pyšní. P. S.: Každý den sem dávám alespoň jeden pozitivní příběh z české a světové vědy. Pomozte je šířit – dejte lajk, komentář, sdílení, bookmark a hlavně mě sledujte, ať vám další neutečou. Co si myslíte, jak se rozšíří takové dostupné nanosenzory v běžné medicíně? #Nanotechnologie #KvantovéSenzory #Věda

Přátelé, tak TOHLE je pecka. Kotlár to konečně vzal za správný konec. Vzal tu analýzu Slovenské akademie věd, která měla uklidnit slovenskou veřejnost, že ve vzorcích žádná cizí DNA není, a dal tu analýzu vyhodnotit snad jediným třem lidem na světě, kteří tomu fakt rozumí. A tohle už fakt nepůjde okecat. Tohle je game changer. Jmenují se Kevin McKernan, David J. Speicher a Jessica Rose. Přičemž McKernan je TEN, který to znečištění ve vakcínách před dvěma lety objevil a reportoval to i FDA. Já o tom podrobně mluvím ve svém podcastu zde: https://t.co/JWvUdAhsP5 A tihle tři vědci našli v postupu SAV celou řadu naprosto zásadních chyb a zdůvodnili, proč její výsledky nelze vůbec brát vážně. Je to průšvih jako mraky. Ale od začátku: Je jedna důležitá věc, kterou musíte vědět. Důvod, proč je tak složité jednoznačně říct, kolik cizí DNA ve vakcínách bylo - té DNA, která tam vůbec neměla být - je ten, že existuje několik způsobů, jak to měřit. A některé metody to množství podhodnocují a jiné nadhodnocují. SAV použila tři metody, jak ty zbytky najít. Až potud v pořádku. Ďábel tkví v detailu. V podstatě jde o to, jak dlouhé řetězce hledáte. Ty úplně malinkaté, řekněme desítky párů bází, jsou z hlediska integrace do genomu vcelku neškodné, protože jsou tak krátké, že nenesou žádnou informaci. Pak jsou ty prostřední. Fragment 150- 500 bp se integruje nejefektivněji. Je dost malý na to, aby proklouzl do jádra, a dost velký na to, aby ho opravný mechanismus chytil. A tam už pak takový kousek okolo 500 bp může udělat pořádnou neplechu, protože když k tomu ještě obsahuje tzv. promotor a enhancer SV40, a to celé se integruje se do genomu, tak to pak začne spouštět to, co je v genomu ZA ním - třeba onkogen. To je třeba klasický mechanismus vzniku lymfomů. No a pak ty velké: Fragment >5000 bp se integruje hůř, ale když už se integruje, je to průšvih, protože nese celý funkční program. Kdyby tam k tomu byl i ten promotor, tak by to znamenalo, že máte do DNA zabudovaný recept na výrobu spike proteinu a vaše buňka by do smrti vyráběla spike. Naštěstí rovnou uklidnuju, že tahle varianta, že se ten dlouhý řetězec celý zabuduje do genomu, je fakt hodně málo pravděpodobná a nevím o tom, že se to někde potvrdilo v nějakém in vivo modelu. Ale - ty kratší kousky jsou pravděpodobnější a na problém zadělat umí. A to se pořád vubec nebavíme o situaci, kdy ty kousky ani neproniknou do jádra bunky, ale jen si tak plavou v cytoplazmě. I to je pruser, I 150 bp fragment může spustit cGAS-STING zánět, což není jen tak obyčejný zánět, jako když zmáčknete zvonek, abyste zavolali na sestru, že je vám blbě. To je red alert, kdy držíte zvonek a řvete na celé kolo pomoc, takže pro vás letí helikoptréra až z Mnichova a vy stejně ten zvonek pořád držíte. To se děje ve vašem těle, když máte v bunce tenhle poplach. Zkrátka: Imunitní systém je v totalní panice ani k žádné integraci nemuselo dojít. A teď k tomu, k čemu došlo: SAV ujistila veřejnost, že těch kousků je ve vakcínách málo a ještě to jsou ty úplně nejkratší. Jenomže McKernan říká - bacha, takhle ne. Oni si třeba vzorky předtím zahřáli na 95 °C, aby se uvolnily nukleové kyseliny z lipidové kapsle, ale tím si ty kousky sami rozbili. Tak to by jako nešlo, že jo. To je pak jasné, že tam žádný dlouhý nenajdou. A pak to počítání kousků. To je taky věda. Představte si mrkev rozsekanou na 45 kousků v polévce. A vy ji musíte hledat jen podle špičky, protože jen podle špičky tu mrkev poznáte. Vytáhnete z polévky 45 špiček, jenomže když je zvážíte tak nesmíte zapomenout, že jste zvážili jen ty špičky. A přesně takhle oni to tam převedli na hmotnost :-D A pak hledáte ten nejdůležitější kousek - tedy spike. SAV hledala spike dlouhým primerem 233 bp, který se do fragmentu 150 bp fyzicky nevejde. Systematicky ho tak neviděla. Další věc: při výrobě vznikají tzv. hybridy RNA:DNA - dvouvlákno, kde jedno vlákno je RNA vakcíny a druhé je zbytková DNA. Je to slepené dohromady a drží to jak luteránská víra. Tyhle hybridy jsou přitom odolné vůči enzymům DNázám, které je PRÝ měly rozsekat, hned v továrně na ty malé kousíčky. Ovšem tohle se tenkrát v továrně nestalo. Nerozsekali je, protože ten slepenec tomu bránil. A oni to nevěděli. A tyhle nebezečné hybridy SAV vůbec neměřila. Takhle bych mohla pokračovat, chyb je tam jak máku. Z jejich měření nevyplývá VŮBEC NIC. Je to prostě špatně. Já gratuluji Kotlárovi, že do toho říznul. Doufám, že tuhle linku už udrží, protože tohle je věda, a ne řeči o zmutované kukuřici. Ještě chci na závěr říct, že celá ta debata je vlastně docela zvrácená, protože akademici se pořád odkazují na nějaký LIMIT. A řeší, jestli je toho bordelu pod nebo nad limit. Jenomže používají jako limitní množství číslo, o kterém nelze říct vůbec nic. A to zejména proto, že to množství, které používají jako bezpečnou hladinu, se týká tzv. "nahé" DNA. Řeknu to hloupě - kdyby vám někdo do těla vstříknul prostě ten řetězec písmenek, rozsekaný, fragmentovaný na kousky. Takže limit pro NAHOU DNA je 10 ng na jednu dávku, což stanovila WHO a FDA už v 80. letech. Fajn. Jenomže tenhle limit neříká vůbec nic o DNA z těchto moderních covidových vakcín. Tam je to totiž udělané tak, že ta DNA je zabalená do lipidového obalu. Představte si to jako olejovou kapsli. A v téhle kapsli vám ta DNA proklouzne do buňky násobně snadněji. Ta kapsle je klíč. Takže stačí mnohonásobně nižší množství, aby to bylo nebezpečné. A navíc je to slepené do toho hybridu. To je prostě něco úplně jiného než nahá DNA. Chápete bizarnost celé debaty? Hádají se, jestli to splňuje limit, který byl přitom stanovený na něco, co mělo uplně jiné vlastnosti. I na to poukazuje McKernan a spol. Přátelé, vakcíny se vyráběly v plazmidech bakterie Escherichia coli. To je prostě fakt. Zbytky těch plazmidů ve vakcínách zůstaly. V některých šaržích více, v jiných méně. To je prostě fakt a kdo tvrdí něco jiného, je tmář. Slováci mají Kotlára, který po tom jde a konečně jde správným směrem. My máme @AndrejBabis , který nám do funkce instaloval Vojtěcha a @JTejc , co Pekové sebral razítko. Nějak si to přeberte. Já myslím, že byste měli dát dokupy petici, a začít řvát, že chceme vlastní měření. To je moje rada. https://t.co/fxNPKBYSOz #věda #vakcíny #Slovensko

Brněnští vědci se v laboratoři Ústavu fyziky materiálů Akademie věd zaměřují na studium vzniku a šíření trhlin v betonu, aby optimalizovali jeho vlastnosti a prodloužili životnost tohoto stavebního materiálu, čímž přispívají k udržitelnosti ve stavebnictví. #Beton #Výzkum #Udržitelnost

Vědci objevili nový druh chobotnice, nazvaný Microeledone galapagensis, během výzkumné expedice v roce 2015 na Galapágách, kde byl zachycen v hloubce 1800 metrů pod hladinou oceánu a jeho unikátní vzhled a anatomické vlastnosti naznačují, že jde o dosud neznámý druh. #GalapážskéOstrovy #biodiverzita #novýDruh #dobrezpravy

Psychológovia zistili, že najinteligentnejší ľudia na svete často vykazujú vlastnosti aktívne otvoreného myslenia, ako je spochybňovanie vlastných presvedčení a akceptovanie neistoty, čo je obvykle nesprávne interpretované ako nedostatok sebavedomia, pričom toto správanie v skutočnosti predpovedá lepší výkon v testoch kognitívnych schopností. #aktívnaotvorenámyseľ #inteligencia #kritickémyslenie

Armádní pilot a záložní astronaut Aleš Svoboda se v příštím roce vydá na mezinárodní vesmírnou stanici, zatímco čeští vědci vyvíjejí vlnové analyzátory pro projekt Plasma Observatory Evropské vesmírné agentury, který bude zkoumat vlastnosti plazmatu a přispěje k širšímu porozumění vesmíru. #Vesmír #KosmickýVýzkum #PlasmaObservatory

Fiat představuje koncept Multiplina, moderní interpretaci legendárního modelu 600 Multipla z padesátých let, která slibuje více prostoru a praktických vlastností než současné malé elektrické vozítko Topolino, přičemž očekává se, že sériová verze bude odhalena na podzim. #Fiat #Multiplina #elektromobil

Dovolte mi navázat na můj předchozí tweet. Anděl a čert, jin a jang... Takovými přirovnáními se dají popsat rozdíly mezi prezidentem a premiérem. U premiéra nás nepřekvapí, když předvádí zlé a agresivní chování, lže, uráží nebo sahá k demagogii, protože jsme si na to u něj jednoduše zvykli. U Petra Pavla jsme si naopak pomalu zvykli na to, že prezident může být hodný a slušný, že neuráží a že se nemusíte bát pustit ho k dětem, protože jste si jisti, že je mravně neohrozí. Stejně tak jsme si jisti, že při slavnosti neudělá mezinárodní ostudu a nebude opilý. Oproti předchozímu prezidentovi prostě nebe a dudy, jak se říká. Je dobře, že si ceníme charakterových vlastností pana prezidenta. Je to ohromně důležité, protože je to právě on, kdo dnes drží tuto zemi nad vodou, a svým způsobem i nás samotné. Nebýt jeho, máme ve vládě hajlujícího dementa. Měl jsem rád Václava Havla. Občas od přátel slýchám, že jeho nadhled a moudrost bychom dnes potřebovali. Byl to ten nejlepší možný průvodce z komunismu do demokracie, jakého jsme si tehdy mohli přát. Možná byl až příliš hodný a věřil lidem více, než bylo zdravé. Řekl bych o něm, že byl nadčasový, včetně svého přístupu „nejsme jako oni“, který se nám nakonec vymstil, ale on to myslel dobře. Myslel jsem si, že už nikdy nebudu mít žádného prezidenta tak rád jako Havla, ale mýlil jsem se. Pana prezidenta Pavla mám možná ještě raději. Imponuje mi jeho přístup k lidem i k samotnému úřadu. Je krásné pozorovat ho při setkáních s lidmi a dětmi zvlášť. Najednou se z tak velkého chlapa stane hodný strejda. Když vidíte jeho smysl pro humor, samostatnost a obyčejnost, když ujíždí ochrance na motorce, cestuje běžnými komerčními lety nebo nakupuje v supermarketu, pohladí to člověka po duši. On si nepotřebuje na nic hrát. Možná právě proto si získal takovou důvěru. Nepůsobí jako prezident, který chce být obdivován. Působí jako člověk, který svou práci bere vážně a zároveň neztratil obyčejnou lidskost. Pane prezidente, děkujeme. ❤️🇨🇿 #prezident #PetrPavel #Havel

Vždycky jsem měla nějakou představu o tom, jaké vlastnosti by měl mít generál. Tenhle trouba mi ze všeho nejvíc připomínal profesora Hrbolka. Po dnešním Interview @ct24 musím konstatovat, že i Hrbolek byl proti tomuhle máslu drsnej týpek. Kdo se chcete pozvracet, pusťte si to. https://t.co/8CNE7pjmzO #generál #interview #kritika

Článek vyzdvihuje význam Evropské jižní observatoře a jejího Velmi velkého teleskopu v chilské poušti Atacama, který využívá inovativní technologie k pozorování vzdálených astronomických objektů, včetně nejbližších galaxií a temných souhvězdí, a ukazuje na jejich unikátní vlastnosti a roli v objevování vesmíru. #astronomie #teleskopy #EvropskáJižníObservatoř #dobrezpravy