Search

Ten jeden den nijak neovlivní, co se děti naučí. Formální přechodový den namísto zrychlení z nuly na sto pomáhá dětem strukturovat čas a přepnout se do nového režimu. Učitelé nemají volno, už druhý týden připravují výuku. Proč mají lidi o tolik radši ideologii než děti? #vzdělání #učitelé #děti

Zpráva od kamarádky, která nám pomohla dostat auta na Ukrajinu……… Pocity po 28. – 29.8. 2026 Jsem doma, konečně jsem se vyspala a vracím se do své denní rutiny, ale…. Nemůžu přestat myslet na to, že jsem tam byla, na to, že jsem poznala několik lidí, jejich tváře, jejich hlas, slyšela jsem jejich velkou vděčnost na vlastní uši, objala jsem je, zasmála jsem se s nimi….a oni se také vrací do své denní rutiny, která je na frontě, v opravdové válce. Opravdová válka, která se již pátým rokem odehrává kousek od nás – ten kousek od nás jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, za volantem. Jasně, podle map člověk ví, že je to blízko, ale je to tak blízko, že jsem si ráno sedla za volant dodávky (Renault Master, červená barva) a večer jsem byla na hranicích Ukrajiny. Za volantem dodávky jsem byla poprvé v životě a sama, bez střídání, až díky tomu jsem si skutečně uvědomila, že je to opravdu děsivě blízko. Těch několik lidí, vojáků, které jsem poznala už pro mě navždy budou mít tváře a hlasy, nezapomenu na jejich vděk ani na jejich objetí. Poznala jsem je jen letmo, v noci, někde kousek za hranicemi, ale i tak se ve mně míchá pocit obrovského smutku a frustrace s nepopsatelným pocitem pýchy, že jsem malým zrnkem pomoci, že jsem to dokázala, pro ně. Mě to sebralo doslova jen pár hodin života, nevyspání a trochu nervů, ale jim to snad pomůže v boji na život a na smrt. Nemůžu na ty hrdiny přestat myslet, nechci, aby mi jednou Mac napsal, že se někomu z nich něco stalo. Můj smutek je o to větší, že ta pravděpodobnost je veliká, je to kurva válka, opravdová válka, kterou nikdo z nich nechtěl a stejně tam musí, musí bojovat, musí riskovat své životy, musí denně snášet bezcitné, krvavé útoky! Teď sedím doma a říkám si, že jsem blázen….byla jsem v Ukrajině jen chvíli, byla jsem v Ukrajině jen kousíček od hranic, neviděla jsem válku, neslyšela jsem výbuchy, ale stejně to ve mně zanechalo velice silné pocity a dnes již mohu říci, že chápu Maca, že nemůže přestat pomáhat, nemůže tam své kamarády nechat na pospas. Zastavil svůj život, aby pomohl těm, co to nyní opravdu potřebují. Umím si představit, že většina lidí mu nerozumí, většina lidí nechápe jeho tempo a zajisté mu hodně lidí (včetně mě) radí, aby si odpočinul, dal si volno….dnes už chápu, že cítí, že to nejde, že nesmí polevit. Jen se nechci jednou dozvědět, že ho dohnalo vyčerpání…. Z této krátké cesty, na které se vlastně vůbec nic nestalo, si odnáším malou jizvu na srdci a nenápadný šrám na duši a jsem za to opravdu vděčná, protože vím, že mě to posune k tomu, abych byla zase o něco lepším člověkem. Děkuji, Macu! #Ukrajina #Válka #Pomoc

Maminka Alenky, péče o dceru ve vigilním kóma 24/7, nepočítám už kolik let. Není snad nikdo, kdo by Sagiho tak moc potřeboval.💚 Minulý týden byl Sagi za Alenkou doma, dnes maminka přijela za námi. Sagi měl možnost odejít, byl zcela na volno. Dal vše ❤️ #asistencnijednoroz https://t.co/HsEFpwfinq #péče #vigilníKóma #rodina

Rok služby 🇺🇦 je za mnou. Jsem (prozatím) živý a dokonce i celý. Uteklo to rychle jako voda, přestože některé dny i hodiny se táhly věčnost. Přiznám se, že skoro každý den jsem přemýšlel o tom, že skončím, ale zatnul jsem zuby a vytrval. Nelituju toho, ale jak dlouho ty zuby ještě vydržím zatínat, nevím. Hodně vojáků válka mrzačí nejen tělesně, ale i duševně. Já ale mám pocit, že mi dává větší psychickou sílu. Cítím se odolnější, víc vyrovnaný a klidný. Stal se ze mě větší fatalista. Nikdy jsem si nedělal iluze o válce, armádě ani lidské společnosti. V tomhle směru se ze mě stal ještě větší skeptik. Dost mě irituje absence soukromého života. Volna mám dost, ale je to takové to volno v pohotovosti, kdy si nemůžete nic naplánovat, a váš mozek stále jede v pracovním režimu. Dovedu si představit, jak těžce to nesou vojáci, co slouží od 22. roku, zvláště ti mladí, pro které je těch skoro pět let podstatná část jejich života. Od služby jsem čekal, že víc porozumím válce, jejím principům, tomu, co se tu odehrává. Bylo to chybné očekávání. Stále většině věcí nerozumím. Úplně nejvíc mě točí nefunkční armádní byrokracie a plané sliby systému. Naplnila se má věčná touha po poznávání nových věcí, po dobrodružství, akčním životě. V tomhle prožívám asi nejnaplněnější období, a to jsem v životě už dělal dost divokých skopičin. Velmi pozitivní je pocit, že dělám něco opravdu užitečného a že se, byť jen ve zcela nepatrném měřítku, podílím na něčem, co tvoří dějiny. Děkuji všem, kteří na mě myslí, podporují mě, píší mi a modlí se za mě. Vážím si toho. #Válka #Armáda #Odolnost

The new educational trend FAFO (Fuck Around and Find Out), which promotes learning through experienced consequences, is gaining popularity on the internet; however, psychologists warn that this could lead to excessive abandonment of children in crisis situations and that the balance between freedom and healthy guidance is crucial for their emotional development. (translated)

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

In Austria, a Safe Sport Code against violence in sports is being developed, which is expected to be completed this year, with 61% of young adults reporting experiences of psychological violence and 68% encountering interpersonal violence in recreational sports, while in a competitive environment it was 86%. (translated)

🔋Porsche Taycan, dva kvalty a dynamika proti Tesle🔋 Porsche Taycan je první elektromobil s automatickou převodovkou, který jsem kdy řídil. Skoro všechno ostatní mělo jednostupňový reduktor, kde se nic neřadí. Jedinou výjimkou byl elektrický Favorit (Škoda Eltra), kde byla pětistupňová převodovka a řadil jsem manuálně se spojkou. Rozdíl proti spalovacímu Favoritu byl v tom, že při zastavení se nemusela vyšlapávat spojka a vyřazovat. Řidič tam jen nechal třeba dvojku a pak se rozjel pouhým sešlápnutím plynu, protože nebylo potřeba udržovat volnoběžné otáčky. No ale zpátky v Porsche. Ono se hrozně nabízí si říct, že to jsou prostě klasičtí Němci, a tak problém potřeby nabídnout vysoké rychlosti řeší tím, co umí - převodovkou. Taycan GTS (MY23) ve kterém jezdím, má maximální rychlost 250 km/h. Moje Tesla Model 3 Performance (early-refresh, 2020) má maximálku 261 km/h a má pouze jednostupňový reduktor. Nadšenci a majitelé se pak navzájem přou, které řešení je lepší. Od teslistů zaznívá takové to, že Němci potřebovali převodovku, ale Elon zvládl ještě víc i bez ní. Je to samozřejmě složitější. Jestli něco Tesla zvládla skvěle, tak je to design elektromotorů, které se umí točit až do šílených otáček, jaké v běžných elektromobilech nenajdete. Problém je ten motor ukrmit z baterky - ve vysokých otáčkách je nutné motor s permanentními magnety cíleně odbuzovat, protože napětí na něm nesmí být větší než napětí na baterce (jinak jaksi nebude chtít proud téct směrem do motoru 😅). Je to vidět krásně v grafu závislosti výkonu na rychlosti (resp. otáčkách motoru). Těch maximálních 366 kW na výstupu auto nabídne při rychlosti okolo 90 km/h (v nižších rychlostech je motor omezený svým maximálním točivým momentem, takže s nižšími otáčkami výkon klesá). Pak dochází k nutnosti odbuzovat a s tím se i snižuje maximální výkon. Jak se auto vybíjí, napětí baterie klesá a s tím samozřejmě přichází nutnost začít odbuzovat motor ještě o něco dříve (což je v grafu už také viditelné). Při rychlosti 200 km/h tedy ta samá tesla už nemá 366 kW, ale třeba o 100 kW méně. Proto už to auto tak dobře netáhne ve vysokých rychlostech. Tohle přesně Porsche chtělo vyřešit. Převodovka v Taycanu je komplikovaná, má dva převody, které jsou daleko od sebe (dvojka srazí otáčky prakticky na polovinu) a volnoběžku. Člověk z toho při rozjezdech a při kickdownu má pocit jak v DSG, což uživatelsky nevnímám jako moc velkou výhodu. Na druhou stranu to dokonale řeší problém s odbuzováním i s konstrukcí motoru, který nemusí mít tak vysoké otáčky (stran odbuzování bych ještě mohl vytáhnout 800V baterii místo 400V v Tesle, ale to můžeme nechat na jindy). Taycan dokáže při minimalizaci odbuzování pracovat v širším rozsahu rychlostí, takže téměř 440 kW tam bude i ve 200 km/h. Jasně, mohli by nechat jeden převod a dát ho dlouhý jako je tady dvojka - pak by platilo to samé. Jenže by to bylo za cenu snížení dynamiky v nízkých rychlostech (kvůli maximálnímu momentu motoru). Takhle je možné nabídnout dobrou dynamiku z nuly i ve vysokých rychlostech. V praxi dle logů vidím, že auto v režimu "normal", ve kterém startuje, ponechává dvojku zařazenou prakticky pořád. Řadí do jedničky jen při kickdownu pedálem plynu. Pak to opravdu kopne a vystřelí dopředu s větší razancí. Když není výkon potřeba, anebo se dosáhne pod akcelerací rychlosti 110-130 km/h, auto zařadí dvojku. Ve sportovních režimech auto jede na jedničku obvykle stále až někam do 90 km/h i bez potřeby výkonu, naopak při zpomalení pod 50 km/h řadí prakticky vždy zpět na jedničku, ale logika je složitější a záleží na jízdním stylu. Moje Tesla Model 3 Performance byla rozhodně levnější auto než Taycan GTS a nemám v plánu je tak moc srovnávat. Realita je, že z 0 na 100 km/h je ta levná Tesla rychlejší, ale je to dáno tím, že je také na váze významně lehčí. Jenže ve chvíli kdy pojedete třeba 160 km/h a sešlápnete plyn, Taycan GTS vystřelí způsobem, na který se ta nebohá Tesla ani v nejmejším nechytá. Je to prostě čistokrevný sporťák. Dá se s tím valit prasit v rychlostech, které tady ani nebudu radši zmiňovat, 265mm gumy to podrží v zatáčkách neskutečně navzdory příšerné hmotnosti, brzdy se nedají utahat a ve sportovním režimu to ani není nehlučné - chlazení je v tom dimenzované na pořádnou zátěž a drží teploty nízko při hardcore "sypačce" za cenu, že když z toho pak vylezete, neuslyšíte v těchto vedrech vlastního slova. Ale výměnou za to tam po sešlápnutí pedálu máte obvykle výkon blízko maximálního. V praxi se ten rozdíl nejvíc projeví až na okruhu - na okreskách většina řidičů beztak nemá schopnosti dostatečné na to, aby utahala byť jen tu Teslu. (Ono samozřejmě Model 3 je laciné auto pro masy, ale třeba tisícikoňový Model S Plaid má vylehčený rotor vyztužený uhlíkovými vlákny, aby zvládl maximálku až 322 km/h. Tam celý systém poladili tak, aby autu neklesal výkon s rychlostí tak razantně.) #Porsche #Taycan #elektromobily

A thousand children will gain a safe environment, learning materials, snacks, clean water, and primarily a path to education in three centers of @CLOVEKVTISNI. Interactive lessons in mathematics, natural sciences, Arabic, and English. And also various leisure activities. (translated)

Na 🛣️ obvykle jezdím plynule dle provozu od 110 do 160 km/h. Jsem rád, že to alespoň na D3 jde téměř bez rizika pokuty. Je mi úplně jedno, kolik času se tím reálně ušetří, nebo naopak propálí paliva navíc. Je to můj čas a moje palivo. Freie Fahrt für freie Bürger! Doufám, že se tato úprava rozšíří i na další modernější úseky našich dálnic. #Dálnice #Rychlost #Volnost

Dvanáct amerických států podalo žalobu proti převzetí společnosti Warner Bros. Discovery firmou Paramount, obávajíce se, že tento krok omezí volnou soutěž v distribuci filmů a kabelové televizi, což by mohlo vést k vyšším cenám a menšímu počtu filmů. #Wettbewerb #Filmindustrie #Übernahme

Lucie Zelinková, influencerka a vášnivá čtenářka, se ve svém životě a profesi zaměřuje na ženská témata, která ji od dětství fascinují, což vyústilo v její přechod z knižního marketingu na volnou nohu a prozkoumávání oblastí jako rodičovství a feminismus prostřednictvím sociálních médií. #Feminismus #Rodičovství #Literatura #dobrezpravy