Search

A young man from Barona, a neighborhood in Milan, recounts the impossibility of living with dignity on salaries between 1,200 and 1,500 euros, highlighting the deep social distress at the root of the recent protests against inequalities. #MalessereGiovanile #Barona #Marracash (translated)

In the report on the kids from the outskirts of Milan, the discomfort and loneliness that characterize life in neighborhoods like Barona are explored, where young people express their frustration and lack of hope, highlighting how money is seen as the only way out of an oppressive and aimless routine. #Milano #Periferia #Giovani (translated)

The wedding of Dutch cocaine baron Josa Leijdekkersa with the daughter of the president of Sierra Leone, Julius Maada Bio, granted him protection from authorities and ensured unlimited operations in the largest logistics hub for cocaine transport in Europe. #SierraLeone #Kokain #KriminalnaMreža (translated)

Josep Lluís Barona, emeritus professor of the History of Science at the University of Valencia, leads a project that has created the database "Ciencia represaliada," which documents more than 400 cases of professionals in medicine and Valencian science who suffered repression during the Franco regime. #MemoriaHistórica #Franquismo #CienciaRepresaliada (translated)

Nie wiem, no naprawdę nie wiem, jakie jeszcze historie jest w stanie napisać ta ekipa Piotra Barona. Dwie godziny w deszczu, męczarnie przez połowę meczu, a to co wydarzyło się w końcówce, ciężko wyjaśnić w jakikolwiek logiczny sposób. No ale spokojnie, jeszcze jest 15 biegów. #żużel #sport #emocje

Freeman della City di Londra: Onoreficenza Ordinaria per Tutti, Onoraria per Pochi. SOURCE: https://www.linkedin.com/pulse/freeman-della-city-di-londra-dal-1996-unonoreficenza-sardella-ph-d--qlt0f/ Abstract La Freedom della City of Londra è un'istituzione di origini medievali documentata fin dal 1237, originariamente concepita per garantire ai cittadini liberi protezione dai vincoli feudali, diritto al commercio e proprietà fondiaria entro le mura della Square Mile (la denominazione del territorio della City londinese). Progressivamente trasformatasi da privilegio economico concreto a riconoscimento civico e simbolico, essa ha mantenuto nel tempo la propria rilevanza attraverso successive riforme normative (notevolmente l'apertura a tutte le nazionalità nel 1996) e conta oggi circa 1.800-2.000 nuove ammissioni annue. Il presente articolo esamina l'evoluzione storico-giuridica del titolo, illustra le molteplici vie di accesso previste dalla normativa vigente (servitù per apprendistato, patrimonio, riscatto per nomina diretta, presentazione tramite le Livery Company (o Compagnie di Livrea) e iscrizione al registro elettorale), e analizza il profilo contemporaneo dei Freemen alla luce di ammissioni recenti a figure di spicco dei mondi della finanza, della cultura, dello sport e delle istituzioni. Contrariamente all'immagine elitaria che circonda molte onorificenze britanniche, la Freedom ordinaria si rivela accessibile a qualsiasi persona, indipendentemente da nazionalità o condizione economica, a fronte di requisiti minimi e di una quota amministrativa di £180-185. Il contributo conclude riflettendo sul significato contemporaneo dell'istituzione: non nei privilegi residuali ormai perlopiù simbolici, ma nella sua funzione identitaria, civico-partecipativa e di connessione con la lunga storia della città più antica e autorevole d'Europa. Parole chiave: Freedom of the City of London; Livery Companies; City of London Corporation; onorificenze britanniche; identità civica urbana. Contenuto dell’articolo Introduzione Nel panorama delle onorificenze storiche britanniche, poche istituzioni evocano un immaginario così ricco come la Freedom della City di Londra. Menzionata in film, romanzi e articoli di costume con toni di esclusività e mistero, essa appare frequentemente associata a figure di altissimo profilo: sovrani, capi di Stato, comandanti militari di ritorno dalle guerre. Eppure, a uno sguardo più ravvicinato e metodicamente documentato, emerge un quadro assai diverso: quello di un titolo che, nella sua dimensione ordinaria e non onorifica, è oggi accessibile a un numero considerevole di persone ogni anno, senza che siano richiesti meriti straordinari né mezzi economici elevati. Il presente contributo si propone di esaminare l'istituzione nella sua duplice valenza, storica e contemporanea, con l'obiettivo di sfatare l'equivoco più diffuso: quello che confonde la Freedom ordinaria con la Honorary Freedom (o Freeedom onoraria) quest'ultima effettivamente rara e riservata a figure di standing internazionale. L'articolo ripercorre le origini medievali e l'evoluzione normativa (§ 2), illustra le vie di accesso vigenti (§ 3), discute requisiti, costi e procedimento (§ 4), analizza la composizione contemporanea del corpo dei Freemen (§ 5), esamina diritti, privilegi e obblighi (§ 6), passa in rassegna i destinatari più illustri degli ultimi decenni (§ 7), e conclude con alcune riflessioni sul significato odierno dell'istituto (§ 8). Origini e Sviluppo Storico dell'Istituzione La Freedom della City di London è documentata fin dal 1237, durante il regno di Enrico III, come forma di status civico che designava gli individui non soggetti a un signore feudale e quindi titolari delle protezioni garantite dalle carte della City. In questa accezione originaria, il termine freeman indicava l'uomo libero in senso pieno: colui che poteva commerciare liberamente nel perimetro della Square Mile, il Miglio Quadrato, possedere beni e aderire alle corporazioni di mestiere senza interferenze esterne. I privilegi pratici erano di portata concreta e direttamente funzionali all'economia medievale: esenzione da determinati pedaggi, tra cui il celebre diritto di condurre greggi di pecore attraverso il London Bridge senza pagamento, concessione radicata nel commercio della lana che dominava l'economia inglese, protezione contro l'arresto arbitrario fuori dalla giurisdizione della City, e accesso ai mercati regolamentati dalle corporazioni. Come confermato dalle successive riemissioni della Magna Carta da parte di Enrico III nel 1225, tali libertà erano intrinsecamente legate all'autogoverno della City, che le difendeva dall'ingerenza regia e baronale. La progressiva codificazione dell'istituzione avvenne attraverso ordinanze regie a partire dal XIV secolo: nel 1319 Edoardo II emanò costituzioni che limitavano l'accesso alla Freedom ai membri delle corporazioni di mestiere, vietando l'ammissione di estranei non affiliati e formalizzando così la "servitù per apprendistato" come via principale per i nuovi entrati, mentre la via patrimoniale garantiva la continuità per le famiglie già stabilite. I monarchi successivi , da Edoardo III in poi, confermarono ripetutamente le libertà cittadine attraverso carte concesse spesso in cambio di prestiti finanziari, consolidando l'autonomia della City e il suo ruolo di creditore della Corona. Nel XIX secolo, con l'industrializzazione e l'espansione demografica di Londra, il controllo corporativo sul commercio si rivelò sempre meno applicabile: il Municipal Corporations Act del 1835 ampliò l'eligibilità a chiunque vivesse, lavorasse o avesse un legame significativo con Londra, sganciando parzialmente il titolo dall'appartenenza corporativa e trasformandolo progressivamente in una distinzione onorifica a carattere civico. Nel corso del Novecento ulteriori riforme inclusivizzarono l'accesso: le donne, già ammesse informalmente come vedove ereditiere in epoche precedenti, ma formalmente escluse dalle vie standard, videro riconosciuto il diritto all'ammissione ordinaria, con Angela Burdett-Coutts che aveva già ricevuto la Honorary Freedom (Freeedom Onoraria) nel 1872 e Florence Nightingale nel 1908, mentre la parità formale si consolidò nel XX secolo. Infine, nel 1996, fu abolito il requisito della cittadinanza britannica o del Commonwealth, aprendo il titolo a qualsiasi nazionalità. Le Vie di Accesso: Quadro Normativo Vigente La normativa vigente, gestita dalla Corte del Ciambellano della City of London Corporation, prevede cinque principali modalità di accesso alla Freedom della City londinese, che riflettono i diversi legami storici tra l'individuo e le istituzioni cittadine. Per servitù (by servitude) conferisce il titolo al completamento di un apprendistato formale secondo la Consuetudine di Londra, tradizionalmente della durata di sette anni, presso un maestro freeman di una Compagnia di Livrea (Livery Company). Questa via, la più antica e di maggior portata storica, verifica il merito attraverso la competenza pratica e la lealtà alla corporazione; gli apprendisti finali vengono ammessi senza necessità di approvazione della Court of Common Council qualora iscritti al registro elettorale della City da almeno un anno, e in tal caso non è previsto alcun contributo economico. Per patrimonio (by patrimony) conferisce l'eligibilità automatica ai figli di Freemen, purché il genitore detenesse questo titolo al momento della nascita del candidato e sia fornita adeguata documentazione. Storicamente limitato ai figli maschi, fu esteso alle figlie con il Municipal Corporations Act del 1835. Il candidato doveva aver compiuto il diciottesimo anno di età, non essere un "fallito non riabilitato" e non avere condanne penali rilevanti. Per riscatto (by redemption) costituisce la via aperta a chiunque: il candidato presenta domanda alla Corte del Ciambellano, supportato da due garanti, i Consiglieri Comunali, Aldermen o Liverymen con almeno un anno di atttvità che attestano la sua reputazione, e la pratica è esaminata dal Vicecomitato delle Ammissioni alla Freedom (Freedom Applications Sub-Committee) e approvata dalla Corte del Consiglio Comunale. La quota amministrativa (Freedom Fine) ammonta a £180 dalla revisione tariffaria del 1° aprile 2024 (£185 nella modalità per nomina diretta). Per i candidati iscritti al Ward List, il registro elettorale della City, la procedura è gratuita. La presentazione tramite Compagnia di Livrea (Livery Company) è la via più frequentemente percorsa nella prassi contemporanea: il candidato diviene dapprima membro della propria corporazione di riferimento, a sèguito di una procedura variabile per ciascuna delle 113 Compagnie di Livrea attualmente attive, e successivamente invia la domanda online alla Corte del Ciambellano per il passaggio alla Freedom della City, con approvazione nella quasi totalità dei casi di carattere routinario. Requisiti, Costi e Procedimento I requisiti per l'accesso alla Freedom ordinaria sono di una semplicità sorprendente rispetto all'aura di esclusività del titolo. Il candidato deve aver compiuto diciotto anni, non essere un "fallito non ristabilito" e non avere condanne penali non ancora estinte ai sensi del Rehabilitation of Offenders Act del 1974. Non è previsto alcun requisito di nazionalità, residenza, livello di istruzione o stato patrimoniale. La documentazione richiesta è di carattere anagrafico standard: certificato di nascita integrale, eventuale certificato di matrimonio o documento attestante il cambio di nome, e se mediante presentazione, il certificato di appartenenza della corporazione di riferimento. La domanda viene inoltrata online tramite il portale della City of London Corporation. La cerimonia di ammissione si svolge alla Guildhall di Londra, nell'Aula Tribunalizia del Ciambellano, ogni giorno feriale tra le 10:30 e le 12:00 e tra le 14:00 e le 15:30. Il neo-Freeman è invitato a leggere ad alta voce la Dichiarazione di un Freeman (Declaration of a Freeman) e a firmare il Registro delle Ammissioni, ricevendo al termine il certificato calligrafato su pergamena e una copia delle Regole di Condotta di Vita (Rules for the Conduct of Life), il documento settecentesco di orientamento morale che invita il titolare a condurre una vita retta, compassionevole e socialmente attiva. Per chi non possa recarsi fisicamente a Londra, la City Corporation ha mantenuto la possibilità di svolgere la cerimonia in modalità virtuale, introdotta durante la pandemia e successivamente conservata. Composizione Contemporanea del Corpo dei Freemen Un dato empirico significativo contribuisce a ridimensionare la dimensione elitaria del titolo: ogni anno vengono ammesse tra le 1.800 e le 2.000 nuove persone, in un corpo complessivo che conta oltre 300.000 ammissioni documentate nel corso dei secoli. Come rileva la stessa City of London Corporation, i Freemen contemporanei comprendono "un'ampia sezione trasversale della popolazione", includendo professionisti, studenti, artigiani, imprenditori, personale militare e cittadini stranieri. Il crescente apporto di studenti universitari, spesso presentati in gruppi dalle proprie istituzioni accademiche e di professionisti internazionali, ha ulteriormente ampliato la base demografica. La cerimonia di gruppo del 2024, in cui 40 individui provenienti da settori che spaziano dalla scienza alla medicina, dall'imprenditoria alle iniziative per la diversità, hanno ricevuto il titolo simultaneamente, esemplifica questa apertura. Va ribadita, tuttavia, una distinzione fondamentale: la Freedom Onoraria della City di Londra costituisce un'istituzione del tutto separata e di portata radicalmente diversa. Concessa dalla Corte of Consiglio Comunale con una risoluzione speciale, è riservata a figure di eccezionale statura internazionalte tipicamente meno di una dozzina di concessioni annue e rappresenta, nelle parole della stessa City Corporation, il massimo onore che essa possa conferire. È questa la Freedom di cui hanno goduto Winston Churchill, la regina Elisabetta II e, più di recente, la presentatrice televisiva Rachel Riley (ottobre 2025) per il suo impegno nell'educazione alla Shoah e nella lotta all'antisemitismo. La confusione tra le due forme è la principale responsabile della percezione distorta dell'istituto nel dibattito pubblico. Il Significato Contemporaneo: tra Identità e Partecipazione Se la quasi totalità dei privilegi pratici un tempo associati alla condizione di Freeman è oggi scomparsa o ridotta a forma cerimoniale solenne, ciò che persiste è il potente valore simbolico e identitario del titolo. La cerimonia conserva elementi di solennità rituale la lettura della Dichiarazione, la firma sullo storico Registro delle Ammissioni, il ricevimento del certificato calligrafato su pergamena, che inscrivono il nuovo Freeman in una catena di continuità di quasi otto secoli, collegando figure eterogenee attraverso un legame condiviso con la storia del Miglio Quadrato (o Square Mile). La nobile istituzione londinese svolge altresì una funzione di coesione nell'ecosistema della City e delle Compagnie di Livrea: le 113 corporazioni attive hanno erogato collettivamente oltre 81 milioni di sterline in attività benefiche nel 2024, con programmi di formazione professionale, borse di studio e apprendistati tecnici che preservano competenze specializzate in settori economicamente rilevanti. Essere Freeman costituisce un prerequisito formale per l'avanzamento a Liveryman, e quindi per l'esercizio dei diritti elettorali nella governance della City: un residuo di democrazia corporativa che, per quanto distante dai modelli di suffragio universale, mantiene una sua logica istituzionale nell'architettura giuridica unica del Miglio Quadrato londinese. Critici di orientamento progressista hanno rilevato che il sistema favorisce reti consolidate e accessi per via ereditaria o professionale, potenzialmente escludendo strati più ampi della popolazione londinese con un bacino di Freemen viventi ben inferiore all'1% dei nove milioni di residenti nella Grande Londra (Great London). Tuttavia, i dati sulle ammissioni recenti, con riconoscimenti che spaziano dall'imprenditoria africana allo sport comunitario, dalla radiofonia alla medicina, suggeriscono una traiettoria di apertura progressiva che, pur senza raggiungere la piena rappresentatività demografica, testimonia la volontà istituzionale di mantenere l'istituto come tradizione viva piuttosto che reliquia esclusiva. Conclusioni L'analisi condotta permette di formulare alcune considerazioni conclusive. La Freedom della City, quella ordinaria, è oggi un'onorificenza accessibile a una platea ben più ampia di quanto l'immaginario collettivo suggerisca: i requisiti di ammissione sono minimi, i costi contenuti, le procedure relativamente snelle e aperte a qualsiasi nazionalità. La persistente confusione con la Freedom Onoraria, riservata a figure di eccezionaleelevatura internazionale, è la principale responsabile di una percezione distorta che merita di essere corretta. Il valore contemporaneo del titolo non risiede nei privilegi residuali, ormai perlopiù solenni e cerimoniali, ma in tre dimensioni complementari: quella identitaria, che connette il titolare a quasi otto secoli di storia istituzionale; quella civico-partecipativa, che attraverso l'accesso alle Livery Companies e al sistema elettorale della City inserisce il Freeman in reti realmente operative; e quella comunitaria, che attraverso i meccanismi di riconoscimento onorifico celebra contributi di portata e provenienza sempre più eterogenee. In questo senso, la Freedom rappresenta un caso di studio istruttivo su come le istituzioni storiche possano reinventarsi senza perdere autenticità, mantenendo vivo il proprio significato attraverso l'inclusione piuttosto che l'esclusione. Riferimenti e Fonti: City of London Corporation. (2024). Freedom of the City of London. https://www.cityoflondon.gov.uk/about-us/law-historic-governance/freedom-of-the-city Guild of Freemen of the City of London. (2025). Freedom of the City. https://www.guild-freemen-london.co.uk/freedom-of-the-city Livery Committee. (2025). Freedom of the City. https://liverycommittee.org/about/membership-freedom-and-livery-clothing/freedom-of-the-city/ Municipal Corporations Act 1835. UK Parliament. Rehabilitation of Offenders Act 1974. UK Parliament. Grokipedia. (2025). Freedom of the City of London. https://grokipedia.com/page/Freedom_of_the_City_of_London City Solicitors' Educational Trust. (2025). Applying for the Freedom of the City of London. LondradaVivere.com. (2025). La "Freedom of the City of London": un'antica libertà ancora viva. City of London Corporation. (2023). Livery Companies: Charitable Activities Report 2024. ONS / City of London Corporation. (2023). Financial Services Contribution to UK GDP.

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Ale odlot Czerwonego Barona na Campusie Polska. Naprawdę znowu wyskakiwać z kawalerką? Znowu wyskakiwać z innymi bzdurami jak mieszkanie w covidzie (które zostało umorzone) No ludzie… nie mają już czego się chwycić https://t.co/6dXtjq3UYp #CzerwonyBaron #CampusPolska #COVID19

Vuonna 2014 Luona Oy:n liikevaihto oli noin 3,5 miljoonaa euroa. Sitten alkoi pakolaiskriisi. Parissa vuodessa liikevaihto nousi yli 50 MILJOONAAN euroon ja yhtiö teki miljoonavoittoja vastaanottokeskusbisneksellä. Voittoja siirrettiin konserniavustuksina emoyhtiölle Barona Groupille, joka jakoi samana vuonna miljoonia euroja osinkoina omistajilleen. Ja kuten jo tuolloin uutisoitiin: järjestelystä saatiin myös verosuunnitteluhyötyä. Veronmaksaja maksaa vastaanottopalvelut → yhtiö tekee miljoonavoitot → rahat siirtyvät konserniin → omistajat saavat veronmaksajien rahat miljoonaosinkoina. Suomen maahanmuuttobisnes pähkinänkuoressa. Kaikki laillista. #maahanmuutto #liikevaihto #verotus

THOMAS PAUKNER: Střet zájmů jako Brno? Martin Sedlák - muž, který si koupil všechny Jeden muž si koupil Českou televizi i média. Za státní peníze, v bezprecedentním střetu zájmů a nebyl to žádný problém. Martin Sedlák je pro KDU-ČSL tak kriticky významným lobbistou, že před nástupem na MŽP společně s Petrem Hladíkem působil v roli poradce Mariana Jurečky na Ministerstvu práce a sociálních věcí. https://t.co/VQkH2SRheB... Po nástupu Petra Pavla již nebylo třeba Sedláka ukrývat na MPSV a ředitel Svazu moderní energetiky již na první tiskové konferenci nejen, že stál po boku Petra Hladíka coby jeho hlavní poradce, ale vysvětloval i priority resortu. Akcelerační zóny, maximální podpora pro OZE a jejich maximální rozvoj. V pozici ředitele Svazu moderní energetiky - lobbistické organizace podnikatelů v OZE - je přitom Sedlákovou prací upřednostňovat zájmy investorů za jakoukoli cenu. https://t.co/fEQoJC8dms Bezprecedentní střet zájmů? Média mlčela - kdyby dnes Pavel Tykač "přidělil" Igoru Červenému poradce ze skupiny Sev.en, byl by oheň na střeše. A Sedlák nelenil. Od svého nástupu v roce 2023 začal budovat pečlivě rozprostřený mediální, expertní a NGO ekosystém, který jsme financovali my všichni. Komunikačním předvojem let 2023 a 2024 se stává samotný Sedlák, který vystupuje ve všech myslitelných médiích a posiluje svůj vlastní mediální server https://t.co/idGkRAcKTp i navázanou PR agenturu https://t.co/N9r2MMP4er Jakmile se ale lobbista objevuje v médiích, zevrubně se snaží zbavit své role poradce Petra Hladíka a označuje se za "experta na energetiku" nebo "programového ředitele Svazu moderní energetiky. Média na tuto hru přistupují, čímž je veřejnost efektivně manipulována. Důkazy této manipulace přikládám níže, Hospodářské noviny - https://t.co/r3dpvT2teX... Český rozhlas - https://t.co/0UG541s0xY... Ve stejné době se Martinu Sedlákovi podařilo "koupit" Českou televizi, což je bezprecedentní případ průniku lobbistů do veřejnoprávního média. Vznikají pořady "Česko a Evropa řeší klima" a "Dvě minuty o klimatu". Oba pořady jsou financované Státním fondem životního prostředí a na obrazovce se objevují při rozboru klíčových témat členové Svazu moderní energetiky i sám Sedlák v roli "experta" bez uvedení jeho angažmá na MŽP. Objevují se také zaměstnanci Sedlákem vlastněného serveru Obnovitelně a agentury Obnovitelně PRO - podle České televize jde o "experty". Pořad Česko a Evropa řeší klima - https://t.co/WqsYq0UVPs , financování - závěrečné titulky Pořad 2 minuty o klimatu, Sedlák - https://t.co/X72S1i4CrP Důkaz 2 minuty o klimatu, financování - https://t.co/dKNcIS0o1R... Ve stejném čase, kdy Martin Sedlák ovládá mediální prostor bez toho, aby byla známá jeho poradenská pozice, utrácí MŽP desítky milionů za podporu sítě neziskových organizací. Pro tento text jsou klíčové zejména dvě organizace - Fakta o klimatu a Asociace pro mezinárodní otázky. Celkově však MŽP utratilo stovky milionů a financovalo v rámci neziskového sektoru desítky organizací politicky nakloněných Martinu Sedlákovi a Petru Hladíkovi. Fakta o klimatu získala za éry Petra Hladíka a hnutí STAN na MMR zhruba 20 milionů ve financování "výzkumu", navíc však organizaci kromě klimatického fondu Evropské unie financuje také Solární asociace a Krsek foundation solárního barona Zdeňka Krska. Asociace pro mezinárodní otázky získala ještě více. V organizaci pracují dva expředsedové Zelených a také Martin Abel, "odborník" na vymezování akceleračních zón a zároveň zakladatel spolku Klimatická žaloba. Ten se snažil soudní cestou donutit Českou republiku, aby kvůli plnění klimatických cílů omezila průmysl a osobní dopravu. Fakta o klimatu, financování - https://t.co/UBOXXvuXOc Fakta o klimatu, dotace - https://t.co/MWjySWzH9D... AMO, financování - https://t.co/YIPAOLG6nz, foto v příloze Systém byl primitivně jednoduchý. Na jedné straně stát, podnikatelé v OZE a Evropská unie zafinancují neziskovky. Na druhé straně ty samé neziskovky vytvoří "studie", které následně ovládnou mediální prostor. Níže uvedu dva příklady. V roce 2023 vznikla státem financovaná studie "Rozvoj obnovitelných zdrojů do roku 2030" od Deloitte. Podstatné ale je, že tuto studii nevytvářela společnost Deloitte, nýbrž jde o placenou spolupráci mezi firmou a Svazem moderní energetiky Martina Sedláka - jak příhodné. Stát platí, Deloitte dodává kredibilitu a Svaz moderní energetiky je na oko skryt coby autor studie. Studie - https://t.co/Nyaq5FuCPO Na základě tohoto dokumentu následně vznikají mediální výstupy. Opět je u toho Martin Sedlák coby "nezávislý expert". https://t.co/qlUoseS9QK... https://t.co/07UZvzUhiz... https://t.co/l3ba1t9Nqd... V polovině roku 2024 se však Martin Sedlák pomyslně úplně utrhl ze řetězu. A vznikla marketingová mašinerie, která se dotkla většiny české společnosti. Hladíkovo MŽP zadává skrze Státní fond životního prostředí Martinu Sedlákovi (!), poradci ministra, zakázky za 11 milionů korun. 9,5 milionů jde do Svazu moderní energetiky a 1,7 milionu do serveru https://t.co/0h34NV06dk, který Svaz moderní energetiky ovládá. Účel smlouvy? Propagace práce MŽP - rozumějte propagace Sedlákových zájmů - a organizace setkání nazvaných "Setkání plné energie", kde zaměstnanci Ministerstva životního prostředí po boku zaměstnanců Svazu moderní energetiky vysvětlují za peníze státu přínosy solárních a větrných elektráren. Smlouva Obnovitelně - https://t.co/oDLj9Fxo93 Smlouva Svaz moderní energetiky - https://t.co/GSffuwmusY Další podstatnou součástí smlouvy je "spolupráce s experty", rozumějte jejich nákup. Na akcích se objevuje v roli moderátorky Marie Bastlová ze Seznam Zpráv, Michal Žák a další množství známých osobností. Podle uzavřených smluv tam rozhodně nebyli zadarmo. V listopadu roku 2025 vzniká zvlášť kontroverzní mediální kampaň, kterou si objednalo Hladíkovo ministerstvo po prohraných volbách. Součástí kampaně je "tvorba redakčních výstupů" pro Seznam Zprávy, Novinky, https://t.co/rOMubyorHV, Hospodářské noviny, Českou televizi a další média. Součástí smlouvy jsou "vhodní" odborníci, kteří mají v médiích vystupovat a také "vhodní redaktoři", kteří mají témata zpracovávat. Nejde o PR články, ale o připravené mediální výstupy, tvářící se nezávisle. Důkaz - https://t.co/DBdxVYzFMy ,foto v příspěvku Kampaň měla vyvrcholit v únoru a březnu roku 2026. A také k tomu skutečně došlo. Vznikla totiž další "studie", tentokrát z dílny neziskovky Asociace pro mezinárodní otázky. Dokument se jmenuje "Proti větru" a rozebírá "dezinformace" a vliv proruských aktivistů na odmítání větrných elektráren. Studie - https://t.co/HheWQ7EXpk Malým písmem na straně 2 se ale v dokumentu uvádí, že seznam dezinformací "expert" načerpal z webových stránek Svazu moderní energetiky. Martin Sedlák tak zprostředkovaně určil, co dezinformace je, a co není. Nastává mediální smršť. Studii nekriticky přebírají jako podklad Seznam Zprávy, Hospodářské noviny, Novinky, Respekt a další média. U toho to ale nekončí - na základě studie také vzniká reportáž Jana Moláčka z Reportérů ČT. Seznam 1 - https://t.co/RVPFrDbMHv... Seznam 2 - https://t.co/KaiK6wrFiX... HN - https://t.co/6Imp4LgU1H... Respekt - https://t.co/Lw0JDEJycB...? Reportéři ČT - https://t.co/5L2uQXiBpw... Všechny výstupy mají jedno společné - jako "expert" je citován Petr Vidomus, autor studie a další stanoviska dodává Martin Sedlák, ředitel Svazu moderní energetiky a další experti, často ze seznamu "vhodných" expertů z Hladíkovy smlouvy výše. Kdo odmítá větrné elektrárny, stává se zprostředkovaně proruským dezinformátorem, případně je těmito "dezinformacemi" minimálně ovlivněn, informují média. Takto se, milí čtenáři, ovládá mediální prostor, jste-li dostatečně dobře financovaným lobbistou s deklarovanými "ušlechtilými" záměry. Martin Sedlák navíc neutrácel převážně peníze svých chlebodárců, ale financoval sám sebe i své zájmy penězi daňových poplatníků z dotací MŽP, MMR, SFŽP a dalších institucí. Pro členy Svazu moderní energetiky byla éra Petra Hladíka obdobím "zlaté horečky". Divize ČEZ ESCO se stala největším příjemcem dotací z OZE - jde o člena Svazu moderní energetiky. https://t.co/pNiyi4QSUj... Vítězslav Skopal vyčerpal většinu podpory pro malé soukromé solární elektrárny - skrze Solární asociaci je členem SME, skrze vlastnický podíl v https://t.co/0h34NV06dk je Sedlákovým společníkem a partnerem. https://t.co/IANctnv6Zb Dnes Skopala vyšetřuje evropská prokuratura, protože se zdá, že opakoval postup Andreje Babiše u Čapího hnízda, akorát jej znásobil minimálně desetkrát. https://t.co/NntOiSNtS7 Nad Martinem Sedlákem se však stahují mračna. Neřízené řádění Petra Hladíka a Svazu moderní energetiky na Ministerstvu životního prostředí bude mít další dohru, nejen ve formě vyšetřování Skopalových dotací. Jakmile bude platforma Paukner Media funkční pro vydávání plnohodnotných mediálních reportáží, doložím Sedlákovu další činnost, která by již mohla naplňovat skutkovou podstatu několika trestných činů. Je naprosto skandální, jak v letech 2023 až 2025 média ignorovala bezprecedentní střet zájmů na Ministerstvu životního prostředí a místo aby prošetřovala všechno, čeho se Sedlák na resortu dotkl, jej zvala do svých studií a uváděla jej jako "experta" bez politické zabarvenosti. Nikdo nevolá Petra Hladíka po vyvození politické odpovědnosti. Kdyby šlo o Motoristy, SPD či ANO, lze důvodně předpokládat zcela odlišný mediální přístup. Už jen to ukazuje, jak mediální svět selhává ve své základní funkci, tedy v ochraně demokracie a transparentnosti. Šalom. #StřetZájmů #Média #Energetika

La banda della Barona, guidata da Nazzareno Calajò, è diventata un potente gruppo criminale a Milano, accumulando oltre cinquecento anni di condanne in tre anni e stabilendo un dominio sul territorio grazie, in parte, al consenso della popolazione locale e a collegamenti con altre mafie, mentre i membri minacciano apertamente magistrati e forze dell'ordine. #BandaDellaBarona #Mafie #Milano