Search

Dnes začala 3. série Zrádců vyprodaným Kongresákem. Na její finále chystáme něco, co ještě nikdy nikdo na světě neudělal. A zkoušíme to my, tady, v Česku. Doufám, že u toho budete s námi 👉🏻 https://t.co/eQVMBDc6kB https://t.co/R5QeUSAFdF #Zrádci #seriál #Česko

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Today in Proximities: - 'Some progress' reported in battle against Ebola in Congo - 'No respect for the dead' as Israel bulldozes Gaza rubble: UN - South Africa police issue warning amid serial killer fears As always, you can read it in under two mins https://t.co/w712fg4TwJ #Ebola #Gaza #SouthAfrica #CD #IL #ZA

Parents Lenka and Tomáš describe their first months with their adopted son Tobias as part of the time-lapse series of Radiožurnál "Adoption Diaries," in which they share their experiences with taking in a child and the family's adaptation after his inclusion in pre-adoptive care. (translated)

Tv Republika relacjonowała jak poseł Matecki przeskakuje płot Akademii Wymiaru Sprawiedliwości, jakby to był park linowy, a nie państwowa uczelnia. Mandat, immunitet, a potem wdzieranie się na teren jak na prywatną działkę. Superhermetyk praworządności. 🤡 Najpierw dach Sejmu o 3 w nocy „na zdjęcie”, teraz płot AWS. Kolejny odcinek serialu: Poseł kontra ogrodzenie. Jak już kończy się argumentów, zostaje parkour. To nie obrona instytucji. To cyrk. I to tani. Państwo, w którym poseł wspina się po ogrodzeniu uczelni, a telewizja robi z tego relację na żywo, powinno się wstydzić. Patologia z kamerą. - Jacek Fogiel Polska to piękny Kraj, Jprdl.!!!! #Polska #praworządność #polityka

Poměrně často vídám v reakcích na 7. a 8. díl páté řady Faudy věty jako „Vůbec jsem netušil, co Hamás 7. října skutečně udělal“ nebo „Doteď jsem tomu nevěřil“. Záběry pořízené samotným Hamásem jsou přitom veřejně dostupné už téměř tři roky. Svědectví o hrůzách 7. října v Izraeli se opakovaně objevovala na sociálních sítích i v řadě médií. A lidi nakonec probere až televizní seriál… Sice podle skutečných událostí a velmi autentický, ale pořád jen hraná zábava. Psychologicky to ale dává smysl. Vědět o masakru a představit si, co prožívali konkrétní lidé, jsou dvě různé věci. Autentické záběry často zachycují až samotnou hrůzu. Seriál nám dá čas poznat člověka ještě předtím, než se z něj stane oběť. Vidíme jeho rodinu, vztahy, plány a obyčejné starosti. Když pak přijde útok, bojíme se o někoho, ke komu už jsme si vytvořili vztah. Za slovem „oběť“ najednou vidíme celý přerušený život. Roli může hrát i způsob, jakým k obsahu přistupujeme. U příspěvku často nejdřív posuzujeme jeho zdroj: kdo to říká, ke které straně patří a o čem nás chce přesvědčit. Sdělení tak můžeme odmítnout ještě dřív, než se nad ním zamyslíme. Seriál si pouštíme kvůli příběhu. Zaujetí dějem a vztah k postavám mohou tuto obranu oslabit a otevřít prostor pro empatii, kterou jsme si u zpráv nepřipustili. A pak je tu prostá skutečnost, že veřejně dostupné neznamená skutečně zhlédnuté. Někdo se autentickým záběrům vyhýbá, protože jejich brutalitu nesnese. K jinému se zprávy nedostaly nebo je jen přejel očima. Hraný příběh může být snesitelnější cestou k pochopení téhož utrpení: divák u něj vydrží a věnuje mu pozornost, kterou zprávám nikdy nedal. U někoho může hrát roli i potřeba zachovat si tvář. „Nevěděl jsem“ bývá psychologicky snazší než „nechtěl jsem tomu věřit“. Seriál pak poskytne přijatelný důvod ke změně postoje: „Teď jsem to konečně pochopil.“ Člověk může přehodnotit své stanovisko, aniž by si musel naplno přiznat, jak dlouho odmítal dostupná svědectví. Tvůrcům Faudy tak patří obrovský dík nejen za skvělý seriál, ale i za to, že dokázali přiblížit hrůzu 7. října lidem, k nimž dosavadní svědectví z nějakého důvodu nepronikla. #Fauda #Izrael #empatie

Bareja na żywo, policja przepuściła Macierewicza z interwencją poselską do AWS, ale SW "nie umie" otworzyć mu drzwi i Macierewicz sigmuje XD - Oni nie mają kontaktu z ASW? - Jeden pan wszedł. - Czyli ktoś go musiał wpuścić... (do kogoś) - Kto pana dzisiaj wpuścił? Funkcjonariusz. - Więc niech się do niego zwróci. - No to niech otworzy drzwi panu posłowi... Ale ja nie mam telefonu do niego. - Czyli to taka operacja. - Tak. - Niby przepuszczacie, ale nikt nie wie, jak można wejść. - Dokładnie. - Bardzo dobra operacja. - Nie znam się na tym. - Ja się akurat na tym znam. Antoni Macierewicz to człowiek, o którym trzeba kiedyś zrealizować wielosezonowy serial z dużym budżetem, a powinien go zagrać Charles Dance. Nikt w polskiej polityce nie ma tak niesamowitej biografii jak on. I dlatego jest tak znienawidzony, atakowany i wyśmiewany. A on ciągle stoi i jest po prostu niezniszczalny. #Polska #Polityka #Macierewicz

Nejdřív k názorům, že 7. a 8. díl páté řady Faudy jsou přehnané. Ne, opravdu nejsou. Skutečnost byla bohužel ještě hrůznější. Můj osobní pohled na Faudu: patří pro mě k nejlepším seriálům z prostředí boje proti terorismu, speciálních jednotek a tajných služeb. První série byly atraktivní především tím, jak pevně byly zasazené do místního prostředí. Bylo znát, že tvůrci čerpají z vlastních zkušeností a důvěrné znalosti světa, který zobrazují. Drobné nuance izraelsko-arabských vztahů i precizní detaily ze speciálních jednotek, tajné služby Šabak a izraelské armády dodávaly příběhu věrohodnost. Přestože šlo o dramatickou fikci, celek díky nim působil mimořádně autenticky. Postupně se z Faudy stal celosvětový fenomén. Myslím, že s tím přišla i určitá proměna. V posledních sériích mám pocit, že místní osobitost ustupuje osvědčeným žánrovým postupům, větším dějovým zvratům a efektnější akci. Detaily se podřizují zápletkám, a místy se s realitou rozcházejí. Nakolik je to důsledek snahy oslovit širší publikum a nakolik přirozená potřeba přicházet v dalších sériích s většími zvraty a stupňovat napětí, nedokážu posoudit. Rozumím ale tomu, že takový vývoj může řadě diváků vyhovovat. Já bych si přál, aby Fauda znovu víc stavěla na realistických detailech pevně spjatých s prostředím, o kterém vypráví. Právě ty nabízely něco, co v jiných seriálech nenacházím. V tom pro mě spočívá jedinečnost Faudy. Pětku si ale určitě dejte, jestli jste dosud neviděli. #Fauda #seriály #bojproti terorismu

Fauda: Jediná chyba je, že si to teď vyčítáš Poslední série Faudy má jednu zásadní nevýhodu: nedá se sledovat po jednotlivých dílech. Řeknete si, že ještě jeden zvládnete. A pak zjistíte, že je hluboko po půlnoci. Tedy pokud vaše žena neusne :) Je to dechberoucí, syrová a možná jedna z nejsilnějších sérií celého seriálu. Nejen kvůli akci, ale hlavně proto, že se Fauda znovu pokouší ukázat svět, o kterém si v Evropě často myslíme, že mu rozumíme. Ve skutečnosti ho ale většinou jen sledujeme z bezpečné vzdálenosti. Dlouhodobě na Faudě oceňuji, že izraelsko-palestinský konflikt nezjednodušuje na boj Židů proti Arabům. Řada hlavních postav má arabské kořeny — základní střet není mezi národy, ale mezi lidmi, kteří chtějí normálně žít, a těmi, kteří jsou ve jménu fanatické ideologie ochotni zabíjet. A právě v tom je poslední série mimořádně silná. Nahlédnutí do událostí 7. října 2023 — byť televizně zpracované a zjednodušené — působí velmi intenzivně. Připomíná, že terorismus není abstraktní politický pojem, ale pro ty, kdo se s ním setkají, velmi konkrétní brutalita. Fauda přitom ani po tom všem nesklouzává k nenávisti vůči Palestincům. Neukazuje kolektivní vinu. Ukazuje ale bez příkras fanatismus a brutalitu teroristů — a zároveň to, jak snadno se na Západě z bezpečné vzdálenosti relativizuje něco, co by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži. Proto tak dobře fungují i zdánlivě malé dialogy. Doron se ptá Eliho na ženu, co vědomě chodí s členem Hamásu: „Co to s těma Francouzkama je?“ Eli suše odpoví: „Výčitky z kolonizace.“ Pár vteřin, které přesně vystihují západní schopnost omlouvat i nepřijatelné věci. Ještě silnější je konverzace mezi Gabim a Doronem, kterého sžírá, že zastřelil teroristu: „Tvoje reakce byla přirozená, přiměřená a instinktivní. Jediná chyba je, že si to teď vyčítáš.“ Fauda není dokument, má svou dramatickou licenci. Přesto dokáže něco, co se dnes příliš nedaří: ukázat konflikt bez laciného moralizování a bez dělení světa na dobré a zlé podle národnosti. Lidé jsou v ní lidé — se strachem, láskami i chybami. A teroristé jsou teroristé ne proto, že jsou Arabové, ale proto, že se rozhodli vraždit nevinné ve jménu ideologie. A možná právě to je na poslední sérii nejsilnější: že ani po 7. říjnu nerozdmychává nenávist vůči celému národu. Jen připomíná, že mezi snahou porozumět druhé straně a ochotou omlouvat terorismus vede jasná hranice — a že bychom ji neměli přestat vidět. Můj osobní názor #Fauda #Israel #7October #Fauda #MiddleEast #MustWatch #Fauda #MiddleEast #MustWatch

Izraelská Fauda je nejsledovanějším seriálem na Netflixu v Libanonu (!). Jedničkou je pochopitelně i v Izraeli, v Česku jí patří druhé místo. Do první desítky nejsledovanějších seriálů na Netflixu se dostala ve 43 zemích světa. https://t.co/kapZErO5Rw #Fauda #Netflix #seriály

V roce 2013 ji Pensylvánská univerzita vyprovodila bez rozloučení. Žádný večírek, jen strohé oznámení, že nedosahuje „akademických kvalit“. O deset let později sdílela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Bez úpravy, kterou s Drewem Weissmanem v laboratoři objevila, by syntetická mRNA v těle spustila zánět a vakcíny proti covidu-19 by se nepodařilo nasadit včas. Vítejte v dalším díle mého každodenního seriálu #ZenyVeVede. V předchozích dílech jsem se věnoval vědkyním z minulého století a mohlo to tak působit, že už je pryč doba ústrků žen-vědkyň. Proto dnes sáhnu po současnoti. Katalin Karikóová (@kkariko) se narodila 17. ledna 1955 v maďarském městě Kisújszállás na Velké uherské nížině. Otec byl řezník a rodina žila v jedné místnosti vytápěné pilinami, bez tekoucí vody. V dětství se do té doby s žádnou vědkyní nesetkala, přesto se jí chtěla stát. Už ve třinácti letech jela sama přes celou zemi na letní přírodovědný tábor. Na univerzitě v Szegedu (Segedínu) vystudovala biochemii a v roce 1982 obhájila doktorát. Již tam začala pracovat s ribonukleovou kyselinou. Když laboratoři v roce 1985 došly peníze, dostala nabídku stáže na Temple University ve Filadelfii. Z komunistického Maďarska tehdy směla rodina vyvézt jen sto dolarů. S manželem, inženýrem Bélou Franciou, proto prodali auto na černém trhu a výtěžek – zhruba tisíc dolarů – zašili do plyšového medvěda dvouleté dcery Susan. (Ta mimochodem později vyhrála dvě zlaté olympijské medaile ve veslování v barvách Spojených států.) Ve Spojených státech se Karikóová pohybovala spíše na okraji akademického světa. Po působení na Temple University a krátkém pobytu v Bethesdě nastoupila v roce 1989 na lékařskou fakultu Pensylvánské univerzity (@PennMedicine) na pozici výzkumné asistentky. Šlo o nižší pozici bez nároku na definitivu (tenure), která byla závislá na grantech – a ty ona neměla. Pracovala mezi kardiology a jejím cílem bylo, aby buňky podle návodu z laboratorně vyrobené mRNA samy produkovaly léčivé bílkoviny. Messenger RNA (mRNA) je krátký přepis z DNA. Buňka podle něj složí bílkovinu a zprávu zahodí. Umělá mRNA se ale imunitnímu systému jevila jako virová infekce. Buňky umíraly a grantové komise žádosti zamítaly s tím, že nápad nemá budoucnost. V roce 1995 přišlo hned několik ran naráz. Manžel uvízl kvůli vízům v Maďarsku, jí samotné diagnostikovali nádor. Univerzita jí po pěti letech na pozici oznámila, že ji nepovýší. Mohla odejít, nebo přijmout degradaci. Zůstala. Šéf její laboratoře Elliot Barnathan brzy odešel a Karikóová se díky svému bývalému studentovi Davidu Langerovi přesunula na neurochirurgii. Stále neměla vlastní grant ani stálé místo. V roce 1997 potkala u kopírky imunologa Drewa Weissmana, který hledal vakcínu proti HIV. Ona pro změnu uměla vyrábět mRNA. Společně začali zkoumat, proč syntetická zpráva v těle bije na poplach, zatímco vlastní lidská mRNA nikoliv. Klíč ležel v transferové RNA, která obsahuje přirozeně upravené stavební kameny, mimo jiné pseudouridin. Když v laboratorní mRNA nahradili uridin touto upravenou bází, imunitní receptory TLR7 a TLR8 přestaly spouštět zánětlivou reakci. Zpráva prošla a buňka začala tvořit bílkovinu – dokonce ve větším množství než z neupravené RNA. Jejich přelomový článek vyšel v srpnu 2005 v časopise Immunity. První autorkou byla Karikóová, posledním Weissman. Prestižní časopisy totiž jejich práci předtím odmítly a ohlas byl zprvu velmi slabý. V roce 2008 vědci prokázali, že stejná úprava zvyšuje produkci bílkovin (translaci) a v živém organismu nevyvolává takzvanou interferonovou bouři. Přesně na tomto mechanismu stojí vakcíny firem Pfizer/BioNTech (@BioNTech_Group) a Moderna: lipidová nanočástice dopraví do svalu návod na spike protein, tělo si ho samo vyrobí a naučí se ho rozpoznat. Bez oné tiché, neútočné mRNA by vakcína v buňkách vyvolala silný zánět dřív, než by stihla vybudovat imunitu. Univerzita mezitím Karikóovou nadále držela mimo hlavní akademickou dráhu. Když kolem roku 2010 požádala o návrat na původní pozici, dozvěděla se, že kdo byl jednou degradován, nedosahuje „akademických kvalit“. Weissman byl v roce 2012 jmenován řádným profesorem. Ona musela v roce 2013 odejít. „Po čtyřiadvaceti letech mě vyhodili. Žádná rozlučka. Šla jsem na parkoviště a přemýšlela, co dál,“ svěřila se později Nobelově nadaci. Přijala proto nabídku Uğura Şahina z BioNTechu. Deset let pendlovala mezi německou Mohučí a Pensylvánií, zatímco její rodina zůstala v Americe. Když v roce 2020 svět potřeboval vakcínu v řádu měsíců, zachránila ho technologie popsaná v jejích studiích z let 2005 a 2008. Pensylvánská univerzita z licencí k patentům na nukleosidově modifikovanou mRNA později inkasovala přes miliardu dolarů. Karikóová získala v roce 2023 s Weissmanem Nobelovu cenu. Polovina tehdejší odměny jedenácti milionů švédských korun (zhruba 11,5 milionu korun českých) putovala na její konto. Část peněz věnovala Segedínské univerzitě na podporu mladých vědců. Dnes působí jako profesorka v Segedínu – odkud kdysi odcházela s medvědem nacpaným bankovkami – a jako externí profesorka na Pensylvánské univerzitě, která ji předtím vyhodila. V roce 2026 ji zvolili do všech tří amerických národních akademií, což je vzácná „trojkoruna“. Dodnes říká, že lidem, kteří jí ztěžovali život, vděčí za to, že musela pracovat ještě usilovněji. Matildin efekt (opomíjení žen ve vědě) v jejím případě nenabyl podoby krádeže objevu, Weissman její podíl nikdy nezpochybnil. Filtr systému byl jiný: neosobní grantový automat, který ženu bez velkého týmu a atraktivního tématu odsunul do podpůrné laboratoře, odsudek o „nedostatečných kvalitách“ a tichý vyhazov ve chvíli, kdy její kolega získal profesuru. Objev, za který vděčíme za své očkovací certifikáty, přitom vznikl v letech, kdy jí domovská instituce tvrdila, že nemá žádnou budoucnost. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – dejte like, sdílejte a sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl. O kom byste chtěli další článek, nebo alespoň z jakého oboru? Napište mi. #ZenyVeVede #Veda #NobelovaCena

Upozornil jsem zde na pár bouraných a vytopených vozů z USA, u kterých dovozce/prodejce tuto skutečnost v inzerátu v podstatě zatajuje. Používá slova jako „super stav“, „záruka“, „dobrá koupě“ atd… Je až s podivem, kolik komentářů se pozastavuje nad tím, co je špatného na tom, že to v inzerátu není… Za svoji praxi jsem viděl hodně. Před cca rokem jsem prohlížel jednoho Challengera, který měl uložení tlumiče zespodu ve zvonu zaaretované dřevěným špalíkem nastříkaným načerno a zavařený silentblok motoru, který při bouračce praskl… Ušetřeno 5 000 Kč, riziko průseru 100 %. Teď k věci. Ten, kdo se ptá, co je na tom špatného, že stačí jen dát VIN do Googlu atd., vychází z předpokladu: „Znám to já, znají to všichni.“ No… neznají, vole… Většina lidí autům nerozumí. Proto jsou rádi, že jim to někdo ukáže a oni neudělají chybu či se potom v podobné slepené mrdce někde nezabijí… I kdyby to jen jednoho člověka odradilo od koupě takového auta… tak to splnilo účel. Zítra začíná seriál jménem BOSSAUTO - Praha a tam je toho také dost…!!!! #auta #bezpečnost #dovozaut