Search

Na zdjęciach Napoleon Chagnon, wybitny amerykański antropolog, profesor Uniwersytetu Kalifornijskiego w Santa Barbara, a także członek Narodowej Akademii Nauk USA. W prywatnej korespondencji do francuskiej dziennikarki, Peggy Sastre, napisał, cytuję: "Dobrze wiesz, co ze mną zrobili. Należę do ścisłej czołówki ekspertów w mojej dziedzinie. Planujesz studiować socjobiologię albo biologię behawioralną? Już nie żyjesz. Wynoś się z uniwersytetu jak najszybciej." Chagnon nawiązywał tutaj do wydarzeń po publikacji głośnej pracy podsumowującej jego wieloletnie, pionierskie badania terenowe, prowadzone wśród Indian Yanomami, zamieszkujących lasy deszczowe na pograniczu Wenezueli i Brazylii. W grupach tubylców opisywanych przez Chagnona 25-30% zgonów dorosłych mężczyzn wynikało z przemocy, 40-44% mężczyzn powyżej 25 lat brało udział w zabójstwie, ~70% dorosłych po czterdziestym roku życia straciło bliskiego krewnego (rodzica, rodzeństwo, dziecko) z powodu konfliktów plemiennych. Głównymi motywami zabójstw i rzezi były kłótnie o kobiety, niedotrzymane obietnice małżeńskie itp. Uprowadzanie kobiet stanowiło bardzo częsty skutek (i cel) najazdów. Chagnon pisał, że 20% kobiet, z którymi rozmawiał, zostało kiedyś porwanych: mężczyźni z oddziału wykorzystywali seksualnie brankę jeszcze w lesie, zanim wrócili do swojej wioski. Potem to samo robili mężczyźni w wiosce i dopiero później ktoś "przywłaszczał" sobie ją jako żonę i ograniczał dostęp do niej innym. Ogólnie przemoc we wspólnotach plemiennych była endemiczna i nagradzana, i nie była rezultatem żadnych kolonialnych praktyk europejskich osadników. I właśnie ta konkluzja tak bardzo nie spodobała się cerberom politycznej poprawności. Musicie wiedzieć, że w powojennej antropologii zawsze dominowała jedna ideologiczna narracja: przemoc, hierarchia i nierówności wśród dzikich plemion to skutki europejskiego kolonializmu, który przyniósł represje, choroby i brutalną logikę kapitalistycznej gospodarki. Pogląd ten nie dziwi. Wystarczy spojrzeć na partyjne sympatie wykładowców: antropologia jest skrajnie wychylona w lewo. Chagnon uderzył w to ideolo twardymi danymi z empirycznych obserwacji. Stąd wściekłość jego krytyków, którzy standardowo poszli po badzie w moralną delegitymizację. Zarzucali mu jakieś absurdy i zbrodnicze intencje, oskarżając nawet o celowe zainfekowanie badanych plemion odrą, co porównali do ludobójstwa. I stąd cytowany na początku list z ostrzeżeniem. #antropologia #nauka #społeczeństwo

Cercetătorii de la Universitatea din Sheffield au descoperit un mecanism prin care anumite tipuri agresive de cancer, cum ar fi cele mamare și pancreatice, pot supraviețui în absența surselor obişnuite de energie, utilizând colagenul din matricea extracelulară pentru a-și schimba sursa de hrană și a absoarbe aminoacizi esențiali. #cancer #cercetări #biologie

Anthropic a récemment annoncé une découverte scientifique majeure, révélant un nouveau système d'enzymes dans des virus de bactéries, identifié par son IA Claude en seulement 21 heures, ce qui souligne le potentiel de l'intelligence artificielle pour accélérer la recherche fondamentale, tout en soulevant des préoccupations concernant la sécurité. #IntelligenceArtificielle #BiologieMoleculaire #CRISPR

Der Suizid des Wiener Zoologen Paul Kammerer am 23. September 1926, der von Fälschungsvorwürfen überschattet war, veränderte nachhaltig die Wahrnehmung seiner wissenschaftlichen Beiträge und hinterließ einen bedeutenden Einfluss auf die Biologie des 20. Jahrhunderts. #PaulKammerer #Biologie #Wissenschaftsskandal

Er sollte vor allem @Frollein_VogelV - eine junge Biologin - um Entschuldigung bitten, die von Böhmermann öffentlich vorgeführt und zum Scheißhaufen degradiert wurde. Diese Rufmordkampagne hat Folgen bis heute für sie. Es sollte mindestens Entschädigungszahlungen geben. #Rufmord #Entschuldigung #Biologie

Es gibt KEINE Schutzmechanismen in der Leihmutterschaft. Alles, was zählt, ist Geld. Die Körper von Frauen werden gekauft und kontrolliert. Babys werden gekauft und von ihrer Biologie getrennt. Und von verurteilten Sexualstraftätern großgezogen, wie in diesem Fall in New https://t.co/DKlLgYEe2L #Leihmutterschaft #Frauenrechte #Ethik #Thetweetdoesnotmentionanyspecificcountries.Therefore #theresponseis:

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Montagmorgen mit Bea. Schon wieder. 😹☕️ Ich wollte wirklich nicht schon wieder bei Dr. Bea Merscher landen – aber dann öffnet man ihre Dissertation von 2014 und findet plötzlich kein bisschen „Kinderärztinnen-Instagram“, sondern: Atm-Knockout-Mäuse. Knochenmarktransplantationen. Immunsuppression. Bestrahlung. GFP-Durchflusszytometrie. PCR. Nekropsien. Organentnahmen. Immunfluoreszenz von Cerebellum und Lunge. 🐭🧬 Titel: „Untersuchung zum Engraftment ATM-positiver Knochenmarkstammzellen nach Transplantation in Atm-defiziente Mäuse“ Und das Ganze hängt ziemlich offensichtlich mit der bereits 2012 online veröffentlichten / 2013 gedruckten Arbeit in Human Molecular Genetics zusammen: „Bone marrow transplantation improves the outcome of Atm-deficient mice through the migration of ATM-competent cells“ Mit M.B. Merscher als 4. Autorin. Das Inhaltsverzeichnis der Dissertation ist bemerkenswert konkret: Stammzellgewinnung und -applikation, Irradiation, GFP-Expression, PCR-Analyse der Organe, histologische Untersuchungen von Gehirn und Lunge – anschließend „Eigene Publikationen“ und „Kongressbeiträge“. Also Montagmorgen-Erkenntnis: Bea's frühe wissenschaftliche Laufbahn war experimentelle Stammzell-/Transplantationsforschung im Atm-defizienten Mausmodell. Und weil in dieser Forschungsachse auch LOEWE-Förderung auftaucht, rollt Frau Hodl jetzt natürlich das gesamte LOEWE-Funding auf: Förderkennzeichen → Teilprojekte → Arbeitsgruppen → Konsortialpartner → Mittel → Publikationen → personelle Netzwerke. Und dann schauen wir mal ganz entspannt, ob in diesem Geflecht irgendwann auch DKMS und die Familie Reimann belastbar auftauchen. Noch ist das eine Suchspur, kein Befund. Außerdem fehlen mir weiterhin die Seiten 123–130: eigene Publikationen → Kongressbeiträge → Lebenslauf → Danksagung → Selbständigkeitserklärung Schon wieder Bea. Ich kann nichts dafür. Der Spaten hat jetzt LOEWE gewittert. 🪏😹 #Wissenschaft #Forschung #Biologie

Za dva dny to zase začne. Pojďme si tedy zopakovat jeden zásadní biologický fakt, který nám pomůže to zvládnout: Ano, je naprosto v pořádku pít kafe hned po probuzení. Váš kortizol to zvládne. #biologie #káva #zdraví

Des scientifiques belges de la KU Leuven ont découvert que le développement neurologique des jeunes enfants est non seulement influencé par la biologie, mais également de manière significative par l'éducation, les changements dans le cerveau se manifestant après seulement une année scolaire. #Neuroéducation #DéveloppementCérébral #PlasticitéNeuronale

What's next, D66? De sharia? Willen jullie echt terug naar vroeg Middeleeuwse barbarij? En verder: is 'sexe' niet een 'construct' in jullie kringen? Of geloven jullie toch weer in biologie? Verwarrend. En wat mij betreft mag iedereen zich identificeren zoals hij/zij/etc. wenst. Maar biologie verander je niet. #D66 #biologie #genderidentiteit

#Hüber und Konsorten. Einer meiner Lehrer an der Arthur-Hertz-Oberschule in Fredersdorf war Peter Streifler. Als ich in der 7. Klasse war, war er dort – noch sehr jung – für ein Jahr Schuldirektor. Am 27. Januar 1983 schrieb er für die Stasi einen sechsseitigen „Bericht“ über einen Besuch von mir bei ihm fünf Tage zuvor. Ich war 15 Jahre alt. Der Bericht selbst hält fest, dass er mich aus seiner früheren Tätigkeit an meiner Schule kannte. Er berichtete detailliert über meine Kontakte zur Jungen Gemeinde und zur Kirche, meine Zukunftspläne und meine politischen Ansichten. Unter anderem hielt er fest: „Die freien Gewerkschaften in Polen sollten wieder zugelassen werden.“ „Die Grenzen zwischen DDR u. BRD sollten verschwinden.“ „Junge Leute sollten an die Macht, die mit Veränderungen eintreten.“ Und: „Über die Annäherung der Kirchen sollte auch eine Annäherung der Völker eintreten.“ Über meine kirchlichen Aktivitäten schrieb er, ich hätte mich „sehr begeistert von den Veranstaltungen der Jungen Gemeinde u. der Kirche insgesamt“ geäußert. Besonders bemerkenswert ist seine „Bemerkung“ zu unserem Verhältnis. Dort heißt es: „Er brachte ihr damals Verständnis entgegen, so daß sie bis heute ein vertrauensvolles Verhältnis zu ihm hat.“ Er hielt außerdem fest, dass ich wiederkommen könne, wenn ich mich mit ihm unterhalten wolle. Und dann wurde aus diesem persönlichen Vertrauen Stasi-Material. Unter „Maßnahmen“ wird vermerkt, dass ich Theologie studieren wolle, eine „engagierte Vertreterin des christl. Glaubens“ sei und besonderes Interesse an kirchlichen Veranstaltungen zur „Formung der Persönlichkeit“ habe. Der Bericht sollte außerdem zur „Kirchenproblematik“ ausgewertet werden. Der Weg lässt sich auf diesen sechs Seiten ziemlich anschaulich nachvollziehen: Vertrauen einer 15-Jährigen → persönliches Gespräch → Stasi-Bericht → weitere Auswertung. Nach der Wende blieb Streifler Lehrer. Später wurde er am Leonardo-da-Vinci-Campus in Nauen Fachbereichsleiter für Chemie und Biologie. Über meine persönliche Geschichte mit ihm schrieb ich bereits am 21. Juni 2019 einen Text. Den Stasi-Bericht vom 27. Januar 1983 habe ich bis heute. Ich stelle ihn hier dazu. Auch so sah personeller Neuanfang nach 1990 aus. #Geschichte #DDR #Stasi

Grüne und Biologie. Wer kennt sie nicht, die anderen 40 Geschlechter und Männer die Bauchfell-Kinder gebären? Der Spot wurde von den Grünen (aus Sachsen-Anhalt) selbst auf TikTok gepostet. Was ich mich frage, wer wählt solche Leute? 1/2. https://t.co/Eq1HkRvgOP #Grüne #Genderdebatte #Biologie

Geneviève Pettersen sera candidate caquiste ! On la présente comme une candidate de prestige ! Chose certaine, elle a des idées, et il n’est pas inutile d’y revenir. On parle bien de la Geneviève Pettersen qui, le 26 juin 2020, au lendemain de la Fête nationale, dans son texte du Journal de Montréal Repenser l’indépendance, affirmait, en parlant de la société québécoise, que : « Lentement, l’opprimé est devenu l’oppresseur, le colonisé est devenu le colonisateur. On fait la promotion d’une unicité blanche et francophone et on balaie du revers de la main tout ce qui ne correspond pas à cette version fantasmée d’un Québec libre. Mais libre de quoi ? ». Considère-t-elle que le gouvernement caquiste, qui était au pouvoir, en 2020, faisait la promotion de « l’unicité blanche et francophone » ? Dans le même texte, elle ajoutait « Nous ne sommes pas en train de perdre notre identité à force de plier les genoux. Mais nous glissons lentement vers une « dictature » identitaire qui n’amènera rien de bon. ». Considère-t-elle que la CAQ avait contribué à la mise en place d’une dictature identitaire? Et qu’en pense-t-elle 6 ans plus tard? Est-ce que la loi 21 relevait selon elle de la dictature identitaire? Et que pense Christine Fréchette des propos de cette candidate ? Considère-t-elle que le Québec bascule vers une « dictature identitaire de l’unicité blanche » ? Quelques semaines plus tôt, le 5 juin 2020, dans son texte Sommes-nous racistes? Elle affirmait qu’il y avait du racisme systémique au Québec, et que le Québec vivait sous le signe du privilège blanc. Est-ce que Geneviève Pettersen le pense encore? Et doit-on comprendre que Christine Fréchette est favorable à la reconnaissance des concepts de « racisme systémique » et de « privilège blanc » ? Est-ce que les citoyens de sa circonscription, en Mauricie, profitent du privilège blanc? Chose certaine, le 1er avril 2022, dans sa chronique du Journal de Montréal, toujours, elle se montrait favorable à l’exclusion par principe des hommes blancs pour un appel de candidature pour un poste à l’Université Laval. « Plusieurs ont été choqués de voir cet appel de candidatures pour une chaire de recherche en biologie à l’Université Laval. On y privilégie les candidatures des femmes, des minorités visibles, des Autochtones et des personnes en situation de handicap. Si vous êtes un homme blanc, ne postulez pas. C’est écrit. Et si on réfléchissait au lieu de réagir ? » Elle ajoutait : « C’est certain que c’est pas facile de partager le crachoir qu’on tient tout seul depuis 2000 ans avec d’autres. Mais si le boy’s club avait fait de la place aux minorités, on n’aurait pas besoin de quotas, de règles de parité et de discrimination positive pour en arriver à une meilleure représentation de la société dans nos institutions ». Considère-t-elle encore qu’il est légitime d’exclure l’homme blanc de certains postes par principe, au nom de la diversité? Qu’en pense Christine Fréchette? Geneviève Pettersen s’est aussi exprimée sur le terrorisme islamiste, au moment de l’attentat contre Samuel Paty. Dans son texte Un terroriste près de chez vous, le 30 octobre, après l’attentat contre Samuel Paty, elle écrivait : « Ceux qui pensent que Justin Trudeau a manqué de courage en ne voulant pas faire d’amalgames trop rapides entre l’islam et cette attaque passent à côté du problème. Ce n’est vraiment pas le temps de jeter de l’huile sur le feu. Demandons-nous plutôt pourquoi ces horreurs arrivent. (…) Les jeunes qui embrassent l’islam radical sont souvent issus de milieux pauvres où les perspectives d’avenir sont sombres. Prenons le cas de la France, où les tensions raciales et la montée de la droite créent un terreau parfait pour qu’une partie de la population ne se sente pas bienvenue. Ajoutez à cela une pandémie, un taux de chômage élevé et un passé colonialiste... et vous aurez la recette parfaite pour que ça explose. Je ne cherche pas à justifier le terrorisme. Mais il faut s’attarder à sa genèse si on veut comprendre pourquoi un humain en vient à en attaquer un autre avec un hachoir en scandant Allah akbar. » Considère-t-elle encore que la montée de la droite explique un attentat comme celui ayant entrainé la décapitation de Samuel Paty? Je serais curieux de savoir comment les grandes figures de la CAQ accueille une candidate avec de telles déclarations? #Québec #Politique #Diversité

V laboratoři na Albertově ležela roky miska s mořskými nálevníky z chorvatského pobřeží. Vědci ji udržovali od roku 2011. Pak větší organismy najednou uhynuly – a mezi nimi se objevilo něco, co tam podle všech učebnic nemělo být. Malinký, sotva pohyblivý organismus velký jen pár mikrometrů. Kulatý jako slunce, s paprsky, na jejichž koncích má zvláštní „harpuny“. Čeští biologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ho pojmenovali *Solarion arienae*. A v listopadu 2025 o něm vyšel článek v *Nature*. To, co našli, není jen nový druh. *Solarion* nepatří do žádné z dosud známých velkých skupin eukaryot – organismů s jádrem v buňce, kam patří rostliny, zvířata, houby i my. Spolu s několika dalšími podivnými liniemi tvoří úplně novou superskupinu, kterou vědci nazvali **Disparia**. A uvnitř ní nový kmen **Caelestes**. Jinými slovy: na stromu života se objevila celá nová větev, o které jsme donedávna nevěděli. Nejvíce překvapivé je to, co *Solarion* schovává uvnitř. V jeho mitochondriích – organelách, které buněce dodávají energii – se zachoval gen *secA*. Je to starobylý bakteriální gen, který téměř všechny ostatní eukaryota už dávno ztratila. Díky němu vědci poprvé přímo vidí, jak mohla vypadat mitochondrie posledního společného předka veškerého složitého života na Zemi. „Je to v podstatě živá fosilie,“ říkají autoři studie Marek Valt a Ivan Čepička. Organismus, který si uchoval rysy z doby, kdy se mitochondrie teprve stávaly součástí buněk. Dává nám okno do kapitoly evoluce, kterou jsme doteď mohli jen nepřímo rekonstruovat. Objev byl čistá náhoda. *Solarion* je tak malý a nehybný, že ho v kultuře roky přehlíželi. Až když větší nálevníci zmizeli, stal se viditelným. V obrovských metagenomických databázích, kde vědci prohledávají petabajty genetických dat z celého světa, se přitom téměř nevyskytuje. Klasická kultivace v misce dokázala to, co masivní sekvenování DNA nezvládlo. V zahraničí o objevu informovaly ScienceAlert, https://t.co/iZ2qpkno0N i odborné servery. Široká veřejnost o něm ale skoro neví. Přitom jde o jeden z nejvýznamnějších příspěvků k pochopení rané evoluce komplexního života za poslední roky. *Solarion arienae* není lék ani nová technologie. Je to připomínka, jak málo stále víme o tom, co žije kolem nás – a jak často se klíčové odpovědi schovávají na místech, kam se díváme nejméně. P.S.: Každý den sem dávám alespoň jeden takový pozitivní a překvapivý příběh z vědy a historie. Pokud vás Solarion zaujal, dejte like, sdílejte nebo napište, co si o něm myslíte. A hlavně mě sledujte – ať vám neuteče ten další. #Evoluce #Biologie #NovýDruh