Search

Jak jsem vyrůstal na cigánském sídlišti v Děčíně Boleticích? 🙂 Rok 1995 a jdu do první třídy touhle spálenou krajinou. Na Severu to bylo vždycky trochu ostré, zvlášť tady na cigánském sídláku. Ulice Čsl. Partyzánů, moje hřiště, městská betonová džungle, ve které o zážitky nebyla nouze. Můj oblíbený je třeba ten, jak nám někdo zazvonil na dveře, a když jsme otevřeli, měli jsme na rohožce obří lidské hovno posypané kokosem. Dodnes to říkám jako skvělou historku u piva, protože je to vlastně skvěle kreativní. 😀 Vždycky se tu prostě něco dělo. Třeba jsem dostal do čuni, když jsem šel s košem, ten mi pak Romale ukradli a bobovali na něm za barákem. Jindy mi zas počůrali psa nebo ukradli noty a flétnu cestou do hudebky. Dole u sklepů pravidelně čuchaly malé děti toluen a vchodové prosklené dveře ve vchodu byly tak často rozbité, že jsme nemuseli otevírat klíčem a procházeli rovnou rámem. No a když se to náhodou zasklilo, tak tím sklem někdo vždycky omylem prošel, protože jak bylo čisté, tak na to člověk nebyl zvyklý a nevšiml si ho. Občas to tady bylo i drsnější, třeba když na ulici podřízli chlápka, jen aby mu z nohou ukradli nové adidasky. Nebo když vám někdo střílel prakem do okna a když jste schytali do hlavy odpadky, co někdo sypal z balkónu. Prostě staré dobré devadesátky v Sudetech. Ale byly tu i zábavné příhody, třeba když dal táta ze srandy kamarádovi na starého Forda cedulku "VĚNOVÁNO DĚTEM" a druhý den už bylo celé auto rozebráno do takové míry, že z něj byla jen karosérie na špalkách. Akorát teda soused se moc nesmál. Každopádně tohle vůbec není žádný stesk, jen jsem chtěl říct, že já ta města mám opravdu bytostně zažitá a prožíval jsem dětství dost intenzivně v tom světě nejspodnějších pater (i když fyzicky ve 12. patře paneláku). Naučilo mě to také vnímat věci víc plastičtěji a zemitěji. Černí kluci mi říkali gádžo a já jim more nebo cigáne, kdybych jim říkal Rome, tak mi možná tak dají do držky. Měl jsem mezi nimi i spoustu kamarádů, třeba kluka, jehož rodiče byli doktoři a byl to premiant třídy. U velké části z nich jsem ale viděl, že prostě jsou problémovější než majorita, ale i tak jsme většinou žili v míru a hráli si spolu. Vzpomínám na to, jak jsme prolézali různé betonové skruže, dávali na koleje hřebíky, abychom z nich měli nožíky, chodili lízt nahoru do kopce po stromech do třešňového sadu, jak jsem jezdil na skejtu za tátou na zahrádku pivnice a cestou mu kupoval Startky za papírovou dvacku ve večerce v kočárkárně, jak jsme lezli po žebřících do starých továren nebo hledali poklady v Labi. Bylo to dobrodružství a jsem rád, že jsem to všechno zažil (přežil). Vnímám ten svět pak pestřeji. Vím, jak žijou lidi v bídě a zmaru, ale také jak se z té bídy dá snahou vypracovat a bojovat s tím. 🙂 #dětství #vzpomínky #život

V Brindisi byli legální migranti nuceni žít v nebezpečném starém zařízení na odpadky, poté co bylo uzavřeno městské útočiště, které sloužilo těmto pracovníkům více než 21 let, zatímco město plánuje vybudování nového centra pro jejich ubytování, které ještě není hotové. #Braccianti #Brindisi #Migranti

Pane předsedo @AndrejBabis, ve svém posledním psychopatickém výlevu vykládáte, že vám záleží na zdraví vašich našich lidí. Proč tedy prosím vaše podniky produkují nekvalitní chemické odpadky obarvené hmyzem, které vydáváte za potraviny? Proč trávíte vzduch, vodu a půdu? Děkuji. https://t.co/lLLdbFtzTi #Zdraví #ŽivotníPříloha #Ekologie

Největší otloukánek. Chudák, který se musel vrátit z luxusní trafiky ve Finsku, aby dělal půl roku ministra, jehož náměstkyní byla Karla Maříková, bývalá prodavačka ve zlatnictví. Potom musel zaskočit za svého zkorumpovaného kolegu, kandidovat na primátora a skončit v komunálních volbách na krásném 4. místě. Zbytek života pak stráví na magistrátu v opozici hádkami o to, kdy se mají vyvážet odpadky. #politika #volby #ministerstvo

Včera ruské úřady na okupovaném Krymu úplně zakázaly prodej benzínu za hotovost. Prodává se jen za talony a ty už se taky nevydávají. Lidé se v kilometrových kolonách zapisují do pořadníků v bláhové naději, že jim to k něčemu bude. Hlavní pozemní silnici na Krym přes Melitopol uzavřela 🇺🇦 ukrajinská armáda systematickými dronovymi útoky na cisterny a vojenská auta. Totální logistický lockdown ještě umocňují útoky na zásobovací lodě a přes Kerčský most náklaďáky taky nesmí od té doby, co tam jeden dobrý vybuchl a těžce poškodil tuto ruskou černou stavbu. Promyšlené útoky 🇺🇦 VSU a speciálně Azova a partyzánů z Atesh na cisterny a vojenská auta 150km od fronty na jediné zásobovací pozemní trase pod kontrolou Ruska způsobily už to, že ruská věrchuška nařídila vozit palivo v civilních autech, dodávkách s označením závozu pečiva nebo dokonce v sanitkàch. S ženevskými konvencemi si Rusko přeci nebude lámat hlavu. No a aby toho nebylo málo, bez benzínu a nafty nenastartují svá auta ani technické služby. Natož tanky. Takže Krym pod ruskou okupační správou rychle zaplavují odpadky a krysy. Očekávám, že letos mnoho turistů nepřijede. A to bude rána z milosti, která by mohla okupovaný poloostrov posunout zpět tam, kam patří. Protože Krym je 🇺🇦 Ukrajina. https://t.co/ArX3KpHXt6 #Krym #Ukrajina #konflikt

Child prostitution? ✅ Trash in the streets? ✅ Bullying the innocent? ✅ Helping our own citizens? ❌ That's Cuba and it's about this... (translated)

Krajina u Irpině, která byla strategicky zatopena ukrajinskou armádou během ruské invaze, se proměnila na rekreační zónu s jezerem plným ryb, přičemž místní obyvatelé a rybáři se potýkají s ekologickými problémy a odpadky v okolí nově vzniklé vodní plochy. #Ukrajina #Válka #Krajina

Vynikající otázka, kterou slyší každý muž od každé manželky každý týden a víte co? Poprvé a naposled vám jí mansplainuju. Protože si myslíme, že praní prádla pro domácnost je komplexní, optimalizovaný, pravidelný systém plně pod kontrolou partnerky a nikdy by nás nenapadlo do něj zasáhnou tupě tím, že se jen tak rozhodneme naházet něco dovnitř a spustit praní. Přijde nám to vůči druhému ponižující. Máme úctu k procesům druhého. A taky je a vy to nikdy nepřiznáte. Jakmile naházim černý do pračky tak uslyším co? 1) teď jsem chtěla prát barevný 2) ještě toho bylo málo 3) měla jsem v šatně pár věcí co tam měly být Moje žena mi absolutně nikdy nezasahuje do mých procesů - auta, zahrada, topení, teplá voda, pojištění, finance, dřevo, management materiálů, skladování zásob, práce, udržování všeho všude. Já úplně stejně nezasahuji do něčeho, co má zjevně někdo rozmyšlený a má v tom systém. Ale pak slyším “zasahuj mi ad hoc do procesu” Z mužské perspektivy je to neuvěřitelně neetické a nikdy bychom jinému muži, který má na starosti praní, nesáhli na pračku. A tenhle věčný boj proti úctě k dělbě práce tu bude navždy. Btw v naší partě mužů na expedicích například meju nádobí já a nikdo by si nedovolil mi do toho kafrat. Jinej má na starosti zase odpadky, další vaří. Tohle je ten důvod. Na praní neshledáváme nic podřadného. A víte, proč perou primárně ženy? Protože je to jeden z procesů v údržbě domácnosti, kde se netahá extrémní zátěž. Pokud by ty koše s prádlem byly těžší, dělají to muži. To je celé. I tak je to sice hodně tahání a záda bolí, ale neohrožuje vás to. #domácnost #partnerskévztahy #genderovérole

Marek našel v odpadcích dvě malé děti v hrozném stavu, které byly odloženy jejich bezdomovskými rodiči, a po zjištění jejich situace se rozhodl je vzít domů, zatímco pastor Ronnie a jeho žena Krystal, kteří jim nabídli dočasný azyl, nakonec přijali sourozence do své péče, aby jim zajistili lepší budoucnost, a připomněli, že i v těžkých situacích existují alternativy k odložení dětí mezi odpadky. #dětství #pomoc #bezdomovci

Ondru Vetchého znám jako člověka, který se zajímá o svět kolem nás. Víc než jiní. V některých okamžicích může působit až jako podivín, například když během toho, co jdeme po městě, Ondra sbírá pohozené odpadky a dává je do koše. Ale on prostě takový je. Hluboce, vnitřně ho trápí, když se děje nějaká nespravedlnost, a kdykoliv může, snaží se pomáhat. Často na úkor svého osobního komfortu, někdy i na úkor svých blízkých. Takhle ho znám. Jeho rozhovor na @novinkycz není o @DronyNemesis, je o tom, jak Ondra vnímá svět kolem nás, a za sebe říkám, že za poslech a přemýšlení stojí každá jedna minuta. A to i tehdy, když s ním nemusíte vždy ve všem souhlasit. https://t.co/lKgl7fmuO2 -