Search

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Polish military forces nearly inadvertently found themselves in a situation where they could have accidentally shot down a Ukrainian MiG-29 fighter during a Russian attack on Ukraine, when they detected an unknown object moving near the Polish border, leading to fears of fratricidal fire. (translated)

The Russian regime does not misuse sports by accident. It turns hockey players into showcases for its propaganda, and Ovechkin is a textbook example of that. As long as Russian sports are an extended arm of the Kremlin, they have no business on the ice with the free world. No excuse of "sports are not politics." For them, it is and always has been. (translated)

Čas je neúprosný a my ho téměř žádný nemáme. Místo toho, abychom se připravovali, posilovali naši armádu a více spolupracovali se spojenci, řešíme dotace pro Agrofert. Předseda českého parlamentu, který nenávidí EU a Západ, se nenápadně bije za russko jako japonský fašista. Na uzdě ho drží dotační podvodník. Russkou hrozbu bereme stále na lehkou váhu. Chybí mi popis russka jako státu, který je nemocný od vyvraždění carské rodiny. Dle russké propagandy se zapomíná na to, že russko a nacistické Německo byly politickými a hospodářskými partnery a fakticky spolupracovaly na rozdělení východní Evropy. Německo prošlo sebereflexí, ale russko ne. To se k celé situaci postavilo takhle: „My jsme porazili nacismus, proto jsme ti dobří.“ Evropa dlouho uvažovala ekonomicky a myslela si, že když bude s russkem obchodovat, bude klid. Byl to omyl. Smýšlelo se o russku jako o normálním evropském státě, který má pouze momentálně špatného vůdce. Jenže odchod Putina neznamená, že se russko uzdraví a že přestane s dobyvačnou politikou a teroristickými způsoby. Po Putinovi může přijít ještě horší šílenec. Přesto s touto zemí, ve které panuje teroristický režim, EU dál obchoduje. Za minulý rok zaplatila russku 27,9 miliardy eur. Uklidňujeme se tím, že je to o 200 miliard méně než v dřívějších letech. 🤦🏾‍♂️ Jako kdyby se všichni zbláznili. Na to, jak jsme malá země, a na to, jaké zkušenosti s russkem máme, se chováme hůř než děti, kterým nabízí terorista bonbon. Obávám se, že budíček bude daleko tvrdší, než očekáváme. #Rusko #EU #Bezpečnost

Norwegian philosopher Lars Fr. H. Svendsen, in his new book "Fools, Idiots, and Stupid Idiots," critically examines human errors and the dangers of misinformation, warning against the loss of factual discussion in democratic society and calling for the development of critical thinking in the age of social networks. (translated)

Ze všech sraček mě poslední roky tahají moje bývalé přítelkyně. Z těch minulých @FoxPopuli666, z těch současných Kristýna. Včera přijela a ještě se omlouvala, že nemohla hned. Omlouvala ty vole... Probíhá terapie matlamutem a mám zákaz být sám. Takže u mě zůstala přes noc a dnes spolu hlídáme její babičku s Alzheimerem a čumíme na Apex. V listopadu jede do Ekvádoru a Racochejla budu mít na měsíc u sebe. V prosinci pak snad už trochu srovnanej se moje cesta bude ubírat k pořízení matlamuta z jedné italské matlamutí stanice. Ve firmě je můj šéf zároveň kámoš a napsal mi, ať si vezmu pár dní volna. K něčemu se Vám tu přiznám. Rodina stála dost za hovno a Mayu jsem obrečel víc než mámu a toho psa jsem potřeboval mnohem víc než ona mě. Myslet si, že být v těchto chvílích sám, je řešení, je omyl a opět mi to bylo dost důrazně vysvětleno. Když je to v piči, nebuďte na to sami, akorát Vás to sežere. #terapie #zdraví #psychologie

Kalkulačka hovorí: 0,025 €. Účet hovorí: 250 €. Čomu veríš? 100 detí v Science Center si sadne k stolom na prestávku. Na stoly prinesú 100 džúsov, jeden pre každé dieťa. Jeden džús stojí 2,50 €. Jeden zo žiakov vytiahne telefón a otvorí kalkulačku, aby zistil, koľko stojí všetkých 100 džúsov spolu. Lenže namiesto stlačenia × omylom stlačí ÷. Na obrazovke sa objaví: 0,025 € Výsledok sa mu zdá čudný, ale číslo je na obrazovke a už ho znova nekontroluje. Medzitým je všetkých 100 džúsov už na stoloch a deti ich začínajú otvárať. O niekoľko minút príde účet: 250 € Žiaci sa na seba pozrú. Niekto okamžite povie, že tam musí byť chyba. Žiak znovu vytiahne telefón a skontroluje, čo urobil. Namiesto stlačenia × omylom stlačil ÷. Jediné nesprávne stlačenie zmenilo 250 € na 0,025 €. A všetkých 100 džúsov už bolo otvorených. Keď ti kalkulačka dá výsledok, stačí vidieť číslo na obrazovke — alebo by si sa mal tiež opýtať, či výsledok dáva zmysel a aký je jeho rád veľkosti? Funkčná negramotnosť neznamená len to, že človek nerozumie textu. Niekedy znamená aj to, že vidí na obrazovke absurdný výsledok a neuvedomí si, že nedáva zmysel. Kde sa podľa teba reťaz pretrhne: pri samotnom výpočte, pri pochopení výsledku alebo preto, že chýba zvyk odpoveď skontrolovať? #vzdelávanie #učenie #PISA #edu #MrNumberwise #Slovenčina #20260910 #0083

Kalkulačka říká: 0,025 €. Účet říká: 250 €. Čemu věříš? 100 dětí v Science Center si během přestávky sedne ke stolům. Na stoly je přineseno 100 džusů, jeden pro každé dítě. Jeden džus stojí 2,50 €. Jeden ze žáků vytáhne telefon a otevře kalkulačku, aby zjistil, kolik stojí všech 100 džusů dohromady. Jenže místo toho, aby stiskl ×, omylem stiskne ÷. Na displeji se objeví: 0,025 € Žákovi to připadá divné, ale číslo je na obrazovce a už ho znovu nekontroluje. Mezitím už je všech 100 džusů na stolech a děti je začínají otevírat. O několik minut později přijde účet: 250 € Žáci se na sebe podívají. Někdo okamžitě řekne, že tam musí být chyba. Žák znovu vytáhne telefon a zkontroluje, co udělal. Místo toho, aby stiskl ×, omylem stiskl ÷. Jediné chybné stisknutí změnilo 250 € na 0,025 €. A všech 100 džusů už bylo otevřených. Když ti kalkulačka dá výsledek, stačí vidět číslo na obrazovce — nebo by ses měl také ptát, zda výsledek dává smysl a jaký je jeho řád velikosti? Funkční negramotnost neznamená jen to, že člověk nerozumí textu. Někdy znamená i to, že vidí na obrazovce absurdní výsledek a neuvědomí si, že nedává smysl. Kde se podle tebe řetězec přeruší: při samotném výpočtu, při pochopení výsledku, nebo v tom, že člověk nemá zvyk výsledek zkontrolovat? #pisa #vzdělání #školství #edu #MrNumberwise #Čeština #20260910 #0068

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Jestli jsem si včera myslela, že trasa vede moc kolmo vzhůru, tak ten dnešní výstup na Maja e Trojan byl uphills to hell. Přitom to začalo nenápadně hezkou cestou kolem potoka, pohoda skončila vstupem do bukovýho lesa. NEMÁM ráda bukový lesy forever. Cesta stoupala tak prudce vzhůru a to pitomý listí tak klouzalo, že jsem chvílema lezla po čtyřech. Pokud jsem teda zrovna věděla, kudy. Značky byly naprosto random na stromech, vůbec to nedávalo smysl, a GPS skákala v perimetru 70 metrů na všechny strany. Nakonec jsem metodou pokus omyl nějak tím lesem prošla a doufala, že zbytek bude idyla ozářená sluncem. Jako jo, akorát to skončilo dřív, než jsem si to stačila užít. Na šipky kolmo vzhůru jsem si už zvykla: terén byl navíc relativně přehlednej, ale traverz po kamenech a skále s půl kilometrovou propastí pod nohama na mý bingo kartičce teda nebyl. To nejhorší ale přišlo v sedle: poslední kilometr (no dobře, možná 750m) vedl po hřebeni úzkým jak kladina a ta propast tak byla z obou stran. Mít jen o něco větší závrať, už tohle nepíšu. Really jsem uvažovala o tom, že ten konec vzdám; o jeden vrchol víc nebo míň už v mým věku nehraje roli a ta zpáteční letenka by zbytečně propadla, ale nakonec jsem usoudila, ze když budu velmi opatrně klást jednu nohu za druhou, sem tam se přidržím rukou a hlavně! nebudu koukat dolů, tak tam dojdu, otázku, jak se vrátím, protože dolu je to vždycky horší, budu řešit, až to nastane. Na pokraji psychickejch sil, protože fyzickejch mám nepochopitelně furt moc, jsem stanula na summitu a na vrcholovou fotku se tentokrát vysrala. Ten člověk, o jehož komentář k tý včerejší vrcholovce jsem stála nejvíc, nic nenapsal, navíc mi čím dál víc dochází, že nikdo není na devětapadesátiletý tělo v podprsence dávno zvědavej, jen je kurva těžký se s tím smířit a zatím mi to moc nejde. Cesta zpět byla překvapivě snadnější a to, že jsem se opět párkrát netrefila na správnou značku, nevadilo: sice to bylo o dost delší, ale to údolí za to stálo. Ve tři, po sedmi hodinách chůze, jsem byla zpátky a čekalo mě dilema, jestli jít další 4,5 hodiny přes kopec, nebo zkusit stopovat, začalo se totiž dost dramaticky mračit a hřmělo. Řekla jsem si, že když mi do 20 minut nic nezastaví, půjdu. Do 20 minut nic nezastavilo: ono teda hlavně za tu dobu nic nejelo. Fakt se mi nechtělo riskovat slejvák v horách, no, zkrátím to. Nakonec zastavilo asi osmý auto, manželé z Monte Negra, kousek je totiž hranice, vysadili mě tři kiláky od ubytka a fakt brutálně chcát začalo až posledních 500 metrů, což už mi bylo jedno. Cestou mi došlo, proč je mi tu tak dobře: nikdo mě nehodnotí, s nikým se nesrovnávám, nikdo mi nedává najevo, že nejsem dost dobrá, nemám strach, že někoho něčím seru, že něco nezvládnu a že jsem stará a k ničemu. Můžu si dělat, co chci a nesedím na zadku u compu, ale koukám na hory & nebe & louky & ovce, nejsem vůbec unavená a konečně jsem se zas dnes mohla celou dobu zhluboka nadechnout. #turistika #hory #příroda

Včera jsem potřebovala přidělat nové SPZ, protože mi někdo tu původní zadní ukradl. 🙃 Tak jsem šla do OBI koupit šroubky. Protože jeden šroub vzadu nešel za žádnou cenu povolit a já samozřejmě nevlastním dílnu, vrtačku ani schopnost tvářit se, že přesně vím, co dělám. 🤣 Zeptala jsem se jednoho pána: „Prosím vás, poradil byste mi? Potřebuju šroubky na značku.“ Podíval se mi do košíku, kde jsem měla mimo jiné sadu šroubováků, a povídá: „S tímhle to chcete dělat?“ „Ano.“ 🥹 Chvíli na mě koukal a pak: „Tak počkejte před vchodem. Jestli nebydlíte daleko, mám nářadí, udělám vám to.“ Tak jo. 🥹😊 Za chvíli jsem seděla v autě s úplně cizím chlapem. Ještě se mě se smíchem zeptal: „Často nasedáte cizím mužům do auta?“ „Ani ne.“ 🤣 Jeden šroub byl samozřejmě tak zatuhlý, že nakonec musela přijít na řadu rozbrušovačka. Já bych ho sama nepovolila ani omylem. Pán mi značku přidělal, nic za to nechtěl a prostě zase odjel. Takže neznámý pane z OBI, děkuju. ❤️ Za váš čas, nářadí, ochotu a za to, že jste prostě pomohl úplně cizí ženské, která si přišla koupit šroubky a místo toho dostala malou lekci z toho, že lidi jsou pořád ještě dobří. A přesně kvůli lidem jako jste Vy mám pořád ráda lidi. ❤️ #lidskost #pomoc #dobro

Doksanský, Ševčík, Červený, Macinka… jsou v televizi víc než Borhyová, jsou arogantní a mají jedovatou hubu, člověk z nich má pocit, jako by snad vyhráli volby o statisíce hlasů… Omyl. Získali až směšně málo: Barbora Rázga – 1 236 Oto Klempíř – 1 821 Denis Doksanský – 2 055 Marie Pošarová – 2 316 Gabriela Sedláčková – 2 529 Josef Nerušil – 2 562 (pan ručička) Igor Červený – 2 654 Vladimír Pikora – 2 890 Zuzana Majerová – 3 259 Lucie Šafránková – 4 556 Boris Šťastný – 4 586 Libor Vondráček – 5 387 Lubomír Metnar – 5 430 Zuzana Bařtipánová – 5 871 Berenika Peštová – 6 222 Petr Macinka – 6 483 Martin Kolovratník – 6 559 Jaroslav Foldyna – 7 197 Jana Murová – 7 371 …ale třeba takový Ševčík má 10 439 hlasů, což je dost neuvěřitelný výsledek vzhledem k tomu, že říká jen básničky a pije Kofolu.🤦 Úplně nejhorší byl náhradník za Motoristu Berana, jakýsi Libor Forman, který se stal poslancem za krásných 538 hlasů.🤌 Ještě bych zmínil starostu Ralska Miloslava Tůmu (2225 hlasů), proslulého skandálem s nahrávacím studiem a čachry s domy, který se už klepe na funkci poslance z pozice náhradníka… Tfujtajbl.🤢 #volby #politika #kritika

Je potřeba se zvednout a začít bojovat. To, co dnes předvedlo SPD na tiskovce před jednáním vlády, byla čistá hrůza. A když tam Ševčík třikrát „omylem“ pojmenuje pana prezidenta "Pávek", je to už jen další ukázka toho, kam až se dá klesnout. A teď vážně: Vážně si to necháme líbit? Vážně budeme jen sedět a sledovat, jak se veřejný prostor mění v arénu urážek, chaosu a neúcty? Je čas říct dost. Je čas se zvednout. Je čas začít bojovat za to, aby se tahle země nepropadla do bahna, které nám dnes předvedli. #BojZaPrávdu #Změna #Vlastenectví

Metnar, nejtrvalejší ministerský omyl v dějinách české politiky Naprosto nevýrazný, bez názoru, intelektuálně jednoduchý, bez znalosti cizího jazyka, jedinou kvalifikací poslušnost. A to stačí na 4 roky na obraně a ted na vnitru. Resort na autopilotu, nic. https://t.co/CgPoCPd2L5 #politika #vláda #kritika

Sledujete kauzu kolem zákazu kandidatury ruské politické strany Jabloko? Je jediná proti válce a tak jí bylo zakázáno účastnit se podzimních voleb. Ten příběh má silnou českou stopu. Zástupce primátora Petrohradu a šéf tamní volební komise, který stál na začátku problémů strany, totiž na jednu stranu chrání Rusko před vměšováním západních nepřátel. Ze všech sil dbá na to, aby jeho podřízení nosili symboly podpory Putinovy agrese do Ukrajiny. Zemi chrání před vměšováním do té míry, že třeba před dvěma lety i díky němu Putin vyhrál se skoro 90 procenty hlasů. Na druhou stranu si koupil s rodiči dům v Teplicích, kam je uklidil asi ať nezpohodlní z příliš komfortního života v Rusku. No a v Teplicích má taky firmu, která točí desítky milionů korun ročně. Tu firmu sice jakože nevlastní, ale pak omylem napíše do účetní závěrky, že vlastně ano 🤦‍♂️ Tu účetní závěrku vyhrabe naše @veinbender a dneska o panu Maximovi Mejksinovi a jeho dvojím životě přinášíme příběh, který docela dobře vysvětluje, jak reálně funguje ta nenávist ruského režimu vůči západu. Najdete v dalším postu👇 #Rusko #Politika #Válka

Motoristé se v problematice klimatické změny vůbec nevyznají. A proto vrší omyl na omyl. Mistři jsou ale v odvádění pozornosti: skrz budování kulturních válek a ideologický fundamentalismus. Naše odpověď? „Vracíme do debaty o klimatu zdravý rozum.“ Podpořte nás, zbývá pár dní ⤵️ https://t.co/T9fUwYrSfp #KlimatickáZměna #ZdravýRozum #KulturníVálky