Search

Odchází Kaan Kairinen a s ním mizí i hráč, který v posledních letech definoval střed zálohy Sparty. Za mě je potřeba říct, že tohle byl jeden z absolutně nejlepších a nejchytřejších nákupů, co sportovní vedení na Letné za poslední roky udělalo 🫶 Kaan asi nikdy nebyl ten, kdo by udělal deset přešlapovaček a plnil sestřihy na internetech, byť v BvT se předvádět uměl 😀 Ale jeho genialita spočívala v tom, jak četl hru. Těžko byste hledali zápas, ve kterém by úplně vyhořel. Měl extrémně vysoký výkonnostní standard. Uměl zklidnit hru při náročném presingu soupeře a svou levačkou diktoval tempo. Přesně u hráčů jeho typu si teprve uvědomíte, co pro tým znamenají, až ve chvíli, kdy chybí v sestavě a hra začne třeba drhnout. K tomu připočtěte jeho famózní standardky, které Spartě vyhrávaly těžké zápasy 🤌 Byznysově to byl od Tomáše Rosického masterclass a bylo jasné, že si svými výkony řekne o další posun v kariéře. Spartě odvedl neskutečné služby a zanechal tu obrovskou stopu. Vítěz 2 ligových titulů 🏆🏆 Vítěz MolCupu 🏆 Postup do LM! 🤩 Kaane, díky. Měl jsem tě rád. Ať jsi šťastnej a daří se ti v další fázi kariéry 💙💛❤️ #Sparta #KaanKairinen #Fotbal

La genialità del laziale, ironico (auto ironico) e graffiante anche nei momenti più difficili. Non so chi l'ha confezionata questa cosa (me l'hanno inviata poco fa) sul testo del quesito del compito di matematica di oggi alla maturità, ma è un genio... https://t.co/mSMRY96LcH #genialità #ironia #maturità

V článku se reflektuje rostoucí vliv umělé inteligence v oblasti kreativního obsahu a zábavy, přičemž se zdůrazňuje, že skutečná genialita není nezbytná pro úspěch v tomto odvětví, ačkoliv se obavy týkající se originality a lidskosti uměleckého vyjádření stále objevují. #InteligenciaArtificial #ContenidoGenerado #Entretenimiento

Albert Einstein, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob, prožil v dětství výjimečně rozporuplný vývoj, kdy se potýkal s opožděným řečovým vyvojem a agresivními záchvaty, přičemž vynikal v samotářském studiu a nekompromisním odmítání autorit, což formovalo jeho pozdější odpor vůči konvencím a dogmatismu v oblasti vědy i společnosti. #AlbertEinstein #genialita #věda

Karel Havlíček ve čtvrtek přišel na VŠE, posadil se před sál plný studentů a předvedl disciplínu, kterou vás nenaučí ani na Harvardu. Obor: Jak vám někdo v reálném čase dokáže, že lžete, a vy si u toho ani nepovolíte kravatu. Marie Bastlová se ho zeptá na zákon o neziskovkách. A Havlíček - klidně, s tím svým výrazem chlápka, co vám právě střelil octávku s přetočeným tachometrem a čeká, až odjedete - řekne: "Pan ministr Tejc ho dělá a připravuje. Jak tady sedím, tak vám to můžu potvrdit." Jasné tvrzení. Konkrétní člověk, konkrétní úkol. Jak tady sedím. A moderátorka udělá něco neslýchaného. Vytáhne telefon. A v přímém přenosu mu přečte citát ministra Tejce. Toho samého Tejce. A ten říká doslova: "Nevím, kde jste tuto informaci vzali. Žádný takový úkol není." Bum. Čelní srážka s realitou v přímém přenosu. Normální člověk, když mu v přímém přenosu dokážou, že si vymýšlí, tak aspoň zrudne. Zakašle. Začne listovat papíry, nebo předstírá infarkt. Cokoliv. Jakýkoliv lidský signál, že mozek zaznamenal chybu v Matrixu. Havlíček neudělá nic. Ani nemrkne. Podívá se do kamery a řekne větu, kterou by měli rovnou vytesat do kamene nad vchodem do Strakovky: "Ale vždyť jsem vám říkal... My tvrdíme, že ten zákon bude." My. Tvrdíme. Rozumíte té kráse? Je úplně fuk, že realita nebo váš vlastní ministr křičí něco jiného. Prostě: MY TVRDÍME. Jako by stačilo něco říct dostatečně pomalu, a ono se to zhmotnilo. Kdo jsou ti "my"? Havlíček a jeho odraz v zrcadle na záchodě? A víte, co je ten absolutní majstrštyk? Svět se nezastavil. Nikdo nevyběhl ze sálu. Studenti si dál dělali poznámky, jelo se dál. Jakmile pochopíte tenhle "My tvrdíme" software, všechno najednou dává smysl. Obranné výdaje. NATO chce dvě procenta HDP. My nemáme. A Havlíček na to? "Odmítám hon za procenty." Pak vezme devatenáct miliard na opravu kolejí a obchvat nějaké Horní Dolní a přemaluje to na obranu. Obchvat je teď vojenská infrastruktura! Tohle je genialita. Národní rozpočtová rada říká, že je to vyloučené. A Havlíček? "Byl jsem ve Spojených státech a nikdo se mě na ta procenta nezeptal. Až na posledního z nich." Až na posledního. To je nádherné. To je jako říct: "Z deseti lidí se mě devět nezeptalo, jestli jsem vrátil ty prachy. Ten desátej jo, ale toho ignorujme." A do třetice. Na Letné mrzne čtvrt milionu lidí. A Havlíček na to s úsměvem vytáhne historku z roku 89. Jak on chodil na demonstrace a riskoval vyhazov ze školy. Sledujte tu hodinářskou práci. Překlad: "Vy dneska riskujete tak maximálně rýmu a promočený boty. Já tehdy riskoval pendreky. Takže si tu chvíli pokřičte, ale my máme program." Vůbec nezmíní, proč tam ti lidi stojí. Rozpočet naruby, čistky na ministerstvech, zákon o neziskovkách podle gruzínského střihu. Ne. Nenašel důvod k demonstraci. Ten chlap by nenašel problém na potápějícím se Titaniku, ani kdyby mu Leonardo DiCaprio plaval kolem kotníků. Prostě by řekl: "MY TVRDÍME, že plujeme." A pokud se někdo bojí, že se utopí, tak ať se nezlobí, ale není úplně normální. Lidi, mě to neděsí. Já jsem upřímně fascinovanej. Tohle je čtyřtaktní metoda gaslightingu, se kterou zítra půjdu do banky přesvědčit je, že moje hypotéka už je splacená. Krok 1: Řekni to s absolutní jistotou. Krok 2: Když tě vyvrátí faktem, zopakuj to samé pomaleji. Krok 3: Tvař se, že ten druhý má problém s chápáním. Krok 4: Přesuň vinu na toho, kdo se ptá. Proč byl tak klidný? Proto, že ví, s kým má tu čest. On nepotřebuje, abyste mu věřili. Jemu úplně stačí, když do zítřka zapomenete. Bastlová udělala přesně to, co měla. Ale za čtyřiadvacet hodin si na to nikdo nevzpomene, protože informační stoka teče dál a my v ní plaveme s otevřenou pusou. A ruku na srdce, přátelé... my všichni mu tu službu s radostí prokážeme. Zítra ráno si otevřete zprávy, přečtete si, že se někdo s někým pohádal o záchodcích pro tři pohlaví, a na nějakýho Havlíčka si ani nevzpomenete. Tak na tu naši paměť, přátelé. Má trvanlivost otevřeného jogurtu v srpnu. A MY TVRDÍME, že je to takhle v pořádku. -

Od Zlého pana Misantropa: Dneska mám pro vás příběh o "úsporách". O té magické disciplíně, kde se logika chodí vyzvracet na záchod, zatímco demagogie slaví na parketu. Máme tu Petra Macha. Náměstek ministryně financí za SPD. Chlapík, co má na starosti naše peníze. Státní rozpočet má díru 310 miliard korun. Tři sta deset miliard! To je taková pálka, že kdyby ty peníze byly z betonu, postavíte z nich zeď kolem republiky, aby sem nikdo nemohl - což je vlastně vlhký sen SPD, takže možná o to jim jde. A co vymyslel pan Mach? Jak tuhle gigantickou propast zasype? Přišel s geniálním nápadem. Chce zrušit Národní rozpočtovou radu. Protože - a teď se chyťte stolu, ať vás ta genialita nesmete - tím ušetříme "desítky milionů". Chápete tu matematiku? Máte sekeru 310 000 000 000. A vy to vyřešíte tím, že škrtnete 0,00nic procenta. To je, přátelé, jako kdybyste vážili 200 kilo, doktoři by vám dávali týden života, srdce by vám mlelo z posledního... a vy byste se rozhodli, že zhubnete tím, že si oholíte obočí. "Hele, každá váha se počítá, ne? A to obočí mi stejně v ničem nepomáhá! Jenom se pod ním potím!" Machův hlavní argument... to je perla. To je klenot demence. On řekl: "Dříve jsme radu neměli a hospodařili jsme s mnohem menšími deficity." To je kauzalita level mateřská školka! Podle téhle logiky: "Dřív jsme neměli onkologické screeningy a lidi neměli tolik diagnostikované rakoviny. Takže zrušíme rentgeny a budeme nejzdravější národ na světě! Prostě jenom občas někdo umře na "celkovou únavu materiálu"." Nebo: "Dřív jsme neměli radary a nikdo neplatil pokuty za rychlost. Takže radary způsobují rychlou jízdu!" Luděk Niedermayer tomu říká "zhůvěřilé chování". Já tomu říkám syndrom ožralého fotra. Představte si to. Vláda je ten otec, co v hospodě prohýřil celou výplatu. 310 miliard v čudu. Přijde domů, motá se, smrdí dluhem... a uvidí děti - to jsme my a ty úřady - jak si v koutě svítí malou lampičkou, aby si mohly číst. A začne řvát: "Okamžitě to zhasněte! Víte, kolik stojí elektřina?! Vy mě chcete zruinovat! Ta lampička žere desítky milionů haléřů! Já tady dřu, dělám dluhy pro vaši budoucnost, a vy si tady svítíte!" Oni rozhazují peníze vidlemi z valníku, ale budou buzerovat kontrolní úřad, že moc svítí. Ale víte, o co jde doopravdy? Nejde o peníze. Národní rozpočtová rada je totiž ucho veřejnosti. Slyší, jak se tam nahoře mlaská u koryta. Slyší, jak praskají veřejné finance. A Mach chce to ucho uříznout. V Praze ti ucho uříznou legislativně, aby sis nevšiml, že tě okrádají. Ušetřené peníze zmizí v černé díře a ještě ti budou tvrdit, že je to pro tvoje dobro, protože bez uší jsi aerodynamičtější a nebudeš slyšet ten náraz. Vláda prostě nechce, aby jim do toho někdo kecal. Když se řítíte autobusem proti zdi a dupete na plyn, to poslední, co chcete slyšet, je ten otravný pípací asistent, co hlásí "NÁRAZ HROZÍ". Vy chcete ticho. Chcete klid na práci. Chcete v klidu narazit. -