Search

Radimo apsolutno sve što je u našoj moći kako bismo ispumpali vodu s glavnih prometnica i pomogli ugroženim obiteljima na terenuGuverner Bangkoka Chadchart Sittipunt upozorio je javnost da trenutna situacija predstavlja ozbiljan rizik za ljudske živote i imovinu građana. #Bangkok #poplave #klimatskepromjene

„Déšť stále neustává a my se snažíme, jak můžeme. Snažíme se vodu odčerpávat, ale kanály jsou plné… Nejohroženější jsou především ti, kteří bydlí v blízkosti kanálů,“Guvernér Bangkoku Chadchart Sittipunt řekl AFP, že nejhůř postižený je východ města. #povodně #Thajsko #extrémnípočasí

Páteční shrnutí téhle zoufalé vlády: • Dluhová brzda je kvůli ním o tři roky blíž. Titanic nabírá vodu. • Tomio Okamura nevidí v Rusku hrozbu. • Soudcovská unie vyzvala Andreje Babiše, ať doloží výroky o „mafii“ v justici. • Fico uráží českého prezidenta a premiér nereaguje. #vláda #politika #justice #CZ #SK #RU

V obcích zásobovaných z vodojemu Odolena Voda byla odhalena nadlimitní koncentrace olova ve vodě, což vedlo k odstavení 14 z 36 vrtů a podání trestního oznámení na neznámého pachatele, přičemž obyvatelům bylo doporučeno vodu nepoužívat k pití ani vaření. #vodárny #olovo #kontaminace

Dneska by můj táta slavil 60 let. Tolik bych si přál chytnout ho za ruku, pohladit ho a říct mu, jak ho mám rád a jak jsem na něj hrdej. Táta zemřel náhle v covidu na selhání plic. Jel jsem za ním domů podívat se, jak to zvládá, ale už bylo pozdě, nestihl jsem se ani rozloučit. Hrozně mi chybí. Jako táta, kamarád, dědeček našich synů, kterým se nestihl stát, i když se na to tolik těšil. Táta, Radek Vovsík, byl pro mě vzorem toho, jak milovat život a jak se poprat o své místo na světě. Neměli jsme moc peněz, vychovával mě sám, a přesto k tomu ještě dokázal vystudovat vysokou školu. Vypracoval se ze zootechnika a řidiče autobusu až na uznávaného ředitele dětského domova a náměstka Jihlavy. Dodnes mi lidé říkají, jak na něj vzpomínají. Jako na čestného pracovitého člověka, kolem kterého bylo vždycky živo a s kterým byla zábava. Jsem pak na něj hrozně pyšnej. Táta byl pořád v pohybu, odmalička jsme spolu výletovali, čundrovali, jezdili na vodu, projeli jsme na kole “rakousko-uherskou monarchii”… Nádherné zážitky. Rodina pro něj byla tím nejvíc na světě. Byl jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Jihlavy, protože by byl nejlepší děda pro naše děti. Že se jím stane, se dozvěděl na Vánoce, pár dní předtím, než zemřel. Byl z toho moc šťastnej. A já, i když se hrozně zlobím, že jsem o něj přišel tak brzy, jsem vděčný, že jsem mohl mít tak skvělého tátu. 💚 #táta #rodina #vzpomínky

Nová zpráva WMO varuje, že svět rychle ztrácí vodní zásoby, přičemž nejméně řek s normálním průtokem bylo zaznamenáno v historii, a rok 2025 byl jedním z nejsušších, přičemž extrémní jevy jako povodně a sucha se stávají stále častějšími a ničivějšími. #vodu #klimatickázměna #povodně

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Epidemii cholery v londýnském Soho nezastavil lék. Osmého září 1854 z veřejné pumpy na Broad Street odmontovali rukojeť. Nešlo o žádný nový přípravek ani vakcínu. Byla to pouze lidská ruka, která obyvatelům odepřela přístup k vodě, již do té doby považovali za čistou. Lékaři tehdy věřili v teorii miasmat – zkaženého vzduchu, který podle nich stoupal z hnijících odpadků a hřbitovů. John Snow však věřil něčemu docela jinému: adresám mrtvých. Koncem srpna 1854 udeřila cholera v úzkém okruhu kolem Golden Square. První vlna přišla 31. srpna a hned 1. září dosáhl počet obětí 143. Ve čtvrti umíraly desítky lidí denně, celé rodiny prchaly. Snow, který v Soho bydlel a již v roce 1849 tvrdil, že se cholera šíří pitnou vodou, nikoli vzduchem, začal obcházet jednotlivé domy. Z matrik si vypsal adresy zemřelých a zanesl je do mapy. Každá čárka představovala jednoho mrtvého. Ohnisko se neúprosně sbíhalo k jedinému bodu: pumpě na rohu ulic Broad Street a Cambridge Street. Mapa, kterou později litografoval Charles Cheffins a kterou dnes uchovává Wellcome Collection (zřizovatel @ExploreWellcome), nebyla pouhou ilustrací. Byla pádným argumentem. K téměř všem úmrtím došlo v docházkové vzdálenosti od Broad Street. Deset obětí sice žilo blíže jiné pumpě, v pěti z těchto domácností však Snowovi potvrdili, že vodu stejně nosili z Broad Street, protože měla lepší chuť. Ještě výmluvnější byly výjimky. V chudobinci na Poland Street žilo 535 chovanců obklopených domy plnými umírajících. Zemřelo jich "jen" pět – měli totiž vlastní studnu. V pivovaru rodiny Hugginsových pracovalo přes sedmdesát mužů a těžkou choleru nedostal nikdo. Pili výhradně přidělené pivo a vodu z obecní pumpy nebrali. Sedmého září večer předstoupil Snow před farní radu svatého Jakuba. Radní jeho teorii příliš nevěřili, byli však natolik zoufalí, že se rozhodli návrh vyzkoušet. Osmého září rukojeť pumpy odmontovali. Zde končí oblíbená zkratka a začíná poctivější historický příběh. Sám Snow později zaznamenal, že počet nových nákaz klesal už před tímto zásahem. Lidé ze čtvrti utíkali a koncentrace patogenu ve studni již možná nebyla tak vysoká. Odstranění kliky tedy první vlnu „nezastavilo“ tak přímočaře, jak se později tradovalo. Zásadně však zabránilo vlně druhé. První nakaženou – pacientem nula – byla pětiměsíční Frances Lewisová, která žila v domě číslo 40 hned vedle pumpy. Dne 28. srpna dostala těžký průjem. Její matka Sarah máčela plenky v kbelíku a znečištěnou vodu vylévala do jímky před domem. Cihlovou vyzdívku studny přitom od této prosakující jímky dělil necelý metr. Osmého září, přesně v den, kdy rukojeť pumpy zmizela, onemocněl i otec, strážník Thomas Lewis. Pokud by pumpa zůstala v provozu, jeho nákaza by studnu znovu masivně kontaminovala. Zemřel 19. září, studna však byla tou dobou již vyřazena z provozu. Tyto souvislosti odhalil místní farář Henry Whitehead. Zpočátku Snowovým závěrům nevěřil, pak však prošel farnost důkladněji než kdokoli před ním a lékařovu teorii potvrdil. Právě on vypátral osud nemocného dítěte v sousedství pumpy. Snow původce nemoci na vlastní oči nespatřil. Téhož roku 1854 sice bakterii pod mikroskopem ve Florencii popsal anatom Filippo Pacini a pojmenoval ji Vibrio cholerae, vědecký svět jej však ignoroval. Robert Koch sklidil slávu až o tři desetiletí později. Snow pracoval bez znalosti mikrobiálního patogenu – pouze s mapou, výpověďmi svědků a statistickým srovnáním. Položil tím základy moderní epidemiologie: zdroj nákazy hledej podle toho, kdo onemocněl a kdo neonemocněl. Místní úřady po odeznění epidemie kliku na pumpu vrátily. Představa, že se lidé nakazili výkaly rozptýlenými v pitné vodě, pro ně byla příliš nepřijatelná. Snow zemřel v roce 1858 v pětačtyřiceti letech. Teprve další epidemie a budování moderní vodohospodářské infrastruktury mu daly plně za pravdu. Dnes nese Broad Street název Broadwick Street. Na chodníku stojí černá replika pumpy bez páky a naproti ní hostinec John Snow. Odkaz slavného lékaře udržuje The John Snow Society (@JohnSnowSociety). Záznamy na mapě z roku 1854 dodnes předávají stejné poselství: předsudek dokáže zdánlivě vysvětlit cokoli, teprve data však neomylně ukážou skutečný zdroj problému. Cholera přitom ze světa nezmizela. Pouze ustoupila do oblastí, kde schází přístup k nezávadné vodě. Světová zdravotnická organizace (@WHO) v roce 2026 nadále eviduje desítky tisíc případů měsíčně, především v Africe a na Blízkém východě. Princip jejího řešení přitom zůstává stejný jako tehdy v Soho: najít zdroj dříve, než převáží pohodlné domněnky. Osmého září 1854 se v Soho neodehrál medicínský zázrak. Stalo se něco mnohem střízlivějšího a trvalejšího: někdo odmontoval kliku pumpy, protože strohá data odporovala zažité teorii o jedovatých výparech. P.S.: Každý den publikuji alespoň jeden příběh o tom, jak zvídavost zvítězila nad zažitými představami. Pomozte tyto texty šířit – podpořte je lajkem, komentářem, sdílením, uložením či odběrem, ať vám neuniknou další pokračování. Kterou symbolickou „kliku“ byste dnes navrhovali odmontovat vy? #cholera #historie #epidemiologie

Jistý africký kmen postihlo hrozné sucho. Zoufalí a žízniví vesničané se nakonec obrátili o pomoc na kmenového šamana. ​Šaman vyšel ze své hliněné chatrče, rozhlédl se po davu domorodců a zeptal se: „Kdo má vodu?“ ​Nikdo se nepřihlásil. Šaman tedy otázku zopakoval: „Kdo má vodu?“ ​Jeden z domorodců k němu nesměle přistoupil, podal mu kožený měch a řekl: „Mně ještě trochu zbylo…“ ​Šaman bez váhání nalil vodu do misky, sundal si košili a začal ji v ní prát. Vesničané ho s hrůzou sledovali. Šaman vytáhl košili z vody, vyždímal ji a zbytek špinavé vody vylil do keřů. Potom se znovu otočil k davu: „Kdo má ještě vodu?“ ​Další muž mu podal svůj měch: „Já mám ještě půlku…“ ​Šaman vzal i jeho vodu, nalil ji do misky a košili v ní pečlivě opláchl. Vodu opět vylil na zem a čistou košili pověsil na šňůru. ​Vesničané už to nevydrželi a zuřivě se na něj vrhli. V tom se ale obloha zatáhla těžkými černými mraky a spustila se průtrž mračen. ​Šaman se jen pokrčil rameny a prohodil: „Vždycky začne pršet, když peru prádlo…“ #voda #sucho #šaman

Krajské hygieny si řekly 323 750 Kč za poskytnutí dat o věčných chemikáliích. Trvalo by jim to 925 hodin čistého času. Drtivá většina vodáren navíc nezveřejňovala nově povinné měření věčných chemikálií na webu, a tak jsem se s tím rozhodl něco udělat. Než jsem udělal svou mapu PFAS, informace o věčných chemikáliích nebyly pro Česko veřejně dostupné. Většina vodovodů na svém webu zveřejňovala pouze základní parametry vody jako tvrdost, pH, dusičnany apod. Data z českých výzkumů byly taktéž neveřejné, maximálně se mi podařilo získat nějaké PDF či prezentaci s malým obrázkem, kde bylo vidět, že Polabí a okolí řeky Dyje je červené. A já pocházím z Polabí! Vzhledem k tomu, že od ledna 2026 je měření PFAS povinné v pitné vodě, rozhodl jsem se napsat krajským hygienickým stanicím o poskytnutí dat. Chtěl jsem měření PFAS + lokalitu, aby se z toho dala udělat mapa podobná ForeverPollution projektu od Le Monde, kde Česko nebylo prakticky vůbec pokryté. Teď už chápu proč. Odpověď z hygien tvrdila, že jejich informační systém pro pitnou vodu nedovoluje takový export dat a už vůbec ne propojení s lokalitou. Tedy pro každý z 2775 vodovodů to zabere 20 minut, tedy 925 hodin a bude to stát 323 750 Kč. Celý můj život se živím návrhem a vývojem softwaru a tady jsem věděl, že je něco hodně špatně se státními systémy. Trochu jsem zvažoval, že si ta celá data nechám zpracovat v Ústecké hygieně, kde měli nejnižší hodinovku, avšak profesně bych se musel stydět. Tuto práci měl dělat software, ne člověk. Naštěstí ve státní správě (ne)funkčnost systémů dohání dobří lidé a podařilo se mi sehnat data o měření PFAS v surovější podobě, bez lokality a pouze s názvem vodovodu. Hodně z těch 2478 vodovodů, kde se PFAS měřily, šlo pomocí skriptů a mapových dat spojit s konkrétní obcí. Avšak některé vodovody v sobě vůbec název obce neobsahovaly, případně zásobovaly hned několik obcí. Zhruba 800 řádků v Excelu jsem tedy procházel ručně a pro každý dohledával v dokumentech obcí, jaké obce daný vodovod zásobuje. Dostal jsem tak alespoň přibližnou lokalitu, kterou nyní vidíte na mé mapě. Po zhruba 80 hodinách mého času po večerech je výsledkem mapa. Sice nedokonalá, ale kdo chce a ví, do kterého vodovodu zhruba spadá, tak si informace najde. Před pár dny se dokonce kruh uzavřel, protože renomovaný projekt ForeverPollution mě požádal o poskytnutí dat do jejich Evropské mapy. A ty jsem jim bezplatně poskytnul. Dále jsem mé data o PFAS + radonu a radioaktivním césiu z Černobylu zpracoval a poskytl jedné české univerzitě, která zkoumá vysoký nárůst rakoviny i u mladých lidí do 50 let. Tak až mě někdo zas nazve „prodejcem filtrů“, pošlete mu prosím tento příspěvek. Můj web je pouze návod, jak se může jednotlivec zařídit sám, nikomu nic nenutí a obsahuje pouze doporučení, podle kterých sám žiju a které jsem researchoval po nocích vedle svého zaměstnání. Neoporučuji nic, co sám doma nepoužívám. Některé z nich, jako např. ovesné vločky, stojí v BIO kvalitě 19,90 Kč v Lidlu. #PFAS #vodovody #zdraví