Bojkot Babišových výrobků

Úplná katastrofa Na dnech NATO odpověděl premiér ČR Andrej Babiš na dotaz redaktorky “Jak plánujete připravit občany na krize a zvýšit jejich odolnost?” doslova takto: “No, no, ehm, bývalý ministr ministr vnitra Rakušan měl nějaký předvolební, nějakou příruč příručku (smích) o tom, jak se mají chovat občané v krizích. My samozřejmě eee jako naše rezorty, jako eee vnitro eeee a obrana eee dělaj dělaj tuhle prevenci tady tady jsme viděli mají tady stánky a občané o to měli velký zájem ano i i vlastně děti a mladý lidé a tak dále takže eee ano ale já říkám že eee bylo by dobré konečně hlavně se soustředit na ukončení tich válek ne stále mluvit o o válce strašit lidi ano ta hrozba je tady ale je to odpovědnost světových lídrů aby zabránili třetí světové válce a ne aby každý den tady vlastně eeehm děsili lidi eeee a já pevně doufám že k tomu nedojde protože to by byla samozřejmě úplná katastrofa takže je potřeba e e se snažit diplomatickou cestou je jasné že Putin je agresor je jasné že je to nepřítel něco udělal ale pokud si někdo myslí že ho vojensky porazíme tak nejsem si jistej a respektive jsem přesvědčenej že to asi bude velice těžké aa a proto bysme se měli snažit my Evropané ee do toho nějakým způsobem angažovat když to celé platíme protože to platí všechno Evropa”… Omlouvám se za slitý tok textu. Ze začátku jsem se snažil vložit do něj čárky a tečky na místa, kde jsem tak nějak tušil, že zřejmě patří. Při nejlepší vůli však nebylo možné rozeznat, kde něco jako věty asi končí, kde nové začínají, či zda části textu na něco navazují… Jedno je však z vyjádření premiéra Babiše jasné. V Rusku musí být s přípravami ČR na avizovaný útok, a celkovou politickou reprezentací, jistě spokojeni 🫣 Zdroj: Ziggy Horváth - ofišl pejč https://t.co/617YD9AxEm #NATO #politika #krize

KDYSI POSÍLALI LIDI NA SMRT A STOUPALI ZA TO NAHORU. DNES STAČÍ OBEJÍT SOUD. Helena Válková sedí ve Sněmovně za ANO a od listopadu 2025 předsedá mandátovému a imunitnímu výboru — tomu, který rozhoduje, jestli poslance vydat spravedlnosti, nebo ho před ní schovat. Sedí i v ústavně-právním výboru a v podvýboru pro justici. Ta samá Helena Válková napsala v 70. letech společný odborný text s Josefem Urválkem — prokurátorem, který v roce 1950 poslal na smrt Miladu Horákovou. Když to v lednu 2020 vyplulo, tvrdila, že netušila, kdo Urválek je. Policii ale sama přiznala, že o jeho minulosti věděla nejpozději v roce 1977, dva roky před vydáním toho textu. A letos v únoru policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu uzavřel, že se Urválek na vraždě Horákové podílel vědomě a aktivně. Žena, která psala s Horákové katem, dnes drží klíč od dveří, kterými politik projde k soudu — nebo neprojde. A ten klíč použila okamžitě. Jako předsedkyně mandátového a imunitního výboru hlasovala proti vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání — tedy pro to, aby ho ochránila imunita. Zdůvodnila to tím, že kdyby Babiš nebyl politik, vůbec by stíhán nebyl. Výbor pak doporučil nevydat ani Tomia Okamuru — předsedu Sněmovny, který sám čelí obžalobě za plakáty SPD kvůli podněcování k nenávisti. A Sněmovna 5. března 2026 oba za imunitou schovala. A není v tom sama. Motoristé, třetí strana vlády, udělali ústavní krizi z toho, že prezident odmítl jmenovat ministrem Filipa Turka kvůli jeho výrokům — obvinili hlavu státu z porušení ústavy a Turka protlačili jako vládního zmocněnce. Vzorec je pořád stejný: když nám nevyhovuje soud, obejdeme ho. Když nám nevyhovuje prezident, řekneme, že porušuje ústavu. Když má jít náš člověk před soud, schováme ho za imunitu. A PROTI TOMU STOJÍ ONA Milada Horáková mohla za nacistů mlčet — nemlčela. Po válce mohla odejít — neodešla. Po únoru 1948 se mohla přizpůsobit — nepřizpůsobila se. Zaplatila za to životem: 27. června 1950 ji komunisté po vykonstruovaném procesu pověsili. Bylo jí 48, ostatky rodině nikdy nevydali. Nebyla nepohodlná proto, že byla radikální. Byla nepohodlná proto, že byla konzistentní — a člověk, který drží hodnoty za všech okolností, ukazuje ostatním jejich vlastní kompromisy. Přesně tahle hodnota se dnes ztrácí. Pragmatismus se stal ctností, hodnoty překážkou a moc si obchází spravedlnost jako tehdy. Demokracie přitom nepotřebuje mučedníky na piedestalu. Potřebuje občany, kteří se nenechají koupit. Horáková jím byla. Otázka je, co pro to děláme my. 🇨🇿 Zdroj: ✍️ Ondri Kolin https://t.co/LkzR1kMqdi #spravedlnost #demokracie #historie

PO PADESÁTCE PRÁCI SHÁNÍŠ MARNĚ. A TEĎ TI K TOMU VLÁDA SEBERE I PODPORU. ✍️ Ondri Kolin Zkuste si to představit. Je vám padesát pět, přijdete o práci — a začne kolotoč, který znáte, jen jste doufali, že vás mine. Životopis za životopisem, a buď ticho, nebo zdvořilé „bohužel”. Ne proto, že neumíte. Ale proto, že u kolonky s rokem narození to zaměstnavateli zhasne. Přesně těmhle lidem teď vláda Andreje Babiše chystá utáhnout kohoutek. Ministerstvo práce chce od ledna 2027 osekat podporu v nezaměstnanosti. Strop má spadnout z osmdesáti procent průměrné mzdy na šedesát — to je v dnešních číslech propad z 38 537 na necelých 29 tisíc, tedy skoro o deset tisíc měsíčně dolů. Sníží se i to, co člověk dostane během rekvalifikace, a mizí i věková výjimka, na kterou byli lidé po padesátce zvyklí. Novela zatím není schválená, musí projít Sněmovnou. Ale záměr je jasný a ministr Aleš Juchelka (ANO) ho neskrývá: má to ušetřit zhruba 4,5 až 5 miliard ročně. A tady je ta věc, kterou musíte vědět. Týž ministr Juchelka ještě letos v únoru vyšší podporu chválil. Vysvětloval, jak je prospěšná — že dává lidem prostor najít práci, která jim sedí, a zapojit se do rekvalifikace. Po pár měsících ji ruší. Nejde o spor dvou politiků, jde o jednoho člověka, který během půl roku řekl obojí. Nejdřív se navýšení schválí — a vylepší se rozpočet. Pak se zruší — a zase se vylepší rozpočet. Jeden komentátor to nazval zázračnou ekonomickou metodou. Trefnější slovo mě nenapadá. Vláda to obhajuje tím, že chce zvednout „motivaci k dřívějšímu návratu na trh práce”. Jenže u padesátníka problém není motivace. Ten by bral hned zítra, jenže ho nikdo nevezme. Nižší podporou nezařídíte, aby ho zaměstnavatel chtěl — zařídíte jen, že vezme cokoli, hned, pod tlakem. Koordinátorka projektu pro lidi nad 50, Kateřina Musilová, to říká přesně: budou hledat rychle, aby měli na živobytí, a bude jim jedno, jakou práci vezmou. A ti, co už motivaci ztratili, nenajdou nic. A do třetice ta nejtrpčí ironie. Ministerstvo tvrdí, že ohroženým padesátníkům chce pomáhat rekvalifikacemi. Jenže rekvalifikací letos dramaticky ubylo — loni v červenci jich bylo skoro 4 800, letos jen 911. A podporu během rekvalifikace vláda zároveň seká z osmdesáti na šedesát procent. Tedy: nabízí jako záchranné lano nástroj, který sama pod rukama rozebrala a ještě zlevnila. Nejsem ekonom a nechci předstírat, že vím, kde má stát ušetřit. Ale jedno vidím jasně. Když chcete šetřit, dá se hledat na sto místech. Tahle vláda si vybrala kapsu člověka, který přišel o práci po padesátce a shání ji marně. Posuďte sami, jestli tak vypadá stát, který drží palce těm nahoře — nebo těm, co zrovna spadli. Zdroje: https://t.co/FV6X2fm9zm #zaměstnanost #podpora #rekvalifikace

Jindolf Rajchl se chlubil, jak se svou vyšetřovací komisí vyřeší Dozimetr (jehož pachatelé jsou mimo jiné dávno před soudem nebo ve vězení). Na dnešním zasedání této “legendární” komise se ale ukázalo, že nejlepší právník na světě nebyl ani schopný si k případu zajistit spis. Účastníci se tím pádem mohli na sebe maximálně tak usmívat 😂😂 To je zas ostuda. Zdroj: https://t.co/vA56ERdu1B #Dozimetr #politika #ostuda

Motoristé se už od voleb chovají a prezentují jako strana s volebními preferencemi nejméně 51 %. Člověk by z toho až nabyl dojmu, že jsou naprostým hegemonem české politiky, že bez nich v této zemi není možné rozhodnout vůbec nic a že stále sílí. Ono to tak ale vůbec NENÍ. Podle posledního průzkumu od agentury Median by se nyní dokonce už ani nedostali do Poslanecké sněmovny. A to jim ta stejná agentura ještě minulý měsíc těsný vstup naměřila. Kauzy, kontroverze, skandály a porušení většiny předvolebních slibů zřejmě není tou nejlepší cestou, jak nabrat nové voliče. A podle dat to není cestou ani k udržení těch současných. 4,5 % pro Motoristy je potěšující výsledek, stále je to ale ještě dost a příliš těsné. Strana, která u moci předvádí takový cirkus, musí dostat řádné politické vysvědčení. Buďte proto, prosím, i nadále aktivní a pomozte nám poukazovat na jejich kauzy, problémy, lži a porušené sliby. Motoristé padají. Občanská aktivita zabírá 🛡️ ✌️ Zdroj: https://t.co/OMnCAjVUOt #politika #volby #aktivismus

Na zemědělské dotace se miliardy navíc našly a to i za cenu většího a brutálnějšího zadlužení naší země. U dětského sportu a u oprav silnic už je ale situace úplně jiná. Babišova vláda ANO, SPD a Motoristů odmítla prostřednictvím státního fondu SFDI zaplatit opravy silnic druhé a třetí třídy. Stát, který oni spravují, na to nedá ani korunu. Bouří se i hejtmani: „Andrej Babiš nám bere peníze a jeho hejtmani z ANO to akceptují. Dříve se mohli přetrhnout kvůli pár milionům, dnes se krajům berou miliardy a oni bázlivě přikyvují,“ uvádí hejtmanka Středočeského kraje Pecková. "Za mnohem horší ale považuji to, že ministerstvo dopravy už dnes poměrně jasně naznačuje, že podobnou nulu mohou české a moravské kraje dostat i v roce 2027 a v dalších letech" obává se hejtman Libereckého kraje Půta. Pro vlastní obohacování, napojování věrných na státní rozpočet a vytváření umělých míst a trafik se peníze vždy najdou. I kdyby se měla ČR zadlužit na další generace. Stejně tak se ve státním rozpočtu najdou i miliony na zaplacení vysokých škod po neschopných, nekompetentních ministrech a jejich poradkyních. Na rozbité silnice už ale ne. Ani koruna. Až tedy pojedete po ostudné, rozbité a možná i nebezpečné silnici, vzpomeňte si na tuto chvíli. Vzpomeňte si na hnutí ANO, SPD a Motoristy. Zdroj: https://t.co/OZR9Rgdesl #transport #zemědělství #českápolitik

"Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům proneseným ve sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádni nadlidi." Andrej Babiš, 13. 4.2017 Uběhlo pár let a Babiš se drží koryta zuby nehty, aby za ten svůj" křišťálový" byznys a daňové úniky ve Francii nešel sedět. #Imunita #Politika #Spravedlnost

Dotace a veřejné zakázky Agrofertu Holding Agrofert je nejvýznamnějším tuzemským odběratelem státních a evropských dotací. Za šest let působení Andreje Babiše ve vládě (2014 – 2019) získal v dotacích celkem 10,9 miliardy korun, z toho nenárokových 2,9 miliardy. To je dvakrát více než za sedm let předchozích pravicových vlád, kdy dosáhl na dotace za 4,8 miliardy korun, z toho nenárokové ve výši 1,2 miliardy. Jen v roce 2019 čerpaly firmy Agrofertu na dotacích celkem 1,97 miliardy korun, z toho 1,62 miliardy tvořily nárokové provozní dotace (hlavně na zemědělskou půdu) a 350 milionů korun nenárokové investiční. Skupina Agrofert nejlépe využívá i jiné typy státní podpory ve formě daňových úlev, veřejných zakázek nebo přímého zadání „z ruky“. Podle některých propočtů dostaly Babišovy firmy od roku 2017 na dotacích a veřejných zakázkách za čtyři roky celkem 20,2 miliardy korun. Takový střet zájmů ve vládě byl dříve nepředstavitelný. Potravinářská divize Agrofertu zahrnující 19 společností je spolu s chemickou divizí nejstabilnější součástí holdingu. Zaujímá největší tržní podíl mezi domácími potravinářskými producenty, hlavně v pekárenském oboru se 45 procenty trhu. Obě divize čerpají dotace v řádu stovek milionů korun. Obří veřejné penězovody protékají do Agrofertu i z resortu životního prostředí. Lovochemie dostala evropskou dotaci 337 milionů korun na snížení emisí za ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), který dříve působil jako její generální ředitel. Rekordní daňové úlevy Babišův holding si polepšil i na daňových úlevách schvalovaných ministerstvem financí. Zatímco v letech 1998 až 2013 přiznal tento resort jeho firmám daňové úlevy v celkové výši 2,15 miliardy korun, jen v roce 2014 získaly 1,5 miliardy korun. Stalo se tak krátce předtím, než byla snížena tato forma státní podpory ze 40 procent na 25 procent hodnoty investice za úřadování ministra financí Andreje Babiše. Premiantem holdingu se tehdy stala opět Lovochemie s daňovou úlevou 591 milionů korun. Neslíbila přitom jediné nové pracovní místo, což bývá podmínkou udělení podpory. Další dceřiná firma Agrofertu CS Cabot dosáhla na daňovou úlevu 579 milionů korun pouhý měsíc předtím, než začala platit nevýhodnější pravidla. Premiérovy firmy vyhrávají miliardové veřejné zakázky, kam patří kontrakty na těžbu dřeva (Uniles), nebo obchodují se Správou státních hmotných rezerv (Navos – uskladnění obilí, Animalco – zásoby mraženého masa). Babiš kontroluje i resort zemědělství, který dotačně zvýhodňuje velké agrokoncerny na úkor malých farem. Premiérovy firmy (Preol, Primagra) dodávají státnímu podniku Čepro daňově zvýhodněnou bionaftu, od roku 2017 bez výběrových řízení za zhruba 5 miliard korun. Ministerstvo financí pod kontrolou šéfa ANO upravuje daňové a dotační podmínky. Proto Andrej Babiš s pomocí svých ministrů tolik brojí proti závěru evropského auditu, který potvrdil jeho střet zájmů. V krajním případě by mohl přijít o veškeré dotace a veřejné zakázky. To by mohlo vést mimo jiné ke zpřísnění úvěrových podmínek u bank a vyvolat tlak na rychlejší zesplatnění půjček v celkovém objemu 40 miliard korun. Zdroj: https://t.co/DF5MKIDGMR @AndrejBabis @KoncernAgrofert #Agrofert #Dotace #StátníPodpora

S prohlubujícím se přátelstvím mezi Andrejem Babišem a maďarským expremiérem Viktorem Orbánem se také rozšiřoval byznys Babišova holdingu Agrofert v Maďarsku a Rumunsku. Agrofert získával miliardové půjčky od banky vlastněné státem i Orbánovým přítelem z dětství a vstoupil do firmy propojené s lidmi z okolí tehdejší maďarské vlády. 👇 @investigace_cz @AndrejBabis @KoncernAgrofert https://t.co/0IHSdCeaTA #Byznys #Politika #Zprávy

Klíč jménem Gross: Unipetrol II Fiasko první privatizace Unipetrolu nezabránilo Andreji Babišovi, aby se nezúčastnil druhého kola v režii vlády Vladimíra Špidly a později Stanislava Grosse. Učinil tak skrytě a jak se ukázalo, že měl na její průběh zásadní vliv. Druhou privatizaci provázely ještě větší skandály a policejní vyšetřování. V lednu 2004 se Špidlův kabinet rozhodl prodej petrochemického holdingu zopakovat. Ze sedmi platných nabídek nejprve tři vyřadil, navzdory doporučení expertní komise vlády. „Tím, že vláda vyřadila dvě ze tří nejvyšších nabídek, značně omezila konkurenci,“ uvedla komise v zápise s tím, že stát mohl získat několik miliard korun navíc. Do užšího výběru postoupily polská společnost PKN Orlen, maďarský MOL a Shell. Konečnou nabídku nakonec podal jediný PKN Orlen, který zaplatil 14,7 miliardy korun. Kabinet ji v dubnu 2004 přijal a prodej byl dokončen za Grossovy vlády v roce 2005. V srpnu 2005 vyšlo najevo, že PKN Orlen mohl při této transakci přijít o miliardy korun, jelikož na obchodu měl výrazně vydělat Andrej Babiš. Smluvně se dohodl s tehdejším vedením polského koncernu na společném postupu řadu měsíců před jejím zahájením. Poláci slíbili Babišovi výměnou za lobbing ve vládě prodat pod cenou nejvýnosnější sekci Unipetrolu, chemičky Chemopetrol, Kaučuk, Paramo, Agrobohemie a Aliachem. Vedení Orlenu si bylo vědomo, že smlouvy s Agrofertem jsou sice nevýhodné, ale kvůli jeho síti kontaktů nezbytné, aby uspěli v soutěži o Unipetrol. Andrej Babiš byl považován za osobu s klíčovým vlivem na tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Podle polského tisku musel zpřístupnit Polákům všechny informace a dokumenty týkající se Unipetrolu, místních poměrů i atmosféry panující ohledně privatizace. Vlivy Agrofertu musely být ohromné V té době už aféru Orlengate vyšetřovala krakovská prokuratura. Bývalý člen vedení PKN Orlen Krysztof Kluzek vypověděl, že věděli dlouho dopředu, jakou cenu nabídnou v privatizaci jejich konkurenti, a že jim tyto informace zajistil Andrej Babiš. K aféře následně vznikla i vyšetřovací komise polského Sejmu. „Vlivy Agrofertu musely být ohromné, jestliže se mu podařilo českou vládu přesvědčit, aby odmítla nabídku o 40 procent vyšší než od PKN Orlen,“ uvedla v závěrečné zprávě. Polský tisk tehdy obsáhle informoval o podezřeních z obří korupce, která prodej Unipetrolu provázela. Na polské i české straně mělo být napůl rozděleno 1,2 miliardy korun. Nové vedení PKN Orlen se nakonec rozhodlo smlouvy s Agrofertem vypovědět a raději riskovat soudy, než prodat pod cenou rentabilní podniky, jejichž hodnota se časem ještě zvýšila. Vyšetřování se rozběhlo i u nás, ale podezření z korupce nebylo prokázáno. Faktem zůstává, že Agrofert uzavřel kvůli privatizaci Unipetrolu v předstihu smlouvy s PKN Orlen jako strategický partner. Poláci poté netranspartentní soutěž vyhráli. Babiš přišel o „odměnu“ v podobě levně získaných lukrativních chemiček jen díky polskému vyšetřování a výměně vedení PKN Orlen. Následný soud o odškodnění 20 miliard korun Agrofert definitivně prohrál v roce 2018, a tím kauza Babišova „Palerma“ končí. Zdroj: https://t.co/GzAPRp2Q8w #Unipetrol #privatizace #korupce

Zatímco veřejnost sledovala politickou pěnu dní, Poslanecká sněmovna za půl roku schválila desítky poslaneckých návrhů bez odborné diskuse. Řada z nich má jedno společné: pomáhá byznysu Andreje Babiše a oslabuje kontrolu nad mocí. https://t.co/LnYlq3AhxE @KverulantOrg #politika #biznis #korupce

Dárek od Zemanovy vlády: Unipetrol I Nejproblematičtější kapitolou v historii podnikání Andreje Babiše je dvojí privatizace petrochemického gigantu Unipetrol. U obou hrály klíčovou roli jeho nadstandardní vztahy s vládami sociální demokracie. První díl se začal psát v lednu 1999, kdy vláda Miloše Zemana provedla čistku v tomto státem většinově vlastněném holdingu. Babiš přitom neseděl s rukama v klíně. Novým generálním ředitelem Unipetrolu se stal Pavel Švarc, který do té doby vedl Lovochemii z holdingu Agrofert. Babiš získal vlivné spojence hlavně v ministrovi průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi a jeho pravé ruce, náměstkyni Miladě Vlasákové, která se stala předsedkyní dozorčí rady Unipetrolu. Výborné vztahy měl i s premiérem Milošem Zemanem. Čistka neušla kritice, jelikož Unipetrol tehdy patřil mezi pět nejziskovějších společností v zemi. Už v té době spekulovalo o tom, že petrochemického obra může ovládnout Andrej Babiš. O tom svědčil následující vývoj. Kromě Švarce se členy představenstva Unipetrolu stali další lidé spjatí s Agrofertem: Jan Landa, Václav Přibyl a Miroslav Kuliha. Proč Babiš dosadil do Unipetrolu svoje lidi? Do budoucna se chystala jeho privatizace, ale vliv mohly mít i obchodní důvody. Zdroje z Agrofertu tehdy upozorňovaly na provázanost firem Agrofertu a Unipetrolu, které si vzájemně dodávaly produkty. Bylo možné snížit cenu dodávek státních firem pro Agrofert, přičemž stát prodělal. Babišův holding následně těžil z výhodných smluv s Unipetrolem celé tři roky a „tunelováním“ státu vydělal miliardy bez povšimnutí policie a kontrolních orgánů. Exkluzivita pro Agrofert Rozhodnutí o privatizaci Unipetrolu padlo v prosinci 2001. Vláda ho prodala v tendru za 11,9 miliardy korun. Neuspěla britská společnost Rotch Energy, která nabízela téměř o 3 miliardy více. Vítězný Agrofert podporoval především propagátor „české cesty“ Grégr. Babiš podepsal kupní smlouvu o nákupu 63 procent akcií Unipetrolu v únoru 2002. Trh tehdy na sporné rozhodnutí vlády, ignorující doporučení privatizační komise, reagoval propadem akcií Unipetrolu o 45 procent. Prodej měl i své odpůrce. Pavel Mertlík, do dubna 2001 ministr financí v Zemanově vládě, prohlašoval, že podmínky pro vítěze byly „příliš královské“. Vláda se podle něho chovala, jako by nešlo o veřejnou soutěž, a Agrofertu udělila exkluzivitu. Nový vlastník následně veškeré pochybnosti potvrdil. Babiš před privatizací avizoval, že koupi Unipetrolu bude financovat s koncernem Conoco, což nesplnil. Už tehdy existovalo podezření, že nemá zajištěný úvěr. Otálel se zaplacením a nakonec byl donucen holding za Špidlovy vlády v září 2002 s ostudou vrátit. První privatizace Unipetrolu skončila fiaskem a Miloš Zeman dlouho nemohl přijít Babišovi na jméno. „Byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel. To je pro mě dostatečný důkaz nevěrohodnosti pana Babiše, nehledě na jistá další podezření, která se doufám časem prošetří,“ prohlásil Zeman v roce 2011 při vzniku hnutí ANO. Podezření se dodnes neprošetřila a nyní jsou oba muži mocenskými spojenci. @AndrejBabis @KoncernAgrofert Zdroj: https://t.co/5ICcF7LXHg #Unipetrol #privatizace #Babiš

Ovládnutí klíčového podniku Lovochemie Andrej Babiš dodnes pranýřuje polistopadový vývoj jako éru zlodějin a korupce. Způsob, jakým koncem devadesátých let získal Lovochemii, největšího výrobce průmyslových hnojiv, přitom vyšetřovala policie. Ovládnutí Lovochemie je prvním počinem majitele Agrofertu, jímž expandoval do tuzemského chemického průmyslu. V roce 1995 se stala jejím většinovým vlastníkem společnost Proferta, jež od státu koupila 51 procent akcií za půl miliardy korun, které si půjčila u IPB. Proferta měla dva české a jednoho zahraničního akcionáře, německou obchodní společnost BAGS. O rok později do Proferty vstoupila Babišova společnost Agrobohemie, společný podnik Agrofertu a Unipetrolu. Agrobohemie zároveň skupovala na trhu další akcie Lovochemie, a stala se tak současně jejím přímým menšinovým akcionářem. Inkriminovaný moment nastal v roce 1998. Agrobohemie navýšila základní jmění o 250 milionů korun a získala v Lovochemii majoritu. Proferta se rozhodnutím představenstva přes protesty německého spolumajitele BAGS navýšení nezúčastnila a zůstala jí v podniku minorita. Lovochemie tak byla začleněna do firemní skupiny Agrofertu. Problém spočíval v tom, že v té době byl Babiš předsedou představenstva všech tří klíčových firem – Lovochemie, Proferty i Agrobohemie. Následně poslal Profertu do likvidace. Skončila v konkurzu spolu s půlmiliardovým dluhem vůči IPB, ke kterému se Agrofert neznal. Lovochemie je tunelizace Souboj o Lovochemii skončil tím, že společnost BAGS podala na Agrofert trestní oznámení. „Firmy okolo pana Babiše ovládly Lovochemii a my jsme zcela vypadli ze hry,“ prohlásil v té době obchodní ředitel BAGS Jiří Šmejkal. „Celá Lovochemie je typická tunelizace,“ zdůraznil. Případem možného spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku se zabývala nejprve Služba pro odhalování korupce a poté litoměřická policie. Ta rozhodla, že věc odloží jako nedůvodnou. Podruhé se kauza ovládnutí Lovochemie dostala na stůl vyšetřovatelů v roce 2001 na základě stížnosti společnosti BAGS. Tehdejší litoměřická státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla, že při majetkových změnách v chemičce mohlo být spácháno až pět trestných činů. Policie mimo jiné prošetřovala, zda se Babiš nechtěl těmito transakcemi účelově vyhnout splacení půlmiliardového úvěru, který tak uhradili daňoví poplatníci. „Ta věc byla ukončena, ale je do ní přípustná stížnost. Na základě této stížnosti jsem vydala usnesení, jímž jsem zrušila usnesení vyšetřovatele, jelikož se jednalo o to, že ta věc byla odložena nezákonně a nedůvodně,“ řekla tehdy Bradáčová České televizi. Následně jí však byla kauza odebrána. Bradáčová přešla na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, kde povýšila na post náměstkyně. Poté byl případ přesunut na Městské státní zastupitelství v Praze, kde ho policie v roce 2002 znovu odložila. Případ vyšuměl do vytracena, ale otazníky kolem něj zůstávají dodnes. Týdeník Euro později zjistil, že klíčový policejní znalec David Hrazdíra, na základě jehož posudků byl případ odložen, následně vypracovával posudky pro Agrofert. Zdroj: https://t.co/u9txKTXzRT #Lovochemie #korupce #Babiš

Převzetí Agrofertu: ukázkový devadesátkový tunel státního majetku Andrej Babiš ve zlomové době sametové revoluce pobýval na lukrativní pozici delegáta bratislavského Podniku zahraničního podniku Petrimex v Maroku. V těchto privilegovaných firmách, obchodujících se západními a rozvojovými zeměmi, pracovala důkladně prověřená vrstva nomenklaturních kádrů. Mnozí z nich využili výhodnou startovní pozici po pádu komunismu. Mezi ně patřil i Andrej Babiš, člen komunistické strany, evidovaný jako agent Státní bezpečnosti. Babiš se do Bratislavy vrátil v roce 1991 na žádost Antona Rakického, svého šéfa z Petrimexu. Rakický se v nových poměrech rychle zorientoval a stal se generálním ředitelem Petrimexu. V Babišově životě je důležitou postavou, jelikož ho jmenoval svým zástupcem a v polistopadové éře ho přivedl k podnikání v Československu. Oba muži mají společné i to, že v polovině devadesátých let uprchli ze Slovenska, údajně před Mečiarovým režimem. Rakický před trestním stíháním do USA, Babiš do Prahy, kde už v roce 1992 založil pobočku Petrimexu. O rok později z ní vznikla samostatná firma Agrofert, kterou Babiš za podezřelých okolností převzal s pomocí záhadné společnosti O. F. I. (Ost Finanz und Investition), registrované ve Švýcarsku. Kdo stojí za O. F. I.? Dodnes není jasné, kdo za O. F. I., schránkovou firmou bez vlastní kanceláře, stál. Babiš tvrdil, že mu peníze půjčili jeho spolužáci ze švýcarského gymnázia College Rousseau v Ženevě, kde rok studoval v době normalizace. Jeho otec zde tehdy působil jako československý zástupce v GATT. Podle svědectví bývalých spolupracovníků je příběh se spolužáky jen pohádka, a za O. F. I. stál samotný Babiš. V únoru 1995 se sešli tři členové představenstva (z pěti) Petrimexu v čele s Andrejem Babišem a schválili navýšení základního jmění Agrofertu. Této transakce se paradoxně neúčastnil Petrimex, ale Babišova neprůhledná společnost O. F. I. a zčásti Spolana Neratovice. Nový vlastník ovládl Agrofert za pouhé tři miliony korun. Petrimex přišel o stoprocentní podíl v Agrofertu, do kterého předtím investoval stovky milionů korun. Babiš využil situace, že současně zastupoval mateřský Petrimex i později vlastní Agrofert. Když se o partyzánské operaci dozvěděla dozorčí rada Petrimexu, odvolala Babiše z představenstva. Petrimex podal žalobu, ale jeho snaha získat Agrofert zpět byla neúspěšná. Nezodpovězených otázek kolem převzetí Agrofertu je však víc. Jelikož firma O. F. I. byla příliš kontroverzní pro rozsáhlé akvizice v tuzemském chemickém průmyslu, prodala svůj podíl basilejské rodinné firmě Ameropa, rovněž s nejasným kapitálem. Babiš dodnes nevysvětlil, za jakých podmínek od Ameropy nakonec převzal její podíl. Poté ale již rozhodně nebyl jen skrytým vlastníkem, ale definitivně a oficiálně ovládl Agrofert jako jediný vlastník. Do roku 2000 přitom legálně vydělal pouhých 8 milionů korun, přičemž v této době získal 45 procent akcií holdingu, který měl už v roce 1997 tržní hodnotu 900 milionů korun. Převzetí Agrofertu je symbolicky první kontrovezní kauzou, která stála na počátku Babišovy podnikatelské expanze provázené mnoha podobnými spornými transakcemi, na jejímž konci stojí impérium 250 firem s ročními tržbami 160 miliard korun. Je zjevné, že celá operace převzetí Agrofertu z majetku slovenského státu a jeho firmy Petrimex bylo ukázkovým tunelem státního podniku. To podtrhuje skutečnost, že na Agrofert nechal z Petrimexu Babiš převést klíčové obchodní smlouvy, jež zabezpečily Agrofertu zisk. Je to totiž hlavně zisk, co se Babišovi podařilo převést z podniku, kde byl pouhým zaměstnancem, na sebe jako na podnikatele a majitele. Zdroj: https://t.co/djcju4l9hE #Agrofert #AndrejBabiš #korupce

Kdo že to slibuje, že přivede Česko mezi nejúspěšnější země světa? Hele, některý věci prostě změnit nejdou. Tenhle člověk možná může být úspěšný udavač, nebo zloděj, ale nikdy úspěšný státník. Hodně lidí, kteří mu věří, bude zklamáno. Jako v Maďarsku a jako na Slovensku - a to tamní proruští xenopopulisti Fico s Orbanem jsou proti Babišovi skuteční lumeni ... Holt, kdo chce kam , ... Zdroj: Visegradský jezdec https://t.co/70iYQEgWhb #Česko #politika #úspěch

Babišova vláda odmítá nepotřebné nefunkční sovětské tanky předat Ukrajině. Máme jich desítky, armáda je nechce, chybí už i výrobci pro potřebné náhradní díly - přesto vláda blokuje jejich před na Ukrajinu, která JEDINÁ o ně zájem má. ⚔️ „ ... kyjevská vláda proto v uplynulých měsících opakovaně sondovala, zda by od Česka nemohla získat několik desítek strojů T-72, s nimiž české vojsko po modernizaci nadále nepočítá." ⚔️ „Investice do nezbytných úprav je tak vysoká, že by se nákup nevyplatil ani Ukrajincům, proto mluví o jejich darování. Bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka už loni na podzim v této souvislosti řekl, že je pro, aby Česko Ukrajině tanky darovalo." ⚔️ „A zdroje z armády popisují, že proti myšlence nebyl ani jeho nástupce Miroslav Hlaváč. Veřejně už uvedl, že pro armádu jsou nepotřebné. „Nemáme na ně náhradní díly. Vlastně tento typ tanků ani nesplňuje základní standardy, které vyžaduje aliance na tuto bojovou techniku,“ uvedl nedávno. ⚔️ „SPD to ovšem blokuje. Ministr obrany Jaromír Zůna a jeho náměstek (kremlobot a faktický ministr) Radovan Vích vojenskou pomoc Ukrajině dlouhodobě blokují. Letos odmítli poskytnout bitevníky L-159, které chtěli Ukrajinci využít k sestřelování ruských dronů mířících každý den na ukrajinská města. Vích se také postavil proti tomu, aby se výnosy ze zmrazených ruských aktiv mohly používat na nákup munice pro Ukrajinu." ⚔️ „Místopředseda SPD Radim Fiala dodává: . „Určitě ne na Ukrajinu. To je za nás neprůchozí." Proruská SPD i Metnar z ANO tvrdí, že jsou dál potřeba pro naši armádu." ⚔️ „Vojenští experti přitom jakoukoli modernizaci někdejších sovětských tanků označují nejen za extrémně nákladnou, ale i obtížně technicky proveditelnou. Některé technologie už pro tento druh strojů ani nejsou dostupné, protože se přestaly vyrábět. Obrněnce mají nefunkční systém řízení palby, pro původní systém již neexistují dodavatelé elektroniky." 🏇 Nechápu, že se v ČR stále diskutuje, zda je současná vláda proruská, vždyť důkazy o tom že je, podává (minimálně) každý měsíc alespoň jednou. Zdroj: Visegradský jezdec https://t.co/bgiHPBHVgA #Ukrajina #vojenskápomoc #politika