Search

Václav Urban wrote that he had a long-term relationship with America and had been going there regularly for work and privately for more than 25 years. He stated that his daughter lived there and he had a number of friends there; he was also looking forward to another trip with Iris on his Indian motorcycle. According to him, the current events in the USA almost physically pained him. He claimed that the system built over 250 years was failing and so far had been unable to defend itself against unprecedented abuse. He added that he publicly criticized America and almost expected to be denied entry into the country because of his statements, but that did not happen. Urban stated that he would continue to return there and hoped that the current situation would soon end and that the system of checks and balances would help restore democracy. According to him, the events in the USA threatened everything they had believed in all their lives. #Amerika #demokracie #cestování (translated)

Kutil then compared Filip Turek to Don Quixote, who fought against windmills, and Petr Macinka to his nodding sidekick Sancho. He wrote that Turek set off against the wind turbines in a thirsty eight-cylinder Mercedes G-Class, while behind him stood a coal mine. The author ironically added that the result of such a battle could be a landscape marked by quarries, tailings ponds, and chimneys, and questioned the idea that an opponent of wind farms must be a hero. #DonQuijote #českákrajina #větrnéelektrárny (translated)

Roman Maca criticized the offer of a hundred-meter city apartment for ten thousand. He stated that families with more children, who struggle to make ends meet every month and live in cramped conditions, would be interested in it. He ironically linked the situation to the ANO movement, which he described as socially sensitive and anti-corruption, adding that its members are already doing better. https://t.co/n8zUQIahP6 #bydlení #sociálníotázky #korupce (translated)

Collien Fernandes wird schweigen Kevin Kühnert wird schweigen Palina Rojinski wird schweigen Katja Krasavice wird schweigen Anja Reschke wird schweigen Jessy Wellmer wird schweigen Ricarda Lang wird schweigen Heidi Reichinnek wird schweigen Stefanie Hubig wird schweigen Katharina Dröge wird schweigen Britta Hasselmann wird schweigen Dunja Hayali wird schweigen Caren Miosga wird schweigen Maybrit Illner wird schweigen Sandra Maischberger wird schweigen Carolin Kebekus wird schweigen Bettina Böttinger wird schweigen Anja Reschke wird schweigen Pinar Atalay wird schweigen Marietta Slomka wird schweigen ... #Schweigen #Gespräch #Medien

Collien Fernandes wird schweigen Dunja Hayali wird schweigen Katja Krasavice wird schweigen Anja Reschke wird schweigen Jessy Wellmer wird schweigen Ricarda Lang wird schweigen Heidi Reichinnek wird schweigen Stefanie Hubig wird schweigen Katharina Dröge wird schweigen Britta Hasselmann wird schweigen Caren Miosga wird schweigen Maybrit Illner wird schweigen Sandra Maischberger wird schweigen Carolin Kebekus wird schweigen Bettina Böttinger wird schweigen Anja Reschke wird schweigen Pinar Atalay wird schweigen Marietta Slomka wird schweigen ... #Schweigen #Medien #Frauen

🇸🇮 Poslanica predsednika vlade @JJansaSDS ob Dnevu vrnitve Primorske k matični domovini Spoštovani rojaki v domovini, zamejstvu in po svetu, so stvari, ki se jih človek nauči, in so stvari, ki jih preprosto nosi v sebi. Pripadnost je ena od njih. Slovenci na Primorskem oziroma na Goriškem, Krasu in v Slovenski Istri z zaledjem so skozi dolgo in pogosto težko zgodovino vedeli, kam sodijo. Meje in oblasti so se menjavale, z njimi so prihajali tudi časi načrtnega zatiranja slovenskega jezika, kulture in narodne pripadnosti, toda tistega, kar je bilo zasidrano v ljudeh, ni bilo mogoče zatreti. Slovenska beseda je vztrajala v domovih in cerkvah, odpor proti raznarodovanju in fašizmu pa je dobival različne oblike, od TIGR-a do množičnega odpora proti okupatorju. Slovenci v tem delu domovine so bili vedno znova pripravljeni stopiti v bran temu, kar je bilo njihovo, čeprav so mnogi za to plačali najvišjo ceno. Ne iz sovraštva do drugega, ampak iz ljubezni do svojega. Po desetletjih vztrajanja, odpora in žrtev je 15. septembra 1947 začela veljati pariška mirovna pogodba in velik del narodovega ozemlja se je vrnil k matični domovini. Hkrati je nova meja žal številne rojake pustila onkraj nje, vendar je lahko določila le državo, v kateri bodo živeli, ne pa naroda, ki mu pripadajo. Minilo je skoraj šest desetletij, preden smo vrnitev Primorske k matični domovini leta 2006 tudi kot država počastili z državnim praznikom. Prej se tega v dolgih 60 letih ni spomnila nobena levičarska oblast, ki jim tudi danes poimenovanje praznika ne da miru. Tako so v mandatu vlade Roberta Goloba spremenili zakon, da so preimenovali praznik, vendar tistega, kar je resnica, ne bodo nikoli mogli spremeniti. Ker JE Primorska za vedno in od vedno slovenska, gre za njeno vrnitev matici in ne za priključitev. Ne nazadnje je to zelo lepo opisal veliki tržaški Slovenec Boris Pahor. Srečko Kosovel je leta 1925 zapisal: »Moje življenje je moje, slovensko, sodobno, evropsko in večno.« V teh besedah mladega človeka s Krasa je bilo nekaj preroškega. Pripadnost svojemu narodu ne pomeni zapiranja pred svetom, temveč samozavest, s katero vanj stopamo. Primorska je skozi svojo zgodovino dokazovala prav to – da zna iz omejitev ustvarjati možnosti, iz skope zemlje rodovitnost, iz lege ob morju pot v svet in iz življenja ob meji prostor srečevanja. Danes si mora dovoliti tudi uspeh. Morda je prav v zadnji Kosovelovi besedi – večno – zapisana najbolj preprosta resnica. Večno ni tisto, kar se ne spreminja. Večno je tisto, kar ljudje nosijo v sebi. Med Slovenci na Primorskem ima to svoj obraz. Živi v ljudeh in krajih. V vaseh pod Snežnikom, na kamnitem Krasu, v burji, v smaragdni Soči, v odsevih solin in v vonju morja. Spoštovani rojaki, kar so generacije pred nami nosile v sebi, danes nosimo mi. Ponosni na to, kar smo prejeli, in samozavestni v tem, kar bomo zapustili za seboj. Slovensko. Sodobno. Evropsko. Večno. Bog živi Primorsko, Bog živi Slovenijo. #Primorska #Slovenija #Identiteta

Nu skaties, Škinč: Man bijusi kolosāli krāsaina dzīve un rokenrols ar šmigu, pulveriem, vecenēm, sēnēm, krimināliem, izolatoriem, tiesām, kaudzi vākotiem auto, bentlijiem, izdemolētiem viesnīcu numuriem un pārējo. Tas mani galu galā aizvedis uz lielisku, mierīgu dzīvi pie jūras un kamīna, Slīteres rezervātā, ar bebriem, ežiem, dzērvēm un baravikām. Ar veseliem, gudriem un skaistiem bērniem, ar lielisku veselību un stabilu, biezu matu līniju, kas pat nedomā atkāpties 😁 A tu turpini ipsēt un būt lohs. #Dzīve #Rokenrols #Laime

Katja Krasavice hat innerhalb weniger Tage dank ihrer Community über 56.000 Euro für „Ein Herz für Kinder“ gesammelt, nachdem sie mit einer enttäuschenden Spendenaktion zu ihrem 30. Geburtstag konfrontiert wurde, bei der nur 176 Euro zusammenkamen. #KatjaKrasavice #EinHerzFürKinder #Spendenaktion

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

Krása 👍 V předměstí Moskvy zcela vyhořel jeden z největších skladů společnosti Wildberries – „Koledino“ o rozloze přibližně 250 tisíc m² Po útoku také vzplanul sklad společnosti Wildberries v Domodědově o rozloze přibližně 16,5 tisíce m². https://t.co/WPWY7HoMUw #Rusko #Wildberries #požár

VIŅI TO IR PELNĪJUŠI! 🇱🇻 Rīt Latvijas U16 kadetu izlases atgriežas mājās no Eiropas čempionāta. Sagaidīsim U16 EIROPAS ČEMPIONUS visi kopā skvērā pie Daugavas Sporta Nama (Rīgā) un pateiksim paldies par cīņassparu, sagādātajām emocijām un lielisko sniegumu Eiropas čempionātā, kur puiši ar milzīgu degsmi un azartu aizstāv Latvijas krāsas 🇱🇻 Tev tur ir jābūt! Tiekamies RĪT, 16. augustā, 12:20 pie DSN. #TrīsZvaigznes #U16 #EiropasČempionāts #Latvija

Par Bendžija spēlēšanas Latvijas izlasē apspriešanu. Ļoti īsi. Tie, kuri nicina viņu dēļ ādas krāsas, nevis sportiskā snieguma, atcerieties: viņš spēlēs gan izlasē, gan augstākā līmeņa klubos. Jūs, resnie un taukainie dīvāna eksperti: turpināsiet smirdēt un būt nelaimīgi ❤️ #Sports #Latvija #Rasism