Search

MECKLENBURG-VORPOMMERN: Theoretische Direktwahl Ministerpräsident(in) | Umfrage Infratest dimap/NDR Schwesig (SPD): 60% (+11) Holm (AfD): 25% (-2) Weiß nicht/keine Angabe: 15% (-1) Peters (CDU) wurde nicht mehr abgefragt (-8). Änderungen zur letzten Umfrage vom 09. Juli 2026 #ltwmv #MecklenburgVorpommern #Wahlen #Umfrage

Knettergestoord: ons tiktokkabinet verbiedt vanaf 22 september de handel in goederen uit Israëlische gemeenschappen in Judea en Samaria, Oost-Jeruzalem en de Golanhoogvlakte. Dat die maatregel inhoudelijk volstrekt absurd is, laat ik hier even buiten beschouwing. Interessanter is wat het kabinet Jetten er zélf mee zegt te willen bereiken. Het gaat hier namelijk niet alleen om die fles wijn, een zak dadels of souvenirs die straks niet meer mogen worden verkocht. De regering wil met deze koekwauserij nadrukkelijk óók een politiek signaal afgeven. De juridische werking mag dus nauwkeurig geografisch zijn afgebakend, de politieke betekenis reikt véél verder dan de verboden goederen zelf. Over deze kwestie gaat het essay van politicoloog Eliyahu Sapir. Politieke statements hebben namelijk de neiging zich uit te (laten) smeren. Eerst richt kritiek zich bijvoorbeeld op een regering of een politicus, vervolgens gaat het over de vertegenwoordigers van een staat, daarna over mensen en instellingen die ermee verbonden zijn. Uiteindelijk kan de oorspronkelijke verantwoordelijkheid geheel uit het zicht verdwijnen, terwijl het negatieve oordeel zélf intact blijft. Wat dus begon met wat iemand deed, eindigt dan bij wie of wat iemand anders is. In Nederland is dit gevaarlijke verschijnsel allang geen theoretisch risico meer, zo weten we inmiddels. Bij de herdenking van Loods 24 begon de controverse bij de Israëlische ambassadeur, maar deze verschoof al snel naar de Joodse organisatoren, en uiteindelijk naar de herdenking zélf. Een hoveniersbedrijf weigerde voor een Joodse gemeente te werken vanwege Gaza. Lenny Kuhr werd aangesproken op haar kinderen en kleinkinderen in Israël. Stolpersteine van in de Holocaust afgeslachte Joden werden met Gaza en Palestina verbonden. Op het standbeeld van Anne Frank werd “Gaza” geklad. Anne Frank heeft nooit een Israëlische regering gekozen en geen Israëlisch beleid verdedigd, want Israël bestond tijdens haar leven niet, althans niet in de vorm van de huidige staat. Op dit punt is letterlijk iedere politieke verantwoordelijkheid verdwenen. Alleen het Joods-zijn resteert nog als verbinding waarlangs het oordeel aan de wandel gaat. Ook Frans Timmermans liet onlangs zien hoe gemakkelijk zo’n perverse verschuiving plaatsvindt. Hij begon bij ‘rechts’ in Israël, maar kwam via ‘wij Joden’ terecht bij de grootouders en overgrootouders die in de Holocaust werden vermoord. Een oordeel over contemporaine politieke actoren werd daarmee verbonden aan Joods-zijn. Het is werkelijk gênant: dit kabinet weet dit natuurlijk allemaal. Minister Van Oosten erkende dat Joodse Nederlanders en Joodse instellingen op de oorlog in Gaza worden aangesproken, óók wanneer zij duidelijk andere opvattingen hebben. De antisemitisme-taskforce van het kabinet stelde expliciet dat Joden nóóit individueel of collectief verantwoordelijk mogen worden gehouden voor het handelen van de staat Israël. Yeşilgöz constateerde dat vrijwel ieder aspect van Joods-zijn inmiddels aanleiding kan worden voor bedreiging, agressie of geweld. De overheid heeft de grens tussen kritiek op Israël en het collectief verantwoordelijk maken van Joden dus zelf geïdentificeerd. Desondanks kiest dit kabinet er bewust voor om niet alleen een juridische maatregel te nemen, maar om daar zo veel mogelijk signaalwerking aan te verbinden. Dáár zit de ultieme hypocrisie. Je kunt niet aan de ene kant een taskforce optuigen omdat woede over Israël steeds opnieuw bij Nederlandse Joden terechtkomt, en aan de andere kant een maatregel nemen die beoogt een statement te zijn dat verder gaat dan de reikwijdte van de maatregel zelf. Om dan vervolgens, zodra dat statement opnieuw via Israël, Zionisme, Joodse instellingen en Joodse verbondenheid richting individuele Joden afreist, te doen alsof de overheid daar niets mee te maken heeft. Het masker is gevallen en gebroken. De scherven zijn vlijmscherp en meedogenloos. Lees en leer. Link in onderstaande tweet. #Israël #antisemitisme #politiek

Theo update. We zijn terug van de dierenarts maar zonder Theo. Ze houden hem ter observatie. Deze dierenarts (echt een topper) leek toch iets te voelen bij zijn darmen dus er komt een klysma en wellicht een röntgenscan, extra vocht en wat meer. Ze heeft Theo echt op alle mogelijke manieren onderzocht. Zijn hartslag en ademhaling waren wat hoog maar dat is ook door de stress en pijn. Geen koorts. Verder was alles goed. Vogelgriep is gezien alles niet waarschijnlijk. Ze hopen dat hij vanavond opgehaald kan worden. Wij natuurlijk ook. 🙏❤️#Theo #dierenarts #gezondheidsupdate #huisdier

🚨 CLOSE THE CASPIAN WAR SUPPLY ROUTE — NOW. The Caspian Sea must NEVER again be allowed to function as a military logistics bridge between Iran and Russia. This is not theoretical. The U.S. Treasury has documented Caspian shipping linked to Russian-Iranian military transfers https://t.co/zVeGFUKTI2 #CaspianSea #IranRussia #MilitaryLogistics #IR #RU

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Dierenleed is echt fucked up. Dieren doen nooit iets verkeerd. Ze leven gewoon hun leven en doen hun ding. Alle dieren zijn in feite gewoon altijd onschuldig. Als je dan alles hebt geprobeerd en nog niets kan doen en zo’n beestje is echt compleet uitgeput dan is dat gekmakend Godverdomme. Maar we geven het mooi niet op! Morgen alles op alles bij de dierenarts!! En ik geloof in die helden! Ze gaan hem oplappen! Whatever it takes. ❤️ #Theo #dierenleed #dierenartsen #dierenliefde

Following the attacks on energy facilities in Germany, particularly the recent incident in Brandenburg and another attack on a substation in North Rhine-Westphalia, there is uncertainty and a crisis atmosphere as security forces search the area and various theories about the perpetrators are being discussed. (translated)

SACHSEN-ANHALT: Theoretische Direktwahl Ministerpräsident | Umfrage INSA/NIUS Siegmund (AfD): 39% Schulze (CDU): 28% Für keinen davon: 19% Weiß nicht/keine Angabe: 14% #ltwst #ltwlsa https://t.co/30zsp02wvP #SachsenAnhalt #Wahlen #Politik

Wróbelki i sikorki ćwierkają, że szykuje się największy transfer do Kroplicznki od dawna... Dziwny garnitur, brak uśmiechu i podłapuje moje żarty!?🤔👀 W szóstym sezonie THE OFFICE PL do wesołej ekipy z Siedlec dołącza Michał Sikorski jako Robert 🫡 https://t.co/xqSYi3hFCW #TheOfficePL #transfer #Kroplicznki

Dit land is zo verschrikkelijk stuk: het kabinet wil vanaf 22 september producten uit Joodse gemeenschappen in Judea, Samaria, Oost-Jeruzalem en de Golan verbieden. Wie een fles wijn, pot techina of souvenir uit de Oude Stad meeneemt, kan in theorie tot zes jaar cel krijgen. De regering sloeg de gewone internetconsultatie over, kreeg waarschuwingen dat handhaving nauwelijks uitvoerbaar is en onderzocht niet eens wat de boycot doet met palestijnse werknemers die van deze bedrijven afhankelijk zijn. Maar dát is kennelijk bijzaak: het kabinet noemt vooral het “stevige politieke signaal”. Symboolpolitiek, juridisch gerommel en Joden die de rekening krijgen. Nederland 2026. Het is om te janken. https://t.co/pw20VA5mBB #Israel #Boycot #Politiek

Verschwörungen funktionieren, indem man objektive Belege nicht anerkennt, weil sie aus "offiziellen Quellen" kommen, die damit Teil der Manipulation sind. Stattdessen werden Fantasien gesponnen, die bei erkannten Widersprüchen einfach geändert werden. Wenn aber eine Seite alles belegen muss und die andere nach Belieben Theorien ändern und Fantasien als Beweise präsentieren kann, dann hat man in dem Moment verloren, wo man sich an den Tisch setzt. Eine Diskussion verlangt gemeinsam anerkannte Regeln und die Seite, die außergewöhnliche Vorwürfe nicht mit außergewöhnlich guten Beweisen untermauert, sondern die Beweislast umkehrt, ermöglicht daher keine Diskussion auf Augenhöhe. Ich habe geboxt. In den Ring mit einem MMA-Kämpfer würde ich dennoch niemals gehen, weil ich in einem Boxkampf nicht mit Knien und Ellbogen bearbeitet werden will. Das kann der MMA-Kämpfer gerne als Sieg reklamieren. Mit diesem Sieg durch ihn kann ich bestens schlafen. #Verschwörungstheorien #Manipulation #Diskussion

“Socialism Was Good in Theory” That sentence assumes the theory was never seriously challenged. It was. Long before the Soviet Union existed, before Lenin seized power, and before socialism had been tested on a national scale, major thinkers were already attacking its foundations—from very different directions. Five of them stand out. Tocqueville: Equality Can Become Servitude In 1848, Alexis de Tocqueville drew a sharp distinction between democracy and socialism. Both spoke about equality. But Tocqueville believed they pursued it in fundamentally different ways. Democracy, in his view, sought equality while preserving individual freedom. Socialism risked achieving equality by expanding the power of the state over the individual. His warning was essentially this: equality is not automatically liberty. A society can pursue equality so aggressively that it begins sacrificing the independence that makes political freedom meaningful. Bastiat: Follow Where Redistribution Leads Two years later, Frédéric Bastiat attacked socialism from a different direction. His question was deceptively simple: What happens when the state acquires the authority to take from some people and give to others in the name of justice? Bastiat called this “legal plunder.” His concern was not merely that redistribution might be expensive. It was that once government becomes the instrument through which competing groups obtain benefits from one another, politics can turn into a permanent struggle over who controls the machinery of redistribution. The problem, therefore, wasn’t simply how much the state redistributed. It was the principle that made redistribution legitimate in the first place. (bastiat.org⁠) Nietzsche: Equality Can Become Resentment Nietzsche approached socialism neither as an economist nor as a constitutional theorist. He attacked its psychology. He saw modern egalitarian movements as part of a much older moral impulse: resentment toward exceptional individuals and suspicion of strength, ambition and hierarchy. For Nietzsche, the danger was not simply that everyone might become economically equal. It was that a culture could begin treating excellence itself as something morally suspect. The goal would cease to be lifting people upward. It would become bringing the exceptional downward. Böhm-Bawerk: Challenge the Economics Then came Eugen von Böhm-Bawerk. In 1896, he turned his attention specifically toward Marx’s economic system. His criticism was not primarily moral or political. It was technical. Böhm-Bawerk argued that Marx’s theory of value did not adequately explain how the labor values developed in Capital could be reconciled with the actual prices Marx subsequently needed to explain. In other words, he attacked socialism where it claimed to possess a scientific economic foundation. The argument became one of the central criticisms of Marxian economics and helped launch a debate that would continue for generations. Mises: The Calculation Problem Then, in 1920, Ludwig von Mises attacked an even more fundamental question: Even if socialism is morally desirable, how would a socialist economy actually know what to produce? A functioning economy has millions of competing uses for scarce resources. Build a bridge or a hospital? Use steel here or there? Produce more machinery or more consumer goods? Under private ownership and markets, prices for capital goods provide information about relative scarcity and opportunity costs. Mises argued that abolishing private ownership of the means of production also removes the genuine market prices necessary for rational economic calculation. The problem wasn’t simply that socialist planners might make bad decisions. It was that the system deprived them of the very economic signals required to systematically compare those decisions. (Mises Institute⁠) And that was the sequence. Tocqueville challenged the political premise. Bastiat challenged the moral and legal mechanism of redistribution. Nietzsche challenged the psychology behind egalitarianism. Böhm-Bawerk challenged Marx’s economic theory. Mises challenged the possibility of rational central economic calculation. Five different thinkers. Five different objections. And all of them came before the Soviet Union had demonstrated what large-scale socialist government would actually look like. So “socialism was good in theory, but bad in practice” is not an argument. It is a historical claim that requires you to explain why these theoretical objections were wrong. The interesting question isn’t whether socialism had critics. It did. The interesting question is whether socialism ever adequately answered them” - ChatGPT

⭕️ LEAN MI ARTÍCULO HOY EN @TheObjective_es. Sección #AsiGastaElGobierno. PAGAN USTEDES. Casi 600 millones € de sus impuestos prevé gastar el Gobierno para gestionar la INVASIÓN DE CEUTA. Ni un céntimo a expulsar a los invasores. Pero hay más… EFECTO LLAMADA ON. https://t.co/oh3N8xQcCe #Invasión #Ceuta #Gobierno

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 𝑻𝒉𝒆𝒐 𝑩𝒂𝒊𝒓 𝒑𝒓𝒆̂𝒕𝒆́ 𝒂̀ 𝑩𝒐𝒍𝒕𝒐𝒏 L’attaquant international canadien rejoint @OfficialBWFC, en Championship, pour la saison 2026-2027 sous la forme d’un prêt avec option d’achat 👉 https://t.co/VZ8mGWUs3u Bonne saison en Angleterre, Theo ! 💪 #TeamAJA https://t.co/Qb6v64y9Os #Football #Championship #Prêt

Defense Minister Théo Francken accuses the far-left of being responsible for an arson attack targeting the technology company BATS in Liège, while claiming that these militant actions are intensifying and that the public prosecutor has not yet confirmed his allegations. (translated)

Theo #Francken, #Belgium defence minister warned the Baltics about pushing yo hard with russian frozen assets. Minister, especially the Defence one, should know well about the posed security threats by russia and a need to counter it’s capacity, including financial https://t.co/4cW5bQr05z #Russia #Baltics #SecurityThreats #BE #RU #EE #LV #LT