Search

Včera jsem se vás ptal, jestli byste měli zájem o seriál - příběhy význačných žen - zejména vědkyň, které ale téměř nikdo nezná (nebo alespoň u nás). Doufal jsem ve větší zájem, ale přesto se pár desítek z vás našlo, a tak začnu právě ženou, která jako první popsala, jak se vědkyním krade sláva a sama přitom z dějin téměř zmizela. Uvidíme, jestli se to chytne, další osud seriálu je ve vašich rukou. Je v tom trpká ironie: Matilda Joslyn Gageová se stala obětí jevu, který sama odhalila. Teprve v roce 1993 tento mechanismus pojmenovala jiná historička právě po ní: Matildin efekt. V roce 1870 vydala Gageová třicetistránkový spisek Woman as Inventor (Žena jako vynálezkyně) a o třináct let později ho rozšířila ve formě článku pro prestižní časopis North American Review. Píše v něm, že ženy odpradávna vynalézaly – od postupů zpracování hedvábí a krajek až po hlubinný dalekohled –, ale veškeré zásluhy si nakonec vždy připsal nejbližší muž. Často to byl přímo manžel – vdaná žena totiž v tehdejších Spojených státech neměla právo na výdělek z vlastního patentu. Gageová to nepsala jen jako teoretické zamyšlení; její práce byla uceleným katalogem konkrétních případů. Nejznámější z nich je spor o odzrňovač bavlny. Gageová tvrdila, že tento přelomový nápad ve skutečnosti patří Catherine Littlefieldové Greeneové, vdově po generálovi, která na své plantáži hostila mladého Eliho Whitneyho. Právě Whitney stroj podle jejího návrhu sestrojil a následně na něj získal patent. Historici se dodnes přou o to, jak velký podíl Greeneová vlastně měla. Pro Gageovou však nešlo jen o jeden konkrétní vynález. Šlo o systematický vzorec: žena něco vymyslí, muž to zpeněží a učebnice si zapamatují pouze jeho jméno. Matilda Joslyn Gageová se narodila 24. března 1826 v newyorském městě Cicero do rodiny bojující za zrušení otroctví. Dům jejích rodičů, a později i její vlastní dům ve Fayetteville, sloužil jako stanice tzv. podzemní železnice, jež pomáhala uprchlým otrokům. V roce 1852 poprvé promluvila na národním sjezdu za práva žen, přestože jí tehdy bylo pouhých čtyřiadvacet let. Společně s Elizabeth Cady Stantonovou a Susan B. Anthonyovou založila Národní asociaci pro volební právo žen a podílela se na sepsání prvních tří svazků díla History of Woman Suffrage. Byla však mnohem radikálnější než její dvě kolegyně. Odsuzovala církev jako hlavní oporu podřízenosti žen, tvrdě hájila práva původních obyvatel a dokonce se nechala čestně adoptovat do vlčího klanu Mohawků. Když se v roce 1890 hnutí za práva žen sloučilo s konzervativnějším proudem, Gageová na protest vystoupila a založila si vlastní organizaci. Za trest ji hlavní proud sufražistek ze svých dějin vymazal. Feministka Gloria Steinemová ji později výstižně označila za „ženu, která předběhla i ty, jež samy předběhly svou dobu“. Zemřela v roce 1898 v Chicagu u své dcery Maud, manželky L. Franka Bauma, autora slavného Čaroděje ze země Oz. Baum pojmenoval hlavní hrdinku Dorotku po vnučce Gageové, která zemřela v kojeneckém věku. I v tomto slavném příběhu se tak tiše ozývá stejný motiv: silná žena v pozadí fenoménu, jejž celý svět zná pod cizím jménem. Sto třiadvacet let po vydání spisku Gageové dala tomuto jevu konečně jméno historička Margaret W. Rossiterová. V roce 1993 publikovala v časopise Social Studies of Science (@Soc_Stud_Sci) článek s názvem The Matthew/Matilda Effect in Science. Takzvaný Matoušův efekt (dříve popsaný sociologem Robertem Mertonem) definuje pravidlo, podle kterého slavný vědec získá nepoměrně více uznání i za práci, na níž se podílel jeho méně známý kolega. Rossiterová k tomuto principu přidala genderovou variantu a pojmenovala ji po Gageové – protože ta tento fenomén nejen jako první popsala, ale sama se stala jeho obětí. Rossiterová o ní napsala, že „zahlédla, co se děje, pochopila vzorec, odsoudila ho, a přitom si jím sama prošla“. Sama Rossiterová, jež zemřela v srpnu 2025 ve věku 81 let, strávila desítky let v archivech a napsala tři monumentální svazky díla Women Scientists in America. Když jako doktorandka poprvé oznámila, že chce zkoumat historii vědkyň, kolegové se jí smáli, že to bude velmi tenká knížka. Nakonec jich objevila stovky. Příklady, které Rossiterová uvádí, dobře rezonují i dnes. Snímky DNA Rosalind Franklinové. Teoretický výklad jaderného štěpení Lisy Meitnerové, za který dostal Nobelovu cenu výhradně Otto Hahn. Středověká lékařka Trota ze Salerna, jejíž spisy se po její smrti začaly účelově připisovat mužům. Nettie Stevensová, jež objevila chromozomy X a Y. Nebo Jocelyn Bellová Burnellová, která ještě jako doktorandka objevila pulsary, avšak ocenění za objev převzal její školitel. Tento jev bohužel neskončil s 19. stoletím. Studie stále dokazují, že naprosto identický odborný článek získá vyšší hodnocení a respekt, pokud je pod ním podepsán muž. V Česku na tuto problematiku dlouhodobě upozorňuje Národní kontaktní centrum – gender a věda (@NKC_CZ) při Sociologickém ústavu (@Sociologicky) AV ČR (@Akademie_ved_CR). Česká republika navíc vykazuje jedny z nejhorších statistik v Evropě, pokud jde o podíl žen ve vedení výzkumných institucí. Zarážející je i fakt, že celá polovina Češek s čerstvým doktorátem do výzkumné sféry nakonec vůbec nenastoupí. Matilda Joslyn Gageová v roce 1883 napsala, že pokrok vzniká z řady drobných kroků a že nelze předvídat, co se stane, když z historie vynecháme i tu nejnepatrnější osobu. Právě proto má smysl vracet těmto ženám jejich jména. Nejde o pouhé morální gesto, ale o nezbytné narovnání historických faktů. Bez nich je totiž historie vědy neúplná a zkreslená. Osobně vidím ale ještě snad důležitější důvod pro jejich zviditelnění - chceme-li, aby se naše dcery samy věnovaly vědě, potřebují takové silné pozitivní vzory. Musí vidět, že ženy jsou neméně schopné a jen potřebují příležitost a musíme jim vštípit, ať bojují za přiznání svých úspěchů nejen pro ně samé, ale i pro generace dalších žen. Tento text je úvodem k novému seriálu o vědkyních, které Matildin efekt téměř vymazal z naší paměti. V následujících týdnech bych vám rád mnohé jejich práce a osudy postupně představil, záleží jak se vám bude téma líbit a budete-li mé články sdílet. Taky mi pište své náměty - která zapomenutá vědkyně (světová i česká) by podle vás měla dostat také prostor? Napište mi do komentářů. A nezapomeňte sledovat @tkapler, ať vám další díly neuniknou. Hash: #zeny_ve_vede #Matilda_effect #zeny_ve_vede #Matilda_effect #feminismus

V roce 1990 se narodilo 130 000 dětí. V roce 1999 to bylo 89 000 dětí. Plodnost tak během 90. let klesla z 1,9 na 1,13. Tyto děti jsou dnes dospělé a v minulém roce vyprodukovaly 77 000 potomků s plodností 1,28 a všichni jsou z toho zděšení. Společenské téma k řešení to bezesporu je. Jen je trochu komické sledovat, jak se nad tím nejvíc pohoršuje generace, za které porodnost dramaticky klesla a která té dnešní připravila dárečky v podobě krize bydlení, nedostavěné infrastruktury a státu, který si musí půjčovat i na uživení vlastních důchodů. Snad k nim budou historici ve svém hodnocení milostiví. #Plodnost #Demografie #Společnost

The story of Betsy Ross, the seamstress who, according to legend, sewed the first American flag, is surrounded by myths and historical ambiguities, as at the time of her act, when independence was declared, death was the penalty for treason, although historians lack sufficient evidence that she was indeed its creator. (translated)

Para a tristeza de muitos, o Brasil resolveu enfrentar a crise diplomática com os Estados Unidos de cabeça erguida. Vai ter reciprocidade de tratamento, sim - e não há nenhum exagero em apontar a historicidade do gesto do atual governo. https://t.co/5YM489uynh #Brasil #Diplomacia #Crise

Senegalese archaeologists, led by the Slave Wrecks Project, are trying to shed new light on the history of Gorée Island through their underwater research and break away from the narratives about the transatlantic slave trade dominated by Western historians, placing the experiences and stories of the unwilling victims at the center. (translated)

Píše se 11.11.1982. Do vinárny U Obuvníka vstupuje mladý muž jménem Andrej Babiš. Po chvíli k Obuvníkovi zamíří další postava, tentokrát jde o důstojníka StB Júlia Šumana. Oba muži vinárnu po nějakém čase opustí, něco je ale jinak. Neodchází z ní totiž jen ten jeden agent StB, který do ní vstoupil, ale hned dva. Šuman a Bureš. Andrej Babiš se ke spolupráci s StB U Obuvníka upsal a začal coby práskač Bureš úřadovat. První jako důvěrník, po čase už jako spolehlivý agent. Jeho svazek má celých 13 stran a to jich byla po Sametové revoluci ještě spousta zničena. Babiš spolupráci s tajnou policií poslední roky vytrvale odmítá, ještě v roce 2011 ji ale v show Jana Krause se slovy, že on byl u té "hodné StB" sám přiznal. Prohrál také všechny soudy a poslední vypořádání se se slovenským ministerstvem vnitra si s Ficovou vládou a ministrem Šutaj Eštokem jen po kamarádsku vykšeftoval. Všichni odborníci a historici se shodují na tom, že Andrej Babiš udavačem StB skutečně byl. Bureši, nezapomínáme! #AndrejBabiš #StB #historie

V článku se zkoumá, proč je důležité připomínat začátek španělské občanské války, devadesát let poté, přičemž historici zdůrazňují, že konflikt zanechal trvalý otisk v současné společnosti a poukazují na nevyřešené otázky týkající se pádu demokratického systému a jeho dopadů na současnou identitu a paměť Španělska. #GuerraCivilEspañola #MemoriaHistórica #HistoriaDeEspaña

In zijn nieuwe boek De zaak Einstein onderzoekt Thomas Harding de gruwelijke moord op de Joodse familie Einstein in augustus 1944 door Duitse soldaten in Italië, en de voortdurende zoektocht naar de verantwoordelijken, wat de complexiteit van het achterhalen van historische waarheden belicht. #Einstein #tweedeWereldoorlog #historici

À l'extrême-gauche qui semble voir le monde glisser intégralement du côté des réactionnaires : c'est vous qui avez glissé. Voyez votre silence gêné pour la mort de Marjane Satrapi. Si Marjane Satrapi nous avait quittés en 2017 ou en 2022, toute l'équipe Mélenchoniste aurait salué son message de liberté. Aujourd'hui, même pas des chuchotements. C'est typique de ceux qui pensent avoir toujours raison. Ils ne voient même pas l'historicité de leur propre évolution politique. Si deux millésimes d'eux-mêmes se rencontraient, ils se détesteraient. Voyez votre soutien aux influenceurs qui ont orchestré une campagne de suspicion de fascisme pour toute personne qui parle encore de Samuel Paty, que ce soit regelegorila ou Laurence de Cock. Voyez votre politique à l'égard de la Russie. Qui croyez vous incarne le plus la réaction, Trump ou Poutine ? Dans quel pays seriez-vous le plus libre, la Chine ou les États-Unis ? Préférez-vous Macron ou les mollahs ? Vous ne voyez pas la différence entre notre situation, et un régime qui massacre des dizaines de milliers de manifestants tout en coupant internet pendant quatre mois pour éteindre l'opposition ? La forme la plus évidente de racisme est d'attendre la perfection des libertés et de la protection sociale de la part d'un régime occidental, tout en considérant normal, essentiel, consubstantiel, qu'une population orientale fasse reposer son droit sur les affabulations d'un pseudo prophète du haut moyen-âge. Ce deux poids deux mesures dit tout. Un progrès réservé. Et vous ne tenez pas ces propos ailleurs. Vous le faites ici. Ici qui vous permet le faire. Alors qu'ailleurs, vous seriez déjà dans une fosse commune, comme janvier l'a démontré. Marjane Satrapi se moque dans sa grande œuvre des anarchistes à Vienne qui font des grandes phrases sans voir leur propre petitesse, leur ignorance d'ailleurs. Il y a des dingos ailleurs qu'à Washington. Avec l'anar' pédant, elle pensait à vous les radicaux de twitter, bruyants sur ce réseau mais seulement avec le courage de l'anonymat distant. Marjane Satrapi a montré qu'en dehors de l'Occident, il y a des courants réactionnaires, au sens total. Pas juste nationalistes. Souhaitant faire disparaitre les femmes de la vie publique. Vous ne le supportez pas parce que vous rêvez d'une renaissance du tiers-mondisme qui pourrait remplacer la classe révolutionnaire. Vous vous êtes trouvés de nouveaux amis. Des soraliens à peine dégrossis. Des types comme Aurélien Bellanger qui est de gauche depuis six semaines et qui écrit des bouquins pour la définir. Des types comme regelegorila dont le business model repose sur le bruit qu'il fait, pas sur la finesse de son propos. Le signal de vertu ultime : la tolérance envers la différence. Mais la différence dont vous vous protégez, que vous ne connaîtrez pas vous-mêmes. Vous ne connaîtrez pas l'adolescence de Marjane Satrapi qui n'avait pas même le droit d'écouter du rock. En parlant de musique, on a des petits mollahs en France. Voyez Zack Nani qui dit que la musique est contraire au droit coranique. Voyez comme un athlète dans la lumière peut montrer qu'il cache jusqu'au nez de sa femme. Voyez les comptes comme "actu foot maroc" sans doute tenu par un adolescent en France, qui floute les femmes sur les photos. Pourquoi on accepte cela en ne réagissant pas ? C'est la raison pour laquelle Marjane Satrapi provoque le silence du camp LFIste. Son parcours et ultimement sa vie démontrent qu'on peut être iranienne et choisir la liberté plutôt que la soumission. La liberté est une envie universelle. Pas pour ceux qui veulent entraver celle des autres. Qu'ils perdent, et vite. #Liberté #Politique #Réaction

Setkání sudetských Němců v Brně, pozvaných kulturním festivalem Meeting Brno, vyvolalo debaty o smíření a otevřeném dialogu mezi národy, přičemž organizátoři i historici zdůrazňují potřebu čelit minulosti a překonat dědičnou nenávist, zatímco někteří kritici varují před unáhlenými kroky bez širší společenské debaty. #MeetingBrno #SudetoněmeckýLandsmanšaft #Usmíření

V závěru své rekordní vlády se královna Alžběta II. ocitla v osudovém dilematu mezi materským instinktem a královskou povinností, když se rozhodla pomoci svému synovi princi Andrewovi v citlivé kauze spojené s jeho obviněními, což vrhá stín na její jinak stabilní odkaz, zatímco historici uznávají její přínos monarchii i v těžkých časech. #KrálovnaAlžbětaII #Monarchie #Historie

Rok 536, označovaný jako rok temnoty, byl katastrofálním obdobím v dějinách lidstva, kdy globální klimatická krize způsobila krutou zimu a hladomor, který si vyžádal životy téměř 100 milionů lidí a vedl k pandemii dýmějového moru, zatímco historici zdokumentovali, že slunce bylo za mlhou slabé a teploty prudce klesly. #historie #klimatickézměny #kataklyzmata

Debata se zaměří na historické okolnosti vysídlení více než 14 tisíc Němců z Opavska v letech 1945-1946, přičemž čtyři renomovaní historici poskytnou fakta, kontext a analýzu událostí v souvislosti s touto klíčovou kapitolou českých dějin, která i po 80 letech zůstává pro mnohé neuzavřená. #Opava #historie #vysídlění

Na té fotce je kluk, kterému bylo teprve 22 let, když s padákem seskočil do temné protektorátní noci. Jmenoval se Jiří Potůček. Zatímco Gabčík s Kubišem měli zlikvidovat Heydricha, on měl úkol, bez kterého by celý odboj byl slepý a hluchý: udržet spojení s Londýnem. Tohle je příběh muže, který přežil gestapácké zátahy a vodil za nos mašinerii třetí říše, aby ho nakonec ve spánku popravil vlastní krajan. 🧵👇 Baťovec s vysílačkou Potůček (krycím jménem Tolar) byl elitní radista paravýsadku Silver A. Klávesy jeho vysílačky Libuše byly jedinou pupeční šňůrou mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Anglii. Před válkou dělal u Bati – a ta tvrdá škola samostatnosti se mu sakra hodila. Po útěku přes Balkán do Francie a Británie se z něj stal špičkový spojař. Seskočil 29. prosince 1941 s Alfrédem Bartošem a Josefem Valčíkem. Zatímco oni v terénu budovali sítě, on se stal „neviditelným“ srdcem operace. Hlas z lomu Hluboká Vysílat z okupovaného území byla ruská ruleta. Němci měli zaměřovací vozy a neustále křižovali ulice. Potůček musel s těžkou bednou neustále prchat. Nejdéle a nejslavněji vysílal z lomu Hluboká nedaleko Ležáků. Dělníci a správce ho schovali do dvojitého stropu strojovny. Věděli, že pokud je gestapo chytí, vyvraždí jim celé rodiny. A přesně to se bohužel nakonec stalo. Štvanice začíná Když po atentátu na Heydricha začalo gestapo zuřit, smyčka se stáhla. Nacisté vyhladili Ležáky právě kvůli podpoře Potůčka a přítomnosti Libuše. On sám ale unikl. Začala šílená štvanice. Potůček prchal s vysílačkou na sever, vysílal z Bohdašína i od Trutnova. Z jednoho zátahu vyvázl jen o vlásek – bosý, v dešti, zatímco za jeho zády gestapo zatýkalo jeho spolupracovníky. Sám proti všem Zůstal úplně sám. Bartoš se v bezvýchodné situaci v Pardubicích smrtelně postřelil, Valčík padl s ostatními v kryptě v Resslově ulici. Vyčerpaný, hladový a s nohama rozedranýma do krve se Potůček vydal na neuvěřitelný pěší pochod zpátky na Pardubicko. Doufal, že najde pomoc u starých kontaktů. Odmítal to vzdát. Krutá ironie osudu Je 2. července 1942. Extrémně vyčerpaný Potůček usíná v remízku u Rosic nad Labem. A tady přichází ten nejtragičtější konec. Nenašlo ho gestapo. Narazil na něj protektorátní četník Karel Půlpán. Dodnes se historici přou, jestli Půlpán vůbec tušil, na koho míří. Jisté je jedno: když se spící parašutista pohnul, Půlpán ho střelil přímo do hlavy. Jednoho z nejodvážnějších mužů československého odboje zabil ve 23 letech český četník. Jiří Potůček byl technologickým hrdinou své doby. Zatímco zbraněmi jiných byly samopaly a granáty, jeho zbraní byly šifry a rádiové vlny. Bez jeho prstů na telegrafním klíči by Londýn nevěděl nic. Nezapomínejme na něj. 🇨🇿📻 -