Search

A Ukrainian fought with a Russian pilot controlling a plane full of Jews. This hasn't happened in my bingo yet. Now the question is how could someone have commissioned a single flight for them, knowing that their nations are at war with each other? #Ukraina #Rosja #konflikt (translated)

„Vezměte si naše zlato, ale ne naše Židy.“ Takto zní tradované albánské vyprávění o odpovědi nacistům, kteří v roce 1943 požadovali seznamy Židů. V Albánii, zemi s muslimskou většinou, žilo před válkou přibližně 200 Židů. Na jejím konci jich bylo více, protože se zde ukryly stovky židovských uprchlíků z Německa, Rakouska, Řecka a okupovaných částí Jugoslávie. Za jejich záchranou stál mimo jiné starobylý albánský kodex cti zvaný besa, tedy dodržení daného slova. Kdo překročí práh vašeho domu, není cizinec, ale host. A hosta je třeba chránit i za cenu vlastního života. Do záchrany se zapojovali muslimové i křesťané. Úředníci vystavovali falešné doklady, rodiny ukrývaly Židy ve svých domovech a pomáhaly jim najít útočiště na venkově. Téměř všichni Židé, kteří se během německé okupace nacházeli na území Albánie, holokaust přežili. Jad vašem dosud uznal 75 Albánců jako Spravedlivé mezi národy. #Besa #Holocaust #SpravedlivíMeziNárody

Jarosław Kaczyński tak podsumował pukającego od spodu Tuska i jego klip o "rozliczeniach", że klękajcie Narody. "To jest żenada. Wadą jego formacji jest brak powagi. Tusk jest niepoważnym politykiem i człowiekiem. A że jest wybierany? Cóż, narody różnie decydują". Cieszy też, że ta prawda została wypowiedziana do TVP w likwidacji, która oczywiście jako jedyna musiała do poważnej konferencji o zabieraniu środków finansowych dla Polski wschodniej przez ten chory rząd, wcisnąć ten niski motyw. Jarosław Kaczyński ma duży talent do tego, by w bardzo dosadnych słowach, krótko wyjaśnić te najbardziej prymitywne metody, używane przez Tuska. Co jest zabawne, zważywysz na to, że Tusk opublikował ten klip dzień po swojej porażce w Krakowie, ale jak widać, jest już tak daleko wciągnięty w narrację dla swojej sekty, że nie potrafi zauważyć, że zmierza prosto do politycznej zguby. #polityka #Kaczyński #Tusk

Homilia ks Adriana, ofiary nożownika w Jarosławiu „Chcę Was prosić abyście nie winili narodu, z którego był oprawca. Bo zła dokonał konkretny człowiek, który odpowoada za swoje czyny. Nie dokonali tego inni ludzie. I proszę Was abyście się wzajemnie szanowali jak dwa bratnie narody Abyście pomagali innym nie ważne kim są, z jakiego narodu pochodzą, jakiej są religii i koloru skóry” Nie jestem wierząca. Ale chyle czoła i bardzo chciałabym mieć jak najwięcej takich duchownych i takiego Kościoła w Polsce. #szacunek #miłość #jedność

W ostatnich dniach byłem przerażony tym, co czytałem w komentarzach do tego ataku, które pisało wielu księży i ludzi publicznie zdeklarowanych jako katolicy. Nawoływanie do zemsty, do zbiorowej odpowiedzialności, do linczu na człowieku, który to zło zrobił. Nasz polska Ewangelia, często jest odarta z… Ewangelii. Z jej istoty, z miłości, w której jest przebaczenie. Przede wszystkim to, które ofiaruje człowiekowi Bóg. Wczoraj Adrian - prezbiter raniony w tym ataku, stanął za ołtarzem, złożył Ofiarę, a wcześniej powiedział kazanie. Przeczytajcie je proszę, bo dawno nie czytałem tekstu, tak nasyconego Ewangelią. ⬇️⬇️⬇️ "Drodzy bracia, drogie siostry. Nie będę ukrywał, że dla mnie to kazanie jest trudne. Nie będę ukrywał, że ten czas, który ostatnio przeżywamy w sposób szczególny dla mnie jest ciężki. Ale wiem jedno, że jestem uczniem Jezusa Chrystusa. Jestem uczniem mojego Mistrza, jestem uczniem mojego Pana. A Chrystus uczy mnie miłości. Miłości, która dała się ukrzyżować. Miłości, która oddała życie za swoich nieprzyjaciół. Taki jest mój Pan i Mistrz. A ja jestem Jego sługą. I dobrze wiecie, że w wielu sytuacjach zawsze my kapłani tutaj w opactwie staraliśmy się służyć ze wszystkich sił. Jak potrafiliśmy, aby tylko ci, którzy do nas przychodzą, mogli odejść stąd pocieszeni, mogli otrzymać pomoc, mogli otrzymać ludzką życzliwość, mogli otrzymać wsparcie. I z tego miejsca jako uczeń Jezusa Chrystusa pragnę w swoim imieniu, w imieniu księdza Marka i w imieniu księdza Stanisława powiedzieć bardzo dobitnie, że wybaczamy! I prosimy o modlitwę za nas. Za modlitwę za księdza Stanisława, o spokój jego duszy, o zdrowie dla księdza Marka, który ciągle walczy o życie w szpitalu oraz za mnie, abym jak najszybciej wrócił do pełni swoich obowiązków i mógł tutaj dalej wam służyć. Ale w sposób szczególny proszę was o modlitwę za naszego oprawcę i o łaskę nawrócenia dla niego. Te słowa, które wypowiadam, mówię z głębi swojego serca. Jemu ta modlitwa jest najbardziej potrzebna. Bo nieważne, co się wydarzyło. Zło, które się wydarzyło tutaj, w naszym opactwie, my musimy przezwyciężyć dobrem, miłością i przebaczeniem. Dlatego proszę was, abyście i wy przebaczyli, bo to również was wszystkich dotknęło. I z tego miejsca też chcę was prosić, abyście nie winili narodu, z którego był oprawca, bo zła dokonał konkretny człowiek, zła dokonała konkretna osoba, która ma swoje imię, swoje życie, która odpowiada za swoje czyny. Nie dokonali tego inni ludzie. To była jedna, jedyna osoba. Dlatego proszę Was, abyście nie odpowiadali złem za zło, ale miłością, wsparciem, zrozumieniem i troską. Proszę Was o szacunek dla ludzi, którzy żyją w naszym opactwie, w naszym mieście, w naszym województwie i w naszym kraju. Proszę was, abyście się wzajemnie szanowali i wspierali jako dwa bratnie narody. Kiedy wybuchła wojna na Ukrainie, to wy dobrze pamiętacie, co w naszym opactwie się działo. Że byliśmy otwarci na ludzi, którzy tutaj przychodzili. Ludzi, którzy potrzebowali pomocy, wsparcia, troski, miłości, czasami po prostu ludzkiej, zwykłej życzliwości. I dobrze wiecie, że tutaj nikt nie pozostał bez pomocy. Pracowaliśmy ze wszystkich sił, często nawet nocami, nie śpiąc po wiele godzin. Dlatego proszę was, aby ta nasza praca nasz wysiłek i nasz trud nie poszedł na marne. Bo myślę, że tego Was uczymy tutaj, aby być uczniem Jezusa Chrystusa. Uczniem, który kocha, który wspiera, który troszczy się o innych. Więc bracia, drogie siostry i wszyscy Wy, którzy to słyszycie, bądźmy uczniami Chrystusa, uczniami, którzy miłością, troską, szacunkiem, pomocą, życzliwością, pomagają innym. Nie ważne kim są, z jakiego narodu pochodzą, jakiej są religii, koloru skóry, ale są ludźmi. Mają swoją godność i my nie pozbawiajmy nikogo godności. Dlatego proszę Was, módlmy się za siebie nawzajem. Troszczmy się o siebie i kochajmy wszystkich tych, których spotkamy na drodze naszego życia. A kiedy będziemy widzieli nieprawość, kiedy będziemy widzieli, że ktoś kogoś prześladuje, nie pozostańmy cicho, ale upomnijmy, bo każdy ma się u nas czuć jak w domu. Nie tylko w naszym opactwie, ale w całym naszym narodzie. Amen". #miłość #przebaczenie #Ewangelia

Gdy narody się nie boją i gdy sojusznicy są razem, to wówczas imperia, nawet z tak długą tradycją jak imperium sowieckie, rosyjskie, zaczynają tracić swoją dominującą pozycję. I taki jest kierunek dzisiejszych działań Rzeczypospolitej Polskiej. W 87. rocznicę sowieckiej agresji https://t.co/gw5Yvrg7EY #Sowietów #Polska #Sojusznicy #PL #RU

Gdy narody się nie boją i gdy sojusznicy są razem, to wówczas imperia, nawet z tak długą tradycją jak imperium sowieckie, rosyjskie, przestają tracić swoją dominującą pozycję. I taki jest kierunek dzisiejszych działań Rzeczypospolitej Polskiej. W 87. rocznicę sowieckiej agresji na Polskę, we Włodawie oddaliśmy hołd wszystkim obrońcom wschodnich rubieży Rzeczypospolitej, którzy we wrześniu 1939 r. mężnie stawili opór najeźdźcy. Chwała Bohaterom! Cześć Ich Pamięci! #Polska #Historia #Wolność

1/2 Finská ekonomika je celkově menší než česká. Přesto Finsko posílá Ukrajině 34. balíček vojenské pomoci, kupuje 64 letadel F-35 a rozsáhle investuje do obrany. Finové, kteří mezi národy patří k absolutní světové špičce, by se ale měli jet poradit s voliči SPD. https://t.co/C9rpIgbhiF #Finsko #Ukrajina #obrana

Fauda: Jediná chyba je, že si to teď vyčítáš Poslední série Faudy má jednu zásadní nevýhodu: nedá se sledovat po jednotlivých dílech. Řeknete si, že ještě jeden zvládnete. A pak zjistíte, že je hluboko po půlnoci. Tedy pokud vaše žena neusne :) Je to dechberoucí, syrová a možná jedna z nejsilnějších sérií celého seriálu. Nejen kvůli akci, ale hlavně proto, že se Fauda znovu pokouší ukázat svět, o kterém si v Evropě často myslíme, že mu rozumíme. Ve skutečnosti ho ale většinou jen sledujeme z bezpečné vzdálenosti. Dlouhodobě na Faudě oceňuji, že izraelsko-palestinský konflikt nezjednodušuje na boj Židů proti Arabům. Řada hlavních postav má arabské kořeny — základní střet není mezi národy, ale mezi lidmi, kteří chtějí normálně žít, a těmi, kteří jsou ve jménu fanatické ideologie ochotni zabíjet. A právě v tom je poslední série mimořádně silná. Nahlédnutí do událostí 7. října 2023 — byť televizně zpracované a zjednodušené — působí velmi intenzivně. Připomíná, že terorismus není abstraktní politický pojem, ale pro ty, kdo se s ním setkají, velmi konkrétní brutalita. Fauda přitom ani po tom všem nesklouzává k nenávisti vůči Palestincům. Neukazuje kolektivní vinu. Ukazuje ale bez příkras fanatismus a brutalitu teroristů — a zároveň to, jak snadno se na Západě z bezpečné vzdálenosti relativizuje něco, co by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži. Proto tak dobře fungují i zdánlivě malé dialogy. Doron se ptá Eliho na ženu, co vědomě chodí s členem Hamásu: „Co to s těma Francouzkama je?“ Eli suše odpoví: „Výčitky z kolonizace.“ Pár vteřin, které přesně vystihují západní schopnost omlouvat i nepřijatelné věci. Ještě silnější je konverzace mezi Gabim a Doronem, kterého sžírá, že zastřelil teroristu: „Tvoje reakce byla přirozená, přiměřená a instinktivní. Jediná chyba je, že si to teď vyčítáš.“ Fauda není dokument, má svou dramatickou licenci. Přesto dokáže něco, co se dnes příliš nedaří: ukázat konflikt bez laciného moralizování a bez dělení světa na dobré a zlé podle národnosti. Lidé jsou v ní lidé — se strachem, láskami i chybami. A teroristé jsou teroristé ne proto, že jsou Arabové, ale proto, že se rozhodli vraždit nevinné ve jménu ideologie. A možná právě to je na poslední sérii nejsilnější: že ani po 7. říjnu nerozdmychává nenávist vůči celému národu. Jen připomíná, že mezi snahou porozumět druhé straně a ochotou omlouvat terorismus vede jasná hranice — a že bychom ji neměli přestat vidět. Můj osobní názor #Fauda #Israel #7October #Fauda #MiddleEast #MustWatch #Fauda #MiddleEast #MustWatch

Upřímně Vám děkuji @BaraUrbanova za Vaši návštěvu Ukrajiny! Velmi si vážíme Vašeho odhodlání a odvahy. Vaše návštěva se stala symbolem nezlomnosti meziparlamentního dialogu a spolupráce mezi 🇺🇦 a 🇨🇿! Přátelství a partnerství mezi našimi národy nikdo nezastaví! 🇺🇦🤝🇨🇿 #Ukrajina #ČeskáRepublika #Přátelství

Z Telewizji Republika można się nabijać: ze zrzutek, z topornych eventów i pasków. Ale jak przychodzi do bezczelnego łamania prawa przez rząd Tuska, to Telewizja Republika zamienia się w cholerny Fox News i po prostu tak narzuca narrację, że klękajcie Narody. Taka jest prawda. #TelewizjaRepublika #polityka #media

🔴 Andrej Babiš na mě včera zaútočil, že jsem kampaň, která se pokusila rozvrátit česko-polské vztahy, obnažil. “Redaktor prolhaného @SeznamZpravy z toho udělal aféru a lidi to ani nezaznanali”, řekl Babiš, který zároveň obvinil tajné služby, že mu o tom neřekly a odmítl, že by stát potřeboval lepší strategickou komunikaci. 🔴 Zaznamenal to ovšem polský premiér Donald Tusk, který nyní Babišovi na setkání předal krtečka a natočil video o tom, že Rusové oba národy nemají šanci rozhádat. Předspisové čelení vlivové operaci. https://t.co/IH2mMDOOrL #Česko #Polsko #politika

Po ponownym liczeniu wychodzi na to że brakowało Konfederacji nie ~50 podpisów - a 255. Prawie połowa podpisów odrzucona. Co za piękna - epicka wręcz - katastrofa tiktokowej partii leni i obiboków. Jak Konfederacja się za coś weźmie to klękajcie narody.😄 https://t.co/RLrWREHmpz #Polityka #Konfederacja #Wybory

Dne 10. září 1901 se v 🇨🇳 čínské provincii Chu-nan narodil muž, jehož odvaha zachránila tisíce životů. 🕊️ Feng-šan Ho, diplomat, který v letech 1938 až 1940 působil jako čínský generální konzul ve Vídni, se vzepřel nacistickému teroru i rozkazům svých nadřízených. V době, kdy se rakouští Židé marně snažili uprchnout před perzekucí, jim začal masově vydávat víza do Šanghaje, ačkoliv k cestě do tohoto tehdy okupovaného města ve skutečnosti žádná víza nepotřebovali. Vydáním víz jim umožnil získat doklad potřebný k opuštění nacistického Rakouska, čímž je zachránil před jistou smrtí v koncentračních táborech. O svých hrdinských činech však Feng-šan Ho nikdy nemluvil, dokonce se o nich nezmínil ani ve své autobiografii. Pravda vyšla najevo až po jeho smrti v roce 1997, kdy jeho dcera objevila poznámky, ve kterých se o ochraně svých židovských přátel zmiňoval. 📜🕯️ Po letech bádání byl Hoův příběh konečně odhalen. 🔎 V roce 2000 mu Izrael posmrtně udělil titul Spravedlivý mezi národy, jedno z nejvyšších ocenění, jakého se může člověku, který za války pomáhal Židům, dostat. 🕊️ #historie #hrdinství #Židé

Przytłaczające zwycięstwo AfD w Saksonii-Anhalt (wg exit poll 44-45% wobec średniej przedwyborczej 41-42%) to sygnał, którego nie wolno lekceważyć. 1️⃣ Po pierwsze to potwierdzenie ogólnoeuropejskiej tendencji (występującej również w Polsce) - narody się budzą. Suwerenność na https://t.co/cHQ0aGEYCz #AfD #Saksonia #suwerenność #DE #PL

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie