Search

Archimedes a wrug bos gans y tablet pan veu ev lethys gans sodhek Romanek. A son natural? Na, nyns yw. Hag yn ta, mars “daskor” an tremenedh yn splann lowr, yth yw hemma yn tyller le may hyllyn dos. Nes pub gonisogeth a’n bys a’n jeves dyllansow nowedhys a skriforyon coth, gans dadhelow a-dro dhe orthography, gerlyver, notennow redaksyonel ha’n fordh dhe aswon an tekst dhe redyer an termyn a-lemmyn. Un gwerther hen dra a leveris dhymm unnweyth bos “patina an termyn a rei gwerth” hag y gall bos an dyffrans ynter gwreythyn ha kopïa marow. My a ygor “Essayow Sul” gans Constantin Noica, a dheu dhe raglavar an dyllador yn dyllans Humanitas 1992, hag a wel bos “an orthography wedi bos daskorys”. Redya Noica a allsa bos kelgh yn blydhenyow 1930–1940. Yn le henna, ni a wra an kelgh-ma gans gwederow modern, esedhys yn ystayl yn Uber, heb own dhe golli’n hens — hemma yw, heb an peryl na wrussyn ni konvedhes geryow an termyn-na, a allsa bos “treylyes” yn notennow yn-dann an folen. Ha mars ni a gemer an lyvrow nowodhow a’n termyn-na hag a “daskor” y’ga? Ha mars ni a wra rebranding dhe’n hysbysansow a’n termyn-na, rag na wra’gan neuronow oberi re hir, kepar hag yn escape room? Prag hedhi ama? Ni a all daskor ynwedh an lyvrow istori ha skrifa bos Archimedes a Syracuse lethys gans sodhek Romanek pan o ev ow kewri mathematek war y tablet. An tybyans gwredh a gerys an keth, nyns eus? Saw an termyn a goll. Hag un peth arta: prag na wra mathemategoryon “daskor” Pythagoras? Y hyllyn chanjya an notasyon. Y hyllyn displegya an provyans yn fordh aral. Y hyllyn ynwedh gwul an linen online gans animation hag ev ow tevi yn-dann lagasow an dyskyblon. Mes theorem Pythagoras a gerys theorem Pythagoras. Ytho, pan redyn ni skrifor coth, prag na wren ni gwitha ynwedh yeth y dermyn — ha gorra an displegyansow modern yn notennow? Hag unn govyn diwettha dhe Humanitas ha dhe’n re a wra ober yn departementow llen ha filologi yn universita: mars dyskyblon a-lemmyn a “daskor” hwi a-ji dhe dew dhesempas gans # hag emoji, a vynnsegh hwi henna? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #EssayowSul #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrthographyDaskorys #IstoriAnYeth #20260920_1926 #Kernewek #Cornish #Kernow #Cornwall #UnitedKingdom #Literature #History

Archimedes oli oma tahvelarvuti taga, kui Rooma sõdur ta tappis. Kõlab loomulikult? Mitte eriti. Ja ometi võime just sinna jõuda, kui minevikku piisavalt „uuendame“. Peaaegu igas kultuuris leidub vanemate autorite moderniseeritud väljaandeid ning arutelusid õigekirja, sõnavara, toimetajamärkuste ja tänapäeva lugejale kohandamise üle. Üks antikvaar ütles mulle kord, et „aja paatina annab väärtust“ ja võib olla see, mis eristab originaali odavast koopiast. Avan Constantin Noica „Pühapäevased esseed“, jõuan Humanitase 1992. aasta väljaande kirjastaja eessõnani ja loen, et „õigekirja on ajakohastatud“. Noica lugemine võiks olla jalutuskäik läbi 1930. ja 1940. aastate. Selle asemel liigume tollases ajas moodsate prillidega, mugavalt Uberis istudes, ilma hirmuta eksida — ehk ilma riskita, et me ei mõista tolle aja sõnu, mida oleks võinud lihtsalt joonealustes märkustes „tõlkida“. Aga mis oleks, kui võtaksime ka tolleaegsed ajalehed ja „uuendaksime“ need? Ja miks mitte teha tolleaegsetele reklaamidele rebranding, et meie neuronid ei peaks liiga palju tööd tegema, nagu oleksime escape room’is? Miks siin peatuda? Võiksime uuendada ka ajalooõpikuid ja kirjutada, et Sürakuusa Archimedes tapeti Rooma sõduri poolt ajal, mil ta oma tahvelarvutis matemaatikat tegi. Põhiidee jääb samaks, eks? Ainult ajastu kaob. Ja veel üks asi: miks matemaatikud Pythagorast ei „uuenda“? Nad võivad muuta tähistust. Nad võivad tõestust teisiti selgitada. Nad võivad isegi joonise veebis animatsioonina õpilaste silme ees üles ehitada. Aga Pythagorase teoreem jääb Pythagorase teoreemiks. Kui me siis loeme vana autorit, miks mitte säilitada ka tema ajastu keel — ja panna tänapäevased selgitused märkustesse? Ja viimane küsimus Humanitasele ning ülikoolide kirjanduse ja filoloogia inimestele: kui tänased kooliõpilased teid mõnekümne aasta pärast # ja emoji’dega „uuendavad“, kas see meeldiks teile? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #PühapäevasedEssees #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #UuendatudÕigekiri #KeeleAjalugu #20260920_1926 #Eesti #Estonian #EestiMaa #Estonia #Kirjandus #Ajalugu

Archimede al jere sul so tablet cuant che un soldât roman lu à copât. Al sunâ naturâl? No masse. E dut câs, se o “aiornìn” avonde il passât, o podìn rivâ propit culì. Cussì come in cuasi dutis lis culturis, a son edizions modernizadis di autôrs plui antîcs, cun discussions su ortografie, lessic, notis editoriâls e adatament pal letôr di vuê. Un antiquari mi à dit une volte che “la patine dal timp e je une valôr” e e pues fâ la diference tra un origjinâl e une copie di pôc valôr. O vierç “Sajs di Domenie” di Constantin Noica, o rivi ae prefazion dal editôr inte edizion Humanitas dal 1992 e o scuvierç che “la ortografie e je stade aiornade”. Lei Noica al podeve jessi come fâ une passeade tai agns 1930–1940. Invezit, o fasìn cheste passeade cun ocjâi modernis, comuts dentri un Uber, cence pôre di pierdisi — ven a stâi, cence il risc di no capî lis peraulis di chê epoche, che a podevin jessi semplicementri “tradotis” intes notis a pît di pagjine. E se o cjolessìn ancje i gjornâi di chê epoche e ju “aiornassìn”? E magari o podaressìn fâ ancje un rebranding des publicitâts di chei timps, cussì che i nestris neuronis no vedin di lavorâ masse, come se o fossin intun escape room. Parcè fermâsi culì? O podìn aiornâ ancje i libris di storie e scrivi che Archimede di Siracuse al è stât copât di un soldât roman intant che al faseve matematiche sul so tablet. La idee di fonde e reste la stesse, no? E sparìs dome la epoche. E ancjemò une robe: parcè i matematics no “aiornin” Pitagore? A puedin cambiâ la notazion. A puedin spiegâ la dimostrazion in un altri mût. A puedin ancje costruî il dissen online, cuntune animazion che si forme denant dai voi dai scolârs. Ma il teoreme di Pitagore al reste il teoreme di Pitagore. Alore, cuant che o leìn un autôr antîc, parcè no conservâ ancje la lenghe dal so timp — e meti lis spiegazions modernis intes notis? E une ultime domande par Humanitas e par chei che a lavorin tes facoltâts di letaris e filologjie: se fra cualchi deceni i scolârs di vuê us “aiornin” cun # e emoji, us plasarèsial? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SajsDiDomenie #Archimede #Pitagore #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografieAiornade #StorieDeLenghe #20260920_1926 #Furlan #Friulian #Friûl #Italia #Italy #Leterature #Storie

Archimede el gera co la so tablet quando che un soldà romano el l’ha copà. Sona naturale? Mia tanto. E però, se “atualizémo” abbastanza el pasà, podémo rivar proprio qua. Quasi ogni cultura la ga edission modernizà de autori veci, co discussion su ortografia, vocabolario, note editoriali e adatamento par el letor de ancuo. Un antiquario el me ga dito una volta che “la patina del tempo la dà valor” e la pol far la diferenza tra un originale e una copia da poco. Verzo “Saggi de Domenega” de Constantin Noica, rivo a la prefassion de l’editor ne l’edission Humanitas del 1992 e scopro che “l’ortografia la xe stà atualizada”. Lézar Noica el podaria èsar sta come far una passegiada nei ani 1930–1940. Inveze, fasémo sta passegiada co ociai moderni, comodi dentro a un Uber, sensa paura de perderse — cioè sensa el rischio de no capir le parole de quel tempo, che le se podaria semplicemente “tradùzar” in nota a piè de pagina. E se ciapàsimo anca i giornai de l’epoca e li “atualizàsimo”? E magari podémo far anca un rebranding de le publicità de quel tempo, cussì i nostri neuroni no i ga da lavorar massa, come se fóssimo in un escape room. Parché fermarse qua? Podémo atualizar anca i libri de storia e scrìvar che Archimede de Siracusa el xe stà copà da un soldà romano mentre el faseva matematica su la so tablet. L’idea de fondo la resta la stessa, no? Sparisse solo l’epoca. E ancora una roba: parché i matematici no i “atualiza” Pitagora? I pol cambiar la notazion. I pol spiegar la dimostrazion in n’altro modo. I pol anca costruir el disegno online, co una animazion che la se forma davanti ai oci dei scolari. Ma el teorema de Pitagora el resta el teorema de Pitagora. Alora, quando che lézemo un autor vecio, parché no conservar anca la lengua del so tempo — e meter le spiegazion moderne in nota? E una ultima domanda par Humanitas e par quei che i lavora ne le facoltà de lettere e filologia: se fra qualche decenio i scolari de ancuo i ve “atualiza” co # e emoji, ve piase? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SaggiDeDomenega #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografiaAtualizada #StoriaDeLaLengua #20260920_1926 #Veneto #Venetian #Veneto #Italia #Italy #Letteratura #Storia

Archimede fiat cun sa tablet candho unu soldadu romanu l’at mortu. Sonat naturale? No meda. E però, si “atualizamus” su passadu pro tempus bastante, podimus arribare pròpiu inoghe. Casi totu sas culturas tenent ediciones modernizadas de autores antigos, cun discussiones subra s’ortografia, su vocabulariu, sas notas editoriales e s’adatamentu a su letore de oe. Unu antiquàriu m’at naradu una borta chi “sa pàtina de su tempus dat valore” e podet fàghere sa diferèntzia intre unu originale e una còpia a bonu pretziu. Apro “Sàgios de Domìniga” de Constantin Noica, arribo a su prefàtziu de s’editore in s’edizione Humanitas de su 1992 e bido chi “s’ortografia est istada atualizada”. Lèghere Noica podiat èssere una passigiada in sos annos 1930–1940. In logu de custu, faghimus cussa passigiada cun òculos modernos, assentados còmodamente in unu Uber, chene su timore de nos pèrdere — est a nàrrere, chene su riscu de non cumprèndere sas paràulas de cussa època, chi si podiant simplicemente “tradùere” in sas notas a pei de pàgina. E si pigamus fintzas sos giornales de cussa època e los “atualizamus”? E magari podimus fàghere fintzas unu rebranding de sas publicidades de tandho, pro non fàghere traballare tropu sos neurones nostros, comente in unu escape room. Pro ite nos depimus firmare inoghe? Podimus atualizare fintzas sos libros de istòria e iscrìere chi Archimede de Siracusa est istadu mortu dae unu soldadu romanu mentras faghiat matemàtica in sa tablet sua. S’idea de base abarrat sa matessi, no? Iscumparit solu s’època. E ancora una cosa: pro ite sos matemàticos non “atualizant” Pitagora? Podent cambiare sa notatzione. Podent ispiegare sa dimostrazione in un’àtera manera. Podent fintzas construìere su disegnu online cun un’animatzione chi si format dae in antis de sos òculos de sos iscolanos. Ma su teorema de Pitagora abarrat su teorema de Pitagora. Duncas, candho lèghimus unu autore antigu, pro ite non cunservamus fintzas sa limba de s’època sua — e ponimus sas ispiegatziones modernas in sas notas? E una ùrtima pregunta pro Humanitas e pro chie traballat in sas facultades de literadura e filologia: si intre unas cantas dècadas sos iscolanos de oe bos “atualizant” cun # e emoji, bos piaghereat? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SagiosDeDominiga #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografiaAtualizada #IstoriaDeSaLimba #20260920_1926 #Sardu #Sardinian #Sardigna #Sardinia #Italia #Italy #Literadura #Istoria

Archimede l’era lì col sò tablet quand un soldaa roman l’ha mazzà. El sona natural? Minga tant. E però, se “aggiornemm” abbastanza el passaa, podom rivà propri lì. Quasi tücc i culture gh’hann edizion modernizzade de autori pussee vegg, insema a discussion su l’ortografia, el vocabolar, i note editorial e l’adattament al lettor d’incoeu. Un antiquari el m’ha ditt una volta che “la patina del temp la dà valor” e la pò vess quell che fa la differenza tra un original e una copia a bon mercaa. Verzi “Saggi de la domenega” de Constantin Noica, rivii al prefazi de l’editor ne l’edizion Humanitas del 1992 e scopri che “l’ortografia l’è stada aggiornaa”. Legg Noica el podarìa vess una passeggiada tra i ann 1930 e 1940. Invece femm quella passeggiada coi ocial modern, comodament sentaa in un Uber, senza paura de perdess — cioè senza el risch de no capì i paroll de quell’epoca, che se podarìa semplicement “tradü” nei note a pee de pagina. E se ciapassom anca i giornai de quell’epoca e li “aggiornassom”? E magari podarìom fa anca un rebranding de la pubblicità de allora, inscì i nost neuron no gh’hann de lavorà tròpp, come se fussom in un escape room. Perché fermass lì? Podarìom aggiornà anca i liber de storia e scriv che Archimede de Siracusa l’è staa mazzà da un soldaa roman mentre el faseva matematica sul sò tablet. L’idea de fond la resta istessa, no? L’è solo l’epoca che la spariss. E on’altra roba: perché i matematic no “aggiornen” Pitagora? Pöden cambià la notazion. Pöden spiegà la dimostrazion in un’altra manera. Pöden perfina costruì la figura online con un’animazion che la se forma davanti ai oeugg di scolari. Ma el teorema de Pitagora el resta el teorema de Pitagora. Allora, quand leggomm un autor vegg, perché no conservà anca la lengua del sò temp — e mett i spiegazion moderne nei note? E una domanda final a Humanitas e a quei che lavoren ne i facoltà de lettere e filologia: se fra qualche decenni i scolari d’incoeu ve “aggiornen” con # e emoji, ve piasarìa? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SaggiDeLaDomenega #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografiaAggiornada #StoriaDeLaLengua #20260920_1926 #Lombard #LombardLanguage #Italia #Italy #Letteratura #Storia

आर्किमिडीज़ अपने टैबलेट पर काम कर रहे थे, तभी एक रोमन सैनिक ने उनकी हत्या कर दी। स्वाभाविक लगता है? ज़्यादा नहीं। फिर भी, अगर हम अतीत को बहुत दूर तक “अपडेट” करें, तो हम ठीक यहीं पहुँच सकते हैं। लगभग हर संस्कृति में पुराने लेखकों के आधुनिकीकृत संस्करण मिलते हैं, और उनके साथ वर्तनी, शब्दावली, संपादकीय टिप्पणियों तथा आधुनिक पाठक के लिए अनुकूलन पर बहस भी होती है। एक प्राचीन वस्तुओं के व्यापारी ने मुझसे एक बार कहा था कि “समय की पटीना मूल्य बढ़ाती है” और वही किसी मौलिक वस्तु और सस्ती नकल के बीच अंतर कर सकती है। मैं Constantin Noica की “Sunday Essays” खोलता हूँ, 1992 के Humanitas संस्करण की प्रकाशकीय भूमिका तक पहुँचता हूँ और पढ़ता हूँ कि “वर्तनी को अद्यतन किया गया है।” Noica को पढ़ना 1930 और 1940 के दशकों में टहलने जैसा हो सकता था। लेकिन इसके बजाय हम आधुनिक चश्मा पहनकर, आराम से Uber में बैठे उस दौर की यात्रा कर रहे हैं, इस चिंता के बिना कि कहीं रास्ता न भटक जाएँ — यानी कहीं उस समय के शब्द समझ न आएँ। जबकि उन शब्दों को पादटिप्पणियों में सरलता से “अनुवादित” किया जा सकता था। तो क्यों न उस दौर के अख़बार भी लेकर उन्हें “अपडेट” कर दिया जाए? और शायद उस समय के विज्ञापनों की भी rebranding कर दें, ताकि हमारे न्यूरॉनों को ज़्यादा मेहनत न करनी पड़े, मानो हम किसी escape room में फँसे हों। और यहीं क्यों रुकें? इतिहास की पाठ्यपुस्तकों को भी अपडेट कर दें और लिखें कि Syracuse के Archimedes को एक रोमन सैनिक ने उस समय मार दिया, जब वे अपने टैबलेट पर गणित कर रहे थे। मूल विचार तो वही रहता है, है न? बस युग गायब हो जाता है। और एक बात: गणितज्ञ Pythagoras को “अपडेट” क्यों नहीं करते? वे संकेत-पद्धति बदल सकते हैं। प्रमाण को दूसरे ढंग से समझा सकते हैं। वे आकृति को ऑनलाइन एनीमेशन के माध्यम से विद्यार्थियों की आँखों के सामने बनते हुए भी दिखा सकते हैं। लेकिन Pythagoras का प्रमेय, Pythagoras का प्रमेय ही रहता है। तो जब हम किसी पुराने लेखक को पढ़ते हैं, तो उसकी भाषा को उसके समय की भाषा के रूप में क्यों न बचाए रखें — और आधुनिक स्पष्टीकरण टिप्पणियों में दे दें? और Humanitas तथा विश्वविद्यालयों के साहित्य और भाषाविज्ञान विभागों के लिए एक अंतिम प्रश्न: अगर कुछ दशकों बाद आज के स्कूली बच्चे आपको # और emoji के साथ “अपडेट” कर दें, तो क्या आपको अच्छा लगेगा? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SundayEssays #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #UpdatedSpelling #HistoryOfLanguage #20260920_1926 #हिन्दी #Hindi #भारत #India #साहित्य #इतिहास

Archimede steva ncopp' 'a tavuletta quanno nu surdato rumano 'o accerette. Sona naturale? Nun tanto. Eppure, si “aggiornammo” abbastanza 'o passato, è proprio llà ca putimmo arrivà. Quase ogne cultura tene edizioni modernizzate d'autori cchiù antichi, cu discussioni ncopp' 'a grafia, 'o vocabolario, 'e note editoriali e ll'adattamento p' 'o lettore 'e oggi. Nu antiquario na vota me dicette ca “'a patina d' 'o tiempo dà valore” e pò essere chello ca fa 'a differenza tra n'originale e na copia economica. Apro “Saggi d' 'a dummeneca” 'e Constantin Noica, arrivo ô prefazio d' 'o editore dint' all'edizione Humanitas d' 'o 1992 e scopro ca “'a grafia è stata aggiornata”. Leggere Noica puteva essere na cammenata dint' ê anne 1930–1940. Invece facimmo sta cammenata cu ll'uocchie moderne, assettate comode dint' a n'Uber, senza paura 'e ce perdere — vale a dicere, senza 'o rischio 'e nun capì 'e parole d' 'o tiempo, ca se putevano semplicemente “tradurre” dint' ê note a piè 'e pagina. E si pigliassimo pure 'e giurnale d' 'o tiempo e 'e “aggiornassimo”? E magari putimmo fa pure nu rebranding d' 'e pubblicità d' 'a stessa epoca, accussì nun facimmo faticà troppo 'e neuroni, comme si stessimo dint' a n'escape room. Pecché fermarse ccà? Putimmo aggiornà pure 'e libre 'e storia e scrivere ca Archimede 'e Siracusa fuje acciso da nu surdato rumano mentre faceva matematica ncopp' 'a tavuletta soja. Ll'idea 'e fondo resta 'a stessa, no? Scompare sulamente ll'epoca. E n'ata cosa: pecché 'e matematici nun “aggiornano” Pitagora? Pònno cagnà 'a notazione. Pònno spiegà 'a dimostrazione n'ata manera. Pònno pure costruì 'a figura online cu n'animazione ca se forma sotto ll'uocchie d' 'e scolare. Ma 'o teorema 'e Pitagora resta 'o teorema 'e Pitagora. Allora, quanno leggimmo n'autore antico, pecché nun conservammo pure 'a lengua d' 'o tiempo suo — e mettimmo 'e spiegazioni moderne dint' ê note? E na domanda finale a Humanitas e a chille ca lavorano dint' ê facoltà 'e lettere e filologia: si tra quacche decennio 'e scolare 'e oggi ve “aggiornano” cu # e emoji, ve piacerebbe? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SaggiDellaDummeneca #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #GrafiaAggiornata #StoriaDellaLengua #20260920_1926 #Napulitano #Neapolitan #Italia #Italy #Letteratura #Storia

Archimede o l’êa in sciâ seu tabletta quande un sordâ roman o l’ha ammazzòu. O pâ naturale? Miga tanto. E pö, se “agiornemmo” o passò abbastanza, o risco o l’é pròpio quello de arrivâ fin-a lì. Quæxi tutte e culture gh’han edizioin modernizzæ de autô do passò, con discussioin in sciâ grafia, o vocaboläio, e nòtte editoriæ e l’adatamento pe-o letô de ancheu. Un antiquäio o m’ha dito unna vòtta che “a patina do tempo a dà valô” e a peu fâ a differensa tra un originale e unna còpia da pöco. Arvo “Saggi da domenega” de Constantin Noica, arrivo a-a prefassion de l’editô inte l’edizion Humanitas do 1992 e descovro che “a grafia a l’é stæta agiornâ”. Leze Noica o porrie êse stæto unna passegiâ inte anni 1930–1940. Invece femmo quella passegiâ con e lenti moderne, assettæ comodi inte un Uber, sensa a pöia de perde a stradda — cioè sensa o risco de no capî e paròlle de quell’epoca, che se porrie semplicemente “traduî” inte nòtte a pé de pagina. E se piggiessimo anche i giornali de quell’epoca e i “agiornassimo”? E magari se porrie fâ anche o rebranding de-e pubblicitæ de quell’epoca, coscì i nostri neuroni no gh’han da travaggiâ tròppo, comme se fossimo inte un escape room. Perché fermâse lì? Se porrie agiornâ anche i libri de stöia e scrive che Archimede de Siracusa o l’é stæto ammazzòu da un sordâ roman mentre o faseiva matematica in sciâ seu tabletta. L’idea de fondo a resta a mæxima, no? O l’é solo l’epoca che a sparisce. E ancora unna cösa: perché i matematici no “agiornan” Pitagora? Peuan cambiâ a notassion. Peuan spiegâ a dimostrazion in un atro mòddo. Peuan fin-a costruî a figura online con unna animassion che a se forma davanti a-i euggi di scolari. Ma o teorema de Pitagora o resta o teorema de Pitagora. Alôa, quande lezemmo un autô do passò, perché no conservâ anche a lengua do seu tempo — e mette e spiegassioin moderne inte nòtte? E unna domanda finale pe Humanitas e pe quelli che travaggian inte facoltæ de lettere e filologia: se tra quarche decennio i scolari de ancheu ve “agiornan” con # e emoji, ve piaxe? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SaggiDaDomenega #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #GrafiaAgiornâ #StöiaDaLengua #20260920_1926 #Ligure #Ligurian #Monaco #Munegu #Letteratua #Stöia

Archimedes era sin sia tabletta cura ch’el è vegnì mazzà d’in schuldà roman. Suna quai natiral? Betg propi. E tuttina pudain nus arrivar exact là, sche nus “actualisain” il passà avunda. Prest mintga cultura ha ediziuns modernisadas d’auturs pli vegls, ensemen cun discussiuns davart l’ortografia, il vocabulari, las annotaziuns editorialas e l’adattaziun al lectur contemporan. In antiquari m’ha ditg ina giada che “la patina dal temp dat valur” e po far la differenza tranter in original ed ina copia bunmartgada. Jau avrel “Essais da dumengia” da Constantin Noica, arrivel tar la prefaziun da l’editur en l’ediziun Humanitas dal 1992 e legel che “l’ortografia è vegnida actualisada”. Leger Noica avess pudì esser ina spassegiada tras ils onns 1930 e 1940. Empè da quai faschain nus quella spassegiada cun egliers moderns, sesend comodamain en in Uber, senza tema da ans perder — vul dir, senza il ristg da betg chapir ils pleds da quella epoca, che avessan simplamain pudì vegnir “traducids” en notas a pe da pagina. Tge fiss, sche nus prendessan er las gasettas da quella epoca e las “actualisassan”? E forsa duessan nus era far in rebranding da las reclamas da quel temp, per che noss neurons na stoppian betg lavurar memia bler, sco sche nus fissan en in escape room. Pertge ans fermar qua? Nus pudessan era actualisar ils cudeschs d’istorgia e scriver che Archimedes da Siracusa è vegnì mazzà d’in schuldà roman durant ch’el fascheva matematica sin sia tabletta. L’idea da basa resta tuttina, na? Mo l’epoca svanescha. Ed anc ina chaussa: pertge n’“actualiseschan” ils matematichers betg Pythagoras? Els pon midar la notaziun. Els pon declerar la demonstraziun autramain. Els pon schizunt construir la figura online cun in’animaziun che sa sviluppa davant ils egls dals scolars. Ma il teorem da Pythagoras resta il teorem da Pythagoras. Sche nus legin in autur pli vegl, pertge na mantegnain nus betg era la lingua da ses temp — e mettain las explicaziuns modernas en las notas? Ed ina davosa dumonda a Humanitas ed a quels che lavuran en ils departaments universitars da litteratura e filologia: sche ils scolars dad oz “actualiseschan” vus en in pèr decennis cun # ed emojis, fiss quai per vus en urden? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #EssaisDaDumengia #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografiaActualisada #IstorgiaDaLaLingua #20260920_1926 #Rumantsch #Romansh #Svizra #Switzerland #Litteratura #Istorgia

Archimède était sur sa tablette lorsqu’il a été tué par un soldat romain. Ça sonne naturel ? Pas vraiment. Et pourtant, c’est exactement ce qui peut arriver si l’on « actualise » suffisamment le passé. Presque toutes les cultures connaissent des éditions modernisées d’auteurs anciens, accompagnées de débats sur l’orthographe, le vocabulaire, les notes éditoriales ou l’adaptation au lecteur contemporain. Un antiquaire m’a dit un jour que « la patine du temps donne de la valeur » et qu’elle peut faire la différence entre un original et une copie bon marché. J’ouvre « Essais du dimanche » de Constantin Noica, je lis la préface de l’éditeur dans l’édition Humanitas de 1992, et j’apprends que « l’orthographe a été actualisée ». Lire Noica aurait pu être une promenade dans les années 1930–1940. À la place, nous faisons cette promenade avec des lunettes modernes, confortablement installés dans un Uber, sans craindre de nous perdre — c’est-à-dire de ne pas comprendre les mots de l’époque, qui auraient tout simplement pu être « traduits » dans des notes de bas de page. Et si nous prenions aussi les journaux de l’époque pour les « actualiser » ? Et pourquoi ne pas faire subir également un rebranding aux publicités de l’époque, afin de ne pas trop solliciter nos neurones, comme si nous étions enfermés dans un escape game ? Pourquoi s’arrêter là ? Nous pourrions aussi actualiser les manuels d’histoire et écrire qu’Archimède de Syracuse a été tué par un soldat romain alors qu’il faisait des maths sur sa tablette. L’idée générale reste la même, non ? Seule l’époque disparaît. Et encore une chose : pourquoi les mathématiciens n’« actualisent-ils » pas Pythagore ? Ils peuvent changer la notation. Ils peuvent expliquer la démonstration autrement. Ils peuvent même construire la figure en ligne grâce à une animation qui se déroule sous les yeux des élèves. Mais le théorème de Pythagore reste le théorème de Pythagore. Alors, lorsque nous lisons un auteur ancien, pourquoi ne pas conserver la langue de son époque — et placer les explications modernes dans les notes ? Et une dernière question pour Humanitas et pour les universitaires des facultés de lettres : si les écoliers d’aujourd’hui vous « actualisent » dans quelques décennies à coups de # et d’emoji, cela vous conviendrait-il ? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #EssaisDuDimanche #Archimède #Pythagore #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrthographeActualisée #HistoireDeLaLangue #20260920_1926 #Français #Littérature #Histoire

Archimedes saß an seinem Tablet, als er von einem römischen Soldaten getötet wurde. Klingt natürlich? Nicht wirklich. Und doch kann genau das passieren, wenn wir die Vergangenheit nur lange genug „aktualisieren“. Fast jede Kultur kennt modernisierte Ausgaben älterer Autoren und die damit verbundenen Debatten über Rechtschreibung, Wortschatz, editorische Anmerkungen oder die Anpassung an heutige Leser. Ein Antiquitätenhändler sagte mir einmal, dass „die Patina der Zeit Wert verleiht“ und den Unterschied zwischen einem Original und einer billigen Kopie ausmachen kann. Ich schlage Constantin Noicas „Sonntagsessays“ auf, lese das Vorwort des Verlags in der Humanitas-Ausgabe von 1992 und erfahre, dass „die Rechtschreibung aktualisiert wurde“. Noica zu lesen hätte ein Spaziergang durch die 1930er- und 1940er-Jahre sein können. Stattdessen machen wir diesen Spaziergang mit moderner Brille, bequem in einem Uber sitzend, ohne Angst, uns zu verirren — also ohne das Risiko, die Wörter jener Zeit nicht zu verstehen, die man einfach in Fußnoten hätte „übersetzen“ können. Was wäre, wenn wir auch die Zeitungen jener Epoche nehmen und sie „aktualisieren“ würden? Und warum nicht gleich auch die damalige Werbung einem Rebranding unterziehen, damit unsere Neuronen nicht zu sehr arbeiten müssen, als säßen wir in einem Escape Room? Warum dort aufhören? Wir könnten auch die Geschichtsbücher aktualisieren und schreiben, Archimedes von Syrakus sei von einem römischen Soldaten getötet worden, während er auf seinem Tablet Mathe machte. Die Grundidee bleibt doch dieselbe, oder? Nur die Epoche verschwindet. Und noch etwas: Warum „aktualisieren“ Mathematiker Pythagoras nicht? Sie können die Notation ändern. Sie können den Beweis anders erklären. Sie können die Zeichnung sogar online durch eine Animation vor den Augen der Schüler entstehen lassen. Aber der Satz des Pythagoras bleibt der Satz des Pythagoras. Wenn wir also einen älteren Autor lesen, warum bewahren wir nicht auch die Sprache seiner Zeit — und setzen moderne Erklärungen in die Anmerkungen? Und noch eine letzte Frage an Humanitas und an die Literaturwissenschaftler an den Universitäten: Wenn die Schulkinder von heute euch in ein paar Jahrzehnten mit # und Emojis „aktualisieren“, wäre euch das recht? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #Sonntagsessays #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #AktualisierteRechtschreibung #Sprachgeschichte #20260920_1926 #Deutsch #Literatur #Geschichte

Peaaegu igas kultuuris leidub vanemate autorite moderniseeritud väljaandeid ning koos nendega arutelusid õigekirja, sõnavara, toimetajamärkuste ja tänapäeva lugejale kohandamise üle. Üks antikvaar ütles mulle kunagi, et „aja paatina lisab väärtust“ ja võib olla see, mis eristab originaali odavast koopiast. Avan Constantin Noica „Pühapäevaesseed“, jõuan Humanitase 1992. aasta väljaande kirjastaja eessõnani ja loen, et „õigekirja on ajakohastatud“. Noica lugemine oleks võinud olla jalutuskäik läbi 1930. ja 1940. aastate. Selle asemel teeme selle jalutuskäigu tänapäevaste prillidega, mugavalt Uberis istudes, kartmata eksida — ehk kartmata mitte mõista tolle aja sõnu, mida oleks saanud lihtsalt joonealustes märkustes „tõlkida“. Mis oleks, kui võtaksime ka tolle aja ajalehed ja „ajakohastaksime“ need? Ja ehk peaksime ka tolleaegsed reklaamid rebrand’ima, et meie neuronid ei peaks liiga palju tööd tegema, nagu oleksime escape room’is. Miks siin peatuda? Võiksime ajakohastada ka ajalooõpikuid ja kirjutada, et Sürakuusa Archimedese tappis Rooma sõdur ajal, mil ta oma tahvelarvutis matemaatikat lahendas. Põhiidee jääb ju samaks, eks? Ainult ajastu kaob. Ja veel üks asi: miks matemaatikud Pythagorast ei „ajakohasta“? Nad võivad muuta tähistust. Nad võivad tõestust teistmoodi selgitada. Nad võivad isegi joonise veebis animatsioonina õpilaste silme all üles ehitada. Aga Pythagorase teoreem jääb Pythagorase teoreemiks. Kui me siis loeme vanemat autorit, miks mitte säilitada ka tema ajastu keel — ja panna tänapäevased selgitused märkustesse? Ja viimane küsimus Humanitasele ning ülikoolide kirjanduse ja filoloogia inimestele: kui tänased kooliõpilased teid mõnekümne aasta pärast # ja emoji’dega „ajakohastavad“, kas see meeldiks teile? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #PühapäevaEsseede #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #AjakohastatudÕigekiri #KeeleAjalugu #20260920_1926 #Eesti #Estonian #Kirjandus #Ajalugu

Bijna elke cultuur kent gemoderniseerde edities van oudere auteurs, met discussies over spelling, woordenschat, redactionele noten en aanpassing aan de hedendaagse lezer. Een antiquair zei me ooit dat “de patina van de tijd waarde toevoegt” en het verschil kan maken tussen een origineel en een goedkope kopie. Ik open Constantin Noica’s “Zondagsessays”, kom bij het voorwoord van de uitgever in de Humanitas-editie van 1992 en lees dat “de spelling is bijgewerkt”. Noica lezen had een wandeling door de jaren 1930 en 1940 kunnen zijn. In plaats daarvan maken we die wandeling met een moderne bril, comfortabel zittend in een Uber, zonder bang te hoeven zijn dat we verdwalen — dat wil zeggen: dat we de woorden van die tijd niet begrijpen, terwijl die gewoon in voetnoten “vertaald” hadden kunnen worden. Wat als we ook de kranten uit die tijd zouden nemen en ze “bijwerken”? En misschien moeten we de advertenties uit die periode ook maar een rebranding geven, zodat onze neuronen niet te hard hoeven te werken, alsof we in een escape room zitten. Waarom daar stoppen? We zouden ook de geschiedenisboeken kunnen bijwerken en schrijven dat Archimedes van Syracuse door een Romeinse soldaat werd gedood terwijl hij wiskunde zat te maken op zijn tablet. De basisgedachte blijft toch hetzelfde? Alleen het tijdperk verdwijnt. En nog iets: waarom “werken” wiskundigen Pythagoras niet “bij”? Ze kunnen de notatie veranderen. Ze kunnen het bewijs anders uitleggen. Ze kunnen zelfs de figuur online opbouwen met een animatie die zich voor de ogen van de leerlingen ontvouwt. Maar de stelling van Pythagoras blijft de stelling van Pythagoras. Als we dus een oudere auteur lezen, waarom bewaren we dan niet ook de taal van zijn tijd — en zetten we moderne uitleg in de noten? En nog één laatste vraag aan Humanitas en aan mensen op universitaire letteren- en filologieafdelingen: als de schoolkinderen van vandaag jullie over een paar decennia met # en emoji “bijwerken”, zouden jullie dat prettig vinden? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #Zondagsessays #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #BijgewerkteSpelling #Taalgeschiedenis #20260920_1926 #Nederlands #Literatuur #Geschiedenis

Takmer každá kultúra má modernizované vydania starších autorov a spolu s nimi aj diskusie o pravopise, slovnej zásobe, redakčných poznámkach či prispôsobení súčasnému čitateľovi. Jeden starožitník mi kedysi povedal, že „patina času pridáva hodnotu“ a môže byť tým, čo odlišuje originál od lacnej kópie. Otváram „Nedeľné eseje“ Constantina Noicu, dostávam sa k predslovu vydavateľa vo vydaní Humanitas z roku 1992 a zisťujem, že „pravopis bol aktualizovaný“. Čítať Noicu mohlo znamenať prechádzku 30. a 40. rokmi 20. storočia. Namiesto toho sa touto dobou prechádzame s modernými okuliarmi, pohodlne usadení v Uberi a bez obáv, že sa stratíme — teda že neporozumieme slovám vtedajšej doby, ktoré mohli byť jednoducho „preložené“ v poznámkach pod čiarou. Čo keby sme vzali aj dobové noviny a „aktualizovali“ ich? A možno by sme mohli urobiť rebranding aj vtedajším reklamám, aby sme svoje neuróny nemuseli príliš namáhať, akoby sme boli v escape roome. Prečo sa zastaviť tu? Mohli by sme aktualizovať aj učebnice dejepisu a napísať, že Archimedes zo Syrakúz bol zabitý rímskym vojakom, zatiaľ čo počítal matematiku na svojom tablete. Základná myšlienka zostáva rovnaká, však? Len doba zmizne. A ešte niečo: prečo matematici „neaktualizujú“ Pytagora? Môžu zmeniť zápis. Môžu dôkaz vysvetliť inak. Môžu dokonca vytvoriť obrázok online pomocou animácie, ktorá vzniká priamo pred očami žiakov. Ale Pytagorova veta zostáva Pytagorovou vetou. Keď teda čítame staršieho autora, prečo nezachovať aj jazyk jeho doby — a moderné vysvetlenia neumiesťniť do poznámok? A posledná otázka pre Humanitas a pre tých, ktorí pôsobia na univerzitných literárnych a filologických fakultách: ak vás dnešní školáci o niekoľko desaťročí „aktualizujú“ pomocou # a emoji, bude vám to vyhovovať? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #NedeľnéEseje #Archimedes #Pytagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #AktualizovanýPravopis #DejinyJazyka #20260920_1926 #Slovenčina #Literatúra #História #ExCehoslovacia

Téměř každá kultura má modernizovaná vydání starších autorů a spolu s nimi i diskuse o pravopisu, slovní zásobě, redakčních poznámkách nebo přizpůsobení současnému čtenáři. Jeden starožitník mi kdysi řekl, že „patina času dodává hodnotu“ a může být tím, co odlišuje originál od levné kopie. Otevírám „Nedělní eseje“ Constantina Noiky, dostávám se k předmluvě nakladatele ve vydání Humanitas z roku 1992 a zjišťuji, že „pravopis byl aktualizován“. Číst Noiku mohlo znamenat procházku třicátými a čtyřicátými lety 20. století. Místo toho se touto dobou procházíme s moderními brýlemi, pohodlně usazeni v Uberu a bez obav, že se ztratíme — tedy že neporozumíme slovům tehdejší doby, která mohla být jednoduše „přeložena“ v poznámkách pod čarou. Co kdybychom vzali také dobové noviny a „aktualizovali“ je? A možná bychom mohli udělat rebranding i tehdejším reklamám, abychom své neurony nemuseli příliš namáhat, jako bychom byli v escape roomu. Proč se zastavovat tady? Mohli bychom aktualizovat také učebnice dějepisu a napsat, že Archimédes ze Syrakus byl zabit římským vojákem, zatímco počítal matematiku na svém tabletu. Základní myšlenka zůstává stejná, ne? Jen doba zmizí. A ještě něco: proč matematici „neaktualizují“ Pythagora? Mohou změnit zápis. Mohou důkaz vysvětlit jinak. Mohou dokonce vytvořit obrázek online pomocí animace, která vzniká přímo před očima žáků. Ale Pythagorova věta zůstává Pythagorovou větou. Když tedy čteme staršího autora, proč nezachovat také jazyk jeho doby — a moderní vysvětlení neumístit do poznámek? A poslední otázka pro Humanitas a pro ty, kdo působí na univerzitních literárních a filologických fakultách: pokud vás dnešní školáci za několik desetiletí „aktualizují“ pomocí # a emoji, bude vám to vyhovovat? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #NedělníEseje #Archimédes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #AktualizovanýPravopis #DějinyJazyka #20260920_1926 #Čeština #Literatura #Historie

Prawie każda kultura ma zmodernizowane wydania dawnych autorów, którym towarzyszą dyskusje o ortografii, słownictwie, przypisach redakcyjnych i dostosowaniu tekstu do współczesnego czytelnika. Pewien antykwariusz powiedział mi kiedyś, że „patyna czasu dodaje wartości” i może stanowić różnicę między oryginałem a tanią kopią. Otwieram „Niedzielne eseje” Constantina Noiki, dochodzę do przedmowy wydawcy w wydaniu Humanitas z 1992 roku i dowiaduję się, że „ortografia została zaktualizowana”. Czytanie Noiki mogłoby być spacerem po latach 30. i 40. XX wieku. Zamiast tego odbywamy ten spacer w nowoczesnych okularach, wygodnie siedząc w Uberze, bez obawy, że się zgubimy — czyli że nie zrozumiemy słów z tamtej epoki, które przecież można by po prostu „przetłumaczyć” w przypisach. A co by było, gdybyśmy wzięli także gazety z tamtych czasów i je „zaktualizowali”? A może warto byłoby również zrobić rebranding ówczesnych reklam, żeby nie zmuszać naszych neuronów do zbyt ciężkiej pracy, jakbyśmy byli w escape roomie. Dlaczego na tym poprzestać? Moglibyśmy także zaktualizować podręczniki do historii i napisać, że Archimedes z Syrakuz został zabity przez rzymskiego żołnierza, gdy robił matematykę na swoim tablecie. Podstawowa idea pozostaje ta sama, prawda? Tylko epoka znika. I jeszcze jedno: dlaczego matematycy nie „aktualizują” Pitagorasa? Mogą zmienić zapis. Mogą inaczej wyjaśnić dowód. Mogą nawet zbudować rysunek online, za pomocą animacji rozwijającej się na oczach uczniów. Ale twierdzenie Pitagorasa pozostaje twierdzeniem Pitagorasa. Skoro więc czytamy dawnego autora, dlaczego nie zachować także języka jego epoki — a współczesnych objaśnień nie umieścić w przypisach? I ostatnie pytanie do Humanitas oraz do osób pracujących na wydziałach literatury i filologii: jeśli za kilka dekad dzisiejsi uczniowie „zaktualizują” was za pomocą # i emoji, będzie wam z tym dobrze? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #NiedzielneEseje #Archimedes #Pitagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #ZaktualizowanaOrtografia #HistoriaJęzyka #20260920_1926 #Polski #Literatura #Historia

Quasi ogni cultura ha edizioni modernizzate di autori del passato, accompagnate da discussioni sull’ortografia, sul vocabolario, sulle note editoriali e sull’adattamento al lettore contemporaneo. Un antiquario mi disse una volta che «la patina del tempo dà valore» e può fare la differenza tra un originale e una copia economica. Apro «Saggi della domenica» di Constantin Noica, arrivo alla prefazione dell’editore nell’edizione Humanitas del 1992 e scopro che «l’ortografia è stata aggiornata». Leggere Noica avrebbe potuto essere una passeggiata negli anni Trenta e Quaranta. Invece facciamo quella passeggiata con occhiali moderni, comodamente seduti in un Uber, senza il timore di perderci — cioè di non capire le parole dell’epoca, che avrebbero potuto semplicemente essere «tradotte» nelle note a piè di pagina. E se prendessimo anche i giornali dell’epoca e li «aggiornassimo»? E magari potremmo sottoporre anche le pubblicità di allora a un rebranding, così da non far lavorare troppo i nostri neuroni, come se fossimo in una escape room. Perché fermarsi qui? Potremmo aggiornare anche i manuali di storia e scrivere che Archimede di Siracusa fu ucciso da un soldato romano mentre faceva matematica sul suo tablet. L’idea di fondo resta la stessa, no? Scompare soltanto l’epoca. E un’altra cosa: perché i matematici non «aggiornano» Pitagora? Possono cambiare la notazione. Possono spiegare la dimostrazione in un altro modo. Possono perfino costruire online la figura, attraverso un’animazione che prende forma sotto gli occhi degli studenti. Ma il teorema di Pitagora resta il teorema di Pitagora. Allora, quando leggiamo un autore del passato, perché non conservare anche la lingua della sua epoca — mettendo le spiegazioni moderne nelle note? E un’ultima domanda per Humanitas e per chi lavora nelle facoltà di Lettere: se tra qualche decennio gli studenti di oggi vi «aggiornassero» con # ed emoji, vi farebbe piacere? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #SaggiDellaDomenica #Archimede #Pitagora #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrtografiaAggiornata #StoriaDellaLingua #20260920_1926 #Italiano #Letteratura #Storia

Fast jede Kultur kennt modernisierte Ausgaben älterer Autoren und die damit verbundenen Debatten über Rechtschreibung, Wortschatz, editorische Anmerkungen oder die Anpassung an heutige Leser. Ein Antiquitätenhändler sagte mir einmal, dass „die Patina der Zeit Wert verleiht“ und den Unterschied zwischen einem Original und einer billigen Kopie ausmachen kann. Ich schlage Constantin Noicas „Sonntagsessays“ auf, lese das Vorwort des Verlags in der Humanitas-Ausgabe von 1992 und erfahre, dass „die Rechtschreibung aktualisiert wurde“. Noica zu lesen hätte ein Spaziergang durch die 1930er- und 1940er-Jahre sein können. Stattdessen machen wir diesen Spaziergang mit moderner Brille, bequem in einem Uber sitzend, ohne Angst, uns zu verirren — also ohne das Risiko, die Wörter jener Zeit nicht zu verstehen, die man einfach in Fußnoten hätte „übersetzen“ können. Was wäre, wenn wir auch die Zeitungen jener Epoche nehmen und sie „aktualisieren“ würden? Und warum nicht gleich auch die damalige Werbung einem Rebranding unterziehen, damit unsere Neuronen nicht zu sehr arbeiten müssen, als säßen wir in einem Escape Room? Warum dort aufhören? Wir könnten auch die Geschichtsbücher aktualisieren und schreiben, Archimedes von Syrakus sei von einem römischen Soldaten getötet worden, während er auf seinem Tablet Mathe machte. Die Grundidee bleibt doch dieselbe, oder? Nur die Epoche verschwindet. Und noch etwas: Warum „aktualisieren“ Mathematiker Pythagoras nicht? Sie können die Notation ändern. Sie können den Beweis anders erklären. Sie können die Zeichnung sogar online durch eine Animation vor den Augen der Schüler entstehen lassen. Aber der Satz des Pythagoras bleibt der Satz des Pythagoras. Wenn wir also einen älteren Autor lesen, warum bewahren wir nicht auch die Sprache seiner Zeit — und setzen moderne Erklärungen in die Anmerkungen? Und noch eine letzte Frage an Humanitas und an die Literaturwissenschaftler an den Universitäten: Wenn die Schulkinder von heute euch in ein paar Jahrzehnten mit # und Emojis „aktualisieren“, wäre euch das recht? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #Sonntagsessays #Archimedes #Pythagoras #Hashtag #Emoji #MrStorywise #AktualisierteRechtschreibung #Sprachgeschichte #20260920_1926 #Deutsch #Literatur #Geschichte

Presque toutes les cultures connaissent des éditions modernisées d’auteurs anciens, accompagnées de débats sur l’orthographe, le vocabulaire, les notes éditoriales ou l’adaptation au lecteur contemporain. Un antiquaire m’a dit un jour que « la patine du temps donne de la valeur » et qu’elle peut faire la différence entre un original et une copie bon marché. J’ouvre « Essais du dimanche » de Constantin Noica, je lis la préface de l’éditeur dans l’édition Humanitas de 1992, et j’apprends que « l’orthographe a été actualisée ». Lire Noica aurait pu être une promenade dans les années 1930–1940. À la place, nous faisons cette promenade avec des lunettes modernes, confortablement installés dans un Uber, sans craindre de nous perdre — c’est-à-dire de ne pas comprendre les mots de l’époque, qui auraient tout simplement pu être « traduits » en notes de bas de page. Et si nous prenions aussi les journaux de l’époque pour les « actualiser » ? Et pourquoi ne pas faire subir également un rebranding aux publicités de l’époque, afin de ne pas trop solliciter nos neurones, comme si nous étions enfermés dans un escape game ? Pourquoi s’arrêter là ? Nous pourrions aussi actualiser les manuels d’histoire et expliquer qu’Archimède de Syracuse a été tué par un soldat romain alors qu’il faisait des maths sur sa tablette. L’idée générale reste la même, non ? Seule l’époque disparaît. Et encore une chose : pourquoi les mathématiciens n’« actualisent-ils » pas Pythagore ? Ils peuvent changer la notation. Ils peuvent expliquer la démonstration autrement. Ils peuvent même construire la figure en ligne, grâce à une animation qui se déroule sous les yeux des élèves. Mais le théorème de Pythagore reste le théorème de Pythagore. Alors, lorsque nous lisons un auteur ancien, pourquoi ne pas conserver la langue de son époque — et placer les explications modernes dans les notes ? Et une dernière question pour Humanitas et pour les universitaires des facultés de lettres : si les écoliers d’aujourd’hui vous « actualisent » dans quelques décennies à coups de # et d’emoji, cela vous conviendrait-il ? #Humanitas #ConstantinNoica #Noica #EssaisDuDimanche #Archimède #Pythagore #Hashtag #Emoji #MrStorywise #OrthographeActualisée #HistoireDeLaLangue #20260920_1926 #Français #Littérature #Histoire